K životnímu jubileu Blanky Borovičkové

Miroslav Ptáček

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

PhDr. Blanka Borovičková, CSc., patří k těm významným pracovníkům Ústavu pro jazyk český ČSAV, kteří svým aplikovaným výzkumem přispěli k dobrému jménu české lingvistiky. Od začátku své činnosti se zaměřovala na akustickou stránku češtiny a svými pracemi přispěla k založení akustické fonetiky jako oboru v Československu.

Jubilantka pochází z Úval u Prahy, kde se 20. 5. 1926 narodila. Po absolvování gymnázia a obchodní akademie byla zaměstnána v Čs. rozhlase a studovala fonetiku a hudební vědu na filozofické fakultě Karlovy univerzity, posléze postgraduálně matematickou statistiku. Po skončení studií nastoupila v r. 1952 do tehdejšího Fonetického kabinetu při Ústavu pro jazyk český ČSAV (pozdější fonetické laboratoře začleněné do oddělení matematické lingvistiky a statistiky). Zabývala se problematikou přenosu češtiny v telekomunikačních prostředcích. V r. 1955 založila s pracovníky Výzkumného ústavu elektroakustiky mezioborovou skupinu pro výzkum akustické podstaty a percepce (vnímání) češtiny. Tuto skupinu spolu s inž. V. Maláčem, CSc., odborně vedla až do svého odchodu do důchodu v r. 1982.

První prací mezioborového týmu bylo stanovení indexu srozumitelnosti české řeči (1959) a vývoj zvukového analyzátoru (1960). Spektrální analýza mluvené češtiny, kterou B. Borovičková uskutečnila v následujících letech, se stala předmětem její kandidátské práce (1962) a akademické monografie The Spectral Analysis of Czech Sound Combinations (1967). Souběžně s touto analýzou vypracovala koncepci automatické identifikace řeči počítačem, založenou na modelu percepčního a artikulačního systému člověka a na motorické teorii percepce řeči. Ke konkretizaci tohoto modelu zpracovala výzkumná skupina tři tisíce různých hláskových kombinací v podání čtyř profesionálních mluvčích. S kmitočtově filtrovanými signály těchto vzorků byly uspořádány poslechové testy, které přinesly 750 000 odpovědí týkajících se identifikace českých hlásek. Z nich byly stanoveny percepčně významné oblasti pro jednotlivé hlásky. Hlásky byly současně popsány i kvantitativně prostřednictvím fyzikálních parametrů.

Od r. 1965 začala pracovní skupina používat syntetizéru řeči jako dalšího nástroje výzkumu. Syntézou se potvrzovaly výsledky percepčních testů a zjišťovaly fyzikální charakteristiky důležité pro artikulaci. Mezioborová spolupráce se rozšířila o další odborníky z fonetiky, psychiatrie, matematiky, programátorství apod.

B. Borovičková úzce spolupracovala také s některými institucemi zahraničními, např. v r. 1969 s Královským ústavem technologie ve Stockholmu (Royal Institute of Technology) a v r. 1972 s Ústavem fyziologie I. P. Pavlova v Leningradě.

[251]V r. 1975 popsala způsob percepční klasifikace znělosti a neznělosti u českých závěrových souhlásek, určila akustické koreláty napjatosti a aspirace, stanovila význam druhotných znaků znělostního protikladu v češtině a určila průměrné doby trvání hlásek v určitých typech slov. V téže době začala sledovat i prozodické rysy souvislé řeči. V r. 1980 určila základní typy intonačních kadencí, popsala akustické vyjádření dynamické modulace aj. V r. 1982 vypracovala artikulační a percepční popis českých hlásek. Tato práce, shrnující kvalitativní a kvantitativní údaje o českých hláskách ve fyzikálním a fonetickém popisu, nebyla dosud ke škodě fonetické veřejnosti publikována (v Mluvnici češtiny I z r. 1986 se z ní uvádějí pouze ojedinělé údaje).

Podnětné výsledky výzkumů B. Borovičkové našly své přímé uplatnění např. při tvorbě prvního počítačového rozpoznávače mluvených slov r. 1975 a byly aplikovány i v dalších počítačových systémech. Významně se uplatnily při tvorbě prvního syntetizéru, který umožňoval automatický převod psané formy jazyka do podoby mluvené (tzv. systém text-to-speach) v r. 1976. Aplikace výsledků výzkumu, ale hlavně teoretické práce publikované v řadě zahraničních časopisů a sborníků mezinárodních konferencí zařadily pracovní skupinu B. Borovičkové a V. Maláče mezi týmy uznávané v Československu i v zahraničí. Za dosažené výsledky získala skupina třikrát odměnu jazykovědného kolegia ČSAV.

Závěrem nemůžeme pominout lidské vlastnosti naší jubilantky. Její nekonečný altruismus, pochopení pro starosti druhého, ochota pomáhat a na druhé straně její smysl pro humor, recesi a osobní šibalství se nikdy nenechaly zatlačit do pozadí usilovnou vědeckou prací. Tyto vlastnosti spolu s odbornou jistotou jí dodnes dávají ojedinělý nadhled nad vlastní prací a osobní kouzlo. V každém, kdo se s ní setká, pak vyvolávají pocit, že je jejím přítelem.

Naše řeč, ročník 74 (1991), číslo 4-5, s. 250-251

Předchozí Jiřina Hůrková: Významné výročí českého fonetika

Následující Libuše Kroupová: Za Hanou Marešovou