Obchod s hedvábím

[Hovorna]

(pdf)

-

Že je v tomto rčení předložka s správná, vykládali jsme již několikrát; podrobně II, 62. To se rozumí, že marně. Snad nám pomůže rčení, možná-li, mluvnicky ještě nesmyslnější, [255]zřejmý potomek vazby »obchod hedvábím«, vymyšlené nevíme kterým mluvnickým nedoukem: v prvním čtvrtletí tohoto roku strašil v novinách veliký inserát, v němž se našemu obecenstvu hlásil »dům hedvábím«. Něm. Seidenhandlung = obchod hedvábím, Seidenhaus = dům hedvábím. »Dům s hedvábím« říci nelze, aspoň by se tomu mohlo všelijak rozuměti, »hedvábný dům« by byl nesmysl, na »hedvábodům« si pachatel přece netroufal, tak tedy »dům hedvábím«. Je to krvavý políček mluvnickému citu, ale osvětluje mluvnickou ohavnost »obchodu hedvábím, potravinami, módním zbožím« atd. A také hrozný úpadek našeho mluvnického citu. A jak tedy přeložit něm. Seidenhaus? Tak se asi ptá čtenář, zejména čtenář, který je přesvědčen, že musíme lišiti velkouzenáře od uzenářů, a tedy »dům« od pouhého »obchodu«. Obyčejnému smrtelníku by se ovšem zdálo, že netřeba do slova překládati, čeho bez násilí překládati nelze. Posud nám stačívaly »sklady« rozličného zboží; snad by stačil »sklad hedvábí«? Anebo »obchodní dům s hedvábím«, je-li »obchod s hedvábím« málo?

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 8, s. 254-255

Předchozí Chuť, kost

Následující Pecen