Časopis Naše řeč
en cz

Design, či dizajn? Designer, designér, či dizajnér?

Libuše Čižmárová

[Drobnosti]

(pdf)

-

V třetím čísle roč. 73 (rok 1990) časopisu Naše řeč se v rubrice Drobnosti objevila úvaha Olgy Martincové a Věry Vlkové nadepsaná Designer, designér, v níž se autorky zamýšlejí nad způsobem psaní přípony v uvedeném slově a na základě současné tendence psát v tříslabičných slovech příponu -ér doporučují podobu designér.

Ve stati nikde není zmínka o tom, že problematické je zde nejen psaní přípony, ale také psaní odvozovacího základu, tedy slova design. To se v angličtině (a po přejetí i v češtině) vyslovuje [dizajn] a znamená ‚návrh‘, ‚vzor‘ u nás dnes často i ‚tvar‘, ‚vzhled‘, zpravidla nějakého průmyslového výrobku, jenž má být zároveň praktický i esteticky působivý.[1] Jde o angl. adaptaci slova přejatého z latiny (souvisí se slovesem designare ‚označovat‘); na základě různého postavení přízvuku a dalších výslovnostních specifik existuje v angličtině skupina slov od stejného základu, ale s různou výslovností (designate [dezignejt] ‚označit‘, ‚jmenovat‘, ‚určit‘, design [dizajn]). Také do češtiny bylo lat. sloveso designare (a některé jeho odvozeniny) přejato a adaptováno — designovat, designace, designát apod., vedle nich však je dnes v češtině běžné z angličtiny přejaté slovo design [dizajn]. V češtině je rozdíl ve výslovnosti slov designovat a design ještě větší než v angličtině (u slovesa je spisovná výslovnost s -s-) a i vý[167]znamově se obě slova natolik vzdálila, že běžný uživatel češtiny si jejich příbuznost patrně ani neuvědomuje. Nebylo by tedy vhodné či aspoň možné připustit i odlišný způsob psaní?

Milan Jelínek už v r. 1982 konstatoval, že se šíří fonetický způsob psaní dizajn, a kladl si otázku, zda je vhodné ho připustit; uvažoval též o podobě dyzajn (viz excerpta v brněnské jazykové poradně). Slovenština přijala podobu dizajn za spisovnou už před několika lety, srov. např. autorkami citovaný článek J. Jacka z r. 1986.

Pro češtinu se pokusme srovnat obě eventuality uváděné M. Jelínkem. Podoba dizajn vychází z fonetické transkripce, uplatňované v britských výslovnostních slovnících angličtiny, podoba dyzajn vychází v psaní předpony z platného českého pravopisu typického pro domácí slovní zásobu. Naopak charakteristickým rysem slov přejatých je psaní slabik di, ti, ni tam, kde se vyslovuje tvrdá souhláska. Příklady není třeba uvádět, je to většina slov přejatých v posledních padesáti letech (snad kromě výrazů dyftýn a partyzán). Naproti tomu morfém -sign vyslovovaný jako [-zajn] nemá v češtině obdoby (ani v angličtině nepatří k nejfrekventovanějším), a proto by snad bylo vhodné dát uživatelům češtiny možnost, aby se této pravopisné zvláštnosti vyhnuli. Jako vhodnější se ze shora uvedených důvodů jeví podoba shodná se slovenštinou. Není třeba se obávat ani spojení slabiky di- (či -di-) s tvrdě vyslovovanou souhláskou a plně fonetizovaného zbytku slova; podobné jevy současný pravopis připouští, namátkou uveďme třeba slova difúze, pudink, kandidát, kanonizace, frontispis apod.

Pokud jde o psaní -er či -ér ve slově designer, povšimneme si, že ve výčtu příkladů tříslabičných slov s -ér uvedených ve zmíněném příspěvku O. Martincové a V. Vlkové se přípona -ér objevuje vždy ve spojení se základem vyslovovaným v původním jazyce stejně jako v češtině, např. transportér, adaptér, nebo se základem pravopisně češtině přizpůsobeným, tedy aranžér, kombajnér apod. Nevyskytuje se tedy u neadaptovaného základu, jak to autorky navrhují ve slově designér.

Nelze patrně uvažovat o možnosti, že by slovo designer bylo tvořeno na půdě češtiny z angl. základu design- a počeštěné přípony -ér (původně z francouzštiny, dnes však evropeismus), bylo jistě převzato z angličtiny jako celek (uvádí je např. už Anglicko-český slovník Osičky a Poldaufa z r. 1948). Co se týče výslovnosti uvedeného slova, psaní designér je zavádějící v tom smyslu, že svádí k výslovnosti [designér], a to právě proto, že jsme zvyklí opticky vnímat přejatá slova buď v původní, nepočeštěné podobě, nebo počeštěná jako celek.

Bylo by tedy patrně nejvhodnější připustit dvojí způsob psaní tohoto slova, a to buď původní anglický včetně přípony, tj. designer, nebo plně počeštěný, tedy dizajnér (podobná pravopisná dubletnost existuje např. u slov jam / džem, jazz / džez). Lze dokonce předpokládat, že počeštěná podoba, a to jak v odborném jazyce, tak v běžném užití, postupně naprosto převládne.


[1] Širší význam tohoto slova je pak ‚tvůrčí činnost, jejímž cílem je určit vlastnosti formy průmyslových výrobků‘; podrobněji o významech slova design a o jeho odvozeninách srov. M. Hořejšová, Design, NŘ 59, 1976, s. 109—111.

Naše řeč, ročník 75 (1992), číslo 3, s. 166-167

Předchozí Zdeňka Sochová: Držím se své parkety,

Následující Ludmila Švestková: Páternoster

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1