Konzumace, konzumpce a konzumování

Eva Macháčková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Lidé, kteří prošli ve škole výukou latiny, mívají někdy výhrady ke slovu konzumace. Namítají, že by se mě[271]lo užívat výrazu konzumpce přejatého z latiny. Obě substantiva — konzumpce i konzumace — souvisejí s latinským slovesem složeným z předpony con a slovesa sumere (vzít, brát), tedy se slovesem consumere, které má tvary consumpsi, consumptum. Slovo konzumpce přešlo do češtiny jako latinské substantivum, zatímco podoba konzumace byla utvořena až od slovesa konzumovat. Dnes se vyskytuje častěji podoba konzumace a nemůže být proti ní námitek. Zařazuje se k mnoha jiným podobně utvářeným substantivům, jako jsou delegace, operace, kolaudace. Samozřejmě je možné utvořit pravidelným způsobem i verbální substantivum konzumování.

V poslední době se stále častěji setkáváme nejen se substantivem konzumace, ale i se slovesem konzumovat. K původnímu významu slovesa konzumovat — totiž spotřebovat, spotřebovávat — a k substantivu konzumace, tj. spotřeba[1] (srov. např. konzumace mléka na jednoho obyvatele), se připojil význam další. Jde o význam ‚jíst‘, ‚pít‘, resp. ‚jídlo‘ (ve významu dějovém, tj. ‚jedení‘), ‚pití‘, srov. např. U těchto stolů nekonzumujte z vlastních zásob. V době konzumace (tj. v době oběda, večeře apod.) se zde nekouří. Někdy se slov konzumace, konzumovat užívá pro označení nadřazeného pojmu pro jídlo i pití a pro význam jíst a pít dohromady, protože odpovídající české výrazy nám tu scházejí.

Výrazy konzumace a konzumovat potřebujeme, musíme si však uvědomit, že se pociťují jako slova cizí, a již tím je dán jejich oficiální ráz. Užití těchto slov může být proto v některém prostředí a kontextu zcela nevhodné.

---

[1] Slovníky ovšem uvádějí u slova konzumace dva významy: /1/ práv. dokonání něčeho (konzumace trestního skutku), /2/ kniž. spotřeba.

Naše řeč, ročník 72 (1989), číslo 5, s. 270-271

Předchozí Miloslav Sedláček: Město Toljatti

Následující Redakce: Úprava příspěvků