Boutique/butyk a putyka

František Daneš

[Drobnosti]

(pdf)

-

V minulém ročníku NŘ (70, 1987, s. 220—222) byla otištěna pohotová „drobnost“ O. Martincové o nově se objevujícím názvu boutique. Chtěl bych její výklad doplnit několika poznámkami.

O teoreticky možné (leč nepravděpodobné, patrně nedoložené) počeštěné podobě rodu ženského *butyka autorka na[223]psala: „I když takovéto přizpůsobování přejímaných slov (tj. zachovávání původního rodu v rozporu se zakončením — F. D.) není v češtině obvyklé, v našem případě by se podoba na -a dostala do sousedství expresívního a nespisovného slova putyka“ (s. 221). Dodejme, že podle svědectví Příručního slovníku jazyka českého (Praha 1935—57) i Slovníku spisovného jazyka českého (Praha 1960—1971) existovalo toto slovo ve starším jazyce dokonce i ve variantě butyka — tu by pak byla hlásková shoda obou slov úplná.

Tato shoda, resp. značná podobnost není však náhodná: slovo putyka/butyka je z hlediska etymologického s francouzským slovem boutique vlastně totožné: toto „české“ slovo (v slovenštině je putika) s významem ‚hospoda nejnižšího řádu, krčma, kořalna‘ vzniklo z německého oblastního hovorového výrazu Budike (v němčině je i Budiker ‚putykář‘) téhož významu. A toto německé slovo (objevilo se v němčině někdy v období baroka) ukazuje právě k francouzskému slovu boutique (srov. rovněž ital. bottega s nářečními variantami bottiga, butiga, puteka a španěl. bodega, užívané tu a tam i v literární češtině, bodegon, botiquín).[1]

Základní význam fr. slova boutique je ‚krámek‘ (popř. ‚bouda, dílna‘; velký krám se jmenuje magasin) a tento význam si zachovalo (vedle významu ‚krčma‘) dodnes i něm. Budike (srov. např. Handwörterbuch der deutschen Gegenwartssprache, Berlin 1984, s. 211). I když se to jeví jako překvapující, pochází totiž fr. boutique (a odpovídající formy v jiných románských jazycích) z latinizované podoby řeckého výrazu apothéké s původním významem ‚sklad‘ (doslova vlastně ‚odkladiště‘); význam ‚lékárna‘ je až druhotný.

Vyjdeme-li z toho, že základní význam fr. slova boutique je ‚krámek‘, a srovnáme-li s tím tu skutečnost, že v současné češtině se tímto slovem začínají označovat prodejny s netypickým způsobem nabídky módního a luxusního zboží nesériově vyráběného a s nevšední úpravou prodejního prostředí (srov. NŘ, cit. d.), zjišťujeme, že tu jde o jev nepochybně sociolingvisticky zajímavý, o jistou významovou „melioraci, zlepšení“, jde o proces zřejmě postupný: V mnoha zemích, kde se označení boutique užívá už delší dobu, např. v obou německých státech, označují se jím — podle francouzštiny, v níž význam ‚malý obchod s módním oblečením‘ vznikl jako jedna ze specializací základního významu ‚krámek‘ — nikoli efektní prodejny naznačeného typu, nýbrž ‚malé obchody, v nichž se prodává módní oblečení a doplňky‘ (srov. např. citovaný Handwörterbuch, s. 200). Tedy schematicky: ‚krámek‘ → ‚malý obchod s módním zbožím a doplňky‘ → ‚efektní a luxusní prodejny módního zboží‘. (Zdá se alespoň, že u nás označení boutique k této platnosti směřuje.)

Současné zavádění slova boutique v češtině bylo by tedy možno charakterizovat tak, že nové, neobvyklé cizí slovo (neobvyklé i svou pravopisnou podobou) se jaksi nabízí, hodí — i z komerčního hlediska — k označení něčeho nového a nevšedního. Nejde o jev ojedinělý, spíše o proces v dějinách jazyků typický a příklady se najdou hojné; tak třeba název šifón, označující ‚lehkou ba[224]vlněnou nebo hedvábnou látku z jemné příze‘, pochází z francouzského slova chiffon s významem ‚hadr‘ a slovo parfém souvisí od původu s vykuřováním (srov. lat. perfumare a ital. parfumare). Tak trochu sem patří vlastně i počeštěné anglické slovo džus: původní angl. juice totiž znamená totéž co české šťáva, tj. tekutinu obsaženou v rostlinách, zejm. v jejich plodech, tekutou součást tělesných orgánů i tekutinu vzniklou při pečení nebo dušení masa, kdežto u nás se označuje slovem džus pouze kvalitnější druh šťávy z ovoce (nebo zeleniny), obsahující i rozmělněnou dužninu.

Poslední má poznámka se týká pravopisu. Skutečnost, že se v běžném úzu začíná objevovat počeštěná podoba butyk,[2] je myslím věc celkem potěšitelná: svědčí totiž o tom, že zásada pravopisně počešťovat vžitá a vžívající se slova přejatá, proklamovaná z dobrých důvodů Pravidly českého pravopisu v novém zpracování z r. 1957, se ujala, jsouc v souladu s živými tendencemi jazykového úzu.[3] V daném případě spontánně se objevující a šířící se počeštěné psaní vhodně odstraňuje rozpaky mnoha uživatelů, jak toto francouzské slovo vyslovovat, a ovšem též — vyplývá to i z výkladu O. Martincové — jak je v psané podobě skloňovat. Dodejme ještě, že v oblasti (módního) odívání apod. žije v češtině už velmi dlouho řada počeštěných slov pocházejících právě z francouzštiny: móda, toaleta, róba, garderoba, blůza, kravata, ažura, krepdešín, satén, moaré, parfém, parfumerie, růž, bižuterie, galanterie, modistka, …

Pochybnosti O. Martincové o skutečné společenské potřebnosti nového označení boutique jsou patrně opodstatněné — s módním obchodem, s obchodem s módním zbožím apod. by se asi dalo nakonec vystačit, jenže móda si odedávna žádá i módní slova a na střízlivé jazykovědce příliš nedbá (ostatně — cožpak nemívají i oni své módní termíny?).

---

[1] Srov. Machkův Etymologický slovník jazyka českého a slovenského, Praha 1957, pod heslem putyka.

[2] Slovenština už podobu butik přejala jako zdomácnělou, srov. K. Hegerová, Boutique a butik, Kultura slova 10, 1987, s. 372—3.

[3] Příklady lze snadno najít i u slov málo běžných. Tak např. autor výkladu o citrusech (B. Hlava) v popularizační brožuře Byliny, plody, koření 2 (Praha 1987) uvádí mezi citrusovými plody též lajmy a šedoky. Jde o počeštěné podoby anglických slov lime a shaddock. Zároveň však autor píše grapefruity — zřejmě proto, že tak (bohužel) předpisují dosavadní Pravidla (podoba grepy, běžná v prodejnách ovoce a zeleniny, je dosud jen hovorová).

Naše řeč, ročník 71 (1988), číslo 4, s. 222-224

Předchozí Eva Macháčková: Vyzval je k odchodu, aby odešli, odejít?

Následující Josef V. Bečka: Sloh konkrétní a abstraktní