Příze — nit — vlákno
Jaroslava Pečírková
[Drobnosti]
-
Pracovníci v textilní výrobě velmi dobře vědí, co je nit a co příze, a nepochybně si tyto materiály, z nichž vyrábějí řadu textilních výrobků, nepletou. A jak je to s jejich terminologickým označením a vymezením?
V Technickém slovníku naučném (2. vyd., Praha 1981—1985) pod heslem nit čteme: „pružný pevný útvar s malými příčnými rozměry, neomezené délky, vhodný pro výrobu textilních výrobků“. U hesla příze tam stojí: „útvar z paralelně uložených textilních vláken přirozené n. předem stanovené délky, jejichž soudržnost je dána zákrutem“. Nevím, do jaké míry tyto definice termínů nit a příze vyhovují odborníkům, ale laik si z nich nepochybně vybere, že nit je jednoduché vlákno, jehož charakteristické znaky jsou malá síla, neomezená délka a pružnost a pevnost (definice ovšem nic neříká o tom, zda je to vlákno přírodní, nebo již upravené, nějakým způsobem zpracované). O přízi je naproti tomu z definice jasné, že se skládá z několika vláken, jež vytvářejí jedno vlákno skroucené; příze tedy již prošla nějakou úpravou, zpracováním, není to vlákno přírodní. V běžném užití rozumíme nití tenké spředené vlákno používané při šití, pletení a tkaní, zatímco příze je několik skroucených vláken, jež slouží při tkaní, pletení, vyšívání, ale ne při šití.
Podívejme se trochu na historii těchto slov. U slova příze je nám jasná souvislost se slovesem přísti a jeho odvozeninami.[1] Ke slovu nit žádné takové příbuzné slovo neznáme. Budeme-li však pátrat po jeho etymologii, zjistíme, že toto slovo souvisí s předením stejně jako příze. Máme v něm totiž zachován původní indoevropský kořen pro ‚přísti‘ nei-,[2] který byl již v praslovanštině na[168]hrazen kořenem pręd-.[3] Proto ve starším jazyce jsou slova nit a příze synonyma,[4] označují vlákno spředené z přírodní suroviny, zjednodušeně řečeno to, co je výsledkem předení a co potom slouží jako materiál při tkaní látek. Např. ve stč. překladu latinského cestopisu Marka Pola Milión čteme: „z tej vlny niti předú, z kteréžto niti potom plátno dělají“ (CestMil 36a). Podobně prvý překlad bible z konce 14. stol. uvádí: „hledala jest vlny i lnu a zetkala jest přiezí svú rukú“ (BiblOl Pr 31,30).
Vlákno[5] naproti tomu označovalo materiál přírodní, neupravený lidskou prací. Ve staré češtině je to slovo málo frekventované; v lexikálním archívu Staročeského slovníku na něj existují pouze tři doklady, např. ve sbírce pojednání z oboru ženského a dětského lékařství ze 2. poloviny 15. stol.: „vezma vlákno čisté lněné neb konopné, omočiti a přikládaj na hrdlo dietěte“ (LékŽen 90a).
Rozdíl mezi vláknem přírodním, neupraveným a vláknem upraveným předením zůstal v jazyce zachován. Slovo vlákno i dnes označuje přírodní nitkovitý útvar organického i neorganického původu, není synonymní se slovy nit a příze, jimiž rozumíme vlákna, jež byla již upravena předením. To mají nit a příze společné, i když etymologická souvislost s předením je dnes živá jen u slova příze.
[1] Podle Slovníku spisovné češtiny (Praha 1978) jsou to: přádelna, přadeno, přadlena, přástky, předivo, přeslice.
[2] V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého, 2. vyd., Praha 1968, s. 399.
[4] Nit viz Staročeský slovník 1, 945, příze podle lexikálního archívu Staročeského slovníku, památky citovány zkratkami Staročeského slovníku.
[5] Rovněž podle lexikálního archívu Staročeského slovníku. Etymologicky má vlákno kořen shodný se staroindickým valká- s významem ‚lýko‘ (d. c. v pozn. 2, s. 693). Etymologický slovník jazyka českého Holuba-Kopečného (Praha 1952) uvádí vlákno do souvislosti se slovy vlas, vlna a vláčeti/vléci (s. 418—420).
Naše řeč, ročník 69 (1986), číslo 3, s. 167-168
Předchozí Libuše Olivová-Nezbedová: Obecná jména místní tvořená příponou -ina z názvů zvířectva
Následující Redakce: Oprava
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1