Povídá se

[Drobnosti]

(pdf)

-

Nár. listy píší 20. června o bouři ve sněmovně, »ve kteréž užilo se také dvěma poslanci železničních píšťalek«. Zvratného tvaru slovesného na vyjádření trpného děje užíval náš jazyk až posud jen, kde jeho činitel je neznámý anebo se nejmenuje. »Řeklo se mi; čím více se přikládá, tím více hoří; to se pozná; to se dělá takhle; sebraly se veliké peníze« (Gebauer-Ertl § 816). Není české, přidá-li se k takovému zvratnému tvaru činitel ať výrazem s předl. od či 7. pádem; tu je na místě buď tvar činný, anebo skutečný tvar trpný. Nikdo neříká »řeklo se mi od otce« ani »řeklo se mi otcem«; přirozený Čech řekne nejraději »otec mi řekl« anebo leda »od otce, otcem mi bylo řečeno«. Těch píšťalek tedy užili poslanci anebo bylo jich jimi, od nich užito. Ještě přirozeněji a prostěji by ovšem znělo, kdyby se řeklo, že páni poslanci na ty píšťalky pískali. Řekne-li Čech, že někdo něčeho »užil«, aniž je zároveň viděti, k čemu, obyčejně to znamená, že měl z toho náležitý užitek, potěšení a pod. (těch šatů jsem užil; užíváme světa a pod.).

Naše noviny vůbec a Nár. listy zvláště dovedou býti v jazykových věcech velmi setrvačné; co se jim jednou zamane, toho se lehce nevzdají. Ve večerníku ze dne 2. července jsme čtli již zase tuto perlu: »Dodnes nevíme, co se dělo a mluvilo ministrem, poslanci a senátory v zahraničním výboru obou sněmoven o nynějším stavu věcí těšínských.« Co se dělo ministrem, co se mluvilo ministrem; to je tak nečeské, že se tak asi brzy bude psáti i v našem »krásném« písemnictví.

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 8, s. 246

Předchozí »Beze zbytku«

Následující V. Suchý: Učebnice jazyka českého s cvičebnicí pro školy občanské