Airbrush

Dana Flídrová

[Short articles]

(pdf)

-

Před časem jsme v naší jazykové poradně odpovídali na dotaz, který se týkal výslovnosti výrazu „airbrush“ [érbraš]. [106]Airbrush bychom mohli volně přeložit jako „vzdušná pistole“ nebo také jako „stříkací pistole“ či „vzdušný štětec“.

V podstatě se jedná o poměrně jednoduchou, avšak mimořádně nákladnou ilustrační techniku. Základním nástrojem je stříkací pistole, která umožňuje vytváření barevných ploch s jemnými přechody nebo naopak s tvrdými konturami. Konečný výsledek někdy velice připomíná fotografii, jeho výhodou však je určitá možnost zobrazení nadreálna. Nejdůležitější sférou uplatnění airbrushe je reklama, ale stále častěji lze vidět i nejrůznější publikace s airbrushovými ilustracemi (encyklopedie o lidském těle, technické příručky, vědecko-fantastická literatura apod.).

Slovo airbrush se pravděpodobně nestane běžně užívaným výrazem, bude však nutné s ním počítat přinejmenším ve výtvarné a technické terminologii.

Při důkladnějším pohledu lze vymezit po jazykové stránce několik dílčích problémů. Jak vyplynulo z telefonického dotazu, není běžným uživatelům češtiny, kteří se s tímto novým výrazem seznamují často nejprve v jeho psané podobě, zcela jasná vhodná výslovnost, a tak se pod vlivem této psané podoby můžeme setkat s výslovností [erbraš], [érbraš] i [erbruš], [érbruš], výjimkou, jak uvedl náš tazatel, není bohužel ani [ajrbruš].

Původní anglické výslovnosti první části slova [ae-] se v češtině nejvíce blíží výslovnost [ér-].[1]

Ani druhá část složeniny, tedy slovo brush [braš], není zcela bezproblémová, protože do výslovnosti proniká podoba ovlivněná psanou formou. Stejný jev pozorujeme např. u jiného anglického slova summit [samit], které proniká do naší současné lexikální zásoby s alternativní nevhodnou výslovností [sumit]. Při posouzení vhodnosti či nevhodnosti určité výslovnostní podoby lze za rozhodující faktor považovat stupeň zdomácnění daného slova. Podobu [-bruš] hodnotíme jako nevhodnou přesto, že se v češtině u některých výrazů přejatých z angličtiny ustálila výslovnost shodná s psanou formou a pociťuje se jako normativní. Jedná se např. o názvy některých sportů (fotbal, softbal aj.).[2]

Dá se však předpokládat, že na rozdíl od sportovních výrazů nezdomácní pojmenování ilustrační techniky alespoň v nejbližší době natolik, abychom se nemohli přidržet původní výslovnosti, tedy [érbraš], a původního pravopisu. Důvodem je i to, že v nejbližší budoucnosti musíme počítat s větším povědomím o původní anglické výslovnosti řady přejatých slov.

Vznikající odvozeniny od slova airbrush již dnes určitý stupeň adaptace dokazují. Např. Nejdůležitější rekvizitou airbrushera je stříkací pistole. Airbrushový ilustrátor umožňuje nahlédnout do mikro- i makrokosmu (tisk). Je proto vhodné povšimnout si vedle pravopisné a zvukové stránky alespoň krátce i otázky lexikálně-morfologické.

V prvé řadě si musíme uvědomit, nakolik je vlastně nutné užití cizího termínu. I když pomineme současnou tendenci přijímat nekonečné řady nových výrazů (většinou anglických), musíme přiznat, že zde je z hle[107]diska operativnosti komunikace přijetí cizojazyčného termínu vhodné, neboť se jedná o pojmenování nové skutečnosti, kdy český dvouslovný překlad je sice výstižný, ale jeho použití je omezené. Airbrush označuje totiž jak nástroj a techniku, tak i konečný druh ilustrace. Jedním výrazem je tak možné vyhnout se dlouhým opisům, které by byly pro případné popsání dané skutečnosti nutné.

Ke stejným závěrům dojdeme při sledování odvozenin (např. airbrushový, airbrusher[3] atd.). I zde je snazší, operativnější a ve svém výsledku i přesnější použít cizího termínu než zatěžovat text či promluvu dlouhými opisy (např. ilustrátor používající stříkací pistoli).

Při zařazování do české lexikální zásoby však vyvstane menší problém po stránce tvarosloví: airbrush (jako slovo cizího původu končící na vyslovovanou měkkou souhlásku) lze zařadit ke vzoru „píseň“, ale také ke vzoru „stroj“. O určité rozkolísanosti a nejistotě, k jakému rodu slovo patří, svědčí řada opisů (např. … ten, kdo pracuje technikou airbrush, …). Přesto však můžeme říci, že se v poslední době ustálilo užívání tohoto výrazu v rodě mužském.

Závěrem si můžeme ještě připomenout, že airbrush není první cizí výraz, který obohatí naši výtvarnou terminologii. V minulosti čeština přejala např. akvarel a kvaš, u nichž je však pravopis ovlivněný výslovností již zcela dominantní a normativní.[4]

---

[1] Vzhledem k tomu, že v češtině je řada složenin s řeckým výrazem aero- [a-ero-], u něhož lze někdy slyšet chybnou výslovnost [éro] (např. [érobik]), je nutné věnovat pozornost možnosti zpětného ovlivnění pravopisu výslovností. Mohlo by pak dojít k záměně air – aero a vytvoření nevhodné hybridní složeniny (airbrush [érbraš] – aer(o)brush).

[2] Srov. A. Pecušová, Softbal či softbol?, NŘ 70, 1987, s. 271.

[3] K problematice přípon -er/-ér viz např. O. Martincová – V. Vlková, Designer, designér, NŘ 73, 1990, s. 166–8.

[4] Oba výrazy přešly do češtiny z francouzštiny (aquarelle a gouache). Původ však mají v italštině (aquarello a guazzo).

Naše řeč, volume 76 (1993), issue 2, pp. 105-107

Previous Emanuel Michálek: Věčné stany

Next Alena Polívková, Jiřina Hůrková: Leasing, leasingovat?