Ještě k původu slova holokaust

Emanuel Michálek

[Short articles]

(pdf)

-

V posledních letech se mezi četnými novými výrazy objevuje u nás také holokaust[1] ve významu ‚genocida, vyhlazení celé skupiny obyvatelstva, rasy nebo národa’ (srov. heslo genocida, v Slovníku spisovné češtiny, 1978, s. 107). Jde o starý termín řeckého původu z oblasti rituální, dnes ale holokaust vyjadřuje pojem spíše právní. Jako rituální termín je doložen zvláště v biblickém Starém zákoně od nejstarších dob, kdy jej v podobě olah přejali Izraelci od Egypťanů.[2] V češtině se v nové době vyjadřuje kompozitem celopal, srov. např. ekumenický překlad bible z r. 1979 v žalmu 51, 21. Podobně jako výraz holokaust není ani celopal v našich slovnících. Slovy holokaust, celopal se rozuměla oběť, při níž se spalovalo celé obětované zvíře na znamení úplného darování Bohu[3]. Při jiných obětech se takto odevzdávala jen část obětovaného zvířete, další část sloužila za potravu obětníkům. Naproti tomu výraz genocida nebo genocidium je citován v slovnících jako termín právní s výkladem, že jde o vyhubení celé skupiny obyvatelstva, rasy nebo národa[4]. Naše starší encyklopedie a slovníky z doby před první světovou válkou ještě genocidu nezaznamenávají. Může se zdát překvapující, že se takový celkem ustálený výraz jako genocida, mající povahu právního termínu, nahrazuje termínem z oblasti kultické. K ozřejmení okolností příznivých takovému vývoji je radno přihlédnout k historii.

I když holokaust ve významu celopal je původu řeckého, přece se nevyskytuje ani v řeckém originálu Nového zákona, ani v řeckém překladu Starého zákona zvaném Septuaginta podle předpokládaných sedmdesáti překladatelů. V těchto textech se celopal vyjadřoval zvl. řeckým výrazem holokautoma (např. Ex 20, 24; Lv 4, 7; 4, 10; 4, 24–5; Mc 12, 33)[5]. Zato se termínu holocaustum užívá často v latinském překladu bible Vulgátě a také u starokřesťanských spisovatelů píšících latinsky, např. u Tertulliana (žil v letech 160–220) a Prudentia (2. pol. 4. stol. – prvé desetiletí 5. stol.)[6]. V staré češtině i v češtině doby střední po r. 1500 se pojem holokaust vyjadřoval spojeními jako obět zápalná, sežžená, spálená apod., často také odvozeným slovem zápal, výjimečně složeninami obětopal, spalobět. Poslední dva doklady jsou ze staročeského překladu Comestora, který se stal biblickou dějepravou našich předků[7]. Bohatě je termín holocaustum doložen v latinských textech středověkých. Zde holocaustum označuje nejen druh oběti, ale užívá se ho i obrazně o lidech a jejich chování. Tak např. [272]jeden z Kosmových pokračovatelů, mnich Sázavský, uvádí u příležitosti úmrtí opata kláštera v Postoloprtech k roku 1156, že zemřelý z ponuknutí milosti se v svém klášteře obětoval Bohu jako celopal na oltáři Kristova kříže: „Domini aspirante gratia, semetipsum in ara crucis Christi hoc in coenobio obtulit holocaustum Deo“ KosmPokr 263a. Obdobně hodnotí Johannes de Marignolis život kněžny Ludmily ve své světové kronice, do níž na přání císaře Karla IV. zahrnul také dějiny české: „Ludmila … Deo se totam obtulit holocaustum sancti spiritus igne succensum“ PDC 3,530a. Na tomto hodnocení mělo podíl patrně také povědomí o Ludmilině mučednické smrti. Výslovně je mučednictví pro Krista pojato jako holokaust v jednom z hymnů na druhého pražského biskupa Vojtěcha, který byl Bohu zaslíben jako chlapec, obětován jako biskup, celopalem se stal jako mučedník: „Fit in puero oblacio, sacrificium in presule, holocaustum in martyre.“ Každý čin vykonaný pro Boha býval chápán jako holokaust, jak se o tom mluví v zpovědní příručce ze samého počátku 13. století.[8] Rovněž tyto doklady z textů vrcholného středověku mají své biblické souvislosti. Tak apoštolské listy novozákonní mluví o životě apoštolů i o životě ostatních křesťanů jako o oběti přinášené Bohu (srov. Ph 2, 17; R 15, 16; IP 2, 5), i když zde užívají výrazů jiných než holocaustum.

K pochopení nového dnešního významu slova holokaust ‚genocida’ může však nejspíše přispět angličtina, kde holocaust znamenalo vraždění, krveprolití, masakr aspoň od konce 17. století[9]. Za obdobu k holokaustu můžeme považovat jiný přejatý výraz původu rovněž řeckého, totiž hekatomba. Původně označovala hekatomba hromadnou oběť (doslovně sta) dobytčat v antickém Řecku, později pak přeneseně hromadnou zkázu lidí. Tento přenesený význam označují Slovník spisovného jazyka českého a Slovník spisovné češtiny za knižní. Na rozdíl od slova holokaust, spjatého s prostředím starověkého židovství dochovaného v bibli a s křesťanstvím na ně navazujícím, nemá hekatomba, spojená jen s řeckou antikou, v naší literatuře doklady tak staré jako holokaust. Dnes se šíří holokaust ve významu genocida do různých jazyků především jako připomínka nacistického vyhlazování Židů za druhé světové války.

---

[1] K výrazu holocaust v dnešní češtině srov. N. Svozilová NŘ 74, 1991, s. 162–163.

[2] J. Duplacy a spolupracovníci, Slovník biblické teologie, přel. P. Kolář, Řím 1991, s. 282.

[3] Srov. d. cit. v pozn. 2.

[4] Slovník spisovného jazyka českého 1, Praha 1989, s. 540.

[5] Zkratky biblických knih a dalších pramenů citujeme podle Staročeského slovníku, úvodní stati, red. B. Havránek, Praha 1968.

[6] Srov. E. Kuťáková, A. Vidmanová a spolupracovníci, Slovník latinských spisovatelů, Praha 1984, s. 595n.; 507n.

[7] Srov. Staročeský slovník 1, 1091.

[8] K posledním třem dokladům viz Slovník středověké latiny v českých zemích 14,999.

[9] „Holocaust ‚complet detruction esp. of a large numbe of persons, a great slaughter or massacre’.“ A new English dictionary on historical principles 5, ed. J. A. H. Murray, Oxford 1901, s. 344. Srov. též příspěvek citovaný v pozn. 1.

Naše řeč, volume 77 (1994), issue 5, pp. 271-272

Previous Jiří Kraus: Krátce k letošním výročím našich jazykovědců

Next Pavel Jančák: Spisovná a nespisovná slovní zásoba v Českém jazykovém atlase (Josefu Filipcovi k osmdesátinám)