Alena Polívková
[Drobnosti]
-
Již mnohokrát jsme na stránkách Naší řeči věnovali pozornost jazykové stránce denního tisku, vraťme se k této problematice alespoň v krátkosti i tentokrát. Bylo by jistě lepší, kdybychom mohli upozorňovat jen na dobré příklady jazykového vyjadřování v našich novinách; lze ostatně konstatovat, že jazyková a slohová úroveň některých našich deníků a periodických časopisů se do jisté míry zlepšila. Mnozí naši novináři si jsou vědomi své odpovědnosti vůči národnímu jazyku i svým čtenářům a dbají toho, aby z novinového textu „mluvila“ myšlenka, nikoli zautomatizované fráze a klišé. Tyto novináře můžeme tedy pochválit za to, že pokračují ve směru, který česká žurnalistika ve svých nejlepších představitelích sledovala od svého vzniku.
Přesto však nemůžeme být spokojeni se vším. Denně totiž u nás vznikají různá „usnesení“, zpracovávají se tzv. „materiály“ a „dokumenty“, zaujímají se „stanoviska“, přijímají „závěry“ atd. Množství času, které se těmto písemnostem věnuje, je jistě obrovské, a proto bychom také měli vyžadovat, abychom po jejich přečtení měli jasno. Co [56]nám na nich vadí nejvíce? Asi to, že se jednotlivých slov, která sama o sobě mají význam velice určitý, užívá tak, aby nic určitého a přesného neříkala. Při psaní těchto písemností bychom si měli uvědomovat, že by naše řeč měla být jasná a zřetelná. Významová rozbředlost a nepřesnost nikdy nevede k tomu, aby se čtenář obsahem nadchl a byl ochoten sdělovanou myšlenku přijmout za svou.
Jedním z hodně frekventovaných výrazů se v nedávné minulosti stalo slovo balík. Zatímco naše současné jazykové příručky u něho uvádějí významy jako ‚co vznikne zabalením, sbalením a dá se přenášet‘, v našich novinách, televizi i rozhlase čteme a slyšíme, „že nás čeká vyřešit balík problémů, že se jednalo o balíku návrhů zákonů, že bude věnována problematika balíku otázek“ apod. Balík se stal módním slovem pro vyjádření velkého množství. V tomto významu je expresívní, kdežto v základním významu nikoli. U některých mluvčích a pisatelů se slovo balík začalo objevovat tak často, že jejich vyjadřování nabývá rázu nespisovného až slangového.
Případy, kdy jde o pouhou metaforu, v níž se spojením balík problémů označuje souhrn problémů, které spolu nějak souvisejí, však zcela odmítat nebudeme.
Naše řeč, ročník 75 (1992), číslo 1, s. 55-56
Předchozí Ludmila Švestková: Kalvárie
Následující Miloslav Sedláček: Oba přítelové?