Slovo stezka a souznačné názvy v pomístních jménech v Čechách

Jana Matúšová

[Články]

(pdf)

-

Obecně se přijímá názor, že pomístní jména (PJ) – názvy polí luk, lesů, vod, hor atd.[1] představují historický nářeční materiál. Fixují často starší jazykový stav a mohou přispět k objasnění historického rozšíření některých jazykových jevů ve vývoji českých nářečí[2]. V našem příspěvku se pokusíme ukázat, jak se nářeční vývoj označení cest pro pěší a jednoduchou dopravu odrazil v PJ Čech, a určit místo PJ na časové ose mezi minulou a současnou nářeční situací.

Studie, které se zabývají názvy cest pro pěší z hlediska současné i historické dialektologie, vyšly již v 60. a 70. letech. Jde o práce L. Bachmanna, Slovo stezka a souznačné názvy v češtině[3], a F. Cuřína, Kapitoly z dějin českých nářečí a místních i pomístních jmen[4]. Zatímco L. Bachmann čerpal materiál pro svou práci z nárečního výzkumu v 50. a 60. letech tohoto století, F. Cuřín vyšel především ze zápisů v tzv. tereziánském katastru (1713–1722) a josefském katastru (1785–1789) a zjistil rozšíření slov stezka, stežka atd. v pomístních jménech, a tedy i dialektech tohoto období. Poté, co byla v letech 1963–80 shromážděna sbírka pomístních jmen z území Čech, se nabízí ideální možnost srovnat pomístní jména využívající označení cest s výsledky historického i současného nářečního výzkumu.

1. V PJ jsou zachycena tato slova pro pojem „cesta pro pěší nebo jednoduchý provoz“: stezka, stežka (steška, stěžka, stěška), stezník, stežník, cestka (ceska), cestička, pěšina, chodník a chodníček. Jiné názvy zjištěné při dialektologickém výzkumu – pěšník, stežička, nábližka, nablížovačka, cezička – v PJ doloženy nejsou.

1.1. Slovo stezka je, jak uvádí L. Bachmann, zřejmě nejstarším označením cesty pro pěší[5]. Nářeční výzkum sice prokázal jeho běžné užívání jen v severovýchodním cípu Čech, avšak řídce se vedle výrazu pěšina objevilo i v jiných [260]oblastech. Tato skutečnost a též záznamy slova stezka v historických slovnících a materiálu Staročeského slovníku vedly L. Bachmanna k závěru, že toto slovo mělo asi dříve v českých dialektech mnohem větší rozšíření. Jeho domněnku potvrdily výkumy F. Cuřína, který podle dokladů z 18. stol. lokalizoval výskyt slova stezka především do celé východní poloviny Čech – s největší hustotou na severovýchodě (bývalé Boleslavsko, Hradecko, Chrudimsko a Čáslavsko), zachytil však řídké doklady i v západní polovině Čech.

PJ se slovem stezka můžeme rozdělit do dvou skupin. Jednu z nich tvoří jména turistických cest (Bucharova stezka, Klostermannova stezka, Jiráskova stezka), v nichž je výskyt slova stezka dán jeho užíváním ve spisovné slovní zásobě. Jsou to nové a většinou uměle vytvořené názvy, které oslavují zakladatele turistické cesty nebo významné osobnosti – často místní rodáky (Dvořákova stezka v Nelahozevsi), ale i postavy bez jasného vztahu k regionu (Palackého stezka v okrese Železný Brod). Pro naše účely nemají tyto názvy žádnou výpovědní hodnotu, a proto je do našeho pozorování nezahrnujeme. Do druhé skupiny patří PJ, která vznikla nepochybně na základě užívání slova stezka v českých nářečích. Mají formu jednoslovného označení v čísle jednotném nebo množném bez jakéhokoli doplnění (Stezka, Stezky), přívlastkového spojení, v němž přívlastek vyjadřuje nejčastěji směr nebo funkci cesty (Herálecká stezka, Trstěnická stezka, Umlčí stezka – ‚umrlčí‘, Kostelní stezka atd.), nebo jde o předložková jména (Nad stezkou, U stezky, U poštovské stezky, Na stezkách, Ve stezkách).[6]

Tato PJ představují materiál vhodný pro srovnání s výše uvedenými zjištěními L. Bachmanna a F. Cuřína.

PJ se slovem stezka byla zaznamenána téměř po celých Čechách[7], největší hustotu však vykazují v široké oblasti sv. Čech. Pohled na historickou a současnou nářeční situaci nám ukazuje, že PJ výrazně přesahují areál slova stezka zjištěný v 60. letech v severovýchodních Čechách a že jejich rozšíření odpovídá v podstatě nářečnímu stavu 18. stol. Za zmínku stojí, že se PJ v sv. Čechách hojně vyskytují mimo bývalé kraje, které uvádí F. Cuřín, navíc na bývalém Bydžovsku. Toto je oblast, která zčásti tvoří novodobý nářeční areál slova stezka. PJ zde tedy jasně vystupují jako historický nářeční materiál. Zpřesňují údaje z archivního materiálu a ukazují, že současný nářeční výskyt slova právě na území bývalého Bydžovska má historické pozadí.

[261]Jako doplněk historického materiálu se mohou chápat PJ se slovem stezka i v jihozápadních Čechách – zvl. na Klatovsku a Prácheňsku, kde nebyly archivní materiály prozkoumány v „celé šíři“.[8]

Můžeme tedy shrnout, že rozšíření PJ se slovem stezka nejen odpovídá historické nářeční situaci, ale navíc ji částečně dokresluje.

1.2. Hlásková varianta stežka je podle historických výzkumů doložena zhruba v celé východní polovině Čech od čáry Mladá Boleslav – Praha – Český Krumlov. Uvádí se však, že „některé oblasti uvnitř tohoto areálu doloženy nemáme (např. Benešovsko a Vlašimsko, na severu oblast od Hořic k Jičínu a Českému Dubu)“[9]. Dialektologický výzkum v 60. letech prokázal živé užívání této podoby už jen v oblasti severovýchodních Čech navazující na jihu na nářeční území formy stezka.

PJ obsahují vedle základní formy stezka (Ve stezkách, Pod stezkou, Člupecká stezka) též varianty s hláskovými, popř. jen pravopisnými variantami steška (Na steškách, U stešek), stěžka/stěška (Na stěžkách, Ve stěžkách, U stěžky)[10] a tvoří dva areály v severovýchodních a jihovýchodních Čechách. V severovýchodních Čechách se tato PJ vyskytují hojněji a nepřesahují významně oblast zjištěnou nářečním výzkumem v 60. letech[11]. Většinou zde obsahují základní podobu stežka (jen ojediněle též steška, stěžka). V jihovýchodních Čechách tvoří PJ se slovem stežka malý areál – vyskytla se v bývalých okresech Tábor, Kamenice nad Lipou, Jindřichův Hradec, Lomnice nad Lužnicí, Veselí nad Lužnicí a Soběslav. Pomístní jména zde již nemají oporu v apelativní slovní zásobě a to zřejmě mělo vliv na vyšší zastoupení pravopisných a hláskových variant steška, stěžka/stěška v soupisech PJ než v oblasti severovýchodní (někdy je výklad jména zpracovatelům soupisů zcela nejasný).

Srovnání PJ využívajících formy stežka s historickým nářečním materiálem ukazuje tyto skutečnosti: Pomístní jména obsahující slovo stežka a jeho varianty nevykazují stejné rozšíření jako historické doklady lokalizované F. Cuřínem do téměř celé východní poloviny Čech. Pravděpodobně šlo o méně produktivní variantu slova stezka[12], a proto se v PJ neudržela natolik výrazně. Není vyloučeno, že ve vývoji pomístních jmen podléhala vlivu produktivnější formy stezka. Její ústup směrem na východ byl zpomalen pod vlivem moravské oblasti slova stežka, takže se v Čechách zachovala nejdéle v nářečí i PJ na severovýchodě podél česko-moravské hranice a na jihovýchodě, kde o její dřívější existenci svědčí už jen malý areál pomístních jmen.[13]

[262]1.3. Výskyt formy stezník je v tereziánském katastru podle F. Cuřína doložen v pásu mezi Hradcem Králové a Nymburkem, nový nářeční výzkum prokázal užívání tohoto pojmenování v nářečí sv. cípu Čech (v oblasti částečně se kryjící s výskytem formy stezka a na sever od oblasti podob stežka a stežník). Historický a nový areál výskytu se kryjí jen částečně, starý areál se vysouvá více směrem na západ, nový naopak na východ.

PJ s touto formou (Stezník, U stezníku, Pod stezníkem) jsou doložena hlavně v oblasti, pro kterou ji zjistil i L. Bachmann. Současný nářeční areál podoby stezník, který podle něj sahá na jihu po izoglosu danou zhruba okresy Chlumec n. Cidlinou – Kostelec n. Orlicí, je jednotlivými pomístními jmény nejčastěji překročen směrem na jih, a to až po čáru Chlumec n. Cidlinou – Chrudim – Litomyšl (do oblasti forem stežka a stežník)[14]. Ve východní části území mezi oběma uvedenými izoglosami leží PJ se slovem stezník v oblasti, pro kterou ani F. Cuřín, ani L. Bachmann existenci této formy neuvádějí (okresy Vysoké Mýto a Litomyšl), v jeho západní části spadají do historického areálu formy. Ojedinělá PJ leží ještě dále na západ buď v pásu vymezeném F. Cuřínem (okr. Nová Paka), nebo těsně při jeho okraji (okresy Kouřim a Český Dub) a fungují zde jako mezníky dřívějšího výskytu slova stezník.

Kombinací všech tří pramenů – historického a současného materiálu a PJ lze rekonstruovat výskyt slova stezník v poměrně široké oblasti sv. Čech, ohraničené na západě a jihu zhruba bývalými okresy Český Dub – Kouřim – Chrudim – Litomyšl. Rozšíření PJ s formou stezník do oblasti varianty stežník (stežka) dokazuje bývalé paralelní užívání obou hláskových podob.

1.4. Zřejmě poměrně stabilní rozšíření měla od 18. stol. varianta stěžník, jak ukazuje následující srovnání.

PJ s touto podobou (Pod stežníkem, U stežníka, Na stežníku) spadají zhruba beze zbytku do oblasti jejího současného nářečního areálu v cípu sv. Čech. Historické rozšíření formy stežník (která byla v tereziánském katastru doložena jen řídce), se od tohoto areálu výrazně neodlišuje. Na jihu dokonce současný areál jevu i pomístní jména v bývalých okresech Chrudim a (zřejmě i) Skuteč překračují historickou izoglosu jevu Nový Bydžov – Pardubice – Polička.

1.5. Zajímavé je rozšíření označení cestka/ceska v PJ (Dolní cestka, Cestky, V cestkách, Na cestkách, Pod ceskou, V ceskách). Zatímco F. Cuřín lokalizuje historické doklady této formy do stejné oblasti jako slovo stezka (tedy do celých [263]Čech, ale především do jejich východní poloviny) a L. Bachmann uvádí ojedinělé záznamy této podoby jen pro Roudnicko, vyskytují se PJ se slovem cestka/ceska v širokém pásu táhnoucím se od jz. na sv., který lze ohraničit izoglosami – ze západu: Nepomuk – Hořovice – Nové Strašecí – Slaný – Brandýs n. Lab. – Mladá Boleslav – Mnichovo Hradiště – Turnov; z východu: Netolice – Písek – Neveklov – Kutná Hora – Městec Králové. V jv. Čechách není tato lexikální jednotka v PJ – na rozdíl od historických zjištění – zastoupena.[15]

Zdá se, že PJ se slovem cestka naznačují postupnou diferenciaci slov stezka, stežka a cestka v určité fázi vývoje mezi 18. a 20. stol. V 18. stol. se slova stezka/stežka a cestka vyskytovala na zhruba stejném území, především ve vých. polovině Čech (varianta stežka se omezovala pouze na tuto oblast). V následujícím období ustupovala zřejmě slova stezka a stežka na východ a užívání slova cestka se naopak ustalovalo v oblastech západnějších, odkud se však později začalo vytrácet, asi pod tlakem označení pěšina, pěšinka.

1.6. PJ se slovem pěšina a pěšinka jsou rozšířena po celých Čechách. F. Cuřín uvádí tuto formu jako téměř nedoloženou pro 18. stol., L. Bachmann zjistil naopak označení pěšina, pěšinka jako běžné v převážné části českých nářečí (s výjimkou oblastí slov stezka atd. v sv. Čechách). PJ se slovy pěšina a pěšinka tedy odrážejí novější nářeční stav. Vznikla později než v 18. stol. a představují oproti výše uvedeným jménům mladší vrstvu PJ. Vysoké zastoupení slov pěšina, pěšinka v PJ je podmíněno jejich běžným užíváním v apelativní slovní zásobě.

1.7. Další slova pro označení úzké cesty se vyskytla v PJ spíše ojediněle. Pro úplnost předkládáme jejich výčet s lokalizací do bývalých okresů: cestička (Uhlířské Janovice, Jaroměř, Polička; v jz. Čechách: Třeboň, Týn n. Sázavou, Český Krumlov 2×), chodník (Přeštice, Hradec Králové), chodníček (Unhošť, Vysoké Mýto).

2. Srovnání archivního materiálu, výsledků novodobého nářečního výzkumu a pomístních jmen nám dovoluje uvést některé závěry, které se týkají jednak vývoje slov označujících cesty pro pěší v českých nářečích a jednak charakteru pomístních jmen jako historického nářečního materiálu.

2.1. Ve vývoji českých nářečí docházelo zřejmě k postupné územní diferenciaci slov stezka, stežka a cestka. Podoby stezka a stežka ustupovaly v nářečích směrem na východ a omezily se v běžném užívání pouze na sv. oblasti Čech. Lze předpokládat, že podoba stežka byla méně produktivní variantou slova stezka, protože se v PJ nezachovala v takovém rozsahu jako forma stezka, a asi i její ústup směrem na východ byl – jak naznačuje už stav v 18. stol. – rychlejší než u podoby stezka (pokud můžeme předpokládat výskyt formy stežka před 18. stoletím na vět[264]ším území). Oblast formy stežka v sv. Čechách představuje z dnešního pohledu výběžek moravského areálu této varianty a pod vlivem z Moravy se podoba stežka asi udržovala déle i na jihovýchodě Čech. Forma cestka se zřejmě nejprve omezila na pás na západ od podob stezka a stežka a postupně byla vytlačena synonymem pěšina, pěšinka.

Formy stezník a stežník se od 18. stol. vyskytovaly pouze v sv. cípu Čech, přitom srovnání výsledků nářečního výzkumu s PJ ukazuje, že rozšíření formy stezník bylo z historického hlediska značně větší, zatímco areál podoby stežník se od 18. stol. podstatně neměnil. Obě formy se užívaly na určitém území paralelně, a až později se jejich areály více diferencovaly, stejně jako u variant stezka a stežka v sv. Čechách. Vliv slova chodník na vznik podob mužského rodu stezník/stežník[16] nelze s pomocí PJ prokázat, neboť v nich slovo chodník není téměř doloženo.

Po 18. století se v Čechách rozšířila slova pěšina a pěšinka, která jsou v PJ doložena nejhojněji.

[265]2.2. K charakteru pomístních jmen jako historického nářečního materiálu můžeme na základě rozboru PJ se slovy stezka, stežka atd. uvést několik poznámek.

Nejprve je třeba připomenout, že detailní srovnání historické i současné nářeční situace s pomístními jmény skrývá určité těžkosti. Jednak historické rozšíření jazykového jevu lze zjistit podle archivních dokladů jen více méně přibližně, současný nářeční výzkum neprobíhal plošně, ale bodově – v reprezentativním počtu vybraných lokalit, a zachycení slova (hláskové formy) v pomístních jménech bylo v podstatě náhodné, v závislosti na přítomnosti či absenci motivačního podnětu (v našem případě na existenci cesty/cest). Drobné odchylky v rozšíření určitého jazykového jevu ve všech třech pramenech tedy mohou být důsledkem rozdílné povahy materiálu (srov. např. stežník). Odhlédneme-li však od drobných diferencí mezi PJ a nářečním materiálem, ukazuje se, že PJ mohou významně doplnit poznatky o vývoji některých jazykových jevů.

PJ vypovídají o jazyce různých časových období, neboť vznikala během dlouhého historického vývoje jazyka a postupně fixovala slova či jejich hláskoslovné a slovotvorné varianty[17] typické pro různé časové úseky (srov. stezka – pěšina). Lze přitom předpokládat, že zastoupení určité lexikální jednotky v PJ mělo souvislost s její produktivitou v apelativní slovní zásobě a též s délkou doby jejího užívání na určitém území (stezka – stežka).

Dnešní rozšíření pomístních jmen je poznamenáno jejich vlastním vývojem, na který vedle výše uvedených jazykových faktorů silně působily i faktory mimojazykové (obecná známost jména v obci, potřeba identifikovat určitý objekt v krajině ap.). Se zanikáním PJ se prohlubovaly rozdíly mezi historickým nářečním stavem a rozšířením PJ, která jazykový jev fixují. Jednotlivá, někdy už jen izolovaná PJ však často zůstávají na starém území zachována a jsou svědky dřívějšího nářečního výskytu slova/varianty v určité oblasti. Přitom buď představují hraniční body (minimálního) rozšíření jevu v historii v návaznosti na současný areál (stezník), nebo poukazují na dřívější užívání slova/varianty v oblasti z dnešního hlediska na současném nářečním území už nezávislé (stežka v jv. Čechách). V případě, že by pomístní jména výrazněji překročila areál jevu zjištěný pro určité historické období (v našem případě pro 18. stol.), mohlo by se počítat i s větším rozšířením jevu v pozdější době.

Ve svém výsledku se územní rozložení PJ s určitým jazykovým jevem blíží více či méně historické nebo současné nářeční situaci.

Můžeme tedy shrnout, že PJ zachycují jevy různých období vývoje jazyka a mají jako historický nářeční materiál u jednotlivých slov a jejich variant rozdílnou výpovědní hodnotu. Zrcadlí nářeční vývoj sice útržkovitě, ale přesto mohou do značné míry přispět k objasnění vývoje některých nářečních jazykových jevů.

---

[1] Přesnou definici viz Zpravodaj Místopisné komise ČSAV XIV, 1973, č. 1, s. 62.

[2] Srov. např. J. Matúšová, Poznámka k morfologii pomístních jmen, NŘ 74, 1991, s. 69–74; L. Olivová-Nezbedová, Apelativa s významem „místo, kde se dobývá písek“ uchovaná v pomístních jménech, Onomastický zpravodaj ČSAV 31, 1990, s. 41–45; J. Pleskalová, K povaze lexikálních diferencí dialektových a onymických, in: Nazewnictwo obszarów językowo mieszanych, Ossolineum 1981, s. 167–174; J. Pleskalová, Příspěvek k zeměpisným diferencím v nářečí a mikrotoponymii, in: Sborník prací filozofické fakulty Brněnské univerzity, A 30, 1980, s. 149–154.

[3] NŘ 45, 1962, s. 192–201. – V článku je zachycena nářeční situace na počátku 60. let a PJ byla sbírána v letech 1963–1980, takže jde v podstatě o synchronní materiál. Lze však předpokládat, že do současnosti došlo k určitým posunům jak v nářečích, tak v pomístních jménech.

[4] Universita Karlova, Praha 1970, s. 64–68.

[5] Stezka, psl. st6ga – viz rus. dial. stega, spis. stezja – stč. stzě, příbuz. něm. Steg od steigen „stoupat“, gót. staiga „cesta, pěšina“ – pův. asi kláda přes vodní tok, na niž se muselo vystoupit. – Srov. V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1968, s. 575; M. Vasmer, Etimologičeskij slovar russkogo jazyka III, Moskva 1971, s. 752.

[6] Jméno zaniklé stezky (stezek) bylo někdy využito jako pojmenování pro pozemky (např. PJ Stezka se užívá jako označení pole). Je však velmi pravděpodobné, že slovo stezka bylo z cesty pro pěší přeneseno i na výhony a cestičky vyšlapané zvěří, jak uvádí F. Cuřín (viz d. cit. v pozn. 4, s. 67–68). Svědčí o tom několikrát i lidový výklad PJ Stezka, Stezky.

Některé typy PJ nelze jednoznačně zahrnout do první nebo druhé skupiny – např. Královská stezka, Hraběnčina stezka, Pivní stezka (podle informátora od r. 1945 cesta do hospody) atd., proto je při výzkumu nebereme v úvahu.

[7] Tzn. i v oblastech, kde bylo slovo stezka v apelativní slovní zásobě v 60. letech už neobvyklé. Např. informátor ze Sedlčan uvádí: „V oblasti je častější název cesta než stezka“.

[8] Viz d. cit. v pozn. 4, s. 65.

[9] Viz d. cit. v pozn. 4, s. 66.

[10] L. Bachmann, d. cit. v pozn. 8, s. 196, uvádí, že forma steška nemusí být jen záležitostí fonetického přepisu (v nářeční literatuře i v pomístních jménech je zachycen 2. p. mn. č. stešek). Častější výskyt této podoby byl prý zaznamenán zejména v dotaznících v úseku na sever od Znojma.

[11] Nářeční rozšíření formy stežka podle dialektologického oddělení ÚJČ AV ČR je však již menší, než uvádí L. Bachmann.

[12] Srov. d. cit. v pozn. 4, s. 66.

[13] Při srovnání s historickou situací – s absencí historických dokladů na Benešovsku a Vlašimsku – se nabízí představa, že už v 18. stol. existoval náznak dvou výraznějších (souvisejících) areálů formy stežka v sv. a jv. Čechách, jejichž zbytky se zachovaly v nářečí a PJ severovýchodního cípu Čech a v podobě malého areálu pomístních jmen s touto formou v jv. Čechách.

Podél česko-moravské hranice mezi oběma uvedenými oblastmi pomístních jmen byly jazykové kontakty s Moravou přerušeny jihlavským německým jazykovým ostrůvkem, a proto se zde již žádné stopy formy stežka neobjevily ani v PJ – srov. d. cit. v pozn. 2, mapa s. 195.

[14] V dialektologickém materiálu uloženém v ÚJČ v Praze je ovšem podoba stezník jednou doložena v okr. Chotěboř, tedy ještě více na jihu.

[15] Na jv. jsou zachyceny pouze nejednoznačné formy Na pocestkách, Pocestky ap. v bývalém okrese Kamenice n. Lipou. V sv. Čechách bylo zaznamenáno (mimo uvedený pás) PJ Podcestek, Na podcestku v okrese Polička, jehož východiskem ovšem nemusela též být forma cestka.

Ke slovu cestka se zřejmě vztahují i PJ Na cetkách (okr. Křivoklát), Pocetky (okr. Horšovský Týn). Zatím je však opomíjíme, neboť jejich výklad není zcela jednoznačný.

[16] Viz d. cit. v pozn. 3, s. 197.

[17] Především předložková PJ nám umožňují sledovat některé nářeční rysy češtiny i v oblasti morfologie – srov. např. J. Matúšová, d. cit. v pozn. 2.

Naše řeč, ročník 76 (1993), číslo 5, s. 259-265

Předchozí Miloslav Sedláček: 150 let Jungmannova Napominatele

Následující Jitka Chotovinská: Nové vydání spisu Tomáše ze Štítného Řeči besední