Pojmenování pro závodnici v běhu maratónském

Miloslav Sedláček

[Drobnosti]

(pdf)

-

Ženy se nyní uplatňují v mnoha oborech, které dříve bývaly vyhrazeny mužům. Pojmenování pro ženy podle jejich povolání, funkcí, hodností, zájmové specializace atp. jsou nejčastěji utvořena tzv. přechylováním od podstatných jmen mužských, např. učitel — učitelka, dělník — dělnice. Přechýlených podob se hojně užívá také pro sportující ženy, např. v lehké atletice se vyskytují názvy diskařka, koulařka, oštěpařka aj.

Není tomu dávno, co začaly ženy oficiálně závodit v nejnáročnější běžecké disciplíně — v běhu maratónském. Objevila se potřeba zvolit pojmenování pro závodnici v tomto běhu. Pro závodníka v maratónském běhu je ustáleno pojmenování maratónec. Jde tedy o to, jak utvořit k tomuto podstatnému jménu přechýlenou podobu.

V současné češtině je nejfrekventovanější a nejproduktivnější přechylovací přípona -ka.[1] Tvoří se jí pojmenování žen i od podst. jmen zakončených -ec, a to po odtržení této přípony, např. cizinec — cizinka, milenec — milenka, snoubenec — snoubenka, dorostenec — dorostenka. Jen ojediněle se přípona -ka připojuje k plnému slovotvornému základu, ovšem s obměnou koncové souhlásky: herec — herečka, žnec — žnečka. Častá je přípona -ka při přechylování obyvatelských jmen zakončených na -ec; srov.: Ukrajinec — Ukrajinka, Estonec — Estonka, Gruzínec — Gruzínka, Japonec — Japonka, Afgánec — Afgánka atp. Avšak u obecných podstatných jmen zakončených na -ec je frekventovanější a produktivnější přípona -yně, resp. její va[224]rianta -kyně; srov. např.: umělkyně, pěvkyně, věštkyně, poslankyně, zajatkyně, trhovkyně, trestankyně, stoupenkyně, obblíbenkyně, vetřelkyně, chráněnkyně, zaměstnankyně, knihkupkyně atd. V několika případech se projevuje kolísání, např. Němec — Němka nebo Němkyně, zemědělec — zemědělka i zemědělkyně, spiklenec — spiklenka i spiklenkyně, přesídlenec — přesídlenka i přesídlenkyně.

K dosti četným podstatným jménům zakončeným na -ec se přechýlené podoby netvoří. Jména v mužském rodě se užívá i k označení osoby, popř. živočicha ženského pohlaví, přičemž gramatický rod zůstává mužský. Jsou to tzv. podstatná jména vespolná, např. kojenec, sourozenec, prvorozenec, vyděděnec, bezvěrec, utopenec, oběšenec, protinožec, slepec, dále jména označující osoby podle jejich vlastností, např. lakomec, horlivec, hrubec, hltavec, omezenec, pomatenec, šílenec, užvaněnec, zuřivec, poctivec, umouněnec atp., také názvy živočišných druhů (obvykle v množném čísle) jako savci, dravci, hlodavci, přežvýkavci atp.

K podst. jménu maratónec je ovšem možno přechýlenou podobu utvořit. V úvahu přicházejí dvě přípony, a to -ka a -kyně. Příponou -ka jsou sice utvořena dosti četná pojmenování z oblasti sportu (např. skokanka, překážkářka, sprintérka), avšak u jmen na -ec naprosto převládá přechylovací přípona -kyně: sportovkyně, plavkyně, jezdkyně, běžkyně, chodkyně, letkyně, lukostřelkyně, horolezkyně, nářaďovkyně apod. Rozšíření přípony -kyně podporuje v těchto případech nejspíše ta skutečnost, že nedochází k homonymii. Ta by leckdy vznikla při užití přípony -ka, neboť jména s touto příponou jsou již významově obsazena (někdy jako pomnožná), srov. střelka, letka i letky, plavky, běžky apod. Také jeden druh obuvi se nazývá maratónky. Je tedy dost důvodů pro to, aby přechýlená podoba k podst. jménu maratónec byla utvořena příponou -kyně. Ke stejnému závěru došla už v jazykovém koutku deníku Práce z 23. 5. 1981 A. Polívková a sportovní novináři její návrh přijali. Svědčí o tom např. doklady z Rudého práva: Maratónkyně si mohly prohlédnout trať … (25. 8. 1986); Jako první obhájila evropský titul z Atén 1982 portugalská maratónkyně Motová … (27. 8. 1986); Souboj maratónkyň provázela nepřízeň počasí (13. 4. 1987).

---

[1] Viz Tvoření slov v češtině 2, Praha 1967, s. 536n.

Naše řeč, ročník 70 (1987), číslo 4, s. 223-224

Předchozí Jarmila Bachmannová: Bastlovat, bastlit

Následující Marie Těšitelová: O využití výsledků kvantitativní lingvistiky