Windsurfing

Nora Obrtelová

[Short articles]

(pdf)

-

V poradenské praxi jsme se setkali s dotazem, jak utvořit od dějového jména windsurfing příslušné sloveso, přídavné jméno a jméno činitelské.

Anglický výraz windsurfing [-ser-] je složen ze dvou částí — z podstatného jména wind (‚vítr‘) a z dějového jména surfing, odvozeného ze substantiva surf (‚příboj‘). S formantem -ing se v češtině setkáváme u slov přejatých z angličtiny, především u substantiv označujících různé sportovní činnosti (dribling, boxing, tramping, camping). K některým substantivům na -ing (počeštěná podoba -ink) existují slovesa tvořená přímo ze základu: dribling — driblovat, dabing — dabovat, trénink — trénovat. Vyjdeme-li tedy ze základu windsurf, utvoříme bez problémů sloveso windsurfovat. V našich [55]geografických podmínkách odpadá nutnost rozlišovat surfing a windsurfing, mohli bychom tedy přijmout i nesložený výraz surfovat.

Přídavné jméno, které by označovalo vše, co se týká tohoto sportu, vytvoříme ze základního slova pomocí vztahové, velmi produktivní přípony -ový, tedy windsurfingový. Jako pozadí a opora nám mohou posloužit již existující dvojice: dabing — dabingový, trénink — tréninkový.

Největší problémy nám bude působit utvoření činitelského jména, tedy označení osoby, pro kterou je vykonávání činnosti nebo děje, vyjádřeného slovesem, charakteristické.

Repertoár přípon, kterými v češtině můžeme tvořit činitelská nebo konatelská jména, je sice dosti bohatý, ale ne každá přípona je v našem případě použitelná.

Hojně se tvoří činitelská jména příponou -ař/-ář (lyžař, veslař, diskař, koulař, oštěpař, brankář); tato přípona sice mívá slangové zabarvení, ale je známa řada případů, kdy slangový výraz přešel do spisovného jazyka (dálkař, výškař, sjezdař). V našem případě by její použití asi nebylo nejvhodnější vzhledem k cizímu základu slova. Podobu windsurfař, příp. surfař, i když ji zatím nemůžeme přijmout jako spisovnou, nelze však zcela zamítnout. Mezi samotnými provozovateli windsurfingu se ostatně užívá právě výrazu surfař, což odráží jak výše zmíněnou odlišnou mimojazykovou realitu, tak tendenci uživatelů jazyka nahrazovat složené výrazy výrazem jednoduchým. Zda tento slangový výraz přejde do spisovného jazyka, ukáže čas.

U některých slov přejatých v nové době z germánských jazyků se můžeme setkat s činitelským formantem -er/-ér (dribler, boxer, sprinter, trenér). Windsurfér [-serfér] nemusí každému znít nejlibozvučněji, ale výhodou je jednoslabičnost slovotvorného formantu a jeho homogennost se základem.

Poslední příponou, o které můžeme uvažovat, je odvozena celá skupina výrazů z oblasti sportu, složených převážně z cizího slovního základu — fotbalista, basketbalista, tenista, ragbista, hokejista, cyklista. Domníváme se, že takto utvořené činitelské jméno windsurfista by se mohlo dobře zapojit do české sportovní terminologie.

Naše řeč, volume 68 (1985), issue 1, pp. 54-55

Previous Alena Polívková: Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací

Next Eva Macháčková: Doklad správnosti postupu, nebo doklad o správnosti postupu?