Časopis Naše řeč
en cz

Suden

Ludmila Švestková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Mnohá slova mohou mít další významy nejen v jazyce spisovném, ale i v nářečích. Někdy se setkáváme s jemným významovým rozrůzněním i v rámci jedné nářeční oblasti, tedy v přímém sousedství.

Slovo suden bývá většinou známo a ve slovnících uváděno na prvém místě jako chodský archaismus s případnými obměnami sudeň, sudno s významem ‚police na nádobí, misník‘. Nemalou zásluhu o to mají autoři píšící o Chodsku jako Němcová, Jirásek, Baar, Vrba, z jejichž děl bývají doklady excerpovány. Jako police na nádobí je pak suden chápán i jinde v západních Čechách, hlavně na Rokycansku a ojediněle i na Plzeňsku, kde byly ještě zachyceny i jeho zdrobněliny: sudník a sudýnek.

Od Sušice k jihovýchodu, zhruba v oblasti bývalého Prácheňska (v Pootaví) se vyskytuje toto slovo dodnes v jiném, staročeském, dnes již méně známém významu. Suden se tu nazývá okrouhlý proutěný košík na brambory s obloukovitým uchem přes celou šířku. Většinou připomíná svým tvarem spodní část sudu; na rozdíl od košíků jiných tvarů, kterým se říká košík nebo jinak; menší velikosti se nazývají sudník či sudýnek nebo sudníček.[1] S těmito zdrobnělinami se již setkáváme častěji ve slovnících s významem ‚košík pletený z proutí‘, např. Příruční slovník jazyka českého uvádí tento význam u hesla sudník, kdežto suden chápe jako ‚misník‘. Podobně Jungmannův slovník, který u hesla suden uvádí na prvém místě význam ‚police v kuchyni na hrnce a jiné nádobí‘, vysvětluje heslo sudníček slovy: košíček podobný francouzskému retikulu, který sobě na ruku ženská za[272]věšuje, jdoucí kupovat maso, Handkorb Us. Prachat.[2]

Nejstarší české památky zaznamenávají slovo suden pouze s významem ‚pletený koš‘.[3] V Malém staročeském slovníku[4] nalezneme i formu dnes již neobvyklou: sudnec (2. p. sudencě).

Všeslovanské slovo sud (*sǫd7) označovalo původně jakousi nádobu nebo i loď složenou, sestavenou (např. z dluží) na rozdíl od nádob hliněných a kovových jednotlivých nebo od člunů vydlabaných ze dřeva. U sudnu sestaveného z loubků lze tedy vidět přímou příbuznost se sudem, jak však vysvětlit západočeský rozdílný význam slova suden — ‚misník, police na nádobí‘? Stejně jako V. Machek[5] chápeme toto slovo jako zpodstatnělé přídavné jméno na -6n7, -6no. Můžeme je srovnat s ruským posudnyj škaf — ‚skříň na nádobí‘, doslova nádobová či nádobná (r. posuda = nádobí). Dále se však suden vyvíjelo patrně dvěma směry. Jednak — chodský misník, jednak — pletená nádoba, košík. Zde se derivát na -6n7 neliší (až na zúžení) významem od základního slova, podobně jako např. u osť: osten. Je tedy vidět, že jihozápadočeský výraz suden je přímým pokračováním staročeského.[6]


[1] F. Teplý doložil z Volyňska i zvláštní obměnu sudének.

[2] J. Jungmann, Slovník česko-německý, díl IV, Praha 1838, s. 375.

[3] Parapsis talerz, fundum dno sportaque suden (Bohemář 671); Sporta suden, gerula nosydla (Glossář 2019); Sudnyk calatus  … (Glossář 2025), Klaret a jeho družina, vyd. 1926.

[4] J. Bělič, A. Kamiš, K. Kučera, Malý staročeský slovník, Praha 1978.

[5] Etymologicky slovník jazyka českého, Praha 19713, s. 591.

[6] Příznačné je tu i kolísání obojích podob v ruské flexi; súdno, mn. č. sudá (loď) proti sudnó, mn. č. súdna, 2. p. mn. č. súden (nádoba).

Naše řeč, ročník 67 (1984), číslo 5, s. 271-272

Předchozí Karel Kamiš: Agrodesign

Následující Redakce: K 40. výročí osvobození Československa

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1