Eva Macháčková
[Drobnosti]
-
Ve sportovní rubrice novin se nedávno objevil titulek Porážka s Jugoslávií. Na první pohled je zřejmé, že předložková vazba s + 7. p. se sem dostala omylem, analogií s vazbou substantiva prohra: prohra s Jugoslávií. Je též možné, že jde o eliptické vyjádření: Porážka (v zápase, v utkání) s Jugoslávií.
Vyložme si významové pozadí uvedeného titulku a vyjděme od substantiva prohra. U děje, který se jím vyjadřuje, předpokládáme dva partnery, vítěze a poraženého, stejně jako u slovesa prohrát. Ve větném vyjádření se slovesem prohrát bude v podmětu v 1. p. „poražený“, v předmětu v předložkovém pádě „vítěz“: Československo prohrálo s Jugoslávií. V odvozeném vyjadřování nominalizovaném se poražený partner i vítěz mohou realizovat v neshodném přívlastku: poražený genitivem, vítěz předložkovým pádem; ve větném i nevětném vyjádření se jeho ztvárnění nezmění: Prohra Československa s Jugoslávií.
Dva účastníky „boje, zápasu“ najdeme i u přechodných sloves porazit, porážet a dějového substantiva porážka. Ve větné realizaci se slovesy porazit, porážet je situace opačná než u struktury se slovesem prohrát: v podmětu je vítěz, v předmětu poražený (situace je analogická struktuře se slovesem vyhrát): Jugoslávie porazila Československo. Jugoslávie vyhrála nad Československem. Při nominalizaci sloves porazit, porážet se [168]u substantiva porážka dostává do neshodného přívlastku v genitivu poražený, tj. účastník, který ve větné realizaci byl v akuzativním předmětu. Vítěz se může vyjádřit neshodným přívlastkem v 7. p., ale jen za předpokladu, že se též realizuje genitivní přívlastek (poražený partner): Porážka Československa Jugoslávií (+ Porážka Jugoslávií), nebo se vítěz realizuje předložkovým pádem od + 2. p.: Porážka Československa od Jugoslávie, Porážka od Jugoslávie. Zatímco tedy u struktury s určitými slovesy bylo vyjádření se slovesy porazit (porážet) a vyhrát analogické, u nominalizace je situace zcela odlišná: výhra Jugoslávie (Jugoslávie vyhrála), porážka Československa (Československo bylo poraženo).
Naše řeč, ročník 71 (1988), číslo 3, s. 167-168
Předchozí Miloslav Sedláček: Podmínka
Následující Hana Prouzová: Hamburger