Časopis Naše řeč
en cz

Programovací jazyky

Olga Martincová, Věra Vlková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Názvy programovacích jazyků přejatých z angličtiny, jako např. ALGOL, BASIC, COBOL, FORTRAN, PASCAL aj., jsou dnes všeobecně známé. Se stupněm jejich rozšířenosti se ukazuje řada problémů, které je nutno řešit. Týkají se povahy těchto názvů, jejich skloňování a v neposlední řadě také způsobu psaní.

Programovací jazyk se definuje jako „soubor symbolů a pravidel umožňující provádění jednotlivých operací a jejich posloupností k vyjadřování algoritmů pro řešení úloh při zpracování dat“.[1] Různé typy programovacích jazyků, s nimiž se dnes setkáváme, jsou vypracovány v závislosti na jejich určení a funkci. Tyto specifikace bývají v původním jazyce naznačeny jejich názvy. Srov. ALGOL = zkratka z Algorithmic Language (algoritmický jazyk), BASIC z Beginners All-purpose Symbolic Instruction Code (tj. všestranně použitelný vyšší programovací jazyk pro začátečníky), COBOL z Common Business-oriented Language (tj. programovací jazyk přizpůsobený pro úlohy zpracování hromadných dat). V češtině tyto názvy vystupují buď ve spojení se souslovím programovací jazyk, anebo samostatně. Ve spojení se souslovím mají úlohu rozlišovacího přívlastku a vzhledem ke své platnosti charakter vlastního jména.

V současné době můžeme pozorovat, že v souvislosti se stupněm jejich rozšíření probíhají procesy týkající se jejich stránky významové a fungování. Spolu s tím se mění i jejich postavení ve slovní zásobě. Z hlediska významového jde především o to, že přejaté výrazy, které se zprvu uplatňují jako vlastní jména, přestávají poukazovat na jednotlivý programovací jazyk. Začínají se chápat jako označení typu programovacího jazyka. Jistý podíl na tom má skutečnost, že jsou tyto výrazy při přejímání a šíření do určité míry pokládány za slova značková a vzhledem k původnímu jazyku si uživatel neuvědomuje jejich zkratkovost. Rovněž se na tom podílí i způsob jejich adaptace, tj. vázanost na sousloví programovací jazyk v domácím prostředí. Proces, jak se z těchto vlastních jmen postupně stávají jména obecná, ukazuje způsob jejich užití v jazykových projevech. Vyskytují se jednak se souslovím programovací jazyk, kde se chovají jako nesklonný přívlastek, jednak se užívají bez určovaného sousloví ve významu ‚typ programovacího jazyka‘. Srov. např.: „Všechny tyto znaky tvoří abecedu programovacího jazyku BASIC. — Těm, kdo se o Basic zajímají podrobněji, jsme nabídli možnost absolvovat kurs.“ Jde tu tedy o proces, který je znám u pojmenování jako automobil značky Fiat → fiat.[2] Při tomto procesu dochází k přechodu vlastních jmen výrobků apod. na názvy s významem typu. Tak jako se výrazy fiat, iljušin aj. na základě významových posunů stávají součástí běžné slovní zásoby, mění se i místo názvů programovacích jazyků Algol, Basic, Cobol, Fortran, Pascal aj. ve slovní zásobě. Z významového okruhu vlastních [105]názvů programovacích jazyků se posouvají mezi jména obecná.

Spolu s významovým posunem vlastních názvů programovacích jazyků probíhají další procesy. Přejaté výrazy původně nesklonné se začínají skloňovat podle domácích skloňovacích typů. Také v rovině grafické se místo psaní názvů pouze velkými písmeny objevují způsoby další. Srov. např.: program ve Fortranu, blok v Algolu, procedura v Pascalu; dále srov. BASIC, Basic, basic. Proces přechodu vlastních názvů mezi obecná jména je ovšem složitý a neprobíhá přímočaře. Přesto se však pokusíme pro současnou jazykovou praxi naznačit řešení, jakým způsobem přistupovat k užívání názvů programovacích jazyků.

Vzhledem k platnosti názvů ve spojení se souslovím a vzhledem k probíhajícím procesům generalizace aj. se vyhraňuje dvojí způsob jejich užívání. V současné době je lze tedy užívat jednak ve spojení se souslovím programovací jazyk, tzn. programovací jazyk Algol, jednak jako jméno obecné, tzn. algol. V druhém případě se také skloňují, tedy např. v algolu, ve fortranu apod. Pokud jde o programovací jazyk Basic, v obecném užití zůstává podoba basic pouze v 1. pádě. V ostatních pádech může být podoba dvojí: basicu i basiku, basicem i basikem. Výslovnost je ovšem [bejzik, bejziku]. U skloňovaného tvaru se v těchto případech můžeme řídit analogií. Při skloňování vlastních jmen zeměpisných (San Francisco apod.) i vlastních jmen osobních (např. Balzac, Tosca) se doporučuje v nepřímých pádech také dvojí podoba, tzn. San Francisca i San Franciska, Balzaca i Balzaka atd.

Z toho, co zde bylo řečeno, lze vyjít při řešení užívání názvů programovacích jazyků v psaných projevech, zejména pokud jde o způsob psaní. Ve spojení s určovaným výrazem (souslovím, podstatným jménem), kde se uchovává platnost vlastního jména, je vhodné psát první písmeno velké, ostatní malá, např. programovací jazyk Basic, syntax jazyka Fortran. Užívání všech písmen velkých (verzálek) má řadu nevýhod, zejména v souvislých psaných projevech. Při užívání ve významové platnosti ‚typ programovacího jazyka‘ píšeme i počáteční písmeno malé, tzn. algol, basic, cobol, fortran, pascal.


[1] Malá československá encyklopedie 5, Praha 1987, s. 109.

[2] Jde o specifický případ generalizace (srov. V. Šmilauer, Nauka o českém jazyku, Praha 1972, s. 59).

Naše řeč, ročník 73 (1990), číslo 2, s. 104-105

Předchozí Redakce: Jan Petr (1931—1989)

Následující Ivana Bozděchová: O vekslu

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1