Časopis Naše řeč
en cz

Spojování sloves cizího původu s českými předponami

Světlana Lebeďová

[Články]

(pdf)

-

V slovanských jazycích je možno vyjádřit jeden ze dvou vidových významů obouvidových sloves cizího původu přitvořením dokonavého nebo nedokonavého vidového tvaru. V češtině je perfektivizace (tj. zdokonavování) pomocí předpon jedinou možností, jak obouvidovost sloves odvozených od cizích základů odstranit. Lze to podle našeho názoru vysvětlit tím, že v češtině existuje kategorie násobenosti, jejímž hlavním významem je význam neurčené opakovanosti procesu.[1] Připojením sufixu -va- ke kmeni obouvidového slovesa cizího původu vzniká k nedokonavému významu slovesa výchozího sloveso násobené. Vidový řetězec, jenž tím vznikne, nemůže obouvidovost odstranit, neboť lexikální význam nového nedokonavého slovesa přesahuje rámec gramatického protikladu mezi slovesy nedokonavými a dokonavými. Srov.: organizovávali jsme besedy (z rozhlasového pořadu).

Analýza dvou typů spojitelnosti sloves cizího původu s českými předponami (prvním vzniká čistě vidový, dokonavý protějšek, druhým pak nové, ovšem dokonavé sloveso) dovoluje konstatovat, že většina těchto sloves se může spojovat jen s jednou nebo s dvěma předponami.[2]

Podle údajů Slovníku spisovného jazyka českého (Praha 1960—1971) se v češtině z 800 obouvidových sloves cizího původu spojuje s předponami asi 300 a z nich má přibližně 290, tj. 37 % z celkového počtu, své předponové dokonavé protějšky, srov. /z/defraudovat, /z/fascinovat, /z/disgustovat atd. Zhruba u čtvrtiny obouvidových sloves je perfektivizace spojena s tvořením deverbativních (tj. od sloves odvozených) sloves, např. /z/patetizovat, ale odpatetizovat, /z/idealizovat, ale přeidealizovat apod. Obouvidová slovesa cizího původu, jež přibírají pouze předpony lexikální, jsou ojedinělá, srov. např. systematizovat, ale přesystemizovat.

[118]Pokud jde o frekvenci předpon, je u obouvidových sloves cizího původu na prvním místě předpona z-, za ní následují (s klesající frekvencí) vy-, za-, od-, pře-, na-, o-, voz-, pro-, při-, po-, u-, v-, pod-, nad- a s-.[3] Jestliže se tedy přidáním předpony od-, roz-, na-, po- a v- vytváří dokonavý tvar jen u ojedinělých obouvidových sloves cizího původu (srov. /od/distancovat, /roz/atomizovat, /na/impregnovat, /o/frankovat), pak se předponou z- zdokonavuje přes 200 takových sloves.

Rozbor tvoření dokonavých tvarů u sloves cizího původu ukázal, že volba předpony jakožto prostředku k vytvoření čistě vidového vztahu mezi slovesy je určována buď tzv. analogií subsumpční (zahrnující),[4] anebo analogií prostou. V prvním případě slovesa z cizích základů „přitahují“ sémanticky blízké řadicí předpony (termín I. Poldaufa).[5] V druhém případě pracovním termínem prostá analogie rozumíme takovou perfektivizaci sloves cizího původu, kdy sémantika slovních základů a předpon nemá společné znaky. Obouvidová slovesa cizího původu, jež vyjadřují děje zaměřené na objekt s cílem vyvolat v něm určité změny, se zdokonavují předponou z- s adekvátním významem změny stavu; tato předpona nevnáší do lexikální sémantiky slovních základů žádné další odstíny, např.: /z/nacionalizovat, /z/kolektivizovat, /z/renovovat, /z/restaurovat atd. (srov. dokonavé tvary typu zestátnit, znárodnit, združstevnit atp.). Při perfektivizaci objektových obouvidových sloves cizího původu, jež vyjadřují děje nezaměřené na změnu jejich objektu pomocí předpony z-, je tato předpona sémanticky „prázdná“ (tj. bez sémantické funkce), např.: /z/fruktifikovat, /z/rekapitulovat, /z/konfrontovat, /z/konfiskovat atd.

Je třeba mít na zřeteli, že při perfektivizaci sloves z cizích základů nelze vyloučit ani náhodnost volby jedné z předpon. Rodilí mluvčí spojují tato slovesa s předponami intuitivně, tedy do jisté míry subjektivně. (Na občasné nevhodné užívání jednotlivých předpon ve spojení se slovesy cizího původu ve spisovném jazyce upozorňují B. Havránek a Al. [119]Jedlička, jakož i F. Daneš.[6]) Tato otázka je součástí širší problematiky, totiž spisovnosti nebo nespisovnosti jednotlivých předponových sloves tohoto druhu. Hybnou silou celého procesu perfektivizace sloves cizího původu jsou nespisovné vrstvy jazyka, především mluva slangová a profesní (např. různé oblasti výroby, vědy, administrativa a oblast řízení), odtud řada sloves proniká do odborných textů psaných a do publicistiky, kde postupně zdomácňují a pronikají i do lexikálních kodifikací spisovné češtiny, tj. do slovníků.

U obouvidových sloves cizího původu jsou nejproduktivnější tyto modely tvoření deverbativních sloves: a) slovesa vyjadřující děje opačné vzhledem k dějům vyjádřeným slovními základy se tvoří pomocí předpony od-: /z/objektivizovat, ale odobjektivizovat, /z/nacizovat, ale odnacizovat; b) slovesa vyjadřující přílišnou intenzitu dějů se tvoří pomocí předpony pře-: /z/komplikovat, ale překomplikovat, /z/technizovat, ale přetechnizovat; c) slovesa vyjadřující opakování dějů s významem ‚znovu, jinak‘ se tvoří pomocí předpony pře-: /z/formulovat, ale přeformulovat, /z/kolaudovat, ale překolaudovat.

Výchozí obouvidová slovesa cizího původu, s nimiž se pojí dvě i více předpon, se mají k předponovým dokonavým tvarům takto:

1. Předponová slovesa a jejich nepředponové základy jsou spojeny slovotvornými a sémantickými vztahy, nejsou však vidově souvztažné.[7] Patří sem například slovesa reagovat, ale odreagovat, zareagovat; demonstrovat, ale vydemonstrovat, zademonstrovat si; manifestovat, ale umanifestovat se, zamanifestovat si.

2. Dokonavé, předponou utvořené protějšky k výchozím obouvidovým slovesům si při vyjadřování gramatického významu dokonavého vidu konkurují.[8] Srov.: sugerovat — nasugerovat vsugerovat. Jeden z těchto dokonavých protějšků má zpravidla nižší frekvenci než sloveso s ním konkurující, např.: inkasovat vyinkasovat zinkasovat (řidč.), dezinfikovat vydezinfikovat zdezinfikovat (řidč.).

3. Proces vidového tvoření sloves je provázen tvořením deverbativních sloves, např.: /z/generalizovat, ale zageneralizovat si. Při konku[120]renci dokonavých protějšků odvozených předponou je jeden z nich méně používaný a je postupně vytlačován z běžného užívání, např.: registrovat zaregistrovat zregistrovat (řidč. a poněk. zast.), ale přeregistrovat; kompenzovat — vykompenzovat zkompenzovat (řidč.), ale překompenzovat. Odvozená předponová slovesa si někdy konkurují při vyjadřování nového lexikálního významu. Srov.: /za/šifrovat, ale odšifrovat, rozšifrovat; /z/industrializovat, ale nadindustrializovat, přeindustrializovat.

U nedokonavých sloves cizího původu (v našem materiálu asi 500 sloves) jsou předpony podle své frekvence uspořádány takto: z-, za-, vy-, na-, pře-, od-, o-, pro-, roz-, při-, s-, u-, v-, pod-, nad-, před-, ob-, přičemž v čistě vidové funkci je, stejně jako ve skupině obouvidových sloves cizího původu, nejproduktivnější předpona z-. Při tvoření odvozených dokonavých sloves se mohou uplatnit rovněž předpony za-, vy-, na-, o-, roz-, při-, s- a u-.

Vidové dvojice s předponou z- typu alarmovat ned. — zalarmovat dok., srov. např. /z/deformovat, /z/profanovat, /z/bagatelizovat, /z/kompilovat, /z/kolacionovat, jsou konečným výsledkem odstraňování vidové nerozlišenosti sloves cizího původu.

Členy předponových vidových dvojic jsou i slovesa německého původu, např. piglovat vypiglovat, štupovat zaštupovat atd. Obouvidovost není pro slovesa přejatá z němčiny nebo prostřednictvím němčiny charakteristická. Lze to podle našeho názoru vysvětlit takto: a) slovesa německého původu jsou velmi stará,[9] takže proces rozlišování vidu u nich (přizpůsobování vidovému systému českého slovesa) začal už velmi dávno; b) mají česká synonyma, pod jejichž vlivem se tato slovesa „obalila“ jak čistě vidovými, tak i lexikálními předponami, např. /na/biflovat : /na/učit se, /roz/dranžírovat : /roz/řezat, /vy/drezírovat : /vy/cvičit,

/o/štemplovat : /o/razítkovat, /za/špuntovat : /za/zátkovat, ale odšpuntovat : odzátkovat atd.; c) ztráta obouvidovosti nastávala nejprve v nespisovných vrstvách jazyka — slovesa přejatá z němčiny nebo prostřednictvím němčiny jsou dnes většinou nespisovná.[10]

Mezi slovesy německého původu existují vidové dvojice vytvořené připojením předpony z-, která je nejproduktivnějším prostředkem k for[121]málnímu vyjadřování vidu v oblasti sloves cizího původu; srov. /z/huntovat, /z/falšovat aj. Jestliže předpona z- plnila úlohu prostředku k vytvoření čistě vidového vzájemného vztahu mezi výchozími slovesy a jejich dokonavými protějšky už při pronikání a zdomácňování sloves německého původu, lze předpokládat, že její využívání v této funkci u sloves z přejatých slovních základů má v češtině dávnou tradici. Existence sloves německého původu přispívala i k snadnějšímu a rychlejšímu začleňování nových přejatých sloves do vidového systému českého slovesa. V ruštině např. (na rozdíl od češtiny) vrstva nespisovných sloves německého původu chybí. V tom snad spočívá jedna z příčin toho, že v ruštině je proces prefixace (odvozování předponami) u sloves cizího původu méně výrazný než v češtině.

Shrnutí. Z 800 evidovaných obouvidových sloves cizího původu se více než 200 sloves zdokonavuje čistě vidovou předponou z-. Vidové dvojice typu alarmovat zalarmovat, deformovat zdeformovat jsou konečným výsledkem odstraňování vidové nerozlišenosti sloves cizího původu. Pokud se k výchozím obouvidovým slovesům cizího původu vytvářejí dokonavé tvary několika předponami, jde o tyto vztahy: /1/ vidovou nesouvztažnost (reagovat, ale odreagovat, zareagovat), /2/ vidovou konkurenci (sugerovat, ale nasugerovat, vsugerovat), /3/ o doprovodné tvoření deverbativních sloves (/z/generalizovat, ale zageneralizovat si). Naproti tomu není obouvidovost pro slovesa přejatá z němčiny nebo prostřednictvím německého jazyka charakteristická. Ale i mezi nimi je předpona z- prostředkem nejproduktivnějším.


[1] Viz A. G. Širokova, Mnogokratnyje glagoly v češskom jazyke, autoreferát k doktorské disertaci, Moskva 1966, s. 13.

[2] Valencí slovesných základů ve shodě se Z. Skoumalovou rozumíme jejich schopnost spojovat se s předponami, valencí předpon pak jejich schopnost spojovat se s jistým počtem slovesných základů. Viz Z. Skoumalová, O komplexní analýzu verbální prefixace, in: Kapitoly ze srovnávací mluvnice ruské a české III, Praha 1968, s. 202.

[3] Srov. výčet českých slovesných předpon sestavený F. Kopečným podle ubývající konkrétnosti jejich významu: před-, nad-, pod-, v-, od-, vz-, ob-; roz-, při-, pře-, pro-; s-, o-, vy-, na-; za-, z-; u-, po- (viz F. Kopečný, Slovesný vid v češtině, Praha 1962, s. 114).

[4] V nauce o slovesném vidu se subsumpcí míní začlenění užšího pojmu (lexikálního významu výchozího slovesa) do pojmu širšího (významu předpony). Viz I. Poldauf, Mechanismus slovesných vidů v nové češtině, Český časopis filologický 1, 1942/43, s. 2, a d. c. v pozn. 3, s. 91.

[5] I. Poldauf, Spojování s předponami při tvoření dokonavých sloves v češtině, SaS 15, 1954, s. 50.

[6] B. Havránek, Al. Jedlička, Česká mluvnice, Praha 1963, s. 223; F. Daneš, Jak jsou utvářena česká slova, in: O češtině pro Čechy, Praha 1960, s. 90—91.

[7] Viz klasifikaci vzájemných vztahů mezi odvozeninami opačných vidů mimo hranice vidových dvojic, jak ji pro ruštinu navrhl A. V. Bondarko (A. V. Bondarko, L. L. Bulanin, Russkij glagol, Leningrad 1967, s. 42—43).

[8] Ke kolísání při výběru jedné ze zdokonavujících předpon k jednotlivým obouvidovým slovesům cizího původu, jež lze pozorovat v oblasti mluveného jazyka, viz Al. Jedlička, Spisovný jazyk v současné komunikaci, Praha 1974, s. 135.

[9] V. Křístek, K otázce konverzatismů německého původu v starší češtině, in: Jazykovědné sympozium, Brno 1971, s. 32—36; týž, Klíčové etapy ve vývoji českého jazyka, in: Přednášky v XVIII. běhu LŠSS 1974, Praha 1976, s. 14—18.

[10] J. Bělič, Poznámky o postavení německých přejatých slov v dnešní češtině, Slavisch-deutsche Wechselbeziehungen in der Sprache, Literatur und Kultur, Akademie-Verlag, Berlin 1969.

Naše řeč, ročník 67 (1984), číslo 3, s. 117-121

Předchozí Libuše Kroupová: Klasifikace sekundárních předložek z hlediska jejich tvoření

Následující Stilijan Stojčev: Charakter a funkce českých dějových substantiv na -ná, -tá

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1