Jaroslav Tax pětašedesátiletý

Jan Petr

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Dne 14. září 1986 oslavil profesor filozofické fakulty UK v Praze své šedesáté páté narozeniny. Chceme zde vzpomenout tohoto jeho významného životního jubilea a mezníku v činnosti vysokoškolského učitele proto, že našeho jubilanta spojují s Ústavem pro jazyk český (dále ÚJČ) ČSAV těsné vazby spolupráce a osobních pracovních styků. Děje se tak v návaznosti na jeho funkci ředitele Ústavu slovanských studií (dále ÚSS) na FF UK. Za jeho vedení se každoročně pořádá Letní škola slovanských studií, na níž působí jako učitelé češtiny i jako přednášející také mnozí pracovníci ÚJČ ČSAV. Děje se tak na základě dlouhodobé dohody o spolupráci mezi oběma ústavy, která kromě účasti na letní škole zahrnuje ještě další formy spolupráce na úseku pedagogickém, vědeckovýzkumném, organizačním a publikačním. Za jeho přímého vedení byl vypracován dlouhodobý plán vědeckého zaměření ÚSS, jehož značná část je začleněna do Státního plánu základního výzkumu (do jeho položky zahrnující výzkum českého jazyka), koordinovaného v ÚJČ.

Soudruh J. Tax je profesorem české literatury, má však blízký vztah k problematice jazyka uměleckého díla. Proto také úspěšně řídí po řadu let vysokoškolské pracoviště, které má převážně jazykové a jazykovědné zaměření. V rámci svého pedagogického zaměření řeší také otázky výuky české literatury a kultury, politických a kulturních dějin českého národa. ÚSS zajišťuje jak výuku češtiny pro zahraniční studenty ve formě úplného vysokoškolského studia, dlouhodobých kursů pro cizince, kteří studují různé obory na českých vysokých školách, tak výuku na letní škole, která za vedení J. Taxe posílila svůj mezinárodní věhlas. K pracovní náplni ÚSS patří také péče o přípravu lektorů češtiny v zahraničí a hodnocení jejich činnosti.

Na úseku vědeckovýzkumném se v ÚSS zpracovává několikadílný slovník české frazeologie a idiomatiky (jeho 2. díl byl zpracován v lexikografickém oddělení ÚJČ) a profilově se rozvíjí metodický výzkum a popis češtiny jako cizího jazyka. Na plnění těchto úkolů se v různém rozsahu také podílejí pracovníci ÚJČ, což posiluje pracovní, odborné a pedagogické vazby ústavu [215]s pražskou filozofickou fakultou. Tato spolupráce je prospěšná pro oba naše ústavy a průběžně přináší významné výsledky. I na ní se projevuje Taxovo koncepční pojímání činnosti ÚSS jako souhrnu pěstování několika oborů. Rád připomínám tuto skutečnost právě v době, kdy se hledají různé formy spolupráce mezi ČSAV a vysokými školami a kdy se přitom naráží na překážky, které se v některých případech nesnadno daří odstraňovat.

Soudruh J. Tax je svým odborným zaměřením literární vědec, badatelsky zaměřený na českou literaturu 20. stol., na některé otázky teorie literatury a na sledování společenské podmíněnosti vzniku a působení literárního díla. Všímá si také jeho estetické stránky (zvláště muzikalizace), a to jako nedílné součásti jeho účinného uměleckého a výchovně vzdělávacího působení na čtenáře. Z těchto hledisek s. J. Tax přistoupil k zkoumání děl M. Pujmanové, V. Vančury, K. Čapka a dalších spisovatelů a dokázal podat jejich opravdovou marxistickou analýzu, ideově, metodicky a koncepčně novátorskou. U M. Pujmanové sledoval její místo v socialistickorealistické próze a její hledání „ideje nového světa“, u V. Vančury hledal příčiny rozdílných hodnocení jeho prvního románu Pekař Jan Marhoul ze strany soudobé kritiky, u K. Čapka (o němž nyní připravuje rozsáhlou monografii) vyšel z výzkumu syntetizujících tendencí v umění a literatuře 19. a 20. stol. Zamýšlel se také nad příčinami krize literatury a umění na přelomu 19. a 20. stol. a nad postavením české proletářské poezie v politických a kulturních dějinách naší společnosti. Sledoval rovněž vývoj nazírání na literaturu a vztah poezie a prózy v české literatuře dvacátých let 20. stol. V počátcích své vědecké činnosti se pokusil osvětlit některé stránky činnosti K. Sabiny a vztah S. Chalupky a J. Jungmanna, viděný ovšem očima literárního historika. K zásluhám s. J. Taxe patří dále to, že uspořádal a zpracoval literární pozůstalost M. Pujmanové a pořídil bibliografický soupis rukopisného materiálu.

Soudruh J. Tax patří ke zkušeným a zasloužilým učitelům filozofické fakulty UK, kteří věnují všechny své síly a zkušenosti výchově mladé generace. Dovede studentům předávat své odborné poznatky a ovlivňovat jejich světový názor, upevňovat již poznané ideové hodnoty a rozvíjet filozofická hlediska. Dokáže jim ukazovat, jak přistupuje marxisticky orientovaný literární vědec k zkoumání literárních a kulturních jevů. Přesvědčivost jeho počínání, jednota slov a činů, budí u studentů přirozenou autoritu a úctu.

Větší část života s. J. Taxe je spojena s filozofickou fakultou UK, na níž působil od ukončení vysokoškolských studií (obory čeština-literární věda) až dodnes a vykonával významné řídící a stranické funkce. Nejprve byl asitentem (1956), poté odborným asistentem (1959), v r. 1972 se stal kandidátem věd, v r. 1975 se habilitoval a následujícího roku byl jmenován a ustanoven docentem pro obor česká literatura. Pro týž obor byl jmenován dne 1. září 1980 profesorem. Na letní škole působí v řídících funkcích od r. 1975 (od 1. února 1978 jako ředitel tehdy nově zřízeného ÚSS). Od r. 1973 je členem kolegia děkana FF UK a v letech 1980—1985 byl proděkanem. Je čle[216]nem četných oborových komisí a rad. Od doby studií vykonává na fakultě významné stranické funkce, po řadu let byl předsedou celozávodního (dř. fakultního) výboru KSČ. V politickém řízení a rozhodování prokázal mimořádné schopnosti a třídní uvědomění (pochází z dělnické rodiny, v době fašistické okupace byl totálně nasazen jako dělník a před válkou v letech 1936—38 byl ve Zličíně u Prahy členem a předsedou místní organizace Svazu mladých, Komsomolu). Za rozsáhlou politickou a odbornou činnost se mu po právu dostalo několika veřejných ocenění (medailí, plaket a vyznamenání).

Přejeme s. prof. dr. Jaroslavu Taxovi, CSc., pevné zdraví, osobní pohodu a spokojenost a do dalších let ještě hodně pracovních a organizačních úspěchů, také to, aby naši bohemistiku obohatil těmi pracemi, které si předsevzal dokončit.

Naše řeč, volume 69 (1986), issue 4, pp. 214-216

Previous Renata Holešovská: Deset let ostravského Ústavu teorie a praxe řečové činnosti

Next Miloš Dokulil: Vlastimil Styblík šedesátiletý