Časopis Naše řeč
en cz

Designer, designér

Olga Martincová, Věra Vlková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Spolu s orientací na funkčnost a estetiku strojů, nástrojů, zařízení, hraček, obalů apod. se neustále zvyšuje úloha užitého uměleckého a průmyslového výtvarnictví. S tím souvisí i vzrůstající výskyt a šíření slov s touto oblastí spjatých. Patří mezi ně i pojmenování designer (vysl. dyzajn-), mající původ v anglickém výrazu designer. Designer označuje osobu zabývající se designem, design se v češtině ustálil ve významu ‚návrh, nákres, kresba‘.

V dnešním užívání pojmenování designer se ukazuje, že jeho zdomácňování má stupňovitý charakter. Projevuje se to mimo jiné i kolísáním v zakončení: vedle původního zakončení na -er se objevuje stále častěji podoba s -ér.[1] Srov. např. „Rada výtvarné kultury doporučí i spolupráci s vhodným designerema „Tvar karosérie je dílem designérů(tisk) aj. Na tomto kolísání se podílí jednak původ slova, jednak tu působí i skutečnost, že se slovo pociťuje vzhledem k své formě jako strukturované, resp. odvozené v domácím prostředí od (paralelně přejatého) výrazu design. Protože repertoár slovotvorných prostředků cizího původu v našem jazyce obsahuje přípony -er a -ér, lišící se sice délkou samohlásky, ale nikoli významovou platností, vzniká pak otázka, zda slovo designer má příponu -er, anebo zda kolísání pod tlakem slov obdobného charakteru směřuje již zřetelně k příponě -ér.

Přípony -er a -ér se vyčleňují z názvů přejatých jako hotový celek z angličtiny, francouzštiny nebo prostřednictvím [167]němčiny, ruštiny apod.[2] Tyto názvy z hlediska významového náležejí ke jménům činitelským, konatelským a ke jménům prostředků. Při porovnání dvou-, tří- a čtyrslabičných pojmenování s -er a -ér, která se přimykají k těmto typům, se ukazuje, že přípona -ér se poměrně pravidelně vyskytuje u jmen tříslabičných. (Srov. např. názvy osob režisér, aranžér, kolportér, kombajnér, názvy prostředků transportér, adaptér, remorkér, trenažér.) Z hlediska původu jsou to jak slova přejatá z francouzštiny (amatér, dezertér, diskutér; difuzér aj.), tak i slova původu anglického (reportér; rekordér), resp. internacionalismy. Z názvů osob se zakončením na -er se v češtině stabilizoval především výraz dispečer, přejatý z angličtiny. U něho je však slovotvorná stavba zastřená. („Přípona“ -er se vyčleňuje na pozadí slova dispečink a dále na pozadí slov jako boxer, sprinter.) Podobně jako u tříslabičných se -ér vyskytuje i u slov čtyřslabičných (instalatér, dekoratér, narkotizér, šansoniér). Na rozdíl od slov tříslabičných a čtyřslabičných je mnohem složitější situace u slov dvouslabičných; srov. např. názvy osob: montér (fr.), startér (angl.); dribler (angl.), rančer (angl.); názvy prostředků: markér (fr.), startér (angl.); bojler (angl.), trajler (angl.). Mnohá dvouslabičná slova však kolísají, např. mixer/mixér, marker/markér aj. Ukazuje se tedy, že vedle zřetelnosti slovotvorné stavby slova a částečně i jeho původu působí na podobu přípony délka slova. Poslední faktor má však průkaznější uplatnění u slov více než dvouslabičných. Tendence k příponě -ér u tříslabičných, slovotvorně strukturovaných výrazů se neprojevuje pouze v převažujícím počtu slov s touto příponou nebo při adaptaci nových přejímaných slov (např. angl. decoder má v češtině nejčastěji podobu dekodér, srov. „Další typ dekodéru představuje štítkový dekodér— Sděl. technika, 1988), ale též ve vyrovnání délky v zakončení u těch slov, která byla adaptována s -er původně krátkým (srov. manažer a manažér[3]).

Podobný proces, souvisící se zdomácňováním slova a s uvolňováním vázanosti jeho podoby na výchozí jazyk, se ukazuje u výrazu designer. Kolísání mezi jeho původní podobou a mezi podobou vyvolanou tlakem dílčího slovotvorného systému tří- a čtyřslabičných slov na -ér v češtině se postupně vyhraňuje častějším užitím psané i mluvené podoby designér v dlouhou příponu -ér. Vzhledem k zjištěné tendenci k příponě -ér u tříslabičných výrazů by proto nebylo vhodné novější podobu slova, tj. designér, zamítat. Protože dnešní úzus jí již většinou dává přednost, bylo by třeba k tomu přihlédnout při kodifikaci. Zachovávání délky by se však mělo promítnout i do výrazů odvozených (designérský, designérství ap.).

Podle našeho názoru by zjištěná tendence mohla být oporou při adaptaci a [168]stabilizaci dalších tříslabičných výrazů sledovaného typu.


[1] Podobný stav existuje i ve slovenštině, viz J. Jacko, Dizajnér, buldozér a dispečer, Slovenská reč 51, 1986, s. 127—8.

[2] Srov. Tvoření slov v češtině 2, Praha 1967, s. 106n.; zde se uvažuje především o vyčleňování přípon -er, -ér z názvů činitelských, konatelských a prostředků, majících na svém pozadí základové sloveso nebo dějové jméno. K jejich vyčlenění však lze dospět i další cestou, a to na základě analogické stavby slov téhož významového okruhu.

[3] Podoba manažer je zachycena v Slovníku spisovného jazyka českého I, Praha 1960; v Slovníku cizích slov L. Klimeše, Praha 1981, se uvádí podoba manažér. V redakční praxi novin, časopisů apod. se dává přednost kodifikované podobě manažer.

Naše řeč, ročník 73 (1990), číslo 3, s. 166-168

Předchozí Petr Nejedlý: „Reket“?

Následující Alena Polívková: Převyplnit plán?

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1