O jazyce — nejen pro mladého čtenáře
Jiři Kraus
[Posudky a zprávy]
-
Obrací-li se vědecký pracovník k širšímu publiku, bývá to obvykle zkouškou nejen pro autorovy schopnosti látku srozumitelně a výstižně vyložit, ale i pro samu situaci v příslušném vědním oboru. Čtenář se totiž dá přesvědčit o důležitosti předkládaných poznatků nejlépe tehdy, uvědomí-li si jejich funkci v celé soustavě vědeckého poznání i v praktické činnosti, kterou toto poznání ovlivňuje. Čím přesvědčivěji tak autor popularizační knížky umí ukázat, že obor, který zpřístupňuje, není přehlídkou samoúčelných tvrzení a komplikovaně nashromážděných údajů, ale že vše má svůj smysl a účel, tím lépe.
Zdařilou ukázkou takové popularizační práce, z níž si čtenář může odnést poučení o obsahu a současně i o smyslu vědního oboru, je výpravná knižní publikace předního slovenského jazykovědce Jozefa Mistríka Jazyk a reč (nakl. Mladé letá, Bratislava 1984, 428 s.). Známý autor mnoha knižních publikací i časopiseckých a sborníkových statí se tu obrací hlavně k mladému čtenáři, ale díky množství neotřelých příkladů, srovnání (spolu se slovenštinou jako východiskem a cílem výkladů se v knize uvádí materiál i z jazyků značně odlehlých) i vzhledem k šíři tematického záběru je kniha zajímavá i pro čtenáře dospělého a v neposlední řadě i pro samy jazykovědce.
Kniha je rozdělena do devíti větších kapitol, z nichž každá se dělí na řadu kapitolek dílčích. Rozebírají se tu současný stav i vývojové zákonitosti slovenštiny, obecné poznatky o jazyce a o dorozumívání mezi lidmi, zásady jazykovědného zkoumání i četné aplikace jazykovědné teorie i pomezních disciplín. Je tu věnováno dost místa estetickému působení kultivovaného jazykového projevu (např. v kapitole Slovo a slovesnosť, která se soustřeďuje na doménu autorova zájmu — na stylistiku). Současně se vyzdvihuje důležitost racionálního pohledu na jednotlivé vlastnosti jazykové struktury a na jejich úlohu v procesu dorozumívání.
Celkové přitažlivosti knihy napomáhá hlavně jasný výkladový sloh, přehledná kompozice a spolu s tím i nápaditá grafická úprava knihy, která vytváří jednotný celek s četnými působivými ilustracemi Vlada Kardelise. Kniha tak neztrácí svou čtivost ani tehdy, probírají-li se v ní témata náročnější (např. Kybernetika a jazyk, Čo je sémantika, Čo je onomaziológia, Čas gramatický a skutečný, Retrográdný pohľad na slová) nebo — zvlášť z hlediska školské výuky — běžná a zdánlivě nezajímavá (kap. Ohýbanie slov, Pravopis, Interpunkcia, Ako sa tvoria a triedia hlásky). Všude tam totiž autor [190]dokáže pomocí vtipných příkladů, ukázek nebo srovnání najít takový pohled, který čtenáře zaujme a odhalí před ním něco nového.
Vzhledem k mimořádně bohaté bibliografii autorových prací je pochopitelné, že na mnoha místech knihy vznikla příležitost znovu se vrátit k tématům dříve už probraným. I zde je však třeba poznamenat, že J. Mistrík své starší výklady neopakuje, ale znovu se zamýšlí nad jejich významem pro dorozumívací praxi a pro výchovu k citlivému a zasvěcenému poznání mateřštiny i jazyků cizích. Platí to např. o vysvětlení kvantitativních vlastností jazykových jevů, o vztahu jazyka a písma, o teorii a praxi řečnictví, o stylistice a o umění recitace a jevištní řeči. Spolu s těmito okruhy autorovi vlastními je však v knize zastoupena i látka obecného a encyklopedického rázu — ty údaje, které je užitečné znát a jejichž přehledné vysvětlení se ne vždy dobře nachází. Mladý čtenář se tu tak s užitkem seznámí s významem mezinárodních předpon, s etymologií rodných jmen, s pojmenováváním čísel vysokých řádů, s překladatelskými úskalími, dozví se tu mnoho o vzniku a významu okřídlených slov, přísloví a rčení, má tu k dispozici rozsáhlý soupis cizojazyčných (převážně latinských) citátů a nalezne tu komentované ukázky nejrůznějších písem, počítaje v to i pazigrafické (tj. mezinárodně srozumitelné) značky a poznámky o jejich původu. Cenné a graficky i ilustračně dobře vyřešené je poučení o jazycích světa, o jejich třídění a početním zastoupení.
Protože cílem knihy není jenom vypěstování důvěrnějšího postoje čtenářů k mateřskému jazyku a k jazykům vůbec, ale i výchova ke kultivovanému řečovému projevu a k pozorné interpretaci písemných i ústních sdělení, nechybějí v knize ani vynalézavě pojaté kapitoly o dialogické řeči a o okolnostech, které ji provázejí, o přesvědčivosti řečnických vystoupení, o gestice a mimice, o přednášení. Pozornost mladého čtenáře nepochybně k sobě připoutají i četné citáty a aforismy o jazyce a o dorozumívání z děl známých i méně známých autorů. Mistríkovou zásluhou je i to, že znovuobjevil kdysi tak oblíbené téma — verše a zápisy do památníku. Umí tu vybírat ukázky citlivě a neotřele; zároveň přitom ukazuje, že vzorové texty mohou nabývat i nové aktuálnosti, např. jde-li o mota na svatební oznámení nebo na pozdravy ke stužkovým slavnostem při příležitosti maturit. Zdá se přitom, že úloha vzorových textů v praktických stylistikách zdaleka nevymizela. (V současné době se o tom přesvědčujeme např. při výuce stylu jednacímu, kde nejvíce převládají ustálené konstrukce, hlavně u oslovení, uvítacích a závěrečných formulí.)
Je dobře, že snahu ukázat mladým lidem zajímavější a společensky závažnější stránky jazykovědy a teorie komunikace sdílejí s Mistríkem i někteří autoři čeští. Knihu podobného zaměření jako Jazyk a reč chystá nakladatelství Albatros.[1] Totéž nakladatelství už také vydalo velice originální a vtipnou [191]knížku o moderní jazykovědě a o souvislostech mezi ní a vědami příbuznými, totiž Zprávy z babylónské věže Bohuslava Blažka.[2]
O tom, že jazykovědné poznatky stále více zasahují do dalších vědních oborů, v daném případě do knihovědy, nás konečně přesvědčuje i poslední knížka určená dětskému čtenáři, o níž se chceme v dané souvislosti zmínit. Je to Tajemství knihy Leo Pavláta, publikace celkem málo známá a dostupná, protože vyšla jenom jako bezplatná prémie Klubu mladých čtenářů (vydalo rovněž nakl. Albatros v r. 1982, 205 s.). Z jazykovědné problematiky se zasvěceně dotýká dějin písma a koneckonců i přípravy a recepce literárního díla.
Jazykovědci pochopitelně mohou všechny uvedené knížky jen uvítat. Nejen proto, že dovolují nahlédnout do jejich oboru, ale také proto, že otevírají cestu poučenému užívání jazyka v dorozumívací praxi. Úloha jazyka v moderní společnosti ukazuje, že znalostí o jazyce a o stylizaci i o interpretaci textů nejrůznější povahy bude třeba stále víc.
[1] P. Zima, Al. Klégr, Světem jazyků.
[2] Srov. recenzi N. Svozilové O jazykové komunikaci netradičně v tomto čísle NŘ.
Naše řeč, ročník 68 (1985), číslo 4, s. 189-191
Předchozí Miloslav Sedláček: Skloňování místních jmen Ostřihom a Bochum
Následující Naďa Svozilová: O jazykové komunikaci netradičně
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1