Nad novým jednosvazkovým slovníkem současné slovenštiny
Josef Filipec
[Reviews and reports]
-
Úroveň současné lingvistiky charakterizují vedle gramatik také slovníky. Základním typem je jednojazyčný výkladový slovník živého národního jazyka, který podává obraz současné lexikální zásoby v její dynamice a ve všech aspektech lexikálních jednotek. Uvádí jejich grafickou a zvukovou podobu, jejich významovou stavbu, gramatickou charakteristiku, formální a významové vztahy, stylistické hodnocení a hlavní kontextová spojení. V socialistických státech vznikají slovníky tohoto typu na akademických pracovištích, což zajišťuje jejich vědeckou úroveň. Vedle toho však plní tyto slovníky se zřetelem k ekonomickým a úsporným hlediskům i úkoly kulturně společenské a praktické a slouží k upevňování jazykové kultury. Povětšině se vyhranily dva typy těchto slovníků: jednak jde o slovníky tzv. velké nebo střední, jednak o slovníky výběrové, jednosvazkové nebo dvousvazkové. Je to přirozené, protože slovníky prvního typu, podávající v slovech a slovních spojeních podrobný obraz národního života, odpovídají národní, společenské a kulturní prestiži státních a národních společenství, jejich emancipaci z vlivu cizích a okolních jazyků, slovníky stručné a snadno manipulovatelné pak slouží nejširším společenským vrstvám a uživatelům různých věkových kategorií.
Podobnou situaci můžeme sledovat i ve slovenštině. V letech 1959—1968 vyšel za hlavní redakce Š. Peciara šestisvazkový Slovník slovenského jazyka (SSJ), zakládající se na postupně rostoucí kartotéce lexikální zásoby minulého a tohoto století. Tento slovník, charakterizovaný jako slovník středního typu,[1] byl vzápětí podroben všestranné kritice slovenských jazykovědců i slovenské veřejnosti, zvláště pokud jde o výběr heslových slov a způsob kodifikace některých normativně hodnotících údajů, a jako další typ byl vytčen Příruční slovník současné slovenštiny, který nakonec vyústil do slovníku jednosvazkového.[2] Toto rozhodnutí bylo z lingvistického i kulturně společenského hlediska plodné a reálné a ex post podpírá obdobné rozhodnutí české lingvistiky vydat jednosvazkový Slovník spisovné češtiny [30]pro školu a veřejnost (Praha 1978 — dále SSČ). Péčí Slovenské akademie věd vyšel v Bratislavě 1987 Krátky slovník slovenského jazyka (KSSJ), a to nákladem 50 000 exemplářů, prací 12 autorů a za hlavní redakce J. Kačaly, který je i autorem i vědeckým redaktorem slovníku, a M. Pisárčikové. Slovník se zakládá na jazykovém materiále z beletrie, odborné literatury a publicistiky za posledních čtyřicet let.
Dvacetileté období, které uplynulo od myšlenky zpracovat tento slovník, bylo naplněno pilnými přípravnými pracemi. Kromě další excerpce současné lexikální zásoby vznikaly četné jednotlivé příspěvky slovenských lexikografů v Slovenské reči a v Kultúre slova, práce z teorie lexikografie a lexikologie,[3] byla dotvářena terminologie různých oborů a pracovalo se na Česko-slovenském slovníku (Bratislava 1979), který přinesl osvětlení mnoha důležitých konfrontačních hledisek a faktů. Přihlédnuto bylo i k výsledkům práce na zmíněném slovníku spisovné češtiny a dvousvazkovém Příručním slovníku současné němčiny[4] (k tomu KSSJ, s. 8).
Tak vznikl slovník nového typu, který lze charakterizovat jako výběrovou syntézu současné spisovné slovenské lexikální zásoby. Slovník tohoto typu, který si nadto klade cíle normativní a kodifikační, předpokládá úměrné propracování všech aspektů lexikálních jednotek a spolupráci příslušných specialistů. Těžiště vlastní lexikografické práce je v charakteristice lexikální a sémantické normy, v popisu chování lexikálních jednotek a ve vnitrojazykové konfrontaci.[5] U ostatních aspektů slov lze s výhodou využít systematických příruček, jako jsou Pravidlá slovenského pravopisu (na rozdíl od nich zavádí KSSJ např. jednotný variantní pravopis příslovečných výrazů s preferováním jejich jednoslovné podoby: načisto, na čisto),[6] Pravidlá slovenskej výslovnosti od Á. Kráľa z r. 1984, Morfológia slovenského jazyka z r. 1966, nauka o tvoření slov[7] aj. V aspektech, pro něž takové příručky nejsou, musí je lexikograf víceméně předjímat a to se děje obvykle metodou sond, jejichž povaha je jen před[31]běžná. V těchto směrech zůstává pak slovník obvykle otevřen dalšímu propracovávání v dalších vydáních. Je třeba konstatovat, že autoři KSSJ vykonali v tomto ohledu v daném čase maximum. Slovník podává svědectví o všestranném rozvoji dosavadního slovenského lingvistického výzkumu, což dokládají i zásady zpracování slovníku (s. 11—28).
Podle nich obsahuje KSSJ zhruba 50 000 heslových slov, ale domníváme se, že je tento údaj příliš skromný, protože proti SSČ je slovenský slovník podrobnější. Porovnání několika písmen abecedy ukazuje, že se využívá SSJ, který je kromě inkriminovaných bodů zvláště v závěrečných svazcích cenný svým sémantickým rozpracováním heslových slov. Ukazuje to mimo jiné výběr odvozenin, zdrobnělin (celuč/ič/ký, celu/li/nký, drahu/li/nký aj.), jichž je v KSSJ opravdu hodně, citoslovcí (ceng, cupi-lupi, gloglo/glo/ atd.) aj. Na rozdíl od SSJ neuvádí KSSJ pochopitelně rozsáhlou periférii lexikální zásoby, uvádí však mnohá potřebná slova navíc. Jde o slova přejatá, např. camembert, kemping, korida, cyklokros, čevapčiči, ekológia, elektronika, epoxid, erika, estakáda, energia, exlibrista, expedient, expertíza, extratrieda, extrovertný, feferón, fetovať, forčeking, frazéma; odvozeniny: capisko, céčka (chodiť do c-y), céčko (hovor. písmeno c, C), čapička zdrob., časenka (lístek s časovým pořadím), etapovitý, éčka, éčko, fantazijný; složeniny a spřežky: celospoločenský, čert/ho/vie přísl. a částice č/i/ernozem. Navíc se uvádějí zkratky a některé značky: CC corps consulaire, cd kandela (jednotka svítivosti), CDU, ČSA, ČSZŽ; He zn. hélium; chem. O kyslík; geom. r rádius; R označenie pravého uhla; fyz. röntgen; nové významy slov: cyklus (tři významy proti jednomu); cena 4. šport. trofej; súťaž o ňu; centrum 2. ústredie, 4. ťažisko, stred; nově vydělené sekundární předložky: za cenu, vo forme, formou, nehľadiac na; antonyma: centrum 1. stred, op. okraj, periféria; termíny: časopriestor filoz., fyz.; čuchradlo text.; entý mat.; fonendoskop lék.
Zřetel k dynamice lexikální zásoby[8] dokládá uvádění variant různého typu: čečina, ča- (chvoj; v SSJ jen če-), cicať, cu- (v SSJ je polysémické cicať spisovné, cucať významově odlišné a nářeční); cickať, cu- expr. (v SSJ cickať expr., cuckať nář.) a naproti tomu odstraňování a výběr variant: cícerkom (ne i -ky), citlivkár (ne i citlivuškár), cvičisko (ne i -šte), čachrovať (ne i čachriť), cyklickosť (ne i -čnosť), podobně elegickosť, epickosť a další. Vlastní jména se uvádějí, pokud jsou apelativizována, ve spojeních a ve frazeologii: čílsky liadok; dánsky jazyk; Damokles: D-ov meč; Tália: chrám, stánok T-ie divadlo. Uvádějí se též názvy jazyků: dánčina, slovinčina.
Do spisovné slovenštiny přešla řada slov dříve označovaných jako nářeční: cárach, v KSSJ hovor. expr. (haraburdí); cucať, v KSSJ běžné; fľočiť (v SSJ i fľošiť s význ. ,bokom pozerať‘), v KSSJ expr. (mračit se); frnda (expr., v KSSJ pejor. (parádnice); fučka krajové, v KSSJ běžné (druh kaše); slova označovaná dříve jako lidová: cárok, v KSSJ hovor. (ohrada); cedák, v KSSJ běžné (cedník); cólštok (v SSJ i col-), v KSSJ hovor. (dřevěný skládací metr); fáč, fačovať, v KSSJ [32]hovor.; fafront trochu zastar., v KSSJ hovor. expr.; slova slangová: fit slang, v KSSJ hovor.
Pro uživatele slovníku jsou důležité hodnotící charakteristiky slov a slovních spojení, která jsou svými příznaky na okraji spisovné lexikální zásoby. Stejně jako v SSJ rozlišují autoři KSSJ vedle slov zastaralých, jako árešt, batalión, cajg, obcovať i slova zastarávající: belčov drevená kolíska; bukréta kytica; buksa 1. peňaženka; dále historismy: desiatok, manufaktúra, statok veľkostatok a navíc ještě archaismy, které mají na rozdíl od historismů současná neutrální synonyma: meruôsmy (rok, tj. osmačtyřicátý), žízeň túžba.
Z nespisovných prostředků se uvádějí v omezené míře slova slangová: baba1 3. (dívka), bažant 2. voj. slang., diskdžokej, hasák tech. slang. (spisovné pojmenování však neexistuje!), kdežto slova nářeční prakticky nenajdeme, zato však je dost slov označených jako subšt., tj. substandardní.[9] Jsou mezi nimi slova dříve označovaná jako nářeční, slangová a také slova přejatá z okolních jazyků, zvláště z češtiny: cajchovať (SSJ nář.), cakompak, -kum- (dohromady), cálovať, cigaretľa, cimra (dříve slang.), fandiť drukovať, grázel, habadej, občianka (občanská legitimace), sáčik, -čok vrecko, sranda. KSSJ podává první podrobnější popis substandardních lexikálních prostředků, dosud totiž přece jen byla „tzv. subštandardná forma slovenského národného jazyka … doteraz málo preskúmaná“.[10]
Ze zásad zpracování KSSJ se nedovídáme o postavení slov užívaných dětmi: bába, bábika (hračka), bacať, bavkať sa (hrát si), búvať, buvičkať buvi/n/kať (spát), cikať (močit) a pro uživatele slovníku, zvláště žáky a mládež, je šalamounské vyjádření, že prostředky hrubé, např. drístať, tárať, hajzeľ záchod, hovno, prd I, pajzel, panghart, srať, sviňa nadávka, žrať (o ľuďoch), a vulgární „stoja na okraji spisovného jazyka a často /?/ siahajú i zaň“ (s. 24b). Je tu i otázka společenské úrovně v rodině nebo pracovním prostředí.
Při dnešním rozvoji odborné literatury a terminologií mnoha oborů, zvláště interdisciplinárních, a při rozsáhlé determinologizaci je pochopitelné, že KSSJ uvádí mnoho termínů, které jsou společensky závažné, a vcházejí tedy do běžné slovní zásoby. Už SSJ přesahoval v uvádění termínů rámec středního slovníku a domníváme se, že stejný přesah je i zde. Termíny jednotlivých oborů se uvádějí s příslušnou zkratkou, a to na úrovni lexémů, významů i užití: zmocniť práv.; froté I. text. 1., 2.; nálet 2. les.; práca 1. … robota; fyz. … nebo se zkratkou odb., jde-li o termíny víceoborové, rešerš odb. 1., 2.; model 4. odb. nebo zkratky, je-li determinologizace úplná. V některých případech však považujeme toto řešení přece jen za přehnané, např. u řady slov bez odborné charakteristiky, jako enumerácia, epilácia, eufória, evakuant (evakuovaná osoba),[11] etnikum, exekvovať aj. — většina těchto slov je také bez dokladů. Naopak se označují zkratkou oboru základní úkony [33]početní: delenie 1. mat., deliť 5. mat., násobenie, násobiť 1., ale naproti tomu sčítať, odčítať 1. bez odborné charakteristiky.
Normativní a kodifikační cíle slovníku se projevují distancováním nežádoucích slov tiskem (petitem): cezčasový, správ. nadčasový; databanka, správ. banka dát, dopis, správ. list; dosažiteľný, správ. dosiahnuteľný.
Výslovnost se uvádí jen zřídka, hlavně u přejatých slov: adagio [-ádžo], biedermeier [bídermajer], diftín [d-t-], foyer [foajé, foajéru], tik [t-], raison d’être [rezondétr]. Uvádí se i spodoba: diskdžokej [-zgdž-]. Přihlíží se i k variantní výslovnosti: necesér [nece- i nese-], pendant [i pandán], kašlať, kašľať. Poměrně řídké jsou údaje o původu, ty však právě zajímají uživatele slovníků: biľag (maď.) (znamení, pečeť); bít, beat (angl.), ale bez údaje o původu např. bigotný, bikiny, bilancia, bistro, bivak, bizam, bizarný, bizón. Někdy se uvádí i původní grafická podoba: rokfort, pôv. pís. roquefort; tím, pôv. pís. team. Právě u přejatých slov, která uvádí slovník na rozdíl od starších už Pravidel slovenského pravopisu, projevila se práce kodifikační komise při Jazykovedném ústavu Ľ. Štúra SAV. Protože se, jak známo, přejatá slova postupně začleňují do systému lexikální zásoby při přechodu z periférie do centra, rozlišují se v jejich pravopisné podobě tři stupně: a) zdomácnělá bez označení původu: angažmán, bonsaj, džez, ragú, rachitída; b) slova, u nichž se cítí cizí původ, zvláště internacionalismy: dabing, pôv. pís. dubbing [dab-], podobně bekhend, tím; c) nezcela zdomácnělé varianty: bít, beat [bít] (angl.); gentleman [džentlmen], džentlmen; junta [-ch-], chunta. Řidčeji se uvádějí i spojení slov: en bloc [anblok] (franc.), par excellence [ekselans] (franc.).
Zoologické a botanické názvy se vykládají z hlediska běžného uživatele jazyka, ale jejich výklad se doplňuje latinským termínem pro přesnou identifikaci. V tom je jistá specifičnost tohoto odborného úseku, ulehčená tím, že lze latinské údaje z příslušných systematik prostě přejmout.
Každý jednosvazkový a výběrový slovník chce vtěsnat co nejvíce informací do co nejmenšího rozsahu. Proto se hledají cesty, jak toho docílit. Jednou z nich je hnízdování, tj. soustřeďování slovotvorně souvztažných slov v jedné heslové stati. Při tom se ušetří u odvozenin některé zřejmé výklady významu, dokladová spojení a místo se ušetří i zkracováním přihnízdovaných slov. K odchylkám dochází tehdy, mění-li se např. u odvozenin kvantita: revolúcia; -učný (ne -ný). Základem hnízdovací stati jsou podstatná a přídavná jména, slovesa a číslovky. Mění-li se hnízdováním abecední pořadí slov, uvádějí se tato slova na svém místě s odkazovou šipkou, což jistě ušetří uživatelům slovníku uvažování a hledání. Odkazují se i tvary slov, např. doň G zámena on; podobně doňho G zámena on s predl. do; dve → dva; dvaja → dva. Hnízduje se i v případech nesložité polysémie: diplomacia 1., 2.; diplomat -a m 1., 2. -ický príd.; -y prísl.; -osť -i ž. Na rozdíl od SSČ se neoznačují hnízdovací švy. Protože se veskrze hnízduje k úvodnímu slovu hnízda, předpokládá [34]to, zvláště v některých složitějších případech, dobrou znalost tvoření slov, získanou ve škole: hrdina; -ka; -ský príd.; -y prísl.; -osť ž; -stvo s. Poznámku lze připojit k některým hnízdovaným vztahovým adjektivům s příponou -ový: čerešňa ž 1. ovoc. strom 2. plod; -ový príd.: č-é drevo (vztahuje se k 1.); č. závin, č-á šťava (vztah k 2.); jazyk m 1. (orgán v ústech) 2. (předmět podobný jazyku 1.) 3. (dorozumívací systém); -ový príd.: j-é svalstvo (k 1.); j. systém atd. (k 3.); podobně u lipa, -ový; prst, -ový; tlač, -ový. Ovšem jsou i případy přesnějšího popisu, i když bez oddělení dokladů, např. listový (k 1, 3, 5); kruhový k 1, 2; kusový k 1, 4; rohový 1. k 3, 6—8; ľudový 1, 2 uvedeno samostatně.
V KSSJ se náležitě vydělují a hnízdují sekundární předložky: koniec m; koncom predl. s G. Těch však by mohlo být vyděleno víc, např. čelem (k masám, doklad v KSSJ), z pozície (sily), v KSSJ uvedeno jako doklad u 3. významu (místo k boji). Předložka čo do je logičtěji než v SSČ uvedena jako spojení sub do 6 (nikoli u čo). Nejasné je rozlišování předložky a předložkového výrazu, např. vo forme, formou predl. výrazy s G; podobně z hľadiska, zo stanoviska, zo strany, ale výraz s ohľadom na se charakterizuje jako předložka, stejně nehľadiac na (uved. u hľadieť); smerom na, k, do, od; nehovoriac o (uved. u hovoriť).
Velká péče se věnuje v KSSJ slovnědruhové a gramatické charakteristice lexikálních jednotek. Pokud jde o první aspekt, vzbuzuje pozornost nesouhlas české a slovenské lingvistiky v charakteristice některých ukazovacích a tázacích zájmen a zájmenných příslovcí. Např. slova sem, ta, tu (všechna zám. ukaz. príslov.); tam (zám. ukaz.); kam, kde, dokiaľ, odkiaľ (všechna zám. opyt. príslov.) aj. se hodnotí už v cit. slovenské Morfológii jako zájmena (např. ta, s. 263, tam, s. 273), kdežto v nové české morfologii a v SSČ jako zájmenná příslovce tvořící spolu s deiktickými zájmeny a číslovkami podtřídu deiktických slov.[12] Jde tady o rozdíl v chápání vzájemné hierarchie deiktických a příslovečných komponentů obsažených v obsahu obou druhů slov. Slovenská Morfológia byla také východiskem pro morfologický popis slov, ale u slov v ní neobsažených bylo v KSSJ vykonáno mnoho práce navíc.
Za diskusní dnes považujeme způsob zpracování tzv. morfologických homonym s rozdílem životnosti a neživotnosti v jedné heslové stati. KSSJ se tím liší od SSJ a shoduje s SSČ, ale z hlediska významového, které považujeme za dominantní, jde veskrze o polysémii, tj. o významovou souvislost. Např. čistič -a m živ. kto niečo čistí; čistič -a m neživ. čistiaci mechanismus — oba významy mají společný prvek ,čištění‘. Ale totéž je u lexému čistička ž 1. žena, kt. niečo čistí 2. čistiaci stroj, který KSSJ správně charakterizuje jako polysémický. Zase tu jde o rozdíl v hierarchii, tentokrát lexikálního a gramatického významu. Chápání homonym je v KSSJ a vůbec v slovenské lingvistice širší než u nás, např. družba1 m (mládenec) — družba2 (přátelství). V chápání slovnědruhové homonymie je v KSSJ i v SSČ shoda. Za správné považujeme i zpracování sloves stát1 (zaujímat vzpřímenou polohu) a stát2 (mít cenu) jako homonym. Tím se dostáváme k významové výstavbě hesla a heslové stati.
[35]U výkladu významu se správně rozlišují různé podtypy a výklady samy jsou stručné, ale výstižné. Připomínku máme k tzv. odstínům. Významový odstín chápeme jako sekundární významový prvek (subsém) buď nocionální, nebo pragmatický (např. expresívní). Uplatňuje se např. u synonym tzv. ideografických nebo pragmatických.[13] Něco jiného je spojování významů a jejich popisů pod jedno číslo, také oddělovaných středníkem. Tento způsob byl v SSČ vyvolán jeho malým rozsahem (původně měl vyjít v Státním pedagogickém nakladatelství v rozsahu 100 archů) a je třeba vzdát se ho. V dále uvedených případech jde tedy o dva různé významy: škola 1. výchovno-vzdelávacia inštitúcia; jej budova; dvere predmet na uzavretie prístupu …; otvor s týmto predmetom; bojazlivý kt. sa bojí, nesmelý; svedčiaci o strachu: b. človek, b-é dieťa; b. hlas. Přitom SSČ na rozdíl od KSSJ naznačuje v těchto případech různovýznamnost dokladů aspoň pomlčkou (—).
Další připomínku máme k výkladu významu pomocí „zpřesnění nebo vysvětlení“: pľznuť 1. (o zvieratách) strácať srsť 2. (o srsti, vlasoch) padať, vypadávať. Tady jde totiž o levou (subjektovou) valenční pozici, což dokládá i formulace zásad: „vymedzenie triedy výrazov, s ktorými sa lexikálna jednotka sémanticky spája v danom význame“ atd. (s. 21). V zásadách se však explicite o valenci vůbec nemluví. Správně se zde zdůrazňuje vazba u dokladových spojení, ale vazba je „dôležitý výraz syntaktickej i sémantickej spájateľnosti slova“ (s. 26), ovšem výraz přece jen dílčí a podřízený. Naopak valence, a zvláště levá, má přímý významově diagnostický dosah. Zdá se však, že teoretické opomenutí nemělo žádné vážné lexikografické následky, protože se valenčních významotvorných opozic využívá, i když pod jinou nálepkou, srov. ctiť 2, ísť 1-4,8, tiecť 1,3, žrať 1-3 aj. Mohlo se jich však využít ještě ve větší míře a systematičtěji.
Důležitým úkolem dnešních lexikografů je vnitrojazyková konfrontace zvláště významově souvztažných lexémů a lexií (o slovotvorných vztazích jsme se zmínili při hnízdování) a slovenští lexikografové jsou si tohoto úkolu vědomi (srov. pozn. 5). Realizace tohoto úkolu však má ještě rezervy, a to nejen v KSSJ. Ve slovnících je třeba aplikovat teoretický požadavek konfrontace monosémických lexií (významů polysémických lexémů). Tuto svízelnou cestu poprvé v rámci možností nastoupil SSČ a po něm i zmíněný dvousvazkový slovník německý. KSSJ plní tento úkol částečně. Např. u slova žriedlo 1. se uvádí prameň (význ. 1), ale u prameň se neuvádí žriedlo, přestože jsou obě slova neutrální. Slovesa ujsť a utiecť jsou souvztažná ve svých čtyřech významech (utiecť 1—4 odpovídá slovesu ujsť ve významech 1, 2, 5, 7), ale tyto korespondence si musí uživatel slovníku vyvodit sám. Synonyma a antonyma se v slovníku uvádějí, avšak polysémická většinou bez označení příslušného významu. Jde pak o přesnost (při ručním zpracování slovníku vždy relativní) na úrovni lexémů, nikoli lexií. Např. počať kniž. 1. začať (význ. 1); začať 1. uskutočniť začiatok (význ. 2), započať, op. skončiť. Ovšem započať je zastar.; skončiť 1. dokončiť, zakončiť, završiť, op. začať; zakončiť je dvojznačné. Atd.
Různé významy polysémických lexémů se uvádějí arabskými číslicemi, avšak lexémy se složitější stavbou i číslicemi římskými a velkými i malými písmeny. [36]Zvláště to platí o základních slovesech, jako byť, brať, dať, ísť, mať, prísť, ale i o základních předložkách, spojce že aj.
Soustavné propracování paradigmaticko-syntagmatické souvztažnosti synonymie, antonymie a polysémie se zřetelem k spojitelnosti lexií přispívá k zkvalitnění slovníků a patří k úkolům všech lexikografů. Např. sloveso prísť s rozvětvenou polysémií se správně uvádí do vztahů se synonymem dôjsť (ve význ. 1—15, 20) a antonymem odísť (ve význ. 1—3), avšak u odísť se vůbec neuvádí prísť; u dôjsť se s výhodou odkazuje na prísť (význ. 1—16, 20—21), je tu však nepřesnost: jde o významy 1—15 a 20, číslo 21 u prísť vůbec není. Kromě toho se u odísť ztratil protějšek k druhému významu slovesa prísť (o dopravním prostředku), ačkoli se u prvního významu uvádí příslušný doklad: vlak o-l na čas.
Podrobná konfrontace (věc časově velmi náročná) významové stavby prostupujících se adjektiv malý, veľký, vysoký, nízky, dlhý, krátky, mladý, tesný, úzky a dalších, interferujících v různých významech, by ukázala, že např. všechny významy adj. malý korespondují s opozičními významy adj. veľký (v pořadí malý 1.—8. — veľký 1., 11, 2, 4, 3, 5, 8, 10), dále že počet významů adj. malý lze ještě zvýšit: např. proti veľký výber, veľké škody (význ. 6) stojí obdobná spojení adj. malý atd. Tyto příklady, pochopitelně jen dílčí, svědčí o obtížích práce na výstavbě lexémů živého jazyka, o potřebě dále prohlubovat lexikografické metody a zvláště o nutnosti hledat možnosti nahradit dnešní „ruční práci“ budoucí prací počítačů, které jedině mohou náročnou lexikografickou práci usnadnit.
Kladem KSSJ je vyčleňování verbonominálních spojení (analytických pojmenování), charakteristických zvláště pro odborné a publicistické vyjadřování, za zvláštní značkou, popř. číslem na konci významové stavby lexémů před frazeologií, kterou KSSJ uvádí jednotně až na konci heslové stati.[14] Např. brať 11. ako formálne sloveso tvorí význ. celok s podst. m. (v A): b. koniec končiť sa; b. skazu kaziť sa; (ne)b. niečo na vedomie (proč přen.?); b. do úvahy atd. Podobne u vziať, byť, dať, dostať aj. Rozdíl mezi těmito spojeními a vlastní frazeologií je ten, že si substantivum zachovává svůj význam, kdežto u frazémů je význam celku jiný než význam složek: držať kázeň (sub držať 14.) znamená kázať a jako frazém hrešiť niekoho.
Vlastní frazeologie se umisťuje na konci významové stavby lexémů. To ovšem neplatí o volných spojeních, která mohou být jako celek i přenesená a jsou pak frazémy. Ta se umisťují u příslušných významů. Ve frazeologii se rozlišují ustálená přirovnání, běžné frazémy, přísloví a pořekadla. Frazémy se uvádějí podle zásad pod všemi svými plnovýznamovými komponenty a výklad významu jen na jednom místě, a to (mechanicky) u prvního plnovýznamového slova. U ostatních plnovýznamových slov, pokud jsou ve frazému zastoupena, se odkazuje na to plnovýznamové slovo (ovšem fakticky jde u frazému jen o formu plnovýznamového slova!), [37]u kterého je výklad, šipkou před tímto slovem. Např. frazém ani kura (za)darmo nehrabe se uvádí u slovesa hrabať s odkazem na slovo kura a u hesla kura1 ž je výklad: každá práca zasluhuje odmenu. To, že se frazeologie umisťuje až na konci hesla, má při její dnes uznávané samostatnosti své oprávnění. Ovšem uvádění desítek frazémů u některých bohatě dotovaných hesel celkem promiskue, s šipkami i bez šipek, je málo přehledné a pro uživatele slovníku, ba i pro lexikografy samy dost náročné. Dochází pak k různým nepřesnostem a i k odchylkám od stanovených zásad. Např. hrať prím se vykládá u slovesa hrať byť prvým, viesť a u slova prím je jiný výklad: hrať p. i pren. mať rozhodujúcu úlohu. Nebo u 42 frazémů slova hlava (29 s výkladem, 13 odkazových; u umývať h-u niekomu je odkazová šipka omylem) je jiný výklad v 5 případech, dvakrát není frazém uveden u dalších plnovýznamových členů, výklad je třikrát i u dvou dalších plnovýznamových členů a dvakrát u tří, dvakrát má frazém na jiném místě jinou podobu. Práce s frazeologií je časově velmi náročná a musí být systematická. Nabízí se uspořádání frazeologie buď podle typů, např. přirovnání, slovnědruhové podtypy, přísloví, pořekadla, nebo abecední podle prvních slov běžných podob frazémů, pro uživatele slovníku nejpraktičtější. Ani otázka mechanického umisťování výkladů není v různých teoriích frazeologie dosud jednoznačně a přesvědčivě vyřešena. A syntetický, výběrový slovník je právě odkázán na řadu předběžných systematických dílčích prací, speciálních slovníků.
Naše připomínky, vzhledem k statisícům parametrů a údajů ve slovníku obsaženým, dílčí povahy, byly zaměřeny jak k textu slovníku, tak i k perspektivě slovníku tohoto typu vůbec. KSSJ je významným činem slovenských lexikografů i slovenské lingvistiky. Jeho průkopnická povaha pochopitelně s sebou nese i některá rizika, pokud jde o jednotnost a hloubku propracování lexémů a jejich vztahů. Přináší však i podněty pro obecnou teorii lexikografie. Slovník bude nepochybně vycházet v dalších doplňovaných a propracovávaných vydáních. Díla tohoto typu jsou trvale potřebná, jak zdůraznily i kvalifikované recenze obdobného Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Svým rozsahem a svou normativně kodifikační funkcí plní totiž úkoly jazykové kultury a měla by být stálými průvodci každého uživatele národního jazyka. Kromě toho je KSSJ vhodnou základnou pro vypracování slovenské lexikologie.
[1] Š. Peciar, O výbere a hodnotení slov v Slovníku slovenského jazyka, Slovenská reč (dále SR), 30, 1965, s. 101—109. Referáty z diskuse o SSJ vyšly v SR 31, 1966. Závery z konferencie o Slovníku spisovnej slovenčiny, SR 30, 1965, s. 357—359. Srov. i J. Bělič, K slovenské lexikografii (Slovník slovenského jazyka 1), NŘ 44, 1961, s. 42—51.
[2] M. Pisárčiková, K niektorým otázkam využitia synoným v jednozväzkovom výkladovom slovníku, SR 31, 1966, s. 349—352.
[3] Srov. J. Kačala — M. Pisárčiková, Lexikologische, lexikographische und normative Problematik des einbändigen Wörterbuchs der slowakischen Schriftsprache der Gegenwart, in: Die Lexikographie von heute und das Wörterbuch von morgen. Linguistische Studien A, č. 109 (vyd. J. Schildt — D. Viehweger), Berlin 1983, s. 349—363. J. Kačala a kol., Obraz slovnej zásoby súčasnej spisovnej slovenčiny v jednozväzkovom slovníku, in: Obsah a forma v slovnej zásobe, Bratislava 1984, s. 22—34. Ref. o tomto sb. J. Filipec, Sborník ze slovenské lexikologické a lexikografické konference, NŘ 69, 1986, s. 78—82.
[4] Handwörterbuch der deutschen Gegenwartssprache 1,2. (G. Kempcke a kol.) Berlin 1984.
[5] M. Pisárčiková, Z metodických postupov pri sémantickom opise slovnej zásoby v jednozväzkovom slovníku, in: Obsah a forma v slovnej zásobe, Bratislava 1984, s. 61—64.
[6] Srov. P. Ondrus, Upravíme pravopis príslovkových zložiek?, SR 31, 1966, s. 48—50.
[7] J. Horecký, Slovenská lexikológia 1. Tvorenie slov, Bratislava 1971. P. Ondrus, J. Horecký, J. Furdík, Súčasný slovenský spisovný jazyk. Lexikológia, Bratislava 1980.
[8] J. Kačala, d. cit. v pozn. 3, s. 26.
[9] Srov. J. Horecký, K teórii spisovného jazyka, Jazykovedný časopis 32, 1981, s. 117—122. Vymedzenie štandardnej formy slovenčiny, SR 44, 1979, s. 221—227. Spoločnosť a jazyk, Bratislava 1982.
[10] I. Ripka, J. Skladaná, Česko-německý slovník (recenze), SR 45, 1980, s. 366.
[11] Ve slovenštině označuje přípona -ant (-ans) podle KSSJ většinou třídu činitelů, např. fluktuant ,kdo fluktuuje‘, podobně diletant, diverzant, manifestant, manipulant, rekreant, reprezentant, ale i třídu osob činností zasažených, srov. právě evakuant, a dokonce i obojí třídu: repatriant ,kto repatrioval al. bol repatriovaný‘.
[12] Mluvnice češtiny 2. Tvarosloví. Red. J. Petr a kol., Praha 1986, s. 194.
[13] Česká lexikologie, Praha 1985, s. 52, 70, 133n.
[14] Spojení tohoto typu se uvádějí v mé části České lexikologie, s. 107, jako podtyp pojmenování. V části Frazeologie a idiomatika, s. 205, se označují jako periferní kvazifrazémy, avšak v 3. sv. Slovníku české frazeologie a idiomatiky, připraveném pro tisk, se jim věnuje zasloužená pozornost. Jejich chápání jako periferních kvazifrazémů je při dnešní pozici odborné a publicistické literatury sotva udržitelné.
Naše řeč, volume 72 (1989), issue 1, pp. 29-37
Previous Ludmila Stěpanovová: K etymologii frazeologismů s vlastními jmény
Next Eva Havlová: Nové kompendium o slovanském fonologickém vývoji
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1