Jak překládat souborný název pro české země

Jiří Felix

[Drobnosti]

(pdf)

-

Hluboké státoprávní změny, kterými Československo prochází (a které se už odrazily i v tak citlivé oblasti, jakou je státní symbolika), nutí zodpovědně promyslit také jejich názvoslovné důsledky pro neslovenskou část naší federace. Většinou si neuvědomujeme, že výrazy Československo, československý jsou složeniny slučovací (Česko + Slovensko, český + slovenský), nikoliv určovací (české + Slovensko, česky + slovenský).[1] Už od roku 1945 se o Československu hovoří a píše zásadně jako o společném státě Čechů a Slováků. Tomuto pojetí odpovídá i jazyková skutečnost: např. angličtina má vedle Czechoslovakia výrazy Czech a Slovak, Slovakia, francouzština vedle Tchécoslovaquie též tchèque a slovaque, Slovaquie, španělština vedle Checoslovaquia i checo a eslovaco, Eslovaquia, němčina vedle Tschechoslowakei také tschechisch a slowakisch, Slowakei, ruština vedle Čechoslovakija rovněž češskij a slovackij, Slovakija atd. Neoficiální pojmenování Slovenské republiky (tj. Slovensko) nečiní tedy překladatelům z češtiny ani cizím publicistům žádné potíže. Zvýraznění svébytnosti našich republik, jakož i současné zaměření české vlády na rozvoj vztahů se zahraničím nutně vyžadují zavést obdobně praktický a výstižný název pro Českou republiku (tj. pro Česko).[2] Nazývat Čechy, Moravu a Slezsko, tj. české země, Čechami (angl. Bohemia, fr. Bohême, něm. Böhmen, rus. Čechija apod.), jak čteme a slýcháme v hromadných sdělovacích prostředcích, je pojmově nepřesné, politicky nedomyšlené a pro cizinu věcně zavádějící. V angličtině se pro jejich souborné pojmenování nabízí překlad Czechlands,[3] ve francouzštině Tchéquie,[4] ve španělštině Chequia, v němčině Tschechische Länder,[5] v ruštině Češskije zemli (na rozdíl od Čechija = Čechy), v dánštině Tjekkiet (na rozdíl od Bøhmen), v estonštině Tšehhimaa (na rozdíl od Böömimaa) atd. Není bez zajímavosti, že v rumunštině je neoficiální označení pro Českou republi[112]ku běžné a kodifikované: Cehia (kdežto Boemia = Čechy).[6] Vyřešení této velmi aktuální otázky záleží na pohotovosti a rozhodnosti příslušných institucí (především ministerstva zahraničních věcí a ČSTK). Mají k tomu podobné oprávnění jako třeba orgány německé, jež si vymínily, abychom v českých úředních textech užívali pojmenování Spolková republika Německo místo běžného Německá spolková republika. Námitka, že slov jako Czechlands, Tchéquie apod. se téměř neužívá, neobstojí. Vždyť jde právě o to zavést vhodný název pro novou skutečnost a neporušit jeho souvislost s mezinárodně vžitým pojmenováním celé federace.[7]

---

[1] Na tom nic nemění jejich tradiční pravopisná podoba.

[2] O věcné a jazykové správnosti tohoto neprávem tabuizovaného spisovného tvaru viz např. článek J. Běliče Ještě jednou Česko, NŘ 52, 1969, s. 256—60, Vl. Šmilauera K použití názvu „Česko“ pro území Čech a Moravy, Zpravodaj Místopisné komise ČSAV 22, 1981, s. 180—81, a M. Knappové Česko, NŘ 66, 1983, s. 205—206. Začíná se objevovat i v televizi (např. v rozhovoru s cestovatelem a spisovatelem J. Hanzelkou). Mluvčí se ho tedy přestávají „bát“.

[3] Srov. angl. Netherlands.

[4] Utvořeno zcela ústrojně a doloženo např. v románě S. de Beauvoirové L’invitée.

[5] Srov. J. Bělič, d. cit. v pozn. 2: „… i v seriózním rakouském, švýcarském a německém tisku se začíná objevovat … označení Tschechei“. Tento výraz zazněl při televizním rozhovoru s německými obchodníky. Lze tudíž předpokládat, že postupně ztrácí své původně pejorativní zabarvení.

[6] Viz např. Dicţionarul explicativ al limbii române, 1975, s. 137.

[7] Názvy jednotlivých historických zemí České republiky mají cizojazyčné ekvivalenty, např. angl. Bohemia, Moravia, Silesia, fr. Bohême, Moravie, Silésie atd. Je ovšem jasné, že i v případě trojčlenného uspořádání ČSFR by bylo často nutné používat pro její neslovenskou část názvu souborného.

Naše řeč, ročník 75 (1992), číslo 2, s. 111-112

Předchozí Jana Matúšová: Pomístní jména v jazykových kontaktech

Následující Jan Diblík: Moravské Předměstí v Hradci Králové