Hamburger

Hana Prouzová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Některé závody masného průmyslu uvedly před časem na náš trh nový druh výrobku, tzv. hamburger. Vzhledem k tomu, že jde o výrobek z mletého (zejména drůbežího, ale i jiného) masa, setkali jsme se s námitkou, proč je pojmenován cizím slovem, když v češtině existuje výraz karbanátek. (Ten pochází mimochodem z italštiny, ale je počeštěný a již dlouho vžitý, a proto námitky nevzbuzuje.) Na dotaz v Pražských drůbežářských závodech nám bylo sděleno, že hamburger na rozdíl od karbanátku obsahuje pouze čisté maso bez přísad (rozumí se mouky, housky, ev. zeleniny aj.), nanejvýše lehce okořeněné. Jde tedy vlastně o nový druh výrobku a ten má právo na vlastní pojmenování. Ale proč právě hamburger? Jak vyplynulo z našeho rozhovoru, výrobci si s touto otázkou příliš hlavu nelámali. Ve světě se už po léta takovýto pokrm prodává pod názvem hamburger, a tak s výrobkem převzali zcela mechanicky i jeho pojmenování. Koneckonců to není v oboru gastronomie v českém prostředí ani první a nejspíše ani poslední cizí slovo, srov. už vžité a běžně užívané výrazy biftek, ramstek (z angl. beefsteak, rumpsteak). V pojmenování hamburger [vysl. -gr] je na první pohled patrná etymologická souvislost s německým místním jménem Hamburg (hamburger je v němčině přídavné jméno k tomuto zeměpisnému názvu, tj. má význam ‚hamburský‘); v povědomí uživatelů se však tato souvislost už nepociťuje. Pojmenování hamburger se ve světě rozšířilo už jako podstatné jméno; v češtině se morfologicky zařadilo k mužským jménům neživotným na -er, která byla přejata z německého nebo anglického prostředí (např. worcester, klister aj.), tzn., že při skloňování vynecháváme kromě 1. p. jedn. čísla v příponě -er samohlásku -e-, a to ve výslovnosti i v písmu; v 2. pádě je tedy hamburgru stejně jako worcestru, klistru atd.

Naše řeč, ročník 71 (1988), číslo 3, s. 168

Předchozí Eva Macháčková: Porážka a prohra

Následující Alois Jedlička: Živý odkaz Jana Gebauera