K životnímu jubileu Miroslava Komárka

Edvard Lotko

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Mnohým čtenářům našeho časopisu je Miroslav Komárek znám, avšak málokdo uvěří, že letos oslaví již své šedesátiny.

Doc. dr. Miroslav Komárek, DrSc., se narodil 20. dubna 1924 v Lazníkách na Přerovsku. Maturoval v r. 1943 na gymnáziu v Olomouci a do konce druhé světové války byl totálně nasazen jako pomocný dělník. Po osvobození se zapsal na filozofickou fakultu Karlovy univerzity, kde studoval obor čeština a ruština. Po obnovení olomoucké univerzity přestoupil na její filozofickou fakultu. Tam v r. 1949 ukončil studia doktorátem filozofie a stal se vysokoškolským učitelem, v r. 1962 se habilitoval pro obor český jazyk.

V průběhu studia i po něm působili na Miroslava Komárka vynikající vysokoškolští učitelé. Patřili k nim mimo jiné lingvisté akademik B. Havránek, prof. Vl. Šmilauer, prof. J. Bělič, prof. K. Horálek; z literárních vědců to byli především akademik J. Mukařovský, prof. A. Grund a prof. O. Králík. Nyní, kdy můžeme hodnotit výsledky jubilantova vědeckého úsilí za více než třicet let,[1] vidíme, že důvěru svých vysokoškolských učitelů nezklamal. Miroslav Komárek je dnes vyhraněnou a mezinárodně uznávanou vědeckou osobností. Ve svých závažných statích a publikacích z různých odvětví jazykovědy (zčásti též z literární historie — edice textů) osvědčil širokou znalost materiálu, pozoruhodnou metodologickou vyspělost a pevnou vědeckou erudici. Tvůrčím způsobem navazuje na nejlepší tradice naší lingvistiky a kriticky aplikuje teoretické poznatky moderní světové jazykovědy.

V centru zájmu jubilantovy vědecké práce je hlavně historický vývoj českého jazyka, zejména fonologie a morfematická stavba. Již jeho první studie o fonetických a fonologických jevech staršího českého jazyka vzbudily zaslouženou pozornost; protože aplikují na češtinu metody diachronní fonologie a přinášejí řadu nových výkladů vývoje. Dobré jméno, které si Miroslav Komárek v této oblasti získal, vedlo k tomu, že mu byl svěřen odpovědný úkol vypracovat vysokoškolskou učebnici Hláskosloví (první díl kolektivní Historické mluvnice české, Praha 1958), která vyšla již ve třech vydáních. Tato práce je považována za jedno z nejlepších zpracování hláskoslovného vývoje jazyka v oboru celé slavistiky. Proto také byl pozván začátkem šedesátých let k autorské účasti na 4. svazku Československé vlastivědy (Jazyk), připravovaném ještě za redakce B. Havránka. Do tohoto svazku, který bohužel nevyšel, připravil nástin fonologického a morfologického vývoje českého jazyka. Nástin se pak objevil v pozměněné verzi jako vyso[45]koškolská studijní příručka (ve dvou dílech: 1976 a 1982). Také pro slovenskou vysokoškolskou učebnici Čeština (Bratislava 1972) napsal Miroslav Komárek rozsáhlý oddíl o dějinách češtiny.

Miroslavu Komárkovi jako současnému přednímu znalci historické mluvnice byl svěřen k reedici 1. svazek Gebauerovy Historické mluvnice jazyka českého — Hláskosloví. Opatřil nové vydání obsáhlými poznámkami a zasvěcenou studií, ve které zhodnotil Gebauerův přínos k poznání českého fonologického vývoje, charakterizoval jeho metodu a podrobně vysvětlil změny, ke kterým došlo od dob Gebauerových v této oblasti historické bohemistiky. S odkazem Jana Gebauera těsně souvisí také rozsáhlá Komárkova studie Jazykovědná problematika Rukopisu královédvorského a zelenohorského (Sborník Národního muzea, řada C, Praha 1969, s. 197—274), v níž posoudil z hlediska dnešní jazykovědné situace argumenty proti pravosti Rukopisu.

Trvalou hodnotu mají Komárkovy práce o morfonologii, morfologii, zvláště o slovních druzích. Jeho názory na slovní druhy byly v letech 1955—1958 impulsem k živé i podnětné diskusi, která se rozvíjela na dvou vědeckých konferencích: o vědeckém poznání soudobých jazyků (Praha 1956) a o historickosrovnávacím studiu slovanských jazyků (Olomouc — Praha 1957). Také v Sovětském svazu měly jubilantovy studie věnované slovním druhům ohlas: navazuje na ně např. A. J. Suprun a komentuje je známý teoretik slovních druhů O. P. Sunik. Komárkovy názory na slovní druhy a morfologický systém češtiny se dostávají do nové etapy v sedmdesátých letech v souvislosti s přípravou moderní vědecké synchronní mluvnice spisovné češtiny a do značné míry ovlivnily koncepci morfologie v této připravované akademické mluvnici (Miroslav Komárek je také jedním z redaktorů svazku věnovaného morfologii). Jeho názory jsou synteticky a uceleně zachyceny ve významné knize Příspěvky k české morfologii (Praha 1978), která byla nejen velmi kladně přijata v odborných kruzích domácích i zahraničních, ale stala se rovněž podkladem pro udělení nejvyšší vědecké hodnosti doktora filologických věd (jubilant ji získal v roce 1982).

Miroslav Komárek se zcela zákonitě dostává od prací bohemistických k širší slavistické problematice. Publikoval dosud řadu hodnotných slavistických studií a již od r. 1958 se skoro pravidelně zúčastňuje mezinárodních slavistických kongresů většinou jako autor oficiálních československých referátů. Psal a přednášel např. o otázkách diachronického zkoumání slovních druhů v slovanských jazycích, o kontrakci v češtině, slovenštině a v ostatních západoslovanských jazycích, o změně g > h v slovanských jazycích aj. Komárkova vědecká práce na tomto úseku byla oceněna mimo jiné tím, že se stal členem několika komisí Českého komitétu slavistů (foneticko-fonologické komise, transliterační komise, gramatické komise); nyní je předsedou gramatické komise Českého komitétu slavistů a členem gramatické komise Mezinárodního komitétu slavistů.

[46]V několika zásadních studiích se Miroslav Komárek zabýval i problematikou obecné lingvistiky. Mezi nejdůležitější patří statě K dialektice jazykového vývoje (AUC, Slavica Pragensia IV, 1962, s. 19—26) a Moderní lingvistika a filozofický odkaz V. I. Lenina (AUPO, Studia Bohemica I, Praha 1975, s. 87—92), ve kterých z pozic marxisticky orientované jazykovědy vysvětluje základní příčiny jazykového vývoje a dokumentuje sepětí lingvistiky s marxisticko-leninskou filozofií.

V jubilantově vědecké práci vystupuje i jiná tematika než ta, na kterou jsme dosud upozornili a kterou zde zvlášť zdůrazňujeme. Miroslav Komárek se zabýval i problematikou dialektologickou (je např. spoluautorem Dotazníku pro nářečí moravskoslovenská, zúčastnil se přípravy Slovanského jazykového atlasu), sociolingvistickou (psal např. o cizích slovech a purismu v národním jazyku) a v neposlední řadě také problematikou současné jazykové kultury — je členem dvou normativních komisí Ústavu pro jazyk český ČSAV: pravopisné komise a ortoepické komise.

Jubilant věnoval pozornost i otázkám jazykové výchovy. Je např. hlavním autorem několika školních učebnic češtiny pro naše polské školy (byly velmi kladně hodnoceny nejen domácími odborníky, ale také recenzenty z PLR) a v současné době koordinátorem učebnic českého jazyka pro polské školy v ČSR.

Z vědeckoorganizační činnosti Komárkovy je třeba ještě vyzvednout jeho několikaleté působení ve funkci hlavního nebo výkonného redaktora spisů filozofické fakulty v řadě Acta Universitatis Palackianae Olomucensis (AUPO) — Philologica, vedení olomoucké odbočky Jazykovědného sdružení při ČSAV, dále dlouholeté členství v redakční radě časopisu Slovo a slovesnost, členství v redakci Památek staré literatury české a aktivní působení v různých komisích ministerstva školství (předmětová komise pro češtinu a slovenštinu na filozofické a pedagogické fakultě, bilaterální bohemisticko-slovakistická komise ministerstva školství ČSSR a NDR, komise pro zahraniční lektoráty češtiny).

Miroslav Komárek zůstal olomoucké univerzitě věrný a zařadil se mezi její nejzkušenější pedagogy. Již téměř pětatřicet let zasvěcuje posluchače do svých vědeckých názorů a metodických postupů, vede je k zcela samostatné práci, racionální úvaze a ke kritičnosti. Svou odborností, svou zásadovostí i svou důsledností na ně výrazně působí i ve smyslu výchovném. Nemálo jeho posluchačů se stalo významnými pracovníky na úseku středního školství, někteří se stali vysokoškolskými učiteli nebo pracovníky vědeckých ústavů a jsou dnes uznávanými odborníky v oblasti jazykovědy.

Velmi si vážíme Komárkovy houževnatosti a čilé zvídavosti, jeho hlubokých znalostí a ušlechtilých zájmů. Do dalších let mu přejeme pevné zdraví a uspokojení z dalších vědeckých i pedagogických úspěchů.

---

[1] Kompletní bibliografie prací M. Komárka vyjde letos ve sborníku Studia Bohemica III, AUPO, Philologica 50, Praha 1984.

Naše řeč, volume 67 (1984), issue 1, pp. 44-46

Previous Jan Balhar: K dvojímu výročí profesora Adolfa Kellnera

Next Marie Těšitelová: O kvantitativní analýze češtiny s pomocí moderní výpočetní techniky