»Beze zbytku«

[Drobnosti]

(pdf)

-

Ve válečných zprávách německá a rakouská vojska všude vyhrávala, odrážela útočící nepřátele, »vyčišťovala« místa jimi obsazená »beze zbytku«; t. j. po něm. »restlos«. Snad to nebylo pravda, snad leckde něco zbylo; ale nejde nám o věc, nýbrž o slovo. Nám zbylo toto velkohubé prušácké »beze zbytku« i do míru, do samostatného života národního a naši novináři se ho nedovedou zbaviti. Inu, když je to tak německé! A při tom tak píší nejen, kde bychom konec konců mohli mluviti o nějakém zbytku (mohu utratiti peníze, vyjísti své zásoby beze zbytku, ačkoliv ani tak nemluvíme), ale i kde se něco teprve má vytvořiti; pomalu budeme čítati, že nějaký dům je již »beze zbytku« dostavěn. O revolučním obrození světa jsme čtli na př. větu »za sto roků (Čech říká »za sto let«) obešla francouzská revoluce zemi a uskutečnila se beze zbytku«; necítí novinář, který to psal, že jeho otec by řekl, jak se ta revoluce uskutečnila (anebo stala skutkem) úplně, zcela, docela a podobně? Snad nám zase někdo řekne, že úplně, zcela, docela není totéž co »beze zbytku«, jako se tak říkalo, když jsme napsali, že našim předkům stačívalo slovo pevný, že nepotřebovali německého »neochvějný« (= unerschütterlich). To víme sami velmi dobře, ale dovedeme si představiti jazyk náš bez věčných napodobenin německých slov, která záporně vyjadřují totéž, co Čech vyjadřuje raději kladně. Ale protože má němčina plno slov jako aussichtslos, bedingungslos, erfolglos, nebo slov jako unbedingt, nesmí u nás již, nic býti marné, zbytečné, nutné atd., všechno je bezvýhledné, bezvýsledné, bezpodmínečné, i nepodmíněné atd.

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 8, s. 245

Předchozí Přezdíti

Následující Povídá se