Časopis Naše řeč
en cz

Ještě k přízvukování prvotních jednoslabičných předložek

Jiří Zeman

[Články]

(pdf)

-

V článku K přízvukování prvotních jednoslabičných předložek[1] jsme konstatovali, že rozhodujícím faktorem pro přizvukování prvotních jednoslabičných předložek (dále PJP) je zřejmě vliv rytmizační. Náš výzkum ukázal, že nepřízvučnost PJP může být v některých případech ovlivněna i jinými faktory, které však mají vliv pouze na malou část předložkových spojení.

Vliv artikulační

Vliv artikulace na přízvučnost PJP uvádí z odborné literatury pouze Česká mluvnice. Autoři uvádějí, že PJP ztrácejí přízvuk tehdy, následuje-li po nich slovo „pro výslovnost obtížnější“.[2] Zkoumat tento vliv je [193]nesnadné; existují však okolnosti, kdy se projevuje zcela zřetelně.

PJP o a u jsou často nepřízvučné tehdy, následuje-li po nich slovo začínající na o- nebo u-, např. u Ústí nad Labem, o ostatních členech. Hlasatel by zde měl při výslovnosti užít rázu.[3] Zdá se, že se hlasatelé podvědomě brání jeho nadměrnému užívání; např. spojení tak o ostatních členech by měl hlasatel rozdělit na takty tak o ’ostatních členech a užít dvou rázů. Častěji se však setkáváme s realizací tak o ’ostatních členech, kde jeden ráz mizí. V našem materiálu jsme našli 15 takových spojení, předložka byla přízvučná pouze ve dvou případech (tj. 13,3 %).

Nepřízvučnost PJP pozorujeme rovněž tehdy, následuje-li za nimi slovo, jehož první slabika je shodná s PJP (např. za zachování míru), popř. se liší kvantitou samohlásky (např. na náměstí). Tento faktor se projevuje u většiny PJP. V našem materiálu jsme našli 275 takových spojení, PJP byla přízvučná ve 199 případech (tj. 72,4 %). Patrný je tento vliv i v případech, kdy je předložka shodná s částí následující slabiky (např. na nadjezdu), popř. je jí zvukově podobná (např. ze seriálu). Ze 168 takových spojení byla PJP přízvučná ve 122 případech (tj. 72,6 %). Příčinu nepřízvučnosti PJP můžeme vidět v obtížích, které činí hlasateli opakování téže, popř. podobné slabiky (obava ze zakoktání se).

Mezi nejméně přizvukované PJP patří ty, které začínají skupinou př-. Objeví-li se za nimi slovo začínající stejnou skupinou hlásek, je PJP většinou (v 73,3 %) nepřízvučná, např. při přijímání delegace, před přísahou. U předložky přes se navíc objevuje nepřízvučnost ve spojeních, kdy následující slovo začíná na s, např. přes středEvropu. PJP při, před a přes patří vůbec u hlasatelů k nejméně přizvukovaným předložkám (při přízvukují v 80,0 %, před v 74,2 % a přes v 69,9 %).

Vliv významový

Jazykovědci zabývající se přízvučností PJP uvádějí kromě rytmizace a artikulace celou řadu dalších faktorů, které mohou přízvučnost PJP ovlivnit.[4] Význam slova za PJP je zdůrazněn tak, že porušuje i fonetickou jednotu předložkového spojení.

Jedním z faktorů, který by mohl přízvučnost PJP ovlivnit, je rozvitost skladebního substantiva.[5] Roztřídili jsme materiál podle toho, kolik přívlastků rozvíjelo podstatné jméno, k němuž PJP patřila.[6]

Nejčastějším spojením bylo spojení PJP a nerozvitého podstatného jména (typ na zítřek). Z 11 469 spojení tohoto typu byla PJP přízvučná v 10 335 případech (tj. [194]90,1 %). Přízvučnost činila u většiny PJP 90 % a více, u šesti PJP se pohybovala mezi 80 až 90 %. PJP stojící před jednoslabičným podstatným jménem byla vždy přízvučná.

U předložkových spojení, v nichž je podstatné jméno rozvito jedním přívlastkem (typ na našich polích), vidíme pokles přízvučnosti. Z celkového počtu 6 876 předložkových spojení tohoto typu byly PJP přízvučné v 5 611 případech (tj. 81,6 %). Srovnáme-li přízvučnost jednotlivých PJP s předcházejícím typem, u všech vidíme pokles přízvučnosti.

U předložkových spojení, v nichž je podstatné jméno rozvito dvěma postupně se rozvíjejícími přívlastky (typ o naší zahraniční politice), přízvučnost oproti předcházejícímu typu vzrostla. Z celkového počtu 1 826 předložkových spojení tohoto typu byly PJP přízvučné v 1 616 případech (tj. 88,5 %).

Předložková spojení, v nichž je podstatné jméno rozvito třemi postupně se rozvíjejícími přívlastky, jsou poměrně řídká. Z 80 takových předložkových spojení byly PJP přízvučné v 65 případech (tj. 81,3 %).

Zajímavé je sledovat, jak se rozvitost podstatných jmen projevuje v přízvukování PJP u jednotlivých hlasatelů. Ve spojeních PJP a nerozvitého podstatného jména tvoří nepřízvučné PJP 0,5—25,9 %; ve spojeních, v nichž je podstatné jméno rozvito jedním přívlastkem, jsou PJP nepřízvučné v 4,3—55,3 %; ve spojeních, v nichž je podstatné jméno rozvito dvěma postupně se rozvíjejícími přívlastky, jsou PJP nepřízvučné v 2,8—30,2 %. Ve spojeních, v nichž je podstatné jméno rozvito třemi postupně se rozvíjejícími přívlastky, někteří hlasatelé PJP přízvukují výhradně, jiní je nepřízvukují vůbec. Přízvučnost PJP se vzrůstajícím počtem rozvíjejících přívlastků u jednotlivých hlasatelů neklesá, je na rozvitosti většinou nezávislá.

Z výše uvedených výsledků vyplývá, že počet přívlastků, které rozvíjejí podstatné jméno v předložkovém spojení, přízvučnost PJP výrazně neovlivňuje.

Výslovnost spisovné češtiny I uvádí, že „následuje-li po předložce jiný nesklonný výraz“, přesouvá se přízvuk z PJP na první slabiku tohoto slova.[7] V našem materiálu se vyskytlo pouze 97 takových spojení a v 59 případech (tj. 60,8 %) byla PJP přízvučná. Nejčastějšími nesklonnými výrazy byla slova velmi (35×), přechodně (17×), např. na velmi krátkých vlnách, při přechodně zvětšené oblačnosti, do francouzsky mluvících zemí. Uvedený typ tvoří asi 0,4 % všech předložkových spojení, a proto je jeho vliv zanedbatelný.

PJP ztrácejí přízvuk také tehdy, následuje-li po nich třetí stupeň přídavných jmen,[8] např. na nejnižší úroveň. V našem materiálu jsme našli 69 takových spojení, PJP byly přízvučné v 50 případech (tj. 72,5 %).

Někdy je mezi PJP a slovo, s nímž tvoří předložkové spojení, vložen jiný výraz, který lze chápat jako vsuvku, např. prohlásil za cituji příliš idealistické, zaklepat [195]na obrazně řečeno bránu útvaru. V těchto případech je PJP ovšem vždy nepřízvučná, neboť ke slovu, před nímž stojí, nepatří.

V několikanásobných výrazech, v nichž jsou souřadně spojeny předložkové pády se stejnou PJP, se předložka u jednotlivých členů někdy nemusí opakovat.[9] Nejčastěji se PJP spojovala se dvěma jmény (typ na dnešek a zítřek). Ze 408 případů byla PJP nepřízvučná v 33 případech (tj. 8,1 %). Dalším častým spojením byl typ o evropské bezpečnosti a spolupráci; ze 168 případů byla PJP nepřízvučná ve 24 spojeních (tj. 14,3 %). Ostatní typy jsou v projevech hlasatelů poměrně řídké. Celkově z počtu 846 spojení PJP s několikanásobným výrazem byla PJP nepřízvučná jen v 90 případech (tj. 10,6 %).

Velký počet jazykovědců uvádí, že PJP ztrácejí přízvuk tehdy, chceme-li zdůraznit slovo následující těsně za PJP,[10] zvláště pak v případech, „jež jsou sobě protivny…, např. jdu do velkého, ne do malého pokoje.“.[11] Zjišťovat tento faktor je velmi těžké, protože v projevech hlasatelů lze téměř každou nepřízvučnost PJP tímto způsobem odůvodnit.[12] V praxi se setkáváme s nepřízvučností PJP tohoto typu tehdy, je-li na slově následujícím po PJP silný citový důraz, např. když hlasatel vyjadřuje podiv či překvapení. Tak třeba ve větě Uragán způsobil, že na dvě stě padesát tisíc listalo bez přístřeší vyjadřuje hlasatel nepřízvučnostní PJP a naopak silným zdůrazněním číslovky dvě citový vztah k důsledkům přírodní katastrofy.

Vliv na přízvukování PJP mohou mít pravděpodobně i druhy slov.[13] V předložkových spojeních přechází často přízvuk z PJP na základní číslovku. V našem materiálu jsme našli 1 272 spojení, v nichž za PJP stála základní číslovka. PJP byly přízvučné v 802 případech (tj. 63,1 %). PJP byly nepřízvučné zvláště tehdy, následovaly-li po nich číslovky s větším počtem slabik (např. na sedumačtyřicet), ve spojeních s předložkou přes a ve výrazech přibližnosti (např. na tadvacet tisíc vštěvníků — na bylo přízvučné v 71,7 %). U číslovek řadových se tato tendence tak výrazně neprojevila (82,2 %). Rovněž zájmena přebírají přízvuk z PJP jen výjimečně (v 0,2 %).

Zvláštní případ přízvukování jsme zaznamenali u předložky s. Její vokalizovaná podoba se má stejnou podobu jako zájmeno se. Obě slova od sebe může odlišovat pouze taktový přízvuk: zájmeno se taktový přízvuk nemá, vokalizovaná podoba předložky se by taktový přízvuk mít měla, ale někdy nemá. Nepřízvučná podoba [196]předložky se může pak někdy ztížit srozumitelnost textu, např. Za sedum let se svými oddíly dokázal udělat …, …, který se svými partnery sklidil… V projevech hlasatelů je předložka se v 16,6 % nepřízvučná (tedy v postavení shodném se zájmenem se). K nesrozumitelnosti textu může dojít vlivem nepřízvučnosti předložky se relativně často, protože oba druhy slov jsou poměrně frekventované.[14]

Přízvučnost v ustálených spojeních

Při čtení textu se rozhlasoví hlasatelé setkávají s řadou spojení, která se pravidelně opakují. V nich bývá přízvuk většinou na PJP. V našem materiálu jsme našli 423 spojení pro Českou socialistickou republiku a 150 spojení pro Slovenskou socialistickou republiku. Časté opakování obou spojení způsobilo, že v prvém spojení byla PJP přízvučná ve 420 případech (tj. 99,3 %), ve druhém spojení ve 144 případech (tj. 96,0 %). Podobné údaje poskytují spojení na dnešek (PJP přízvučná ve 100,0 %), na zítřek (99,4 %), ze zahraničí (90,0 %) apod.

PJP bývá rovněž přízvučná tehdy, je-li součástí názvu. Jestliže je PJP na počátku názvu, je přízvučná vždy, např. Za rok se vrátím. U nás. Je-li PJP uprostřed názvu, většinou je rovněž přízvučná (v našem materiálu v 93,1 %), např. Ústí nad Labem, Pec pod Sněžkou. V případech, kdy za PJP stojí slovo, které je prvním slovem názvu (PJP tedy není součástí názvu), bývá PJP nepřízvučná, např. Nyní vás zavedeme do Zekrásných míst (název hudební skladby). V takových případech je nutné, aby hlasatel zdůraznil název díla, a význam PJP je zde vedlejší.

Závěr

PJP představují zvláštní případ přízvukování. V mluveném projevu bývají tyto předložky většinou přízvučné. K nepřízvučnosti PJP dochází zejména v těchto případech:

/1/ Následuje-li po PJP slovo (resp. takt) o větším počtu slabik. Slovem (taktem) „o větším počtu slabik“ rozumíme slovo (takt) o pěti a více slabikách, u méně zkušených mluvčích už slovo čtyřslabičné: se zahraničními umělci, tězí nad sebenaléhavějšími povinnostmi.[15]

/2/ Stojí-li před PJP jednoslabičné slovo a za ní slovo alespoň dvojslabičné: zdůraznil, že o naší politice… Tato tendence je patrná zejména v takových případech, kdy před PJP stojí slovo přízvučné: boj o zvýšení mezd.

/3/ Chce-li mluvčí zdůraznit slovo nebo výraz za PJP. Tento důraz je někdy spojen s citovým vztahem interpreta k označované skutečnosti (podiv, politování): na dvě stě tisíc listalo bez přístřeší… [197]Tato snaha o zdůraznění je patrná i v případech, kdy jde o vytčení protikladu: prohráli na domácím, ne na cizím hřišti. Konečně je tato snaha patrná i tehdy, stojí-li za PJP základní číslovka: na dvacet čtyři různých podniků.

/4/ Některé další příčiny[16] (ovlivňují pouze malou část předložkových spojení):

a) následuje-li po PJP příslovce, jiný nesklonný výraz nebo vsuvka: ve velmi naléhavé ležitosti, zaklepat na obrazně řečeno bránu útvaru;

b) tvoří-li PJP a slovo po ní následující obtížně vyslovitelnou skupinu: tak o ostatních členech skupiny, při přísaze, přes středEvropu, na městí;

c) je-li výraz za PJP vlastním názvem: do Zekrásných míst;

d) jde-li o enumeraci: pro Čechy a Slováky v zahraničí.[17]

Výše uvedené faktory nepůsobí izolovaně, nýbrž se kříží, často se vzájemně posilují, někdy naopak oslabují. Jsou závislé na osobnosti mluvčího.

Závěrem je nutné říci, že rozhlasoví hlasatelé většinou dobře znají výslovnostní kodifikaci a snaží se ji dodržovat. Protože kodifikace nepředpisuje přízvučnost PJP bez výhrad, nýbrž připouští výjimky, ukazují výsledky rozboru především to, do jaké míry hlasatelé těchto alternativních možností v přízvukování PJP využívají. Proto je možné přízvukování PJP v projevech rozhlasových hlasatelů považovat za horní hranici možností přízvukování PJP vůbec.


[1] NŘ 63, 1980, s. 145—149. Tento článek je jeho pokračováním.

[2] B. Havránek — Al. Jedlička, Česká mluvnice, Praha 1970, s. 36.

[3] To doporučuje též Výslovnost spisovné češtiny, Praha 1967, s. 39, § 62.

[4] M. Krčmová-Hrabáková tento vliv nazývá „obsahovým“ (viz Poznámky k otázce přizvukování jednoslabičných původních předložek ve spojení se jménem, Sborník prací FFBU, 1964, A-12, s. 105—115).

[5] K tomu podrobněji srov. J. Vachek, Dynamika fonologického systému současné spisovné češtiny, Praha 1968, s. 110—114.

[6] Z materiálu jsme vyřadili spojení PJP a zájmena (např. na tom), spojení PJP a přídavného jména (např. na západní), dále spojení, v nichž jedním z rozvíjejících členů bylo příslovce (o tom dále), a spojení s několikanásobným přívlastkem (např. pro mladší i starší návštěvníky).

[7] Viz s. 68, § 113, čl. 1.

[8] Na to upozornil i F. Daneš, Přízvukování předložek, in: Jazykový koutek Československého rozhlasu, Praha 1949, s. 65—66. — Srov. i K. Svoboda — E. Čech — K. Hausenblas, Český jazyk pro střední školy, Praha 1978, s. 81.

[9] Podrobněji viz např. J. Oravec, Slovenské predložky v praxi, Bratislava 1968, s. 18—19.

[10] Viz např. J. Durdík, Kallilogie čili o výslovnosti, Praha 1873, s. 9—10; A. Frinta, Novočeská výslovnost, Praha 1909, s. 147; J. Chlumský, Česká kvantita, melodie, přízvuk, Praha 1928, s. 230n.; Výslovnost spisovné češtiny I, Praha 1967, s. 68.

[11] J. Král, Česká prosodie, Praha 1909, s. 223. Srov. i Výslovnost spisovné češtiny I, Praha 1967, s. 69, § 113, čl. 3b.

[12] Jediným případem, v němž tato interpretace není možná, je spojení na stanici Hvězda; důraz je zde na jmenovacím nominativu Hvězda.

[13] Podobná situace je zřejmě i ve slovenštině. Viz S. Ondrejovič, O prízvukovaní jednoslabičných predložiek v publicistickom štýle slovenčiny (II), Slovenská reč 44, 1979, s. 346—352.

[14] J. Jelínek — J. V. Bečka — M. Těšitelová, Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce, Praha 1961, uvádí zájmeno se jako 23. nejfrekventovanější slovo v češtině. PJP s je sice na 8. místě, její vokalizovaná podoba je však méně častá; podle našeho materiálu odpovídá zhruba postavení PJP od, která je 40. nejfrekventovanějším slovem.

[15] K tomu srov. rovněž E. Habětínová, K přízvukování předložkových spojení v mluvené češtině, SaS 27, 1966, s. 243—247.

[16] O nich podrobněji viz J. Zeman, K otázce přízvukování prvotních jednoslabičných předložek v mluvené spisovné češtině, disertační práce FFUK, Praha 1980, s. 29—46.

[17] Enumerace vliv na přízvukování PJP jistě má. Jestliže v projevech hlasatelů příliš patrná není, pak je to způsobeno skutečností, že většina enumerací je součástí ustálených spojení (např. v předpovědích počasí na dnešek a zítřek, na pondělí a úterý apod.).

Naše řeč, ročník 66 (1983), číslo 4, s. 192-197

Předchozí Emil Dvořák: Ke kodifikaci pravidel užívání přechodníků

Následující Naděžda Kvítková: Názvy tříletých učebních oborů středních odborných učilišť

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1