Časopis Naše řeč
en cz

Významné výročí českého fonetika

Jiřina Hůrková

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Dne 14. května 1991 jsme vzpomínali nedožitých sedmdesátých narozenin významného představitele české moderní fonetiky, vědce, vysokoškolského učitele a laskavého člověka, univ. prof. Milana Romportla, DrSc.

[249]Vědecké zájmy Milana Romportla, profesora filozofické fakulty Karlovy univerzity, prezidenta Mezinárodní společnosti fonetických věd a dlouholetého předsedy mezinárodní komise pro fonetiku a fonologii slovanských jazyků při MKS, byly velmi mnohostranné. Týkaly se otázek obecně fonetických, fonetiky a fonologie češtiny, ale i jiných jazyků (zejména slovanských). V řadě prací se M. Romportl soustřeďoval na výzkum z oblasti akustické fonetiky, bohatá byla i jeho činnost ediční, popularizační a organizační. Z prací o české fonetice zvláštní místo zaujímaly četné práce věnované problematice intonace, na něž byl Milan Romportl, sám nadšený a aktivní hudebník, dobře připraven.

Pro všechny Romportlovy práce bylo příznačné spojení prohloubeného přístupu fonetického s funkčním hodnocením jazykových jevů. Své bohaté zkušenosti badatelské a organizační uplatnil také v externím vedení fonetické laboratoře Ústavu pro jazyk český, v jejímž čele stál od r. 1967 do r. 1974, kdy byl — k velké lítosti ústavních fonetiků — ze své funkce tehdejším vedením ústavu odvolán. S Ústavem pro jazyk český jej mj. spojoval také zájem o otázky jazykové kultury, zejména o kulturu mluvených projevů. Jako člen a pozdější předseda ortoepické komise při ÚJČ publikoval a přednášel o této tematice a významně se podílel na vypracování kodifikačních příruček české spisovné výslovnosti.[1]

Rozsah díla Milana Romportla byl značný. Jeho úplný soupis čítá více než dvě stě publikovaných prací a byl uveřejněn ve sborníku Acta Universitatis Carolinae — Phonetica Pragensia VI, Philologica 2, 1984.[2] Sborník připravili Romportlovi spolupracovníci k jeho šedesátinám. Vinou edičních potíží, u nás v Československu obvyklých, vyšel — bohužel — až po jeho smrti. O tom, že výsledky Romportlovy badatelské činnosti jsou stále živé a aktuální, svědčí četné citace z jeho prací v nejnovější odborné zahraniční literatuře fonetické i fonologické.

Na Romportlovu schopnost vytvářet tvořivou a přátelskou atmosféru, na jeho tolerantnost k názorům oponentů, na výjimečný lidský takt, s nímž vedl veškerá jednání, vzpomínají jeho žáci, spolupracovníci a přátelé v Československu i v zahraničí.


[1] Výslovnost spisovné češtiny 1, Praha, 1. vyd. 1955, 2. vyd. 1967. Pod vedením M. Romportla byla zpracována první kodifikační příručka spisovné výslovnosti slov přejatých s rozsáhlým výslovnostním slovníkem Výslovnost spisovné češtiny, Praha 1978.

[2] Srov. také P. Janota, Jubileum profesora Milana Romportla, SaS 4, 1981, s. 240—242; J. Hůrková, Milan Romportl (1921—1982), NŘ 66, 1983, s. 94—96.

Naše řeč, ročník 74 (1991), číslo 4-5, s. 248-249

Předchozí František Daneš: Jiří Novotný sedmdesátiletý

Následující Miroslav Ptáček: K životnímu jubileu Blanky Borovičkové

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1