Časopis Naše řeč
en cz

Frazeologizace slovesa dělati a jeho synonym

Igor Němec

[Články]

(pdf)

-

1. Klademe-li otázku co děláš?, tážeme se vlastně na všechny možné děje. Již z toho je patrno, že sloveso dělat nejobecnější význam ze všech sloves, neboli je „nejkategoriálnější“ z nich, jak to charakterizuje soudobá analýza sémantické struktury českého slovesa.[1] Strukturně sémantická klasifikace takového slovesa pochopitelně není jednoduchou záležitostí. Mimo jiné ji komplikují různé frazeologismy. Ty se synchronně jeví jako perifernější jednotky „na plynulém přechodu“ od jednotlivých centrálních významových typů: např. na přechodu od tzv. analytického predikátoru[1a] s dějovým jménem (dělat obchody, zmatky, hluk apod.) se chápou frazeologismy jako dělat divy, dělat drahotu, k centrálnímu typu akčních sloves s významem ‚způsobovat někomu něco‘ (dělat někomu starosti, dobrou službu apod.) se podobně přiřazují frazeologismy jako dělat někomu nohy ‚prohánět někoho‘ a k příslušné centrální variantě dělat si starosti se zase přiřazuje frazeologismus dělat si (z někoho) legraci.[2] Takovéto synchronní usouvztažnění frazeologismů ovšem nemusí odpovídat jejich vztahům vývojovým. Bez hlubší diachronní analýzy nemůžeme např. tvrdit, že frazeologismus dělat si legraci skutečně vznikl jako nadstavba (specifikace) centrálního typu dělat si starosti. Také synchronní rozdíly v užívání synonym — a tedy i synonym našeho slovesa dělat — závisí na jejich minulém vývoji více, než by se na první pohled zdálo. Nebude proto neúčelné věnovat pozornost vývojovým postupům frazeologizace těchto obecně akčních sloves.

2. Podrobnější rozbor ukazuje, že vývoj v oblasti sloves obecně pojatých dějů charakterizují především tyto postupy frazeologizace: záměna významově užšího slovesa slovesem obecně akčním (dosáhnout štěstí → udělat štěstí, 2.1), záměna obecně akčního slovesa slovesem významově užším (dělat dobrotu → sekat dobrotu, 2.2), záměna doplnění obecně akčního slovesa slovem významově blízkým (dělat si starosti → dělat si hlavu, 2.3), doplněním rozsahově nadřazeným (ne[15]dělat si z toho žádné starosti → nedělat si z toho mnoho / nic, 2.4) a elipsa doplnění obecně akčního slovesa (dělat/konat potřebu pod sebe → dělat pod sebe, 2.5).

2.1 Frazeologické spojení slov, které se zpravidla vyznačuje jistým komponentem obraznosti,[3] poměrně zřídka vzniká záměnou významově užšího slovesa slovesem obecně akčním. Takováto záměna je totiž běžným, nefrazeologickým vyjadřovacím postupem, který usnadňuje a urychluje volbu vhodného výrazu (patří k starobylým „pohodlným konstrukcím jmenným“[4]): místo speciálnějšího slovesa ve spojeních vyrábět nábytek, složit zkoušku, pořádat schůzi apod. můžeme prostě užít „vše pokrývající“ sloveso obecně akční — dělat nábytek, udělat zkoušku, konat schůzi. Teprve když se takovéto spojení s obecně akčním slovesem pociťuje jako obrazné, považujeme je za frazeologismus. Např. spojení udělat štěstí s nehmotným rezultátem,[4a] synonymní k výrazu dosáhnout štěstí, chápe se jako obrazná nadstavba nad centrálním typem udělat nábytek, sochu apod., jehož rezultát děje ‚vytvořit, vyrobit‘ je hmotný. Podobně proti spojení udělat tři křížky, kterým by se mohlo rozumět vyrobení tří hmotných křížků, je totéž slovní spojení frazeologismem v platnosti synonymního výrazu napsat tři knížky (místo podpisu). Proto se takové frazeologismy v slovnících zpravidla uvádějí ve významovém odstavci příslušného centrálního typu s hmotným rezultátem, tj. u významu ‚vyrobit, vytvořit‘.[5] Důležité u takovýchto frazeologismů je, že jejich komponent obraznosti je dán pouze paradigmatickým vztahem k významově nejbližší lexikální jednotce v rámci polysémie (např. udělat štěstí : udělat nábytek), nikoli paradigmatickým vztahem k synonymu, které se obecně akčním slovesem nahrazuje (udělat štěstí : dosáhnout štěstí). V rovině tohoto nahrazování, při volbě vhodného výrazu, tedy nejde o užití lexikální jednotky obrazné, ale významově širší. Obecně akční sloveso jako významově širší zde umožňuje mluvčímu vyjádřit se bez hledání přesných [16]a speciálních výrazů, a proto je to typ příznačný pro hovorový jazyk. V argotickém spojení udělat kasu spíše zastírá vztah k celospolečenskému ekvivalentu vyloupit.

2.2 Jiný charakter po stránce stylistické má frazeologický typ sekat dobrotu, utvořený naopak záměnou obecně akčního slovesa synonymem významově užším. Jde o případy, kdy místo starého volného spojení dělat dobrotu se užije frazeologismus sekat dobrotu, místo dnes se nedělá — dnes se nevrtí (srov. odkroutit si ‚odpracovat‘), místo dělat na slovníku — dávat dohromady slovník, místo dělat / skládat verše — kout verše, tepat verše[6] apod. Náhrada významově širšího výrazu slovem nebo slovním spojením s významem užším a konkrétnějším je ovšem běžný prostředek vyjadřování expresívního.[7] A expresívní charakter má také označení složitého děje názvem pro níže hodnocenou činnost primitivnější.[8] S oběma těmito rysy expresivity se setkáváme právě u tohoto typu frazeologismů: obecně akční sloveso se zde zaměňuje výrazem pro konkrétní jednoduchou manuální činnost (sekat, vrtět, dávat dohromady, kout apod.), aby sloužilo k označování děje podstatně složitějšího — k označování náležitého chování (sekat dobrotu), provozu pracoviště (dnes se nevrtí), vypracování slovníku (dávat dohromady slovník), skládání veršů (kout verše) apod. Expresívní charakter tohoto frazeologického typu, daný konkrétností verbální složky a nižším hodnocením jejího děje, nám umožňuje i lépe vysvětlit některá fakta minulého vývoje české slovní zásoby. Jde jednak o dosud neprůhledné frazeologismy, které zanikly (2.21), jednak o původ některých dnešních výrazů pro obecně akční děj (2.22).

2.21 Zkoumáme-li, jak naši předkové vyjadřovali význam dnešního slovního spojení dělat si žerty z někoho, zjistíme dost překvapující skutečnost: že vedle spojení se slovesem obecně akčním (činiti smiech z někoho) užívali zde sloves pro konstruktivní činnosti uplatňující se zejména při dovršování stavby — pobíjěti smiech někým, váleti smiech [17]někým, stropiti sobě smiech z někoho;[9] sloveso pobíjěti totiž ve svém nepřeneseném užití označovalo především pobíjení střechy krytinou, váleti snad valení klenby nebo vytváření stropu z dřevěné kulatiny (zvaného nářečně poval) a stropiti — původně — nejspíš stavbu krovu (srov. rus. stropiť kryšu ‚stavět krov‘).[10] Proti obecně akčnímu slovesu činiti to ovšem byla v době oné frazeologizace slovesa s dějem konkrétnějším a v rámci celkového „činění stavby“ (srov. činiti věži v stč. Alexandreidě) označovala činnost méně podstatnou, zvl. jen dovršující celou stavbu. Podle našeho výkladu (2.2) tedy ony frazeologismy typu pobíjěti smiech někým byly nejspíš od svého počátku expresívní.

2.22 Expresívní platnost měla i jiná starší slovní spojení, v nichž sloveso váleti nebo stropiti plnilo funkci slovesa obecně akčního (‚konat, uskutečňovat‘). Připomeňme aspoň stč. váleti hody, z něhož bylo odvozeno Husovo hanlivé pojmenování poživačného milovníka hostin hodoválek, a pak Štítného užití slovesa stropiti, jehož pomocí kritizuje nectnosti svých současníků: „budú sobě po své vuoli posty stropiti“ a „v hrdej mysli … stropie kvasy, neb chtiec lestně jeden druhého podtrhnúti“.[11] Pochopitelně, dokud se u těchto sloves pociťovala souvislost s příslušnou konstruktivní činností, byla jejich obraznost a expresívnost jistě výrazná. Jenomže obě tato slovesa již v době historické nejsou v onom nepřeneseném konstrukčním významu dobře doložena. Souvislost slovesa stropiti se slovem strop je zde již natolik oslabena, že náslovné s- se počíná chápat jako předpona a odsouvá se, čímž vzniká nedokonavé sloveso tropiti (viz pozn. 10). Vidová dvojice stropiti : tropiti pak již ovšem není výrazem konkrétní konstruktivní činnosti, ale vlastně slovesem s obecnějším abstraktním významem akčním ‚udělat/dělat něco‘. Z původní expresívnosti slovesa (s)tropiti zbývá už v jeho dnešní podobě (z)tropiti pouze sémantické valenční omezení na spojení s předmětem, který označuje vesměs jen něco nežádoucího, zvl. nepřístojnou činnost: uveďme aspoň dokonavé příklady z PS ztropit výtržnosti, něco zlého, bouřku, hluk, děsný křik, pekelný rámus, zma[18]tek, scénu apod., ztropit si smích z někoho, šašky, legraci, posměch, žert, blázna, dobrý den.[12] Zánikem někdejšího konkrétního významu konstruktivní činnosti se tedy u tohoto slovesa setřela obraznost a vzniklo tak sloveso s obecnějším abstraktním významem frazeologicky vázaným ‚(u)dělat něco nepřístojného‘.[13] — Podobné přenesení výrazu primitivní konstruktivní činnosti na obecněji pojatý děj nám dokládají i jiná slovesa, např. (s)kutit. Jak ukazuje PS, ještě chodský výraz slepice kutí a Heydukovo vyjádření kovkop … v šachtách kutí naznačuje, že sloveso kutit původně znamenalo totéž co kutat, tj. ‚hrabat‘. Ve shodě s tím musíme pro příslušné sloveso skutiti něco předpokládat původní význam ‚hrabáním dát dohromady, vytvořit něco‘. Ale (s)kutiti něco již v době historické není doloženo v oné konkrétní platnosti konstruktivní, pouze v rozšířeném významu přeneseném ‚(u)dělat něco nepřístojného‘, podobně jako (s)tropiti: syntagmata (s)kutiti zradu, zlost ‚zlo‘ apod. jsou bezpečně doložena stč. lexikálním materiálem a ještě PS uvádí jejich přežitek — expresívní frazeologismus všechno skutit ‚všechno udělat‘. Odvozené podstatné jméno skutek ‚čin‘ pak již představuje dovršení onoho procesu sémantického rozšiřování — je to substantivní ztvárnění obecně pojatého děje, žádoucího i nežádoucího (viz např. dobré i zlé skutky). Podobně vznikla i obecně akční slovesa tvořit a skládat, ale protože od počátku označovala uskutečňování dobrého i zlého — zprvu obrazně jako sestavování či skládání něčeho hmotného (viz níže 3.2), nedala vznik expresívním frazeologismům.

2.23 Jak je z uvedených příkladů (2.22) patrno, slovesná složka frazeologismů může procházet těmito stadii vývoje: (A) sloveso s konkrétním významem rukodělné konstruktivní činnosti (/s/kutiti ‚/s/hrabat‘); (B) sloveso s přeneseným, abstraktním významem obecnějším, frazeologicky vázaným na doplnění nežádoucího obsahu (stč. /s/kutiti zradu, zlost apod.); (C1) výraz v užití dále rozšířeném, tj. s významem obecně pojatého děje (nč. skutek); (C2) výraz v užití zúženém, tj. složka frazeologismu — ustrnulého přežitku typu B (nč. všechno skutit, cosi se kutí ‚něco se chystá‘). O etymologické problematice souvislosti mezi výrazem konstruktivní činnosti a slovesem obecně akčním (A—C1) bude ještě níže řeč (3.2). Zde věnujme více pozornosti frazeologizaci typu B—C2, tj. vzniku frazeologismu rozpadem volného spojení s celou [19]řadou významově souřadných doplnění: ze starého volného spojení kutiti zlost, zradu apod. máme již dnes zachován jen přežitek kutit + zájmenný předmět neurčitý: co to tu kutíš, cosi kutit v koutě, něco kutit apod.; předmětem děje zde již nejsou různé skutky nežádoucí povahy (jako zrada, lest, zlo), ale předmětem je zde jeden pojem — neurčitá činnost, pojatá ovšem se snižujícím citovým hodnocením, expresívně. Je to frazeologismus s jediným sémantickým doplněním, byť vyjádřeným několika synonymy (co, cosi, něco),[14] patřící v naší klasifikaci do kategorie 2.4. Teprve z něho odvozený typ s proměnným doplněním kutit na něčem (na hodinách, na autě apod.) je syntagma slovesa s frazeologicky vázaným významem (podmíněným konstrukcí na něčem).

2.3 Mnohem běžnější postup frazeologizace, než je záměna obecně akčního slovesa obrazným výrazem (2.2), představuje podobná záměna a jeho doplnění (dělat si starosti → dělat si hlavu). Především o tomto typu platí, že frazeologismy jsou téměř napořád příznakové a slouží oživení jazykových projevů zejména jako prostředky stylu hovorového, publicistického a uměleckého.[15] Rozvinutost a pestrost tohoto typu je už dána možnostmi různých druhů stylisticky příznakových záměn. Uveďme aspoň hlavní příklady, kdy je stylově neutrální doplnění obecně akčního slovesa zaměněno příznakovým na principu synonymie (2.31), metonymie (2.32) a metafory (2.33).

2.31 Oživení v řeči se běžně dosahuje tím, když výraz centrální nahradíme synonymem periferním, méně obvyklým. Protože takovými periferními výrazy jsou archaismy (A), slova s neúplným paradigmatem tvarů (B), přejatá slova cizí (C), expresíva formálně příznaková (D) a výrazy odborné (E),[16] setkáváme se právě s nimi v ustálených spojeních v pozici doplnění akčního slovesa. Příklady k A: místo dělat chutě — dělat laskominy, učinit konec něčemu — učinit přítrž něčemu. K B: místo dělat průtahy (vytáčky) — dělat drahoty, okolky, místo udělat vše žádoucí někomu — udělat pomyšlení někomu. K C: místo dělat průtahy apod. — dělat brykule, ciráty, místo dělat si z někoho žerty — dělat s z někoho legraci, komedii. K D: místo téhož dělat si z někoho frňousy, šprťouchlata. K E: místo udělat s něčím rychlý konec — udělat s něčím krátký proces. Pochopitelně, frazeologismy tvo[20]řené výrazy z těchto různých periferních vrstev slovní zásoby nemají stejnou stylistickou příznakovost. Lze říci, že ty nejexpresívnější z nich tkví svou obrazností ve vrstvě výrazů přejatých (C) a s expresivitou formálně signalizovanou (D), ty nejvíce knižní ve vrstvě archaismů (A). Je-li např. frazeologismus dělat divy ‚mít mimořádně dobré výsledky‘ ohodnocen jako neexpresívní (SSJČ I, 293) i expresívní (tamtéž, 326), uplatňuje se zde nejspíš dvojí motivace: proti volnému spojení dělat zázraky ‚dělat mimořádné skutky‘ jeví se divy jako archaičtější synonymum (A), proti volnému spojení dělat něco mimořádného jako expresívní hyperbola, nadsázka (srov. níže 2.4). Dodejme, že u typů A, B jde nezřídka o užití celého arch. spojení (srov. 2.23 C2), a nikoli o přímou záměnu doplnění.

2.32 Převážně expresívní a vlastní slangům jsou frazeologismy vzniklé záměnou slovesného určení na principu metonymie. K expresívním patří zejména ty, u nichž je dějové jméno v pozici určení (doplnění) slovesa zastoupeno názvem příslušné části těla onen děj vykonávající (A): dělat jen hubou (místo mluvením), dělat si na něco zuby (místo chuť), dělat si hlavu (místo starosti) apod. Pro úsporné vyjadřování slangové je zase příznačný typ dělat sena (místo sklizeň sena), dělat kasu (místo součet tržby v kase), kde je víceslovné doplnění dějové nahrazeno jednoslovným nedějovým (B). Proti tomu spíše jako knižní se jeví naopak dvojslovná náhrada jmenná za jednoslovné jméno dějové (C): dělat zlou krev místo dělat rozbroje, dělat si těžké srdce místo dělat si starosti apod.

2.33 Převážně expresívní jsou pak metaforické frazeologismy, v nichž se obrazné doplnění obecně akčního slovesa skládá z několika lexikálních jednotek: dělat z komára velblouda, udělat díru do světa, udělat škrt přes rozpočet, udělat kozla zahradníkem apod. Expresívní proti tomu nebývá frazeologismus s jednoslovným metaforickým doplněním, jako udělat kříž nad někým (předložkový pád nad někým má zde jen charakter slovesné vazby). Některé případy zde však spíše vysvětlíme metaforizací celého volného spojení (udělat kříž nad pohřbívaným) než záměnou doplnění.

2.4 K metafoře má blízko záměna slova výrazem rozsahově nadřazeným. Připomeňme, že již Aristoteles považoval za metaforu také užití slova s širším rozsahem a užším obsahem (‚pevně stát‘) na místě slova s užším rozsahem a širším obsahem (‚být za[21]kotven‘) a naopak.[17] U sloves obecně akčních můžeme takovou záměnu spatřovat v těch případech, kdy místo nedělej si z toho žádné starosti říkáme nedělej si z toho nic (mnoho, ani dost málo, ani zbla apod.). V podstatě tu jde zase o mnohasynonymní záměnu zcela určitého doplnění slovesa (žádné starosti) výrazem sémanticky širším, zahrnujícím, rozsahově nadřazeným (nic, ne mnoho, ani dost málo, ani zbla), jako jsme uvedli v odstavci 2.23 (kutit co, cosi, něco); ta různost synonym zde odpovídá jen různé míře zdůraznění záporu. Společný pojmenovací rys těchto synonym tkví totiž v tom, že svým záporným významem vylučují nejen starosti, ale i jiná podobná hnutí mysli, i ta nejméně závažná. Tím je takový frazeologismus ovšem důraznější, jako např. když místo neublížil mu řekneme vůbec nic mu neudělal, nezkřivil mu ani vlásek. Podobný oživující stylistický prostředek můžeme vidět v kladných frazeologismech typu co tu děláš? ‚proč tu jsi?‘, co stále děláš? ‚jak žiješ?‘, co dělat ‚jaká pomoc‘ apod. Máme na mysli konkrétnější děje (zdržování se na nějakém místě, trávení času, přispění), ale vyjadřujeme je pomocí zájmena, které zahrnuje i děje a možnosti jiné. Jde o podobnou zdůrazňující nadsázku jako např. v charakteristice nenasytného člověka všechno by snědl, kde je užito neurčitého zájmena, jež samo o sobě zahrnuje mj. i věci nepoživatelné. Takové zdůrazňování záměnou doplnění určitého neurčitým (vše zahrnujícím) ovšem nemá komponent konkrétnosti, který je příznačný pro výrazy expresívní (srov. 2.2, 2.33). Proto tento typ frazeologismů nepatří k expresívním. Expresívnost se zde dodává až záměnou neurčitého zájmena konkrétnějším výrazem obrazným nebo jinak expresívním (nedělat nic → dělat houby, nic si z toho nedělám → nedělám si z toho ani zbla, srov. 2.3). K expresívní nadsázce srov. výše 2.31.

2.5 Frazeologizace záležející ve změně rozvíjející části obecně akčního slovesa může být dána také elipsou doplnění. Přesněji řečeno, taková elipsa vytváří hlavní předpoklady pro proces frazeologizace, i když jej sama vždy nedovršuje. V podstatě jde o tento postup:

(A) volné spojení má charakter analytického predikátu (dělat nebo konat tělesnou potřebu), tj. platnost jednoslovného synonyma (kálet); (B) v takovém spojení se vynechá specifikující doplnění (tělesnou potřebu) a samo obecně akční sloveso nadále implicitně vyjadřuje onen speciální význam (dělat ‚kálet‘); (C) tento speciální význam se ome[22]zí — může však být také od počátku omezen — jen na ojedinělá frazeologická spojení (dělat pod sebe, dělat do vlastního hnízda). Tak např. PS u slovesa (u)dělat uvádí ještě doklad na stadium A (potřeboval jsem jednou jít na velkou stranu a udělal jsem to do kalhot) a stadium B pojímá jako novou, sekundární lexikální jednotku — dělat s významem ‚kálet‘; jenomže ji nedokládá v tak širokém kontextovém užití, jaké má synonymum kálet, nýbrž pouze třemi frazeologismy — vedle výše uvedených též příslovím čert vždycky dělá na větší hromadu ‚boháči je snadno rozmnožit jmění‘ (C). Ať již tedy podobné frazeologismy vznikají elipsou doplnění přímo (A—C, srov. 2.23 A—C2), anebo prostřednictvím slovesa se zúženým významem frazeologicky vázaným (A—B—C, srov. 2.23 A—B—C2), jedno se tu jeví jako velmi pravděpodobné: že se specifikační doplnění obecně akčního slovesa vypouští z důvodů tabuových, eufemistických, aby se nemusela přímo vyjádřit nežádoucí představa (něco nepříjemného, ošklivého, budícího odpor). Vedle právě uvedeného příkladu to potvrzuje také historie frazeologismů jako z udělání ‚naschvál‘ a mít pro strach uděláno ‚nebát se‘ (C). Ještě PS taková ustálená spojení uvádí mezi doklady lexikální jednotky udělati někomu se speciálním významem frazeologicky vázaným ‚učarovat někomu‘ (člověku nebo dobytku), tj. vedle příkladů ze msty by mohla našim kravám udělati nebo panenko má, tys mi udělala apod. (B) Jdeme-li dále do minulosti, shledáváme již u slovního spojení udělati někomu specifikační doplnění ve čtvrtém pádě, které označuje kouzelný přípravek (kouzlo), rezultát obecně akčního slovesa udělat ‚vyrobit‘ (A); např. v rakovnické smolné knize ze 16. stol. máme zachováno toto vyznání ženy kouzelnice: „vlasy, krvavú nemoc, aksamitu kus, vornátu kus, to do lože svázané komu vloží, že ten tesknostmi schnauti a blázniti i umříti musí; a to jakž u Jindry mlynáře manželce … udělala a do lože vložila, tak bláznila…“.[18] Podobných kouzel se lidé pochopitelně štítili, a to také z důvodů nábožensko-mravních a pro jejich skutečnou nebo jen domnělou[19] nebezpečnost. Ale mezi to, co bylo možno „někomu udělati“, patřily také kouzelné prostředky, které měly prospět: léky, léčivé návazy, amulety chránící proti zranění apod. To vše má [23]ovšem svůj odraz v pohádkách, a nacházíme-li v indexu pohádkových motivů také magickou rostlinu chránící před strachem,[20] nebudeme pochybovat o tom, že k čarodějným praktikám patřilo také „(u)dělání“ proti strachu, pro strach, aby se člověk nebál. V našem jazyce jsou toho pozůstatkem frazeologismy jako mít pro strach uděláno ‚nebát se‘, mít proti leknutí uděláno ‚nelekat se‘ (PS). Ustrnulým užitím příslušného slovesa udělat ‚učarovat‘ je pak také frazeologismus jako z udělání ‚naschvál‘ (původně ‚jako když učaruje‘).

Uvedenou klasifikaci (2.1—2.5) lze ovšem doplnit ještě případy okrajovějšími. Tak např. funkci zdůrazňující (jako typ 2.4) mají také frazeologismy se zdvojením obecně akčního slovesa dělej co dělej ‚jakkoli se snažíš‘ nebo dělej dělej! ‚pospěš si‘ (na který upozorňuje ve své redakční připomínce S. Utěšený). Závažnější druh připomíná redaktor F. Daneš: co dělá vaše zahrada?, co dělá tvůj zub? Jde o typ 2.4, o obecnější vyjádření konkrétního děje (‚v jakém stavu je…?‘), jemuž dodává expresivitu personifikace — spojení výrazu osobní aktivity s neosobním agentem. Zvláštním případem je pak vznik frazeologismu metaforizací celého volného spojení (udělat kříž nad někým, viz 2.33).

3. Z uvedené klasifikace (2.1—2.5) si již můžeme učinit úhrnnou představu, jaký asi podíl na bohatství naší řeči mají frazeologismy třeba jen jednoho slovesa a jaký význam také mají pro studium jazyka a kulturní historie jeho uživatelů. Již na nich se ukazuje, z jakých příčin frazeologismy vůbec vznikají (3.1), jak jejich vývoj souvisí s vývojem sociokulturním (3.2) a jak jejich komplexnější studium může prohloubit lingvistické poznání vůbec (3.3).

3.1 Rozbor jednotlivých typů frazeologizace naznačil, že jazyk frazeologismy potřebuje z různých důvodů, zvláště pro své funkční styly. Záměna významově užšího slovesa slovesem obecně akčním (dosáhnout štěstí → udělat štěstí, 2.1) vytváří frazeologismus, který svou jednoduchou stavbou usnadňuje vyjadřování a rozvíjí se zvláště pro potřeby jazyka hovorového. Frazeologismus vzniklý podobnou změnou opačného směru (dělat dobrotu → sekat dobrotu, 2.2) zase slouží vyjadřování expresívnímu, stejně jako typy, které vznikají expresívní záměnou doplnění obecně akčního slovesa (dělat průtahy → dělat ciráty, 2.31C, dělat cavyky, 2.31D; dělat si starosti → dělat si hlavu, 2.32A; podobně 2.33). Prostředek vyjadřování knižního zde poskytuje zvláště záměna onoho doplnění archaismem, paradigmaticky neúplným jménem nebo výrazem dvojslovným (učinit něčemu konec → učinit něčemu pří[24]trž, 2.31A; dělat průtahy → dělat okolky, 2.31B; dělat si starosti → dělat si těžké srdce, 2.32C). Frazeologismy jsou vhodným prostředkem zdůraznění, a to u sloves obecně akčních umožňuje záměna jejich doplnění hlavně zájmenem neurčitým (nedělej si z toho starosti → nedělej si z toho nic, 2.4). Takovýmto frazeologismům se ovšem může navíc dodávat citové zabarvení expresívní záměnou neurčitého zájmena (nic si z toho nedělám → dělám si z toho houby, nedělám si z toho ani ň). Takových kombinací postupů expresívních s hovorovými využívá zvláště argot (vyloupit pokladnu → udělat kasu → káču, 2.1 + 2.31CD) a dětský jazyk (narazit čelem /udělat náraz čelem/ → udělat duc!, 2.1 + 2.31D). Kromě toho všeho frazeologizace obecně akčních sloves slouží také k obohacení slovní zásoby o výrazy zjemněné elipsou drsnějších, tabuizovaných doplnění (dělat do vlastního hnízda, 2.5).

3.2 Protože frazeologizace umožňuje zachovat ustrnulé přežitky dávných slov, jsou frazeologismy důležitým materiálem pro studium sociokulturního vývoje uživatelů jazyka. Zkoumáme-li původ ustálených slovních spojení mít pro strach uděláno nebo jako z udělání (2.5), zjistíme, že k centrálnější vrstvě české slovní zásoby ještě v době historické patřila slovesa dělati a činiti s významem ‚čarovat‘, jež měla i své odvozeniny (např. odčiniti někomu ‚zbavit očarování někoho‘: „udělala, že z lože se hnouti nemohl“ a potom „teprv po třech létech mu zase odčinila“),[21] a že k čarování u nás patřilo také dělání přípravků proti strachu. Na starobylost sloves činění s významem čarování ukazují slovanské paralely jako srbocharvátské činiti kome a také etymologická souvislost slovesa čarovat se starými indoevropskými slovesy činění.[22] Vzhledem k zákonitému vývoji myšlení od konkrétnosti k abstraktnosti nemůže být sporu o tom, že výrazy pro pojem obecně akčního děje se vyvinuly až na základě výrazů pro speciálnější činnosti, k nimž patřilo také čarování, a nikoli naopak. Takové významové rozšiřování nám dokládá i náš rozbor (2.22, 2.23): obecně dějový výraz skutek vznikl ze slovesa konkrétní konstruktivní činnosti (*skutiti ‚shrabat, vytvořit shrabáním‘), které obrazným přenesením nabylo obecnějšího abstraktního významu ‚udělat něco nepřístojného‘ (stč. skutiti zlost, zradu apod.); přitom toto obecné užití frazeologicky vázané na doplnění záporně hodnoceného obsahu zaniklo, ale zanechalo po sobě ustrnulý frazeologismus až do nové češtiny (expresívní všechno [25]skutí ‚vše udělá‘). Bohatství české slovní zásoby poskytuje nemálo příkladů na to, že takovým procesem vznikala na jedné straně obecně akční slovesa a na druhé straně s nimi související frazeologismy. Připomeňme jen, oč užší proti dnešnímu stavu musela být v starším jazyce vrstva obecně akčních sloves, když na jejich místě v spojeních udělat si z někoho smíchy, žerty apod. byla ještě slovesa konstruktivních činností pobíjěti, váleti, stropiti, strojiti aj.; když podobně místo činiti zlo se také říkalo zlost kutiti, stropiti, střápati, kovati, páchati; když ještě na místě dnešního připravovat[23] spiknutí, pozdvižení, lest apod. měl jazyk obdobné dvojice se slovesy kutiti, stropiti, strojiti, skládati, kovati, slévati aj. (přežitkem stč. kovati pikel a slévati pikel je dnešní frazeologismus kout pikle).[24] Je pravděpodobné, že už dříve se takováto slovesa speciálních konstruktivních činností na pozadí významově širších (rozšířených) synonym dělati, činiti, skládati aj. pociťovala jako expresívní (2.21); ale je jisté, že obrazné přenesení většiny takových sloves na záporně hodnocenou činnost (konání nebo chystání něčeho nepřístojného, škodlivého apod.) muselo mít své sociokulturní zdůvodnění. Bezpochyby se tu uplatňovalo zčásti sociální hodnocení některých prací (váleti hody, smích apod., srov. 2.21), zčásti také starobylé ztotožňování kovářské dovednosti vyrábět zbraně s uměním magickým, neboť obojí dokázalo svými výtvory působit citelné škody (slévati pikel, kovati zradu, lest apod.).[25] Ale důležitým zdrojem obrazného pojmenovávání oněch zlovolných, škodlivých akcí byly nesporně názvy rukodělných činností, jimiž naši předkové jako lovci a vojáci vytvářeli a zastírali své nástrahy (strojiti lest, stropiti vraždu, pobíjěti zradu, kutiti zlost apod., srov. dnešní frazeologismus šít na někoho boudu). Proti tomu obecně akční slovesa, označující konání nebo vytváření dobrého i zlého, se vyvinula spíše z výrazů skládání a stavění (činiti, dě[26]lati, skládati aj.)[26] nebo řazení (způsobit škodu i radost, pořídit zápis aj.).[27] Obrazná motivace takovouto konstruktivní činností nedodávala těmto slovesům při jejich významovém rozšiřování expresívnosti (srov. dělat nábytek — dělat svou práci, skládat krovy — skládat báseň, stč. zpósobiti zástup ‚sešikovat‘ — zpósobiti poselstvie ‚vykonat‘).

3.3 Takovýto komplexnější pohled na vývojové souvislosti mezi obecně akčními slovesy a jejich frazeologismy již naznačuje, že hlubší studium sem příslušných dílčích jevů nemůže takové souvislosti přehlížet. Nebylo by např. v lexikografické praxi správné stírat hranici mezi frazeologismem a užitím obecně akčního slovesa ve významu frazeologicky vázaném, tj. třeba kontext to ještě nikomu nic neudělalo nebo neboj se, pes ti nic neudělá chápat jako doklady řadového významu slovesa udělat ‚způsobit újmu, ublížit‘ (srov. SSČ, s. 582), když tuto významovou platnost zde má vlastně ustálené spojení onoho slovesa se zájmenem neurčitým nic; jde tedy o frazeologismus typu 2.4. Podobně zase v historické lexikologii již nestačí objasňovat spojení typu kout pikle pouze etymologickým výkladem substantiva pikle bez přihlížení k funkci slovesa kout a jeho synonym v starobylém systému sloves konstruktivních činností.[28] Vzhledem k starobylosti tohoto systému nelze jeho souvislosti přehlížet ani v etymologii a vykládat jeho jednotky izolovaně na základě přeceňovaných paralel ve vzdáleně příbuzných jazycích neslovanských.[29]


[1] F. Daneš, Z. Hlavsa a kol., Větné vzorce v češtině, Praha 1981, s. 237.

[1a] Analytickým predikátorem rozumíme spojení dějového podst. jména a slovesa s velmi obecným významem, které tvoří jedinou skladebnou jednotku.

[2] Srov. d. c. v pozn. 1, s. 238—239.

[3] Vedle sdružených pojmenování se k víceslovným pojmenovacím jednotkám řadí frazeologismy (frazeologické jednotky) jakožto víceslovné jednotky metaforické. Viz J. Furdík, Slovo a jeho významová štruktúra v knize Súčasný slovenský spisovný jazyk — Lexikológia, Bratislava 1980, s. 8.

[4] K takovým „pohodlným konstrukcím jmenným“ sloužilo již obecně akční sloveso v staroslověnštině, viz V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1968, s. 118.

[4a] Omezením na dokonavý vid se liší od volného spojení typu (u)dělat kariéru.

[5] Viz např. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (dále SSČ), Praha 1978, s. 582.

[6] Viz Příruční slovník jazyka českého (dále PS) II, Praha 1937—1938, s. 325: „Mnohý básník v potu tváři básničky a verše kuje“, tj. žertovně ‚dělá‘.

[7] Viz J. Zima, Expresivita slova v současné češtině, Praha 1961, s. 76.

[8] Jedním ze zdrojů citového zabarvení slov je neobvyklá obraznost — označení skutečnosti, proti níž je mluvčí citově zaujat, pojmenováním vzdáleně podobného jevu níže hodnoceného. Srov. I. Němec, Neplnohodnotnost jako zdroj expresivity, v sborníku Miscellanea linguistica AUPO, Ostrava 1971, s. 64.

[9] Srov. tyto stč. doklady: „všichni z ňeho smiech činiechu“ (A. Patera, Svatovítský rukopis, Praha 1886, s. 183); „budú šlechetnými pannami chlapi bradatí smiech pobíjěti“ (V. E. Mourek, Kronika Dalimilova podle rukopisu Cambridgeského, Praha 1910, kap. 10); „ještě smiech tiem válejí“ (F. Ryšánek, Tomáš ze Štítného, Sborník Vyšehradský I, Praha 1960, s. 321); mladší doklady typu „stropiti smích a hříčky sobě z někoho“ uvádí J. Jungmann, Slovník česko-německý IV, Praha 1838, s. 360.

[10] O stč. nedokonavém stropiti a jeho vývoji ve vidovou dvojici stropiti (dnes ztropit) : tropiti viz I. Němec, Původ slovesa tropiti, NŘ 43, 1960, s. 210—215.

[11] Viz d. c. v pozn. 10, s. 211.

[12] Viz PS VIII, s. 863.

[13] O konstituování „významu frazeologicky vázaného“ viz I. Němec, Vývojové postupy české slovní zásoby, Praha 1968, s. 24 a 27. Jde o význam slova s omezenou sémantickou valencí.

[14] Že lexikální jednotka ve volném spojení se spojuje s různými jednotkami navzájem významově souřadnými, kdežto ve spojení frazeologickém jen s jednotkami navzájem synonymními, viz d. c. v pozn. 13, s. 24.

[15] Viz d. c. v pozn. 3, s. 12.

[16] O charakteru lexikálních jednotek periferních viz I. Němec, Vztah centrum — periférie v lexikálním vývoji, NŘ 59, 1976, s. 118—124, zvl. 123.

[17] Viz E. Oliveriusová, Ke klasifikaci metafory, ve Sborníku pedagogické fakulty UK Filologické studie X, Praha 1981, s. 136.

[18] Viz F. Oberpfalcer, Jazyk knih černých, jinak smolných, Praha 1935, s. XIV.

[19] „Někomu udělat“ bylo možno také např. voskovou figurku, o jaké mluví obžaloba ženy obviněné z čarodějnictví (15. stol.): žalobce si stěžuje, že jeho žena ohluchla a že našla „voščený tatrmánek v svém domě, ješto jemu skrze uši jehla prostrčena jest“ (I. Tkáč, Naučení Brněnská Hradišťské radě dávaná od r. 1447 až do r. 1509, Uherské Hradiště 1882, s. 273).

[20] Viz S. Thompson, Motif-Index of Folk Literature II, Copenhangen 1956, s. 114. Za upozornění děkuji dr. Z. Horálkové.

[21] Viz F. L. Čelakovský, Dodavky ke slovníku Josefa Jungmanna, Praha 1851, s. 22.

[22] Viz např. d. c. v pozn. 4, s. 95.

[23] V rámci analytických konstrukcí „sloveso s obecným významem + abstraktní substantivum“ mají k sobě těsnější vztah tyto typy: dělat hluk (analytický predikátor rozpracovaný v monografii F. Daneše, Z. Hlavsy aj., d. c. v pozn. 1, s. 237n.), působit změnu (s tzv. kauzálním relátorem, o němž pojednává E. Macháčková, Vztah příčiny a následku vyjádřený slovesy způsobit, vést k, vyvolat aj., SaS 43, 1982, s. 119n.) a typ připravovat změnu, chystat pomstu apod., dosud do syntakticko-sémantické analýzy českého slovesa nepojatý.

[24] Připomeňme, že jen stč. sloveso kovati mělo v rámci onoho typu tato doplnění: bludy, faleš, lest, křivdu, zlost, zradu (podle doložení písemnými památkami).

[25] Viz podrobněji I. Němec, Česká slova někdejší magické terminologie, Listy filologické 103, 1980, s. 31—39, zvl. s. 34.

[26] U oněch sloves předpokládá V. Machek (d. c. v pozn. 4) takovéto původní významy: u činiti význam ‚vrstvit‘ (s. 103), u dělati ‚klást, pokládat‘ (s. 118), u tvořiti ‚stavět z trámů, klád‘ (s. 662).

[27] Nejstarobylejší doklady typu zpósobiti jězdcě (v rámci dílčího systému sloves násobiti, osobiti, pósobiti) ukazují na původní význam ‚uvést do polohy po sobě, tj. za sebou‘. Viz I. Němec, Rekonstrukce lexikálního vývoje, Praha 1980, s. 101—118, zvl. s. 109. Srov. stč. zpořiediti koho (bojovníky) AlxV 1451.

[28] V tom směru je jednostranný např. můj výklad frazeologismu kout pikle v d. c. v pozn. 13 (s. 156); je třeba jej doplnit a upřesnit zde uvedeným osvětlením minulosti slovesa kout/kovat.

[29] Např. české sloveso tropit nevykládá V. Machek na základě obecně slovanského stropiti, ale vychází z latinského patrare ‚vykonávat, provádět‘ a z nezdůvodněného předpokladu přesmyknutí ptr > trp (viz d. c. v pozn. 4, s. 652). — V staročeském zpósobiti ‚seřadit po sobě‘ zase Š. Ondruš nevidí jednotku dílčího systému sloves zájmenného původu (-sob-iti, viz pozn. 27), ale pokračování základu (kořene) pak’-, doloženého staroindickým paśayati ‚svazuje‘ (Studia Academica Slovaca 10, Bratislava 1981, s. 338).

Naše řeč, ročník 68 (1985), číslo 1, s. 14-26

Předchozí Jiří Nekvapil: Několik poznámek k využívání formantu -ák ve slanzích a ve spisovném jazyce

Následující Otakar Šoltys, Alena Polívková: Jazyk, kultura a slovesnost

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1