Charakter a funkce českých dějových substantiv na -ná, -tá

Stilijan Stojčev

[Články]

(pdf)

-

1. Dějová substantiva na -ná/-tá představují v současné češtině svérázný, třebaže již neproduktivní typ (s případnou výjimkou jednoho subtypu, viz 4.11). Až na stránku slovotvornou[1] nebyla pro svůj periferní charakter dosud většinou soustavně zkoumána. Mnohem zajímavější [122]funkční stránka těchto substantiv byla stále opomíjena. Bez povšimnutí zůstalo i to, že jde o ryze český slovotvorný typ, který nemá obdobu v ostatních slovanských jazycích. Ani jeho geneze není zatím zcela objasněna.[1a] Tento příspěvek si však klade za cíl popsat charakter a funkci sledovaných substantiv v plánu synchronním.

2. O gramatických vlastnostech zkoumaných substantiv rozhoduje hlavně to, zda jsou součástí frazeologie, či nikoli. Ve svém (adjektivním) skloňování jsou substantiva typu zmýlená, shledaná, povážená, nepořízená, usmířená ap. nápadná výrazným omezením jen na některé pádové tvary. I po stránce syntaktické lze asi u 80 % těchto substantiv mluvit o jisté defektivnosti (tj. neúplnosti). Jednak se vyskytují zpravidla jako příslovečná určení účelu a účinku (což je podporováno odvozeností od předponových sloves, zejména od sloves s předponami po-, vy-, u-, do-, vyjadřujícími dovršení slovesného děje), jednak je u nich nápadná jejich nižší kvalifikovatelnost přívlastkem (viz 4.2).

3. Dějová substantiva na -ná/-tá typu zmýlená jsou substantivizovaná složená feminina trpných příčestí. Ačkoliv si udržela adjektivní flexi, jsou to v dnešním chápání přímá deverbativní substantiva v důsledku přehodnocené platnosti formantu. Slovotvorný formant má několikerou podobu. Substantiva tvořená od sloves 4. infinitivní třídy mají formant -ená (např. zmýlená) nebo -ená (např. odpuštěná), od sloves 5. infinitivní třídy formant -aná (např. zavolaná); pouze čtyři doložená substantiva jsou odvozena od sloves 2. infinitivní třídy pomocí formantu -tá (např. dožatá). Sledovaný substantivní typ je již neproduktivní; o jisté produktivnosti lze uvažovat jedině u subtypu, který zahrnuje názvy her (viz 4.11). Substantiv na -ná je doloženo přibližně 260, zatímco substantiva na -tá jsou pouze 4.[2] Většinu zjištěných substantiv tvoří řídká, zčásti nebo úplně zastaralá slova. Proti velmi produktivním verbálním substantivům na -ní/-tí (dále SV) se dějová substantiva na -ná/-tá (dále SD) tvoří od omezeného počtu sloves patřících téměř výlučně k typům prosit a dělat. V tom patrně tkví i nápadný rozdíl v počtu substantiv na -ná a -tá. Sledovaná substantiva se tvoří převážně od sloves předponových; na nepředponová slovesa připadá pouhých 12 %. Nejfrekventovanějšími předponami jsou předpony po- (15,70 %), vy- [123](11,30 %), u- (10,15 %), do- (7,50 %), nejméně zastoupené jsou předpony ob- (0,75 %), pod- (1,10 %).

Obvykle se má za to, že SD zachovávají — stejně jako SV — vid základového slovesa.[3] Formálně tomu tak skutečně je; otázkou však je, jaké to má důsledky pro význam SD. Zdá se totiž, že u nich vidový protiklad ustupuje do pozadí a vidový význam přestává být relevantní. Svědčí o tom jednak dost výrazná ojedinělost vidových dvojic (typu schovaná — schovávaná), navíc umocňovaná tím, že i v těchto málo případech se běžně užívá pouze jednoho členu dvojice, jednak i některá neparadigmaticky tvořená substantiva typů dočesná a pamětná.

K SD vzniklým substantivizací složených feminin příčestí trpných se připojilo několik substantiv na -ná tvořených poněkud odlišně. Substantiva dočesná a dodělná jsou tvořena přímo ze slovesného základu, nerozšířeného o kmenotvorný sufix, a substantiva pamětná, odchodná a rozchodná nejsou tvořena přímo od sloves, nýbrž od dějových substantiv v užším slova smyslu (typu paměť, odchod).[4]

4. Lexikálně sémantická stránka sledovaných substantiv je rovněž pozoruhodná. Jejich význam se kryje s významem příslušných SV jen rámcově. Existence substantiv na -ná/-tá byla zřejmě vyvolána určitými systémovými potřebami. Pomocí kritéria (ne)synonymity obou substantivních typů lze vymezit dvě základní skupiny substantiv na -ná/-tá. Tuto klasifikaci mimo jiné podporují i další kritéria, např. morfologická a syntaktická defektivnost.

4.1 Do první skupiny patří zhruba 20 % všech substantiv. Došlo u nich k zúžení významu oproti příslušným SV. SD konkretizuje děj a pojmenovává jeho dílčí aspekt, kdežto SV označuje děj vůbec (srov. schovávaná — schovávání, házená — házení ap.).[5] Z příkladů je zřejmé, že SD mají jednak větší významový obsah a jednak menší rozsah užití než SV. Tady už pak nelze mluvit o synonymitě. V rámci těchto SD se rýsuje několik lexikálně sémantických subtypů.

4.11 První subtyp zahrnuje názvy některých dětských, tělovýchovných a spor[124]tovních her, např. honěná, přetahovaná, kopaná, házená ap. Pouze zde lze uvažovat o jisté produktivnosti sledovaného substantivního typu.

4.12 Druhý subtyp zahrnuje názvy různých lidových tanců, obyčejů a slavností, např. houpaná, dožatá, dočesná ap.

4.13 Do dalšího subtypu patří substantiva z různých významových okruhů; u nich totiž také došlo k zúžení významu proti příslušným SV, např. dovolená, selhaná, foukaná atd.

Pro všechna tato SD je příznačné, že se vyskytují ve všech pádech. Objasnění tohoto faktu lze hledat v jejich sémantice: označují totiž konkrétní jevy ze skutečnosti, o nichž se dá vypovídat v nejrůznějších souvislostech. Deklinační systém češtiny si proto žádá, aby tato substantiva měla všechny pádové tvary. Týká se to, i když v poněkud menší míře, také následujícího substantivního subtypu.

4.14 K němu lze řadit názvy různých druhů lovu a rybolovu, např. čekaná, číhaná, plavaná ap. Užívá se jich převážně v předložkových pádech (např. jít na čekanou, být na čekané), nicméně se dají příležitostně utvořit i nominativní tvary.

Celkem lze říci, že primární funkcí všech SD, která patří do první základní skupiny, je funkce pojmenovací; do frazeologie vstupují pouze okrajově (viz 6.3).

4.2 U ostatních přibližně 80 % SD k podobnému zúžení významu proti příslušným SV nedošlo, i když vztah mezi nimi není tak samozřejmý. Synonymita není u všech dvojic stejná; nelze je vždy automaticky nahrazovat (srov. {dát, nechat} — někomu — něco — na uváženou/uvážení, ale pouze být na rozváženou). Pro všechna tato SD je příznačná výrazná defektivnost jak morfologická (nedostatek pádových tvarů), tak i syntaktická (jednak omezená schopnost zastávat všechny větné funkce typické pro substantiva a jednak omezená kvalifikovatelnost přívlastkem). Je to důsledek toho, že patří výlučně do frazeologie.

5. Stylistická charakteristika není u všech sledovaných substantiv stejná. Z hlediska spisovnosti sice patří až na několik málo výjimek do slovní zásoby spisovné, ale z hlediska frekvence a užití jsou dost rozmanitá. Pouze zhruba 20 % zjištěných SD se užívá běžněji (např. kopaná, schovávaná, dovolená, na shledanou, být na pováženou ap.), ostatních 80 % tvoří slova zčásti nebo plně zastaralá (např. na potkanou, na dělenou, na pochopenou, zůstat při umluvené ap.).

6. Existence převážné většiny SD (asi 80 %) je podmíněna jejich funkcí ve frazeologii.[6] Poznatky o fungování sledovaných substantiv ve frazeologii zachycuje následující pokus o strukturní klasifi[125]kaci zjištěných frazémů.[7] Paralelně se věnuje pozornost jak valenci příslušného frazému, tak i spojovatelnosti (popř. i substituovatelnosti) příslušného SD.

6.1 Převážná část frazémů patří do roviny spojení slov (neboli do roviny kolokací); jsou to tedy frazémy kolokační.

6.11 Nejzřetelněji se vymezují frazémy typu na rozloučenou, na rozmyšlenou ap.,[8] mající strukturu prep-SD, jejíž první komponent je synsémantické slovo (zde předložka) a druhý slovo autosémantické (zde SD). Nejfrekventovanější je předložka na + 4. p., např. na objasněnou, na odškodněnou aj. Tyto frazémy vyjadřují účel, popř. účinek jisté činnosti. Z ostatních předložek jsou zastoupeny (a to omezeně, až ojediněle) předložky pro + 4. p. (např. pro lepší porozuměnou), za + 4. p. (např. za promeškanou), na + 6.p. (např. na zkušené) a s + 7. p. (např. s nepořízenou).

6.12 Dalším typem jsou kolokační frazémy se strukturou V-SD (např. mít polízanou);[9] jsou dost řídké. U nich je nápadná jednak větší míra desémantizace a jednak dost vysoká kolokabilita (neboli spojovatelnost) sloves; jsou to zpravidla slovesa dát, dostat, mít. SD jsou většinou nahraditelná jiným substantivem (srov. mít polízanou/polízačku/polízanici; {dát, dostat, vzít si} ponaučenou/ponaučení).

6.13 Mnohem početnější jsou kolokační frazémy typu být na pováženou,[10] mající strukturu V-prep-SD. Jistým problémem je zde to, že tato struktura vystihuje jak frazémy nesporné, tak i více nebo méně volná spojení slovesa s frazémem typu prep-SD (srov. frazémy stát za uváženou, být na pováženou, zůstat na poštípanou s příležitostně utvořeným spojením děkovat za svezenou). Míra frazeologizace se pohybuje mezi jednotkou a nulou, tj. někde je vyšší a někde je nižší. Tam, kde je vyšší, lze často vedle případů, v nichž se SD pojí s jedním slovesem (např. být na pováženou, zůstat na poštípanou), zjistit také malé skupiny výrazů se společným SD (např. {(ne)mít, dát, dostat} na vybranou, {dát, dostat} na pamětnou, {vrátit se, odjet, odejít, odtáhnout} [126]s nepořízenou ap.). V uvažovaných frazémech se vyskytují častěji slovesa akční, a to různých významových okruhů (např. jít, chodit; říci, pronést; jíst, pít; poděkovat; políbit; kývnout aj.); slovesa stavová jsou zastoupena méně, zato však mají větší frekvenci (zejména slovesa být a mít). Dá se říci, že čím větší je desémantizovanost slovesa, tím větší je míra frazeologizace konstrukce V-prep-SD.

Valence sledovaných frazémů bývá různá. Valence frazému jakožto celku závisí v podstatě na valenci slovesa (nikoli však výhradně — srov. nemít čas na rozmyšlenou a nemít na vybranou); SD zpravidla nebývá rozvíjeno přívlastkem. Vedle frazémů s nulovou valencí (např. nemít na vybranou) se vyskytují frazémy s jednou (např. mít-něco-na rozdanou), s dvěma valencemi (např. říci-někomu-něco-na vysvětlenou) [127]atd. Je zajímavé, že slova realizující určitou valenci tvoří někdy uzavřené paradigma, např. (mít, dostat, dát) (čas, pár minut, hodinu, den, měsíc, rok) na rozmyšlenou. Toto paradigma bývá i jednoprvkové, např. podat ruku na udobřenou. Zdá se, že úzus směřuje právě k tomuto stavu.

Ojediněle se vyskytují i frazémy s povahou přirovnání, např. přijít jako na zavolanou.

U všech frazémů V-prep-SD je nápadná tendence, aby SD nebyla rozvíjena přívlastky, i když některé případy tomu zdánlivě odporují (např. těšit se na brzkou shledanou).

6.2 Vedle kolokačních frazémů jsou zastoupeny i frazémy propoziční (neboli větné).

6.21 Nejpočetnější skupinu propozičních frazémů tvoří frazémy typu Na shledanou,[11] mající strukturu Prep-SD. Formálně se podobají kolokačním frazémům typu prep-SD, liší se však svou funkcí, což se mimo jiné projevuje i na jejich intonaci. Z hlediska syntaktického jde o jednočlenné věty neslovesné adverbiální. Fungují jako pozdravy užívané při loučení (např. Na shledanou, Na slyšenou, Na viděnou), ale také jako fráze užívané i v jiných situacích — jako přípitky, při darování květin, předávání dárků ap. (např. Na udobřenou, Na usmířenou).

6.22 Další typy propozičních frazémů jsou dost vzácné. Patří sem frazémy se strukturou (finitní tvar slovesa být)-to-(Adj)-SD (např. Tohle je hezká nadělená) nebo se strukturou {finitní tvar slovesa (ne)být}-s někým-(Adj/pron)-SD (např. Není s ním žádná pořízená).[12] Struktura SD-V je zastoupena jedním jediným frazémem — zmýlená neplatí.

6.3 Některá SD, uvedená v 4.1 (zejména 4.14) vstupují také do ustálených spojení zpravidla se strukturou V-prep-SD, např. jít na číhanou.[13] Většinou mají platnost termínů, někdy se však začínají sekundárně užívat i v přeneseném významu (srov. přímý a přenesený význam frazémů hrát si na schovávanou). Jsou-li v přímém významu, jde o kvazifrazémy, které jsou na přechodu mezi terminologií a frazeologií; ve svém přeneseném významu jsou to frazémy nesporné.

6.4 Je zajímavé všimnout si i transformačních schopností frazémů s komponentem SD. Dost nápadná je nominalizace typu V-prep-SD → [128]S-prep-SD, např. hrát si na schovávanou → hra na schovávanou, {připít (si), políbit (se), …} na usmířenou → {přípitek, polibek, …} na usmířenou ap.; jde tedy o transformaci vnitrorovinnou (tj. o transformaci, která nepřesahuje do jiné tradiční roviny, např. větné). Jejím dalším typem je transformace strukturní syntagmatická (rozvíjecí) typu V-prep-SD → V-prep-Adj-SD, např. těšit se na shledanou → těšit se na brzkou shledanou; tato transformace se však téměř nevyskytuje. Ojediněle nacházíme i transformaci mezirovinnou typu Je to podívaná pro bohy → podívaná pro bohy.

7. Jak už bylo řečeno v úvodu, není zatím zcela objasněna geneze sledovaných substantiv.[13a] Ačkoliv náš příspěvek usiluje především o synchronní přístup, přece si povšimneme, byť pouze okrajově a čistě hypoteticky, i této jejich zajímavé stránky.

Dosud není přesně zjištěno, kdy se tato substantiva v češtině objevila. Gebauerův Slovník staročeský je neuvádí; nejsou zpracována ani v současných historických mluvnicích. Zdá se však, že nejde o příliš starý slovotvorný typ. Nikdy se zřejmě nestačil plně rozvinout, ba navíc začal záhy zjevně ustupovat stále víc do jazykové periférie. Dnes je těžké jednoznačně říci, jak doopravdy probíhal proces jeho utváření. Je rovněž problematické, zda lze u všech sledovaných substantiv oprávněně mluvit o substantivizaci složených feminin příslušných trpných příčestí.[14] Substantivizací totiž zdaleka nevysvětlíme všechna doložená substantiva na -ná/-tá. I dnes jsou sice více či méně zřetelné stopy po substantivizaci u slov jako prodloužená (taneční hodina), foukaná (ondulace), kopaná (snad hra?), zmýlená (snad věc?) ap., nicméně je u převážné většiny SD těžké hledat vysvětlení, které by podporovalo tezi o jejich vzniku cestou substantivizace. V uvedeném případě jde nejspíše o přímá deverbativa dodatečně utvořená podle již existujícího slovotvorného typu.

8. Na závěr lze shrnout nejdůležitější poznatky o charakteru a funkcích sledovaných SD. Tato substantiva patří k svéráznému slovotvornému typu, který ostatní slovanské jazyky postrádají. Z hlediska [129]současné češtiny jde o přímá deverbativa (až na několik málo výjimek). Mimo názvy her je tento slovotvorný typ již neproduktivní. Po stránce gramatické je příznačná jednak adjektivní flexe, jednak u většiny SD dosti omezená morfologická transformovatelnost a stejně tak i omezená syntaktická kvalifikovatelnost. Co se týče užití těchto SD, lze předpokládat, že jsou na ústupu. Velká část se jich již nepoužívá. Silná je konkurence velmi produktivních SV. SD se drží poněkud pevněji pouze v těch případech, kde došlo ke konkretizaci jejich významu oproti významu příslušných SV, nebo v řadě ustálených spojení. Asi 80 % všech doložených substantiv je vázáno na frazeologii, V současném jazyce se však užívá běžně jen menšího počtu frazémů, jako jsou na shledanou, být na pováženou, vrátit se s nepořízenou, vzít si ponaučenou, zmýlená neplatí aj. Vzhledem ke své spojitelnosti se část SD vlastně zařazuje mezi tzv. slova monokolokabilní.[15] V oblasti frazeologie fungují svým způsobem jako poměrně výrazný formální signál, což je v kterémkoli jazyce spíše vzácným jevem.

---

[1] Viz Tvoření slov v češtině 2 (dále TSČ), Praha 1967, s. 587—591.

[1a] Výjimkou je článek M. Jelínka Slovotvorný typ honěná, in: Sborník prací filosofické fakulty brněnské university, řada jazykovědná (A) 10, 1961, s. 81—93.

[2] Téměř úplný výčet sledovaných substantiv lze nalézt v TSČ, s. 587—591.

[3] Srov. Vl. Šmilauer, Nauka o českém jazyku, Praha 1980, s. 86; týž, Novočeské tvoření slov, Praha 1971, s. 67.

[4] Substantiva typu pamětná bývají odlišována od substantiv typu zmýlená: první se tvoří od dějových substantiv připojením formantu -ná, kdežto druhá od trpných příčestí na -n/-t pomocí formantu -á (viz Fr. Trávníček, Mluvnice spisovné češtiny I, Praha 1951, s. 327). Z hlediska funkčního však mezi nimi rozdíl není.

[5] Srov. Ł. N. Rojzenzon, O niektórych właściwościach substantywowanych imiesłowów w języku czeskim, in: Poradnik Językowy, 1958, s. 124—132.

[6] Frazémy s komponentem SD, o něž půjde dále, jsou získány ze Slovníku spisovného jazyka českého, Praha 1960—1971 (popř. i z Příručního slovníku jazyka českého, Praha 1935—1957), a to v podstatě na základě SD uvedených v TSČ, s. 587—591.

[7] Klasifikace vychází z pojetí Fr. Čermáka, Idiomatika a frazeologie češtiny, Praha 1982. Srov. recenzi J. Filipce v tomto čísle NŘ, s. 139.

[8] Kolokační frazémy typu na objasněnou, na rozloučenou, na rozmyšlenou, pro lepší porozuměnou, za promeškanou, s nepořízenou ap., které mají strukturu prep-SD, uvádí podrobně TSČ, s. 587—591.

[9] K frazémům se strukturou V-SD patří frazémy mít polízanou/polízanici/polízačku; (dát, dostat, vzít si) ponaučenou/ponaučení; mít (po něčem) trpkou vyučenou. V krásné literatuře lze nalézt i některé případy příležitostného užití SD (např. vyhledávat si polepšenou; dát-někomu-naučenou; čekat vysvětlenou ap.).

[10] Ke kolokačním frazémům se strukturou V-prep-SD patří tyto běžněji užívané frazémy: {dát, jít} na cvičenou; {chodit, jít} na čuměnou; uvést-něco-na doloženou/doložení-něčeho; říci-něco-na doplněnou/doplnění; (při)kývnout-někomu-na dosvědčenou/dosvědčení; uvést-něco-na dovozenou-něčeho; {říci, pronést}-něco-na dovršenou; uvést-něco-na dotvrzenou/dotvrzení; dát-někomu-něco-na hádanou; mít-někoho/něco-na hlídanou/hlídání; říci-někomu-něco-na objasněnou/objasnění; podat-někomu-ruku na odprošenou/odprošení; podat-někomu-ruku na odpuštěnou/odpuštění; zaplatit-něco-na odškodněnou/jako odškodnění; dodat-něco-na odůvodněnou; říci-někomu-něco-na omluvenou; {dát, dostat}-někomu/od někoho-na pamětnou; {sníst, vypít, podat}-něco-na posilněnou/posilnění; {důvěřovat, svěřovat se, vyprávět} každému na potkanou/potkání; přikývnout hlavou na potvrzenou/potvrzení; být na pováženou/povážení; říci-někomu-něco-na povzbuzenou/povzbuzení; přijít na pozvanou; {poslat, vypravit}-někoho-někam-na přeptanou; dát-někoho-někam-na přespanou; být-někde-na přeučenou/ přeuče-ní; {dát, dostat}-někomu/od někoho-něco-na přilepšenou/přilepšení; dát-někomu-něco-na přispěnou; kývnout hlavou na přisvědčenou; podat-někomu-ruku na přivítanou; zůstat na poštípanou; být na rozdanou/rozdání; (ne)mít-něco-na rozdanou; podat si ruce na rozchodnou; (za)mávat-někomu-na rozloučenou; {dát, dostat}-někomu/od někoho-něco-na rozmyšlenou/rozmyšlení; být na rozváženou; (při)jít-někam-na seznámenou; dát-někomu-na shledanou; těšit se na shledanou; těšit se na brzkou sledanou/na brzké shledání; těšit se na slyšenou; podat-někomu-ruku na smířenou/smíření; dát-někomu-na srozuměnou/srozumění (, že …); (při)kývnout hlavou na srozuměnou; dostat-něco-jako na udělanou; podat-někomu-ruku na ujištěnou/ujištění (, že …); říci-někomu/si-na uklidněnou/uklidnění;podat-někomu-ruku na usmířenou/usmíření; políbit-někoho/se-na usmířenou/usmíření; říci-někomu/si-na utěšenou; {dát, nechat}-někomu-něco-na uváženou/uvážení; podat-někomu-ruku na uvítanou/uvítání; {dát, nemít} na vybranou; (ne)mít-něco-na vyhozenou; říci-někomu-něco-na vysvětlenou/vysvětlení; jít-někam-na vyučenou; být na vyvdanou; vypít-něco-na vzpruženou/vzpružení; {být, cestovat, chodit}-někde/někam-na zapřenou; {být, přijít, přiběhnout} jako na zavolanou; {jít, vydat se, táhnout}-někam-na zkušenou; {říci, dodat}-něco-na/pro doplněnou/doplnění; uvést-něco-na/pro objasněnou/objasnění; {dodat, doplnit}-něco-pro lepší porozuměnou/porozumění; {sníst, vypít, podat}-něco-na/pro posilněnou/posilnění; podat-někomu-ruku na/pro udobřenou/udobření; políbit-někoho-na/pro udobřenou/udobření; říci-někomu/si-něco-na/pro utěšenou; prosit-někoho-za dovolenou/dovolení; prosit-někoho-za odpuštěnou/odpuštění; stát za podívanou/podívání; stát za uváženou/uvážení/úvahu; {dát, dostat}-někomu/od někoho-za vyučenou; {být, dlít}-někde-na cvičené; {stát, být} na čuměné; {odejít, odjet, odtáhnout, vrátit se} s nepořízenou.

[11] Nicméně frazémy typu Prep-SD nejsou tak početné jako formálně stejné kolokační frazémy prep-SD. Nejčastěji se užívá následujících: Na shledanou, Na slyšenou, Na viděnou, Na udobřenou, Na usmířenou ap.

[12] Patří sem tyto propoziční frazémy: Tohle je hezká nadělená/hezké nadělení, To je mi podívaná, To je podívaná pro bohy, To je pochutnaná/pochutnání, Byla to strašlivá vyučená, Není s ním (jiná, žádná) pojednaná, Je s ním těžká pořízená/těžké pořízení, Není s ním žádná pořízená/žádné pořízení ap.

[13] Jsou to následující frazémy: hrát si na schovávanou, {jít, chodit} na čekanou, být na čekané, jít na číhanou, být na číhané, chytat ryby {na plavanou, na předenou, na třepanou}.

[13a] Srov. však d. c. v pozn. 1a.

[14] Srov. E. Tlustá, K substantivizaci adjektiv v češtině, zvláště v starším období spisovného jazyka, SaS 18, 1957, s. 158—164.

[15] U řady sledovaných SD lze z hlediska synchronního uvažovat o jejich omezené kolokabilitě. Namátkou vybrané frazémy zmýlená neplatí, být na pováženou, {dát, dostat, vzít si} ponaučenou obsahují (podobně jako frazémy jít k duhu, {nechat, zůstat} na holičkách) komponenty, které nemají jinou možnost kombinace než právě s tím jediným, popř. s několika málo prvky. Jde tedy o případ monokolokability; srov. d. c. v pozn. 7.

Naše řeč, ročník 67 (1984), číslo 3, s. 121-129

Předchozí Světlana Lebeďová: Spojování sloves cizího původu s českými předponami

Následující Růžena Buchtelová: Výslovnost dvou typů francouzských vlastních jmen v češtině