Zmužilý, zmužiti se

[Hovorna]

(pdf)

-

(R. T.) Soud, že bychom podle vzmužiti se měli psáti vzmužilý, byl by správný, kdyby jeho základ byl správný. O tom jsme se mimochodem zmínili již III, 185. Zmužiti se znamená »státi se mužem«, pak »nabýti mužnosti, duševní pevnosti«, a předložka sloves, která znamenají »státi se, učiniti něčím, nějakým«, je zpravidla z- (zběleti, zčerniti, zmoudřeti, zničiti, zněmčiti atd.). Zmužilý je slovo tvořené docela tak jako zženilý, zbabělý, zhovadilý atd., a slovo to i jeho odvozeniny (zmužile, zmužilost) odjakživa se píší zm-; a v staré době se psávalo vždy také zmužiti se. Tvar vzmužiti objevuje se dvakrát v rukopise Královédvorském (snad by se našel nějaký doklad z nové doby i před ním, ale neznáme ho), a odtud se rozšířil tento nesprávný pravopis v nové době vůbec (úřední Pravidla píší zmužilý, zmužněti, ale nemají ani zmužiti ani vzmužiti). Mínění, že by správný tvar byl vzmužiti se, má základ v přeneseném významu tohoto slova, v němž cítíme nějaké vzchopení se, vzpružení; ale jak málo by bylo oprávněno původem těchto slov, kdybychom psali vzmužilý, viděti z toho, že zmužilý znamenávalo jindy i tolik co dospělý (a zmužilá léta byla léta dospělosti).

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 5, s. 160

Předchozí Vidno

Následující René Lote: Vyučování jazyku mateřskému ve Francii