Kantele

Ivana Svobodová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Kantele je finský lidový hudební nástroj podobný citeře. Tento výraz jazykové příručky nezachycují, a proto uživatelé váhají nad jeho rodem. Jak známo, domácí, resp. zdomácnělá podst. jm. zakončená na -le jsou buď rodu ženského (cibule, housle), nebo rodu středního (pole). Podobná je situace i u slov přejatých. Ke jménům rodu ženského např. náleží vokabule (jednotlivé slovo), metropole, preambule, ke jménům rodu středního např. penále, bienále, finále. Podst. jm. rodu středního můžeme na základě údajů uvedených ve Slovníku spisovného jazyka českého (dále SSJČ, Praha 1960—1971) rozdělit do několika skupin.

První skupinu tvoří podst. jm. jako bienále, finále, promile, která jsou nesklonná. U některých z nich připouští SSJČ v 7. pádě jedn. č. i tvar s koncovkou -m (finálem, promilem); u posledního jména se v 6. pádě množ. č. užívá i tvar promilech (svědectví o tendenci češtiny po flektivnosti). Ve druhé skupině je omezený okruh jmen, která jsou vedle rodu středního i rodu mužského, ale pak jsou tvarově pozměněná, např. pontifikále i pontifikál (kniha s liturgickými předpisy biskupských úkonů), dekretále i dekretál (papežské rozhodnutí). Do třetí skupiny patří podst. jm. (přejatá z latiny), která mají i tvary množ. č., např. univerzále — univerzália, nacionále — nacionália. Ve čtvrté skupině jsou výrazy jako pimprle, šuple, kaprle, tedy slova nespisovná, která se skloňují podle vzoru „kuře“.

Jako izolovaný se jeví výraz ukulele (hudební nástroj připomínající malou kytaru). Je to totiž jediné podst. jm. (mezi jmény uvedenými v SSJČ), které je dvourodé, tzn. že ho lze užít buď v rodě ženském a pravidelně ho skloňovat podle vzoru „růže“, nebo v rodě středním a pak zůstane nesklonné.[1]

[52]Analogicky (významově i formálně) podle jména ukulele bychom i výraz kantele mohli užívat buď v rodě ženském, nebo v rodě středním.[2] Užijeme-li ho v rodě středním, můžeme v 7. pádě jednotného čísla zvolit buď tvar nesklonný, nebo tvar s koncovkou -m. Variantní způsob užití, ačkoliv jej jazykové příručky zaznamenávají jen u některých jmen rodu středního zakončených na -le, mají všechna jména takto zakončená, tedy i např. bienále, pastorále.

---

[1] V knize A. Modra, Hudební nástroje, Praha 1953, s. 12, 204, je vedle podoby ukulele uvedena i podoba ukulela. Ve větné souvislosti autor důsledně užívá druhou podobu. Užití výrazu ukulele v rodě středním je doloženo v česky namluveném filmu Někdo to rád horké.

[2] V knize A. Buchnera, Hudební nástroje od pravěku k dnešku, Praha 1956, s. 43, můžeme číst, že Nejstarší kantele měly pět žíněných strun, … Shoda přísudku s podmětem naznačuje, že autor užívá toto podst. jm. v rodě ženském.

Naše řeč, ročník 72 (1989), číslo 1, s. 51-52

Předchozí Jiří Kraus: Pěstování bonsají

Následující Libuše Kroupová: Proč kufrování?