Časopis Naše řeč
en cz

Jungmannův slovník stále živý

Jiří Kraus

[Články]

(pdf)

-

Předneseno dne 1. září 1992 v Hudlicích při slavnostním předávání fototypického vydání Jungmannova Slovníku česko-německého (srov. o něm podrobněji u Z. Tyla, Na okraj nového vydání Slovníku česko-německého, NŘ 74, 1991, s. 30–4) představitelům obecního úřadu a základní škole v místě Jungmannova rodiště.

Vážení hosté, vážení přátelé a kolegové!

Pro současné postoje naší veřejnosti k mateřskému jazyku i pro jeho vědecké poznání je příznačné, že se tu s osobností Josefa Jungmanna setkáváme stále častěji. Nemám přitom na mysli jen názory historiků češtiny období národního obrození. Chci tu připomenout Jungmanna jako badatele, jehož dílo je živé právě pro dnešek. Jungmann je nám blízký především díky úkolům, které si kladl a jejichž promyšleným řešením vzbuzuje naše uznání. Cílem jeho učebnice Slovesnosti a zvláště jejího podstatně přepracovaného a rozšířeného 2. vydání z r. 1845 totiž bylo naučit současného čtenáře s pochopením poznávat zákonitosti hlavních druhů umělecké, odborné i řečnické literatury. Spolu s tím však Jungmann položil základy k výchově aktivního uživatele mateřského jazyka, který je schopen se přiměřeně, logicky uspořádaně a kultivovaně vyjadřovat.

Nezbytným předpokladem k dosažení tohoto cíle bylo pro Jungmanna zpracování české slovní zásoby, a to v náročné konfrontaci s němčinou jako jazykem, který v té době již prošel obdobím klasicistního kultivování. Oba úkoly – pěstovat citlivý postoj k jazyku jako nástroji dorozumívání a současně i symbolu jednoty národního společenství a poskytnout pro tuto výchovu dílo tak rozsáhlé, jako je slovník založený na materiálu z historie i ze současnosti, stojí totiž před námi i dnes. Stále více přibývá okruhů činnosti, pro něž je schopnost výstižné, přesvědčivé a jasné stylizace důležitá, ne-li nezbytná. A z toho vyplývající potřeba připravit pro školní i mimoškolní výchovu uživatelů jazyka dobrý, moderně zpracovaný slovník vystupuje před námi stejně naléhavě jako před Jungmannem. Také on se opíral o vyspělou tradici předchozích slovníkových prací domácích i zahraničních – připomeňme tu alespoň dílo českého lexikografa Václava Rosy a Poláka Samuela Lindeho. Stejně tak my si klademe za cíl pomocí moderních metod slovníkové práce zachytit a kriticky popsat stav a rychle probíhající změny v současné slovní zásobě naší mateřštiny. I současná lexikografie má své významné bezprostřední vzory, které vznikly na akademickém pracovišti Ústavu pro jazyk český a v jeho historické předchůdkyni, v Kanceláři Slovníku jazyka českého. Je to především devítisvazkový Příruční slovník jazyka českého, čtyřsvazkový Slovník spisovného jazyka českého a jednosvazkový Slovník spisovné češtiny. A stojí [91]před námi i vyspělé slovníkové práce zahraniční, zpracované metodami nejmodernější techniky. Snaha obnovit excerpční základnu a pomocí počítačů vytvořit rozsáhlý heslář, který by umožňoval co nejúčinněji připravit podklad pro nejrůznější výkladové a vícejazyčné slovníky a ostatní jazykové příručky mluvnické a stylistické, je pokračováním v cestě nastoupené právě Josefem Jungmannem. Není proto náhodné, že z podnětu současných jazykovědných akademických a univerzitních pracovišť vzniká úsilí o utvoření nadace nesoucí Jungmannovo jméno, která by po vědecké i ekonomické stránce napomohla zachytit a popsat skutečně reprezentativní soubor českých slov v jejich nejrozmanitějších užitích.

Současné, po sto padesáti letech připravené druhé vydání Jungmannova Slovníku česko-německého zdaleka není jenom aktem piety a úcty k autorovi a k dějinám české lexikografie, ale především počinem pracovním, který pro moderní jazykovědu přináší mnohou inspiraci. Mám tu na mysli zejména širokou excerpční základnu Slovníku, která se opírá jak o literární díla umělecká, odborná i řečnická – dnes bychom snad řekli publicistická –, tak o současný živý jazykový úzus. Aktuálním přínosem se vyznačuje Jungmannovo zpracování slov významově i tvarově blízkých nebo shodných, snaha o jemné rozlišení slovních významů, cit pro uvážlivé přejímání cizích výrazů vycházející z promyšlené koncepce slovotvorné. Společenský význam Jungmannova Slovníku ve své době přesvědčivě ukázal, že dílo tak zásadního významu přesahuje hranice odborného výzkumu a specializovaného užití a stává se zásadním činem společenských a kulturním, zrcadlem své doby a jejích myšlenkových zápasů.

Naše řeč, ročník 76 (1993), číslo 2, s. 90-91

Předchozí Jaroslava Hedvičáková: K dramatickému pokusu Jana Erazima Vocela

Následující Eva Hošnová: Komplexní jazykové rozbory

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1