Časopis Naše řeč
en cz

Přívlastkové věty s místními a časovými vztažnými příslovci

Eva Macháčková

[Články]

(pdf)

-

Přívlastkové věty uvozené místními a časovými vztažnými příslovci kde, kam, odkud, kudy, kdy mohou konkurovat přívlastkovým větám se vztažnými zájmeny který a jenž. Nemůžeme jich však užít vždy — okruh užití zájmen je širší. Věty uvozené příslovci se musí vztahovat k nějakým substantivům místního, časového, popř. dějového charakteru, nikoli tedy např. k substantivům označujícím osoby: *ten člověk, kde …[1] Kromě toho, jak je zcela samozřejmé, konkurují vztažná příslovce vztažným zájmenům jen v některých pádech předložkových (dům, v němž dům, kde) a nesetkáme se s nimi např. tam, kde sloveso věty vedlejší vyžaduje pád první (dům, který stojí na kopci…).

Je třeba také upozornit na to, že vztažná příslovce se vyskytují jak ve větách omezovacích (restriktivních), které zužují platnost určovaného (determinovaného) výrazu, často zdůrazněného zájmeny ten, takový (ten dům, kde), tak i ve větách charakterizačních, které platnost jevu označovaného substantivem nezužují.[2] Dále se vyskytují i v tzv. větách pseudodeterminačních (srov. MČ, s. 533). Jsou to nepravé vedlejší věty vztažné, které, jak uvidíme ještě dále, vyjadřují následný děj a nemůžeme se na ně ptát otázkou se zájmenem jaký, který.

Vztažnými příslovci místními a časovými nejsou ovšem uvozeny jen věty přívlastkové. Podle MČ (s. 523n.) se setkáme s větami uvozenými těmito příslovci vedle vět atributiviních (propozic determinujících k obsahu nominálního výrazu) při tzv. mezipropoziční sémantické závislosti (MČ, s. 472n. — sem patří především souvislosti rázu časového, příslovečné věty místní stojí trochu stranou) a při inkorporaci (začlenění) jedné propozice do druhé; věty časové a místní plní většinou funkci komplementu adverbiálového typu (MČ, s. 518).

Vedlejší věty uvozené těmito příslovci jsou často valenčními komponenty základových větných struktur, ale jejich forma není určena predikátem (určitým slovesem) věty řídící: Nikdy nezapomínal (na to), kde pečou dobře pizzu. Vysvětlovala, kde je Ďumbier, kde je Krakova hoľa a kde jsme my. Sloveso zapomínat, vysvětlovat neurčuje, že forma vedlejší věty musí mít tento charakter. Vedlejší věta může být uvozena různými příslovci a zájmeny: Nikdy nezapomínal, proč …, co …, jak …, kdy … atd. Z těchto vět se dovídáme, co je námětem (syžetem) sdělení, [114]nedovídáme se však vlastní jádro sdělení (tzv. diktum), tj. nedovídáme se, kde tedy vlastně pečou dobře pizzu apod.

1. Přívlastkové věty místní uvozené vztažnými příslovci kde, kam, odkud, kudy.

1.1 Přechodný typ mezi větami přívlastkovými a příslovečnými (ať valenčními, nebo nevalenčními) tvoří případy, u nichž je v nadřazené větě nějaké substantivum obecného (kategoriálního) významu jako místo, směr, strana. Vedlejší věty by pak bylo možno — čistě formálně — považovat za přívlastkové k tomuto obecnému výrazu.[3] Podle MČ (s. 530) mohou být tyto „kvazikorelativní“ výrazy širokého místního charakteru nahrazeny příslovci. Také J. Panevová[4] dochází k závěru, že co do svého významu jsou souvětí s opěrnými příslovečnými výrazy (např. s výrazem tam) ve větě nadřazené rovna souvětím se substantivy obecného významu. Můžeme tedy srovnat: Hejna dospělých ryb se vracejí na ta místa (tj. tam), kde se samy vykulily z jiker. Speciální zem se nachází v takových místech (tj. tam), kam se nelze dostat autem. Samozřejmě můžeme v takových případech i vztažná příslovce nahradit vztažnými zájmeny: Jeho verše se ozývaly z míst, odkud (ze kterých) bychom to nejméně očekávali. Toulal se po automatech, obyčejně v těch místech, kde (v nichž) právě pracoval. Přechody mezi jednotlivými typy vět si můžeme znázornit takto:

tam, kde (právě pracoval) — — — v místech, kde — — — v místech, v nichž …

1.2 Vedlejší věty se vztahují k nějakému substantivu označujícímu lokalitu ve větě nadřazené. Determinované substantivum může vyjadřovat lokalitu svým lexikálním významem nebo vyjadřuje lokalitu významem tvaru (předložkového adverbiálního pádu):

1.2.1 Vztahují se k nějakému vlastnímu jménu, srov. Drahokamy byly dovezeny z Badachšánu, provincie dnešního Afganistánu, kde se těžily již od sedmého století. Z Jičína, kde jsem často býval, je to jen přes pole. Na rozdíl od Krkonoš, kde jsou stráně na hřebenech holé, v Jizerských horách ještě lesy jsou. Předtím bydlil ve Veleslavíně, kde se mu nelíbilo (tady je skryt slabý význam odporovací — ale tam se mu nelíbilo). Vztažná příslovce by mohla být v těchto případech nahrazena vztažnými zájmeny v lokále s předložkou v. Někdy bychom mohli místo věty vztažné užít věty hlavní, např. s příslovcem tam; souvětí by se tak rozdělilo na dvě krátké věty: František se narodil ve Velkých Popovicích, kde jeho otec pracoval jako sládek. — František se narodil ve Velkých Popovicích. Tam jeho otec pracoval jako sládek.

[115]Uvedené příklady obsahovaly věty s příslovcem kde; také věty s příslovci kam, kudy, odkud se mohou střídat s větami se vztažnými zájmeny: Po vychození obecné školy přešel na střední školu, kterou dokončil v Chebu, kam (do něhož) se rodiče přestěhovali. Poznali se v Rakovníku, kam se Pálovi přestěhovali. Zajedeme na Vysočinu, odkud (z níž) pocházím.

1.2.2 Vztahují se k obecnému pojmenování nějakého prostoru; srov.: Opět jsem ho občas navštěvoval v jeho zšeřelém bytě, kde se nic nezměnilo. Nahlédli jsme i do vlhkých podzemních místností, kde bydleli Panklovi. Opodál u vchodu byla bouda, kde vybírali minimální vstupné a vařili čaj. I tady je samozřejmě možná alternace s větami obsahujícími vztažné zájmeno: Přijeli k polorozbořené chýši, kde (v níž) bydlela stará čarodějnice. — Lokálně chápeme i jednotlivé případy jiné: Napsala dopis Šaldovi, kde (v němž) mu děkuje. (Podobně: v článku, v knize, ve své tištěné práci, kde …).

Vztažný výraz kam se střídá se vztažným zájmenem v genitivu s předložkou do: V jediné místnosti, kam (do které) se vešlo rovnou z chodby, nebyl žádný nábytek. I v jeho bytě ve Zlaté uličce, kam (do něhož) jsme občas zašli, dály se mnohé podobné scény.

1.2.3 Vztahují se k substantivu označujícímu nějakou plochu; alternace pak mívají vztažné zájmeno v lokále s předložkou na: K silnici, kde (na níž) stálo jejich auto, vedla kamenitá cesta. Díval jsem se na opuštěné kluziště, kde jsem se právě té zimy téměř denně projížděl. Na dlouhé lavici, kde jsme si připínali brusle, stával i starý gramofon.

Věta obsahující vztažné kam se může střídat s větou obsahující vztažné zájmeno v akuzativu s předložkou na: Čtyři okna našeho bytu byla obrácena na málo prosluněný dvůr, kam (na který) lehal i stín věže Lobkovického paláce. Věta s kudy zase může alternovat s větou obsahující vztažné zájmeno v lokálu s předložkou po: Vkročil jsem na dlažbu ulice, kudy (po níž) jezdila tramvaj.

1.2.4 Vedlejší věty rozvíjejí substantivum označující nějakou (lokálně pojímanou) instituci: Studovala na filozofické fakultě, kde na její specializaci nejvíc působil profesor Ryšánek. Na oddělení, kde měla sestra na starosti dětí víc, jsme tuto péči poskytnout nemohli. Máme řadu družstev, kde se provádějí různé opravy. Mateřskou scénou herce jsou už mnoho let Městská divadla pražská, kde stále hraje.

Věty s kam: Z kina, kam jsme chodívali, je nějaká dílna. Věty s odkud: Studoval na gymnáziu, odkud před maturitou odešel (zde je skryt i slabý význam odporovací). Spojí je přímo s imigračním úřadem, odkud dostane každý obratem informace. Věty s jednotlivými vztažnými výrazy se mohou spojovat jako v následujícím případě: Je přiložen i seznam škol, kde jsou volná místa a kam by mohla být přihláška převedena.

1.2.5 Jde-li ve větě nadřazené a podřazené o děje časově následné, pak bychom mohli místo vztažného příslovce užít spojení a tam, srov. výše věty „pseudodeterminační“: Těžké stroje najížděly jeden po druhém na ložnou plochu nákladních vagónů, kde je vojáci pečlivě upevňovali (a tam je vojáci pečlivě upevňovali).

[116]V tomto případě — a v případech podobných — se nemůžeme ptát: na jakou plochu?[5]

1.3 Chceme-li vyjádřit lokální vztahy přesněji, užíváme obvykle předložkových pádů vztažných zájmen (srov. MČ, s. 529—530). Věty uvozené příslovci se často vztahují i k substantivům, která lokální význam nemají. Z hovorového jazyka se vztažná příslovce šíří např. i místo předložkových adverbiálních pádů u něhož, u nichž: Přicházeli jsme k mlýnům, kde (u nichž) na jezu voda silně hučela. Zůstává otevřena jen postranní branka, kde (u níž) stávala stráž. Sestoupil jsem po povlovných cestách až k Máchově pomníku, kde (u něhož) jsem si chtěl odpočinout. Kontext umožňuje pochopit správné souvislosti i v případech jiných: Před oknem, kde spala babička, zařinčel plechový zvonec (místnosti, kde ). U rozviklané postele, nad kterou visel křížek a kde spal otec … U vět vztažných uvozených vztažnými zájmeny s předložkami vedle, nad, pod, kolem apod. není konkurence vět uvozených vztažnými příslovci možná. Nebylo by dost jasné, co měl pisatel na mysli; vyjádření vztažnými zájmeny je přesnější: kopec, kolem něhož; nad nímž; pod nímž; vedle něhož kopec, kde.

1.4 Zajímavé je, že věty se vztažnými příslovci místními se vyskytují i místo vět se zájmeny přivlastňovacími, které někdy působí až příliš knižním charakterem: Z Karlštejna, kde na nádvoří (na jehož nádvoří) promluvil rektor Z. Češka, se vydali do Prahy turisté, cyklisté a po Berounce i vodáci. Podobně by bylo možné: Z Karlštejna, odkud z nádvoří (z jehož nádvoří) …

1.5 Vztažná věta se může vztahovat k nějakému substantivu vyjadřujícímu děj nebo situaci (stav): Při volných jízdách, kde (při nichž) se hodnotí nejen skoky a piruety … Americký žebříček zahrnuje Dvořákovu Rusalku z produkce Supraphonu, kde titulní roli zpívá G. Beňačková. Ti starší si ho pamatují z filmového přepisu Pohádky máje, kde mu byla partnerkou Nataša Gollová. Účastnila se mistrovství, kde získala největší počet bodů.

1.6 Věty s místními příslovci umožňují značnou zhuštěnost informací, někdy až přílišnou. Užívá se jich často tam, kde je třeba na malé ploše podat mnoho faktů, srov. např. text z koncertního programu: … pak odešel (Wagner) k již dosti významnému působení [117]v Rize, odkud však musel uprchnout … Přes Londýn se dostal do Paříže, kde se mu nepodařilo vybudovat existenci … Přesídlil do Drážďan, kde byl ustanoven dvorním kapelníkem … Při pobytu v milovaných Benátkách, kde hledal opětovně pomoc pro své ohrožené zdraví, zemřel. — Eva Randová začala svou pěveckou dráhu v Ostravě, odkud přešla v r. 1969 do pražského Národního divadla, kde během dvou let zpívala Carmen, Eboli … Zhuštěnost informací je motivem užití vztažných vět i v následujících případech — jde většinou o děje následné: Vjel na koleje, kde (a tam) se auto vzápětí střetlo s projíždějícím vlakem. Přejel na levou stranu vozovky, kde havaroval. Vozidlo spadlo do příkopu, kde narazilo na strom. Vjel do protisměru, kde se srazil s nákladním autem. Vyjadřování slučovacími souvětími by bylo méně sevřené, porušilo by však zavedený stereotyp: Vjel do protisměru a tam se srazil s nákladním autem.

2. Přívlastkové věty časové uvozené vztažným příslovcem kdy vyjadřují současnost s dějem věty nadřazené. V některých případech snad jde i o těsnou následnost: Rozhodnutí padlo při Ludwigově defektu, kdy zaútočili ostatní soupeři (spíše po němž než při němž). Některé věty časové jsou považovány (MČ, s. 476) za přechodné případy mezi determinací a tzv. mezipropoziční sémantickou závislostí. Někdy totiž časové věty zpřesňují časové určení obsažené ve větě nadřazené: dnes, kdy v neděli časně ráno, kdy … apod. Odlišit věty zpřesňující časové určení věty nadřazené od vět přívlastkových je však často značně obtížné. Vztažné věty časové mají také blízko k časovým větám spojkovým: v neděli časně ráno, kdy když. (K větám s kdež a homonymním když srov. d. cit. v pozn. 5, s. 122).

U časových vět přívlastkových podobně jako u vět místních můžeme rozlišovat věty omezovací a charakterizační. Omezovací věty závisejí na substantivu, ke kterému můžeme zpravidla doplnit výraz ten, takový: Za skutečné jaro, na rozdíl od astronomického, můžeme považovat (ten, takový) den, kdy průměrná teplota převýší plus pět stupňů. Zemědělci naproti tomu tvrdí, že skutečné jaro začíná (tím, takovým) datem, kdy se seje oves. Charakterizační věty bychom naproti tomu často mohli odtrhnout od vět nadřazených a vytvořit z nich věty hlavní: Anežčin klášter se rozrůstal do krásy hlavně v 1. pol. 13. stol., kdy byl také vlastně dokončen. (Tehdy byl také vlastně dokončen.) Naši pracovníci dobře vědí, co přineslo sloučení bývalých Pozemních a Montovaných staveb, kdy odešla řada schopných dělníků do různých družstev. (Tehdy odešla … Po něm odešla …)

[118]2.1 Obdobu přechodného typu vět místních příslovečných a přívlastkových (srov. 1.1) tvoří typ vět časových závisejících na předcházejícím výrazu obecného (kategoriálního) časového významu, na tzv. kvazikorelativu (MČ, s. 476): doba, okamžik, chvíle aj. Formálně jsou tyto věty přívlastkové, stejně jako kdyby byly uvozeny vztažným zájmenem: V dobách, kdy (v nichž) se své budoucí ženě dvořil, házel jí z aeroplánu na nádvoří zámečku květinové věnce. Často takové věty korespondují s větami spojkovými: Když se své ženě dvořil … Ne vždy však představují výrazy jako doba, čas aj. kvazikorelativa, někdy je musíme chápat jako konkrétní časové údaje: Doby, kdy zejména v létě tu netekla voda, patří minulosti. Palubní počítače ukazují spotřebu paliva i čas, kdy podle počítače dorazíme k cíli.

2.2 Věta vztažná se vztahuje ke konkrétnímu časovému údaji ve větě nadřazené: Obdobné překvapení nás potkalo na Nový rok 1979, kdy v noci na Silvestra teplota náhle poklesla o třicet stupňů. Konflikt se rozhořel v červnu, kdy na laoské území vtrhly thajské oddíly. O intenzitě útoků svědčí údaje za jediný den, kdy thajské dělostřelectvo vystřílelo na pahorek 1 828 granátů.

2.3 Vztažná věta vyjadřuje současnost (event. okamžitou následnost) s dějem (situací, stavem) vyjádřeným substantivem ve větě nadřazené: Sluneční aktivita se váže s poledníkovým typem atmosférické cirkulace, kdy k nám do Evropy obvykle proniká arktický vzduch. Optimismus zavládl až při odletu, kdy už bylo jasné, že starý rekord bude překonán. O vedení jsme se připravili při oslabení, kdy dostali puk za záda Pejchara Panfilenkov a Fjodorov. Zánět zubního lůžka může mít hnisavou povahu, kdy jde buď o zhnisání krevní sraženiny, anebo o infekci extrakční rány. Často se setkáme s podobným vyjadřováním v jazyce úředním: Pokud dlužnou částku nezašlete do stanoveného dne, budeme ji vymáhat soudní cestou, kdy vám vzniknou další výdaje.

2.4 Dosti často se užívá těchto vět vztažných po výraze případ a situace (v situaci, kdy … v případě, kdy …).[6] — Někdy nalezneme věty místní tam, kde bychom očekávali spíše věty časové. Způsobuje to jednak formální blízkost výrazů kde a kdy, jednak to, že místní a časový charakter ustupuje do pozadí a do popředí se dostává význam vázanosti, spojitosti s předcházející větou, vztaženost k ději [119](situaci) věty nadřazené, srov. již v 1.5: Při volných jízdách, kde … Při volných jízdách, kdy se hodnotí … Podobně: V případech, kde se neprokázalo plné využití, byly výtisky převedeny ve prospěch volného prodeje ve stáncích (očekávali bychom výraz kdy).

Můžeme shrnout: Přívlastkové věty vztažné příslovcové konkurují větám se vztažnými zájmeny. Jejich obliba je velká. Místních vět se často užívá i jako nepravých vedlejších vět vztažných vyjadřujících následnost dějů „úsporným“ způsobem: Pro mluvčího (pisatele) je často výhodné, může-li začít větu výrazem kde, kdy aj., tedy slovem nesklonným. Kdyby chtěl užít vztažného zájmena, musil by vědět, jaký jeho pád vyžaduje určité sloveso vedlejší věty: z místa, kde … z místa, na kterém se utáboříme. Proto se s vedlejšími větami tohoto typu setkáváme často v nepřipravených veřejných projevech. Mluvčí začíná větu, aniž ještě přesně zná její pokračování; vztažná příslovce pak slouží k pouhému přiřazování vet vedle sebe. Pořádáme zájezd do Drážďan, kde jsou v autobusu ještě volná místa. Sejdeme se příští týden, kdy budeme v soutěži pokračovat. Věty se vztažnými příslovci místními bývají s větami uvozenými vztažnými zájmeny rovnocenné, v některých případech však věty se zájmeny umožňují jemněji vyjádřit různé odstíny významové. Vět příslovcových vztažných se mnohdy používá nadměrně — zvláště na úkor vyjadřovacích prostředků jiných, mimo jiné i spojení slučovacích. Přívlastkové věty s časovým příslovcem kdy jsou zvláště časté po výraze případ.


[1] Srov. k tomu Mluvnice češtiny 3, Skladba, Praha 1988, s. 529 (dále MČ).

[2] Srov. k tomu např. M. Grepl — P. Karlík, Skladba spisovné češtiny, Praha 1986, s. 451n., recenze v tomto čísle NŘ.

[3] Srov. k tomu např. V. Šmilauer, Novočeská skladba, Praha 1966, s. 267.

[4] Tzv. vedlejší věty místní a jejich významová stavba, SaS 37, 1976, s. 284—290.

[5] Srov. též K. Svoboda, Souvětí spisovné češtiny, Praha 1972, s. 123: Sňala ze stolu háčkovaný ubrus a složený nesla do přístěnku, kde (a tam) z prádelníku vyňala ubrus tkaný. Svoboda považuje takové věty za vztažné věty příslovečné nepřívlastkové.

[6] Srov. d. cit. v pozn. 2, s. 457: V nekultivovaných projevech se relativních vět s kdy užívá i při výrazech s jiným než časovým významem: Byl to případ, kdy…

Naše řeč, ročník 72 (1989), číslo 3, s. 113-119

Předchozí Eva Macháčková: Chtěl bych ti blahopřát (nebo poblahopřát) k narozeninám?

Následující Igor Němec: Ještě k funkcím lexikálního nevyjádření objektu děje ve větě

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1