Přípony u pomístních jmen v Čechách vzniklých sufixálních derivací ze jmen vlastních

Libuše Olivová-Nezbedová

[Articles]

(pdf)

-

V. Šmilauer jako jednu z významných úloh toponomastiky stanovil „zachytit charakteristické rysy slovotvorné soustavy“.[1] O slovotvorbě v zeměpisných jménech V. Šmilauer říká: „Zásadně platí, že tvoření zeměpisných jmen není zcela shodné s tvořením jmen obecných; přípony ZJ nemají týž význam a odlišují se i vnějšně (-ův, ale -ov; -in, ale -ín).“[2]

A. Profous, který jako první podrobně prozkoumal pomístní jména z většího počtu českých obcí nejen po stránce významové, ale i slovotvorné,[3] určil, že pomístní jména vznikají velkou většinou z obecných jmen a z malé části z osobních jmen. Konstatoval, že pomístní jména vznikají buď z osobních jmen slovotvorně neobměněných (např. Za Klementem), nebo slovotvorně obměněných, a to 1. přivlastňovacími příponami -ův, -in, 2. zvláštní příponu -ka, jíž vznikala pomístní jména ve staré době (např. Na Benešce) a která má význam přivlastňovací, 3. příponou -ka, která zpodstatňuje přídavné jméno přivlastňovací (např. Petrovka = Petrova stráň), 4. příponami -ský, -sko, jimiž se pomístní jména rovněž tvořila ve staré době (např. Na Bartoňovským z příjmení Bartoň). A. Profous přitom podotkl, že vlastně jde o příponu -ovský, že přípona -ský má povahu přivlastňovací a že některá jména zpodstatněla (např. Kynderovsko).[4] V závěru práce, kde uvádí „Přehled pomístných názvů podle tvaru“ se zmiňuje také o tom, že pomístní jména se tvoří ze jmen místních i pomístních příponou -ský (Štětínská, Podovčínský rybník).[5] Avšak jako zvláštní tvoření ze dvou dalších druhů vlastních jmen — tj. kromě ze jmen osobních také ze jmen místních a pomístních — ho nevyčleňuje.

[131]Slovotvorbou pomístních jmen shromážděných z většího území českého jazyka se kromě A. Profouse zabývali — pokud je mi známo — pouze B. Téma, J. Pleskalová a D. Kálalová. K vývodům B. Témy dále nepřihlížím, neboť zpracovává pomístní jména ze Slezska,[6] tedy z oblasti jazykově dosti odlišné od Čech a v některých případech shodné s polštinou. J. Pleskalová se zaměřila na vyjádření posesivity v pomístních jménech na Moravě. Zjistila, že z osobních jmen se pomístní jména tvoří příponami: 1. velmi často -ka (Bartoška), -ovo (Machovo), -ec (Adamec), 2. -ov (Radošov), -ice v singuláru (Děkanice), -ovice (Štěpanovice), -ova/-ová (Klímová), -ský/-ská/-ské (Blažkovské), které mají geograficky podmíněnou frekvenci, 3. -ák (Rektorák), -ovina (Židovina), které se vyskytují sporadicky, 4. -ín (Chvaletín), -ena (Dančena), -ula (Kubičkula), které jsou regionální.[7] D. Kálalová v pracích o jménech jihočeských rybníků konstatovala, že jména rybníků vznikají z osobních jmen příponami -ák, -ov, -ovec, -ovna, -ovský, -ův, -ovic (Balounovic), zdrobňovacími příponami -áček (Kučeráček), -ek (Králek) a z místních jmen příponou -ský/-cký (Tálinský).[8]

Podrobným rozborem 30 600 dokladů pomístních jmen z Čech jsem zjistila, že pomístní jména vznikají ze jmen místních a pomístních i jinými příponami než jen příponou -ský (kterou uváděl A. Profous a D. Kálalová) a že také — i když vzácně — vznikají sufixální derivací z chrématonym.[9] Kromě toho jsem zjistila, že z osobních jmen se pomístní jména tvoří i dalšími příponami, než které uvádí A. Pro[132]fous, J. Pleskalová a D. Kálalová.[10] Naproti tomu je však třeba poznamenat, že v Čechách se netvoří pomístní jména z osobních jmen příponami -ena a -ula, které pro Moravu uvádí J. Pleskalová.

O pomístních jménech vzniklých sufixální derivací ze jmen osobních, místních, pomístních a z chrématonym lze souhrnně říci: I. Pomístní jména mají buď formu A. substantiva (Kunšovina — pole a louka patřící Kunešovi, Na Křešinsku — pole ležící směrem k obci Křešín), nebo B. adjektiva či substantivizovaného adjektiva (Cvejnova rokle — majitelem rokle byl Cvejn, Na Drahokoupilovým — pole, býv. majitel Drahokoupil). II. Sufixální deriváty vystupují v pomístních jménech /1/ v nominativu nebo v předložkovém pádě ve spojení s předložkami v, na (Peliny — přírodní rezervace, z osobního jména Pela,[11] Na Kubíkovně — pole patřilo Kubíkovi, Na Oujezdský — pole u silnice vedoucí do Újezda), /2/ v předložkovém pádě ve spojení s předložkami označujícími prostorové vztahy s výjimkou předložek v, na, tj. s předložkami do, k, kol, kolem, mezi, nad, od (vzácně), pod, podél, podle, proti, před, přes, při (vzácně), u, vedle, za, a to v případě, že objekt, jehož jméno vzniklo sufixální derivací z některého ze čtyř výše uvedených druhů vlastních jmen, se stane objektem, podle něhož se pojmenovává objekt jiný (U Zběhlíkova lesa — pole, majitelem lesa byl do r. 1935 Zběhlík). III. Je-li sufixální derivát substantivem nebo substantivizovaným adjektivem, vystupuje v pomístních jménech uvedených v bodě II /1/, /2/ buď bez rozvití dalšími slovy (Fialovské — pole, býv. majitel Fiala), nebo je rozvit dalšími slovy (Malá Goldmonka — louka pronajatá od Goldmanna; Na Doležalově pode Dvořiskem). Je-li sufixální derivát adjektivem, vystupuje v pomístních jménech uvedených v bodě II /1/, /2/ vždy jako rozvíjející člen substantiva (Cerhenská cesta — cesta ze Sokolče do Cerhenic; U Křečovského potoka — pole v Nahorubech, potok protéká obcí Křečovice).

Za použití Šmilauerovy metody malých typů, tj. s přihlédnutím nejen k příponě, ale i k základu, z něhož je tvořeno pomístní jméno, podrobný rozbor 30 600 dokladů pomístních jmen z Čech ukázal, že použití té či oné přípony závisí na tom, a) z kterého druhu vlastního jména je pomístní jméno tvořeno (tj. zda jde o odvození ze jména osobního, jména místního, jména pomístního či chrématonyma), b) [133]jaký druh objektu se pomístním jménem pojmenovává (tj. zda jde o vlastní jméno pozemku, vyvýšeniny, vody, cesty atd.).[12] Ukázal rovněž, že tvoření pomístních jmen ze jmen osobních je hojné, ze jmen místních velmi časté, ze jmen pomístních řídké a z chrématonym vzácné.[13]

Některými příponami se tvoří pomístní jména z více druhů vlastních jmen, jinými příponami pouze z jednoho druhu vlastního jména. V následujícím přehledu přípon se za příponou nejprve uvádějí druhy vlastních jmen, z nichž se pomístní jména tvoří (OJ = osobní jméno, MJ = místní jméno, PJ = pomístní jméno), a objekty, na které se takto tvořená pomístní jména vztahují. Následují příklady a případné poznámky k příponě.

A. Pomístní jména ve formě substantiva:

-ačka: Z MJ; jména cest. Vamberačka — cesta ze Slatiny n. Zd. do Vamberka.

-anda: Z OJ; jména pozemků, cest, studánek. Na Šolcandě — cesta vedoucí k Šolcovu stavení. Pro spisovnou češtinu tato přípona doložena není.[14] Domnívám se, že přípona má expresívní charakter obdobně jako přípona -nda, kterou se ve spisovné češtině obecná jména míst tvoří.[15]

-árna: Z OJ; jména pozemků. Na Fišerárně — pole, býv. majitel Fišer.

-ec: Z OJ; jména pozemků, rybníků. Gregorec — pole, býv. rybník, který založil Gregor.

-ek (zdrobňovací): Z OJ; jména pozemků, rybníků. Kajetánek — rybník, v němž Kajetán Volf namáčel prádlo.

-ice v singuláru: Z OJ; jména pozemků, především luk. Z MJ; jména cest. Cihelčice — pole, býv. majitel Cihelka. Benátčice — cesta z Prorubek k Benátkám.

[134]-ice v plurálu: Z OJ; jména pozemků, rybníků. Ve Vojeticích — pozemky na místě zaniklé vsi Vojetice.[16] Jde o původní jména místní, po zániku osady se její název stal jménem pozemků, příp. rybníků na jejím místě, tj. jméno místní se stalo jménem pomístním. Pomístní jména tvořená touto příponou ze starých osobních jmen jednoduchých nebo složených jsou indikátory zaniklých osad.[17]

-ička (zdrobnělina přípony -ice v singuláru): Z OJ; jméno louky. Foitlička — býv. majitel Foitl.

-ín: Z OJ; jména pozemků, vyvýšenin. Vrch Cecemín (z OJ Čečena),[18] les Strachotín (z OJ Strachota).[19] Ve staré době se touto příponou vyjadřovalo přivlastnění osobě. Je-li pomístní jméno tvořeno ze starého osobního jména, je možný dvojí výklad: 1. jde o pozemky, vyvýšeniny patřící kdysi příslušné osobě (vrch Cecemín), tedy o jméno pomístní, 2. jde původně o jméno místní, tzn. pozemky na místě zaniklé vsi převzaly její jméno (les Strachotín na místě zaniklé vsi téhož jména). Není-li existence příslušné vsi doložena historickými doklady, může dát jednoznačnou odpověď, zda jde o zaniklou ves či nikoli, pouze archeologie.

-ina: Z OJ; jména pozemků. Na Dobšině (z OJ Dobeš).

-jb:[20] Z OJ; jména pozemků, vyvýšenin, rybníků. Bezděz, Lovoš — hory (z OJ Bezděd, Lovos).[20a] Ve staré době se touto příponou vyjadřovalo přivlastnění osobě. Takto tvořená pomístní jména jsou (stejně jako v případě přípony -ín) dvojznačná: 1. jde o jméno pomístní, tj. o pozemky, vyvýšeniny kdysi dávno patřící příslušné osobě (vyvýšeniny Bezděz, Lovoš), 2. jde původně o jméno místní, tj. pozemky, rybníky, na místě zaniklé vsi, které převzaly její jméno (les a rybník Krátoš na místě zaniklé vsi Kratoš/Krátoš).[21] U pomístních jmen jako např. [135]pole Radomyšl (z OJ Radomysl)[22] při neexistenci historických dokladů jen archeologie může rozhodnout, zda jde o zaniklou ves nebo jen o pozemky kdysi dávno patřící nějakému Radomyslovi.

-ka (nezpodstatňující): Z OJ; jména pozemků, cest, potoků, pramenů, studánek, rybníků. Z MJ; jména vodních toků, cest, pozemků. Z PJ; jména vodních toků, pozemků. Na Kumpošce — pozemek vlastnil před r. 1788 Kumpošt.[23] Na Klimentce — hon JZD, býv. majitel Kliment. Na Čakovce — louka v katastru Choratic patřící obci Čakov. Crhovka — říčka tekoucí podél lesa Crhovy. A. Profous nezpodstatňující příponu -ka zaznamenal jen pro starší dobu (Na Benešce), avšak z materiálu pomístních jmen ze současných soupisů[24] je zřejmé, že toto tvoření je živé až do dnešní doby. U objektů ženského rodu by mohlo jít o příponu univerbizační, což by byla obdoba univerbizační přípony -ák u objektů mužského rodu.

-ov: Z OJ; jména pozemků. Čerchov — les (z OJ Črch/Čerch).[25] Delišov — pozemky, které parceloval pověřenec Deliš. Ve staré době se touto příponou vyjadřovalo přivlastnění osobě. Stejně jako u přípon -ín a -jb je i u přípony -ov možný dvojí výklad. Jde buď o jméno pomístní, tj. o pozemky, které kdysi patřily jisté osobě (les Čerchov), nebo 2. o původní jméno místní, tj. o pozemky na místě osady (dvora), která zanikla (pozemky Na Bařechově, Na Pařechově leží na místě zaniklé vsi Bařechov).[26] Neexistují-li historické doklady, pouze archeologie definitivně určí, jde-li o zaniklou osadu či nikoli. Ve spisovné češtině se příponou -ov obecná jména míst netvoří.[27] Jde o typickou toponymickou příponu. V nové době patrně vlivem analogie hojných místních jmen na -ov a jejich produktivního tvoření až do současnosti se příponou -ov vyjadřuje i jiný vztah než vztah majetnický.

-ovec: Z OJ; jména rybníků, lesů. Čadovec — les, jehož majitelem byl Čada. Mužský rod přípony odpovídá mužskému rodu pojmenovaných objektů. Je-li tak pojmenován objekt jiného rodu (pole, louka), jde [136]patrně o iradiaci názvu sousedního lesa či rybníka. O majetnickém vztahu u této přípony pojednal podrobně F. Cuřín.[28] U takto tvořených pomístních jmen se někdy vyskytne i jiný vztah k příslušné osobě než vztah majetnický (Drlíkovec — rybník, jehož stavbu vedl Drlík). Ve spisovné češtině se obecná jména míst touto příponou netvoří.[29]

-ovina: Z OJ; jména pozemků. Na Doušovině — pole, býv. majitel Douša.

-ovka: Z OJ; jména pozemků, cest, studní. Karhanovka — pískový lom, býv. majitel Karhan. Pomístní jména tvořená příponou -ovka z OJ a vztahující se na objekty ženského rodu by bylo možno vykládat i jako názvy vzniklé univerbizací příponou -ka z adjektiv přivlastňovacích.

-ovna: Z OJ; jména pozemků. Na Kramářovně — louka, býv. majitel Kramář.

-ovsko: Z OJ; jména pozemků. Na Kvapilovsku — pole, býv. majitel Kvapil. F. Cuřín zaznamenal vyjádření majetnického vztahu u přípony -ovsko v apelativech v severovýchodočeském nářečí.[30] Pomístní jména tvořená příponou -ovsko z OJ se vyskytují řídce, a to podle dosud zpracovaných dokladů nejen v severovýchodních Čechách, ale také v jihovýchodních Čechách (Ledečsko, Humpolecko, Počátecko) a na Benešovsku. Přípona -ovsko vůbec není doložena pro apelativní slovní zásobu spisovné češtiny.[31] V severovýchodočeském nářečí zjistil její výskyt v apelativech F. Cuřín.[32]

-sko: Z OJ; jména pozemků. Z MJ; jména pozemků. Klábersko — pole, les (z OJ Kláber). Na Zábisku — louka, na místě zaniklé vsi Zábdiší.[33] Kozmicko — pole, leží směrem k sousednímu katastru obce Kozmice. Čiňovesko — pole ve Vestci, která dříve patřila obci Činěves. Pomístní jména vzniklá příponou -sko ze jmen osobních jsou zatím doložena vzácně, ze jmen místních jsou naproti tomu častá. Při odvození ze jmen místních jde buď o a) pozemky na místě zaniklé vsi,[34] [137]nebo o b) pozemky ležící směrem k sousední obci nebo ležící přímo u katastrálních hranic se sousední obcí,[35] či o c) pozemky patřící v katastru jedné obce obci jiné. F. Cuřín zaznamenal motivaci podle polohy „u sousedního katastru nebo směrem k sousední obci“ jako dodnes zachovanou v pomístních jménech v severovýchodočeském nářečí.[36] Podle pomístních jmen ze soupisů je však tato motivace doložena pro celé Čechy. Přípona -sko (stejně jako přípona -ovsko) není vůbec doložena v apelativní slovní zásobě spisovné češtiny.[37] F. Cuřín ji však zjistil v apelativech v severovýchodočeském nářečí.[38]

B. Pomístní jména ve formě adjektiva nebo substantivizovaného adjektiva:

-in: Z OJ; jména pozemků. Annino zátiší — les dříve patřil Anně Lützowové. Andělina stráň — skrývala se tam žebračka Anděla.

-ná: Z MJ; jméno vyvýšeniny. Čepičná hora — leží nad vsí Čepice, okr. Klatovy. Jde o tvoření ve starší době. Tuto příponu zjistil A. Profous, podle něhož „v jihozáp. Čechách … měla význam přivlastňovací jako naše -ský“.[39]

-ovský/-ovská/-ovské: Z OJ; jména pozemků, vyvýšenin, rybníků. R. 1785 Čihákovské kouty — býv. majitel Čihák. Podle A. Profouse přípona -ovský vyjadřovala přivlastnění ve starších dobách. To také potvrdil rozbor většího počtu dokladů pomístních jmen (např. r. 1547 role Vaňkovská, Vavřincovská — pozemky patřící Vaňkovi, Vavřincovi). V práci P. Burdové Rejstříky k deskám zemským[40] je pro 16. století uvedeno hojně dokladů takto tvořených pomístních jmen. V novější době se však pomístní jména tímto způsobem již netvoří.

-ový/-ová/-ové: Z PJ; jména cest. Jitrová cesta — vede pozemky zvanými Jitra.

-ský/-ská/-ské: Z OJ; jména pozemků, vyvýšenin, potoků, rybníků, cest. Z MJ; jména pozemků, vodních toků, rybníků, vyvýšenin, cest. Z PJ; jména pozemků, potoků, rybníků, cest. Z chrématonym; jména pozemků. Cirhanský vrch — býv. majitel Cirhan. Časkouskej potok — potok [138]tekoucí od Částkova. Dašínský — pole, leží u lesa Dašín. Na dukelským — pozemky obhospodařované JZD Dukla. Tvoření z osobních jmen se vyskytuje ojediněle po celých Čechách. Tvoření z místních jmen je naproti tomu časté. Je to jediná přípona, kterou se tvoří adjektiva z místních jmen.[41] Spisovná adjektiva se tvoří z nezkrácených místních jmen (např. Košetická jáma — z MJ Košetice); v pomístních jménech jsou však hojná nespisovná adjektiva tvořená touto příponou ze zkrácených místních jmen, tj. ze základů místních jmen[42] (Běstovská silnice — z MJ Běstovice). Z pomístních jmen je tvoření doloženo řídce, z chrématonym vzácně.

-ův/-ova/-ovo: Z OJ; jména všech objektů pojmenovávaných pomístními jmény. Exnerova louka — majitel Exner. Cingrova prokopávka — na překopání svahu pracoval Cingr. Hojně se takto tvořená pomístní jména vyskytují ve východní polovině Čech (Matouškovo). Jde o univerzální příponu, neboť všechny objekty pojmenovávané pomístními jmény mají jména tvořená touto příponou ze jmen osobních. V pomístních jménech je doloženo tvoření i od osobních jmen adjektivního původu, což pro spisovnou češtinu doloženo není (Novotnova tůň — z OJ Novotný, U Tichového kříže — z OJ Tichý).[43]

Pro úplnost je třeba uvést příponu -ák, která je příponou univerbizační. Pokud jde o tvoření z osobních jmen, vzniká touto příponou substantivum z adjektiva přivlastňovacího (Kašparův rybník → KašparákPokud jde o tvoření z místních jmen, vzniká touto příponou substantivum z adjektiva tvořeného příponou -ský z místního jména (v obci Čepinec je Čepinecký rybník neboli Čepiňák).).

Závěry

1. Obecná jména míst ve formě substantiva se ve spisovné češtině tvoří 63 příponami.[44] Pomístní jména ve formě substantiva (tj. jeden druh vlastních jmen míst) vzniklá ze jmen vlastních se tvoří 18 příponami. Přitom 12 z těchto přípon je totožných s příponami obecných jmen míst (-ačka, -árna, -ec, -ek, -ice, -ička, -ín, -ina, -ka, -ovina, -ovka, -ovna). Přípona -anda je patrně expresivní obměnou přípony [139]-nda, známe z tvoření obecných jmen míst. Další dvě přípony vyskytující se u pomístních jmen — -ov, -ovec — jsou sice doloženy pro apelativní slovní zásobu spisovné češtiny, ale netvoří se jimi obecná jména míst.[45] Naproti tomu dvě přípony pomístních jmen — -ovsko a -sko — nejsou pro apelativa ve spisovné češtině vůbec doloženy, tvoření apelativ pomocí nich je známo pouze ze severovýchodočeského nářečí.

2. Univerzálním tvořením pomístních jmen je derivace z OJ + -ův, tj. kterýkoliv nesídlištní objekt může být pojmenován podle nějakého vztahu k osobě.

3. Příponou -ský se tvoří pomístní jména ze čtyř druhů vlastních jmen (z OJ, z MJ, z PJ a z chrématonym), příponou -ka (nezpodstatňující) ze tří druhů vlastních jmen (z OJ, z MJ, z PJ), příponami -ice, -sko ze dvou druhů vlastních jmen (z OJ, z MJ), příponami -anda, -árna, -ec, -ek (zdrobn.), -ička, -in, -ín, -ina, (-jb), -ov, -ovec, -ovina, -ovka, -ovna, -ovsko, -ovský, -ův pouze z OJ, příponami -ačka, -ná pouze z MJ, příponou -ový pouze z PJ.

4. Nejbohatší je tvoření pomístních jmen příponami ze jmen osobních — 21 přípon (plus univerbizační -ák), ze jmen místních se tvoří 6 příponami (plus univerbizační -ák), ze jmen pomístních pouze třemi příponami (-ka, -ový, -ský), z chrématonym pouze jednou příponou (-ský).

5. Nejrozmanitější je tvoření příponami z vlastních jmen u jmen pozemkových — 27 různých způsobů: OJ + -anda, -árna, -ec, -ek (zdrobňovací), -ice, -ička, -in, -ín (pro starou dobu), (-jb — pro starou dobu), -ina, -ka (nezpodstatňující), -ov, -ovina, -ovka, -ovna, -ovsko, -sko, -ovský (pro starší dobu), -ský, -ův; MJ + -sko, -ský; PJ + -ka, -ský; chrématonymum + -ský; u názvů luk je navíc ještě tvoření z MJ + -ka, u názvů lesů z OJ + -ovec. Následují jména cest s 11 různými způsoby: OJ + -anda, -ka, -ovka, -ský, -ův; MJ + -ačka, -ice, -ka, -ský; PJ + -ový, -ský, dále jména rybníků s 10 různými způsoby: OJ + -ec, -ek (zdrobňovací), (-jb — pro starou dobu), -ka, -ovec, -ovský (pro starší dobu), -ský, -ův; PJ + -ský, PJ + -ský, jména vyvýšenin se 7 různými způsoby: OJ + -ín (pro starou dobu), (-jb — pro starou dobu), -ovský (pro starší dobu), -ský, -ův; MJ + -ná [140](pro starší dobu), -ský, jména vodních toků rovněž se 7 různými způsoby: OJ + -ka, -ský, -ův; MJ + -ka, -ský; PJ + -ka, -ský (jen potoky); jména studánek se čtyřmi různými způsoby: OJ + -anda, -ka, -ovka, -ův.

6. Znalost způsobů tvoření pomístních jmen ze jmen vlastních umožňuje vyložit jména jinak nejasná, např. louka V Karbovci zcela jistě leží na místě býv. rybníka a její název je tvořen ze jména osobního, neboť příponou -ovec se derivuje pouze z osobních jmen.

---

[1] V. Šmilauer, Úvod do toponomastiky, 2. vyd., Praha 1966, s. 87.

[2] V. Šmilauer, d. cit. v pozn. 1.

[3] A. Profous, O místních a zvláště pomístných jménech v okrsku chrasteckém u Chrudimě, Národopisný věstník československý 23, 1918, s. 90n.

[4] A. Profous, d. cit. v pozn. 3, s. 90—92.

[5] A. Profous, d. cit. v pozn. 3, s. 97.

[6] Viz stati B. Témy vyšlé ve Zpravodaji Místopisné komise ČSAV (dále ZMK), od r. 1983 pak v Onomastickém zpravodaji ČSAV (dále OZ).

[7] J. Pleskalová, Die Kategorie der Possessivität in den Flurnamen Mährens, OZ 26, 1985, s. 134.

[8] D. Kálalová, Jména rybníků na Novohradsku, ZMK 23, 1982, s. 327—328; táž, Jména rybníků na Jindřichohradecku, OZ 24, 1983, s. 102—104; táž, Jména rybníků na Protivínsku, OZ 25, 1984, s. 42; táž, Jména rybníků na Blatensku, OZ 26, 1985, s. 424.

[9] Viz L. Olivová-Nezbedová, Pomístní jména v Čechách vzniklá ze jmen místních, Naše řeč 71, 1988, s. 76—82; táž, Pomístní jména v Čechách vzniklá sufixální derivací z onym, in: Aktuálne úlohy onomastiky z hľadiska jazykovej politiky a jazykovej kultúry. Zborník príspevkov z 2. československej onomastickej konferencie (6.—8. mája 1987 v Smoleniciach), Bratislava 1989, s. 299—304. — Chrématonymem se rozumí vlastní jméno lidského výtvoru, který není pevně fixován v krajině, např. vlastní jméno společenského jevu, společenské instituce, předmětu, výrobku. Viz J. Svoboda — V. Šmilauer — L. Olivová-Nezbedová — K. Oliva — T. Witkowski, Základní soustava a terminologie slovanské onomastiky, ZMK 14, 1973, s. 70.

[10] Viz L. Olivová-Nezbedová, Pomístní jména v Čechách vzniklá sufixální derivací ze jmen osobních, OZ 30, 1989, s. 80—91.

[11] Viz A. Profous, Místní jména v Čechách III, Praha 1951, s. 339.

[12] Pro úplnost je třeba uvést, že do pomístních jmen podle platné onomastické terminologie patří: vlastní jména vod (jména řek, potoků, rybníků, studánek atd.), vlastní jména tvarů vertikální členitosti povrchu zemského i mořského dna (jména pohoří, hor, skal, roklí, nížin atd.), pozemková jména (jména polí, luk, pastvin, vinic, lesů, hájů atd.), vlastní jména dopravních cest (jména ulic, náměstí, silnic, cest, stezek, mostů, lanovek atd.), vlastní jména jiných neživých přírodních objektů a jevů (jména balvanů, božích muk, kapliček, pomníků, dolů, lomů, trigonometrických bodů atd.).

[13] Viz L. Olivová-Nezbedová, druhé d. cit. v pozn. 9, s. 299.

[14] Srov. Tvoření slov v češtině 2, Praha 1967; V. Šmilauer, Novočeské tvoření slov, Praha 1971; Mluvnice češtiny 1, Praha 1986.

[15] Viz Tvoření slov v češtině 2, Praha 1967, s. 474.

[16] Viz L. Olivová-Nezbedová, Zaniklé osady Vojetice, Chotibořice, Velemíř, in: Onomastické práce (I), Praha 1966, s. 55—57.

[17] Viz L. Olivová-Nezbedová, Problematika určování zaniklých středověkých osad na podkladě pomístních jmen, in: Onomastika jako společenská věda, Sborník příspěvků z 1. československé onomastické konference (18.—20. 5. 1982 v Trojanovicích), Praha 1983, s. 69.

[18] Viz L. Olivová-Nezbedová, Vrch Cecemín nebo Čečemín?, OZ 27, 1986, s. 105—107.

[19] Viz A. Profous, d. cit. v pozn. 11, s. 180.

[20] b = měkký jer.

[20a] Viz A. Profous, d. cit. v pozn. 11, I (2. vydání), Praha 1954, s. 75, II, Praha 1949, s. 681.

[21] Viz L. Olivová-Nezbedová, Zaniklá osada Krátoš n. Kratoš u obce Dráchova (okr. Tábor), ZMK 11, 1970, s. 356—363.

[22] Viz L. Olivová-Nezbedová, Název Radomyšl, Radomyšle v katastru obce Plav, ZMK 10, 1969, s. 257—260.

[23] L. Olivová-Nezbedová, Na Klicperce, Na Kumpošce, Na Jitrách (Výklad tří choceňských pomístních jmen), Listy Orlického muzea 6, 1971, s. 84—86.

[24] Soupisy pomístních jmen jsou uloženy v archivu pomístních jmen onomastického oddělení Ústavu pro jazyk český ČSAV.

[25] L. Olivová-Nezbedová, Výklad oronyma Čerchov, OZ 26, 1985, s. 459—463.

[26] L. Olivová-Nezbedová, Lokalizace zaniklé osady Bařechov, ZMK 11, 1970, s. 631—637.

[27] Viz d. cit. v pozn. 14.

[28] Viz F. Cuřín, Historický vývoj označování rodiny a rodinné příslušnosti v českých nářečích, Praha 1964, s. 20.

[29] Srov. d. cit. v pozn. 14.

[30] F. Cuřín, Studie z historické dialektologie a toponomastiky Čech, Praha 1967, s. 73.

[31] Viz d. cit. v pozn. 14.

[32] F. Cuřín, d. cit. v pozn. 30.

[33] Viz L. Olivová-Nezbedová, Lokalizace zaniklé osady Zábdiší (okr. Beroun), ZMK 18, 1977, s. 72—76.

[34] Viz F. Cuřín, d. cit. v pozn. 30, s. 71—72.

[35] F. Cuřín, d. cit. v pozn. 30, s. 72.

[36] Viz pozn. 35.

[37] Srov. d. cit. v pozn. 14. — V apelativní slovní zásobě spisovné češtiny jsou doloženy pouze přípony -isko, -lisko, -otisko, -ovisko.

[38] F. Cuřín, d. cit. v pozn. 30, s. 71.

[39] A. Profous, d. cit. v pozn. 11, I (2. vydání), Praha 1954, s. 315.

[40] P. Burdová, Rejstříky k deskám zemským, I. díl, Obnovené vklady po požáru desek 1541, 1. svazek, Praha 1977, s. 317n.

[41] Srov. V. Šmilauer, Přídavná jména na -ský, NŘ 23, 1939 (dále Příd.), s. 101; týž, Tvoření přídavných jmen na -ský ze jmen zeměpisných, NŘ 39, 1956, s. 187n.; týž, Novočeské tvoření slov, Praha 1971 (dále NTS), s. 120.

[42] Srov. d. cit. v pozn. 41.

[43] Viz L. Olivová-Nezbedová, Pomístní jména typu Černova louka, Na Daleckovým apod., OZ 29, 1988, s. 224—225.

[44] Viz Tvoření slov v češtině 2, Praha 1967, s. 746n.

[45] Viz d. cit. v pozn. 44, s. 764—765.

Naše řeč, volume 75 (1992), issue 3, pp. 130-140

Previous Jiří Hronek: Poznámky k mluvené češtině

Next Eva Macháčková: Stereotypní spojovací prostředek s tím, že