Časopis Naše řeč
en cz

Mezinárodní — mezinárodový

Jan Petr

[Short articles]

(pdf)

-

Rozvoj vědních oborů vyvolává stálou potřebu rozvíjet jejich terminologickou soustavu o nová pojmenování jevů, vztahů mezi nimi a činností s nimi spojených. Je to přímý důsledek toho, že v poznávací činnosti člověka dochází k stále hlubšímu odhalování zákonitostí vývoje přírody, společnosti, vědomí a myšlení a k poznávání dosud nepoznaných vzájemných vztahů a souvislostí jevů. Začínají se zkoumat nové otázky, které vyplývají z aktuálních potřeb společenské praxe. Jazyk ve svých prakticky neomezených vyjadřovacích schopnostech vždy reaguje na tyto společenské potřeby rozvoje poznání. V souladu se svou základní funkcí sdělovací a v důsledku vědomého ovlivňování jazyka ze strany společensky jednajícího člověka poskytuje kolektivu, který jej užívá, odpovídající pojmenovací prostředky. Ty mají jako znaky semiotické soustavy složku formální (tvarotvornou) a obsahovou (významotvornou).

Do rámce rozvoje odborného názvosloví každého národního jazyka, zvláště jeho útvaru spisovného (dále členěného na jednotlivé styly) patří také vznik takových nových termínů, které v něm mají odpovídat po stránce obsahové termínům a pojmům, které se ustálily v druhém jazyce a v myšlení příslušníků druhé národní pospolitosti. Tento proces obohacování jazyků souvisí s internacionalizací vědy, která je právě příznačná pro období vědeckotechnické revoluce při budování vyspělé socialistické společnosti. V našem případě jde o odraz vzájemné spolupráce mezi státy se stejným společenským zřízením a integračních procesů v rovině politické a ekonomické, které ovlivňují v současné době poznávací činnost člověka.

Sociolingvistika jako jazykovědný obor, zkoumající vliv společenských činitelů na jazyk, se rozvíjí v zemích socialistického společenství ve větším rozsahu než kdekoli jinde na světě. Základy marxistického pojetí tohoto oboru položili sovětští jazykovědci již ve 20. letech, kdy po VŘSR řešili v souladu s leninskou národnostní politikou otázky jazykové politiky a jazykového plánování v mnohonárodnostním sovětském státě. Tyto otázky jsou aktuální i v současnosti, mají však takovou formu, která odpovídá dosaženému stupni vývoje vyspělé socialistické společnosti. Na některé upozornil J. V. Andropov v projevu k 60. výročí vzniku SSSR, když mluvil o národnostních poměrech v Sovětském svazu a o uskutečňování leninské národnostní politiky.

V důsledku rozvíjejícího se národně-ruského bilingvismu se stala ruština dorozumívacím prostředkem mezi všemi národy a národnostmi SSSR. Toto její postavení, podmíněné společenskovýrobní praxí, si vyžádalo v terminologické rovině přesné pojmenování, které by odpovídalo celkovému pojetí leninské jazykové politiky. Sovětští sociolingvisté a politici začali k tomuto účelu užívat příd. jména mežnacional’nyj a ruštinu označují jako jazyk mežnacional’nogo soobščenija, mežnacional’nych otnošenij, svjazej apod. Odlišili je od příd. jména meždunarodnyj, kterým se běžně pojmenovává ’to, co je, co se uskutečňuje mezi národy nebo mezi státy, co se koná za účasti více [156]národů nebo států, co je společné jejich příslušníkům‘ atd. (srov. také čes. mezinárodní v Slovníku spisovné češtiny, Praha 1978, s. 222). Ruský termín nadnacional’nyj ‚jsoucí nad národy‘ užitý pro výše uvedenou společenskou funkci ruštiny (ve vztahu k jazykům národů a národností SSSR) vyvolává právě z hlediska leninského pojetí národnostní politiky jisté výhrady.[1]

V ruštině je příd. jméno mežnacional’nyj pravidelně utvořeno ze dvou složek (pod. jako mežgosudarstvennyj, mežplanetarnyj, mežzavodskij, mežzvezdnyj aj.), přičemž první část předložkového původu mež- je u některých slov zaměnitelná plnou formou meždu-.

V Jazykovědném sdružení při ČSAV v Praze dne 27. října 1983 se po mé přednášce o mezinárodním cílovém projektu Národní jazyky v rozvinuté socialistické společnosti mj. také diskutovalo o tom, jak nejvýstižněji v češtině vyjádřit rus. termín mežnacional’nyj v protikladu k rus. meždunarodnyj, čes. mezinárodní. Al. Jedlička přitom v návaznosti na slovotvornou soustavu češtiny a její současné vývojové tendence navrhl příd. jméno mezinárodový. Nejspíše se tento jeho návrh v naší sociolingvistické terminologii ujme, a proto se zde chceme nad ním ještě blíže zamyslet a poté jej doporučit k užívání.

Příd. jméno mezinárodní (politika, organizace …) nevyvolává žádné otázky, má své plné uplatnění a významové vymezení v slovní zásobě češtiny. Nově vzniklá dvojice mezinárodní — mezinárodový má své významové a funkční rozlišení a také podporu v čes. slovní zásobě a její slovotvorné odvozovací soustavě. Známe více případů, kdy příd. jména v širším smyslu vztahová jsou odvozena od téhož podst. jména pomocí přípon -ní a -ový, vedle -ový a -ný, -ní a -ný, nebo také ový, -ný a -ní. Připomíná je Vl. Šmilauer v Novočeském tvoření slov (Praha 1971, s. 116—119) a dodává, že některá nejsou významově odlišena (holeňová—holenní kost), jiná jsou (nosové hlásky—nosní dutina, strojový papír—strojní inženýr atd.). Dále připomíná, že v užití jednotlivých přípon se někdy projevuje časové vrstvení (např. kalichový o husitství a kališní v botanice), jindy se v posunutém významu uchovává starší typ (notný—notový). V České mluvnici B. Havránka a Al. Jedličky (Praha 1981, s. 179) se poukazuje na to, že příd. jména na -ový v širokém vztahovém významu jsou velmi produktivní, zvl. ve stylu odborném a publicistickém, a že v tomto užití nahrazují i starší příd. jména jinak tvořená (také na -ní), např. věžový jeřáb—věžní hodiny, stavby atd.

Obdobných dvojic příd. jmen na -ní a -ový můžeme najít v současném jazyce více. Jejich počet se bude v budoucnosti nejspíše stále zvětšovat, a to v těch případech, kdy příd. jméno na -ní má již vyhraněný význam (a ustálenou slovní spojitelnost) a společenské sdělovací potřeby budou vyžadovat nové příd. jméno s široce pojatou vztahovostí, odvozené od téhož podst. jména. S využitím materiálu v základním lexikálním archívu (dále jen ZLA) Ústavu pro jazyk český ČSAV uveďme několik takových dvojic příd. jmen [157]ze současného jazyka, boční (vítr)—bokový(-é kalhoty); dveřní (rám)—dveřový(-é kování); jeřábní (lano)—jeřábový(-é rameno); kalendářní (rok) — kalendářový(-á povídka); kompletní (dokumentace) — kompletový(-é šaty); materiální (základna)— materiálový (výzkum); mostní (pilíř) — mostový (jez); patentní tužka) — patentový(-á literatura); stolní (lampa) — stolový(-á frézka); střední (příčka) — středový (úhel); střešní (okno)— střechový[2](-á organizace); tržní (mechanismus) — trhový (den); věžní (hodiny) —věžový(-á stavba); vodní (bazén) — vodový(-é barvy); zájezdní (hostinec) —zájezdový (kalendář) atd. Významový vztah obou přídavných jmen je řešen několika způsoby, v rozmezí mezi synonymií a lexikalizací jednoho z nich. (Podrobnějšímu zpracování vztahu příd. jmen na -ní a -ový věnujeme zvláštní studii. Zde jsme chtěli upozornit jen na některé příklady a v souladu s dosavadní odbornou literaturou poukázat na tuto produktivní vývojovou tendenci současné spisovné češtiny.)

Druhá složka příd. jména mezinárodový je tvořena adj. národový. Dnes se již v této podobě pociťuje jako archaická, je však ještě doložena příklady z obrozenecké literatury v Příručním slovníku jazyka českého (III. díl, Praha 1938—1940, s. 201). Aniž bychom podrobně sledovali dějiny příd. jména národový, uvádíme, že je často doloženo v 19. stol., a to především ve významu ‚národní, národnostní‘ nebo 2. p. mn. čís. ‚národů‘. V ZLA jsou zachyceny příklady jako národový jazyk (Jungmann 1832), kmen národový a dějiny národové (Šafařík 1837), národový boj (Purkyně 1839), národové právo (Čelakovský 1847), zpívat národovým hlasem (Lumír 1852)  … národové hnutí (Athenaeum 1890), národový (Salda 1893), národová látka (Vrchlický 1895) atd. Početné rozšíření tohoto příd. jména a upozadění jeho protějšku národní nepochybně souvisí se zamítavým postojem P. J. Šafaříka vůči příponě -ní při tvoření příd. jmen, jak jej energicky uplatnil také v Německočeském slovníku vědeckého názvosloví z r. 1853.

V případě příd. jména mezinárodový ovšem nejde o oživení staršího tvaru základního příd. jména národový, ale o důsledek živého odvozovacího procesu v současné spisovné češtině. Bylo však užitečné poukázat na existenci tohoto příd. jména v nedávné minulosti.

Z toho, co jsme výše uvedli, vyvozujeme, že příd. jméno mezinárodový jako protějšek rus. mežnacional’nyj má své strukturně jazykové a významové zdůvodnění. Ve vztahu k příd. jménu mezinárodní odpovídá rus. dvojici mežnacional’nyj — meždunarodnyj. Proto doporučuji, abychom v odpovídajících textech např. vědeckého a publicistického stylu (zvláště v pracích se sociolingvistickou[3] tematikou) psali, že dochází k vzájemnému ovlivňování národního a mezinárodového jazyka, že ruština plní v SSSR funkci nástroje mezinárodo[158]vé komunikace, nebo že se zvyšuje dorozumívací úloha ruského jazyka jako prostředku mezinárodového styku.

[1] Čeština má také příd. jméno nadnárodní ve významu ‚jsoucí (svým významem, platností ap.) nad jednotlivými národy‘, ale vzhledem k úsilí o jednotné sociolingvistické názvosloví v rámci blízkých jazyků nebyl tento ekvivalent zvolen.

[2] Příd. jméno střechový je v konkrétním významu řídké, častější je zde střešní; zato však v abstraktním přeneseném významu ‚vrchní, nadřazený‘ se ho začíná užívat často, např. ve spojeních střechová organizace, střechový termín apod.

[3] Jemné rozlišování termínů v sociolingvistice již existuje; užívá se např. termínů národní jednojazykovost, dvojjazykovost proti individuální jednojazyčnosti, dvojjazyčnosti. Srov. A. D. Švejcer, L. B. Nikolskij, Úvod do sociolingvistiky, přel. J. Kraus, Praha 1983, s. 135.

Naše řeč, volume 67 (1984), issue 3, pp. 155-158

Previous Josef Štěpán: Jubilejní mezinárodní konference Varšavské univerzity a Univerzity Karlovy

Next Olga Suchánková: O výslovnosti některých německých příjmení