Časopis Naše řeč
en cz

Výzkum antroponymie na východním Těšínsku

Bedřich Téma

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

[1]1. Antroponymii je u nás v posledních létech věnováno poněkud více pozornosti Ústavem pro jazyk český ČSAV a některými školami, ale dosud se zapojilo do výzkumu málo jednotlivců, kteří by soustavně, všestranně a pokud možno vyčerpávajícím způsobem sbírali a vědecky zpracovávali vlastní osobní jména z oblastí jednotlivých nářečí. Podrobná a bezpečná znalost prakticky celé antroponymie přispěje k poznání lokálního nářečí, jeho vzniku a vývoje.

Vlastní osobní jména je možno sbírat z pramenů psaných, respektive tištěných, nebo podle ústních informací. Úřední seznamy obyvatel obcí jsou úplné a spolehlivé, ovšem podávají pouze oficiální podoby příjmení a rodných jmen. Pro orientaci mohou prokázat dobré služby, ale jen jednostranné, protože udávají pouze první pád.

Pro výzkum antroponymie na národnostně a jazykově smíšeném území je proto ze všeho nejdůležitější přímý výzkum v terénu, sběr materiálu od místních lidí obou národností, kteří dokonale mluví lokálním dialektem, znají spolehlivě poměry a jsou objektivní. Přímým výzkumem v terénu je možno zjišťovat také osobní jména vlastní v pomístních a místních jménech. U antroponym v toponymech je žádoucí podle možnosti zjistit, zda jde o osobní jméno úřední, oficiální, tj. ve funkci dnešního příjmení, anebo o jméno neoficiální. Někdy je to velmi obtížné, nebo i nemožné. Např. v toponymii východní části československého Těšínska, zejména jeho hornaté části, jsou četná toponyma obsahující osobní jména bez slovotvorné obměny, [216]anebo i slovotvorně obměněná. Některá z nich dnes v dané obci neexistují jako příjmení a nejsou známa ani v sousedních lokalitách. Nikoli ojediněle místní lidé neznají vznikovou situaci, a to zejména u starých zeměpisných jmen. Zde záleží mnoho na znalostech, schopnostech a svědomitosti zpracovatele-onomastika.

2. Antroponymie východního československého Těšínska je neobyčejně pestrá a poučná. Podnětná a záslužná v tomto ohledu je monografie A. Kellnera Východolašská nářečí 1,2 (Brno 1946, 1949). Autorovým záměrem však nebylo zpracovat celou antroponymii dané oblasti do všech podrobností. V jeho díle je třeba pokračovat. Bude nutno sebrat antroponyma na východním Těšínsku pokud možno kompletně a zpracovat je podle moderních zásad.

2.1. Jak na materiálu z východního československého Těšínska vypadají některé problémy? U mužských příjmení je žádoucí věnovat pozornost především základům slov, které jsou nikoli ojediněle jiné než u příjmení na území ostatních slezských nářečí a dialektů moravských (např. Čympěl, Maćunžek, Pěgza, Šlusarčyk), a také jejich utvářenosti. Jsou to rozdíly v zeměpisném rozložení příjmení i v jejich frekvenci. Neoficiální podoby příjmení hochů se odvozují několika formanty, nejvíce na Třinecku. Je jich více, než uvádí Kellner. Dvojtvarů (např. Valiček/Valičošek, Rušek/Rušeček, jinde Rušek/Rušečka, Čyžek/Čyžyček/Čyžoček Čyž) je tu mnohem méně než u příjmení vdaných žen. V zeměpisném rozložení jsou velice nápadné rozdíly mezi jihem a severem.

Neoficiální podoby příjmení vdaných žen se tvoří množstvím přípon různě produktivních a zeměpisně nestejně rozložených v jednotlivých oblastech daného území. Jejich tvoření je značně pestřejší, než uvádí Kellner ve Východolašských nářečích, ovšem některé typy jsou velmi řídké. Formanty si často konkurují, některé z nich se šíří, jiné pozvolna ustupují. Dvojtvary jsou dosti hojné, trojtvary daleko řidší. Ojedinělé je systémové tvoření ženských příjmení. Ve stylistickém příznaku některých přípon, např. -ic(a), -ul(a), jsou rozdíly: někde jsou takové názvy zcela nociální, jinde zřetelně expresívní. Jsou i generační rozdíly.

Je nutno upozornit i na to, že některá substantivizovaná přechýlená příjmení ženského rodu mají také varianty s příponami substantivními, např. -ul(a), -k(a), -un(o): Šoluny → Šoluno // Šolunka ž. Je vhodné všímat si také hláskových jevů, pokud se liší od češtiny, hlavně ve srovnání s apelativy lokálního nářečí, ale také s proprii, např. změny ř > r v postavení před příponou -k(a), nebo zachovávání souhlásky ř u přechýlených příjmení ženského rodu: Bednoř → Bednořka // Bednorka, ale bednoř → bednorka. Jde tu o vliv češtiny. Přípona -ov(a), na jihu též -ov(o) — např. Čmělova // Čmělovo: Čmělka — se šíří hlavně u českého obyvatelstva, částečně i u Poláků, u vdaných žen i u dívek, a to vlivem spisovné a hovorové češtiny.

[217]Také u dívčích příjmení je formantů více, než podává Kellner. V jejich četnosti a zeměpisném rozložení jsou veké rozdíly. Dívčí příjmení na -ank(a) pronikají zřídka vlivem školy i do nářečí mladých Polek, ne však Češek. Mužská příjmení pro ženy a dívky typu (Anna) Kokotek užívají někdy jen některé mladé Polky s vyšším než základním, zejména vysokoškolským vzděláním, a to vlivem spisovné a hovorové polštiny, kde se takové tvary šíří. K starším Polkám tyto formy zpravidla nepronikají a k Češkám vůbec ne, protože jsou zcela cizí nářeční tradici i spisovné české normě.

Nelze zapomínat ani na rozdíly v tvaroslovné charakteristice, které na daném jazykovém území nejsou bezvýznamné, např. zpravidla (to) Sobče — na Jablunkovsku hojně -in // -yn —, ale v západním přechodném pásu někde i Sobča.

Bylo by dobré všímat si též zhrubělých příjmení, mužských i chlapeckých, ženských i dívčích. Obtížně se sbírají, protože cizím lidem je místní občané neradi říkají.

2.2. Národnostní rozdíly se projevují přirozeně i v oficiálních podobách rodných jmen, a to slovanských i neslovanských. Týkají se též hláskové podoby a slovotvorné stavby, ale v nářeční výslovnosti se některé z nich stírají zcela nebo aspoň částečně, např. u jmen Pavel — Paveł, Stanislav — Stanisłav, Ervín — Erwin, Alexandr — Aleksander, Veronika — Weronika. Jsou zřejmé rozdíly v oblíbenosti jednotlivých jmen podle národnosti jejich nositelů.

Měla by být věnována přiměřená pozornost rovněž mužským, chlapeckým, ženským a dívčím hypokoristikům, která se odvozují více formanty a rozmanitějšími slovotvornými postupy, než uvádí Kellner. Dívčí jména mají větší počet přípon než jména hochů, protože se tu silněji uplatňuje citová složka. Bude rovněž třeba přihlížet k frekvenci a k zeměpisnému rozšíření, jakož i k národnostním rozdílům, které se zde projevují velmi výrazně, a to zejména u mladšího pokolení. To totiž podléhá vlivu spisovného jazyka více než starší generace. Hláskové změny jsou tu velice četné. Je potřeba všimnout si také mužských forem hypokoristik pro označení dívek, jejich formantů, četnosti a zeměpisného rozšíření.

2.3. Velmi pestrou a bohatou skupinu tvoří vedle hypokoristik a obměn příjmení i další neoficiální jména sloužící k pojmenování osob. Z nich je dosud zpracována jenom malá část. Je známo, že někteří lidé mají více než jedno jméno a že některá taková pojmenování se vztahují na všechny příslušníky dané rodiny. S jejich sběrem jsou jisté potíže, protože četní informátoři je odmítají neznámému člověku poskytnout. Přístupnější je zde mládež než mnozí dospělí.

Do výzkumu je vhodné zahrnout i obyvatelská jména. U nich bude třeba přihlížet k zeměpisnému rozšíření a k frekvenci přípon, jakož i k dvojtvarům. Nelze přitom zapomínat na jména hanlivá, která prozrazují leccos z kulturní historie dané obce.

[218]3. Ze sebraného a zpracovaného materiálu by měla mít prospěch nejen antroponomastika, nýbrž i dialektologie.


[1] Tento příspěvek se opírá o materiál, který jsem sebral za dlouhá léta přímým výzkumem v terénu ze všech obcí východního československého Těšínska. Moje články s touto tematikou jsou jen úvodem k podrobnému a všestrannému zpracování antroponymie z uvedené oblasti, kterou připravuji.

Naše řeč, ročník 73 (1990), číslo 4, s. 215-218

Předchozí Iveta Krejčířová, Milena Poláčková: Sborník o funkční lingvistice a dialektice

Následující Zdeněk Hlavsa: Briefing

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1