O jazyce současné české publicistiky v číslech

Jan Petr

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Oddělení matematické lingvistiky a fonetiky Ústavu pro jazyk český ČSAV za vedení M. Těšitelové provádí již po řadu let výzkum češtiny z hlediska kvantitativního. To znamená, zjišťuje se výskyt, četnost (frekvence) jazykových jevů z různých jazykových rovin, jejich vztahy ve větě, popřípadě i ve vyšší jednotce, v textu apod.[1] Toto studium vede totiž nejen k hlubšímu poznání jednotlivých jazykových jevů a jejich fungování při komunikaci, ale samo o sobě také odhaluje nové rysy jazykových jevů, jejich funkce, zákonitosti jejich využití v textu apod.[2]

Dílčí výsledky výzkumu zmíněného oddělení ÚJČ ČSAV jsou nejnověji shrnuty v publikaci M. Těšitelové a kol. Kvantitativní charakteristiky současné české publicistiky (Linguistica II, Praha 1982, 82 s.). Práce přináší zmíněné charakteristiky v rovině slovní zásoby (M. Těšitelová, s. 3—12), tvarosloví (M. Těšitelová — M. Ludvíková, s. 14—37) a skladby (L. Uhlířová — I. Nebeská, s. 38—71). V závěru práce se popisuje technika zpracování hromadných dat při řešení dané problematiky (J. Králík, s. 72—80) a uvádí soupis použité literatury (s. 81—82).

Základ statistického zpracování tvořilo 180 000 slov získaných ze 60 textů, resp. výběrů souvislých částí textu, každý v rozsahu 3000 slov. Tento materiál pochází z denního tisku (ústředních, krajských i oborových novin), časopisů různého obsahového zaměření a mluvených žurnalistických útvarů (televizních a rozhlasových pořadů) z let 1972—1974. Zvláštní pozornost si zaslouží skutečnost, že materiál a další statistické zpracování bylo pořízeno s pomocí moderní výpočetní techniky, pomocí děrných štítků byl materiál uložen na magnetickou pásku samočinného počítače Tesla 200.

Pokusme se nyní shrnout a posoudit výsledky, k nimž zmíněný kolektiv pracovníků ÚJČ dospěl při studiu jazyka dnešní publicistiky, resp. publicistického stylu. K stylovému rozvrstvení češtiny dodávám, že publicistický styl se považuje za samostatný funkční styl, podobně jako styl umělecký a odborný. Publicistický styl spolu se stylem odborným a administrativním vytváří styl věcný, který má právě v současné době pro každého [249]z nás zásadní význam. Proto je mu věnována oprávněná pozornost našich jazykovědců.

V oblasti slovní zásoby, v níž se život společnosti a jeho změny obrážejí nejvýrazněji, se celkem jasně vydělují jazykové a stylistické rysy, které platí jednak pro publicistiku obecně, jednak pro publicistiku období budování rozvinuté socialistické společnosti. Z plnovýznamových slov se ukazuje charakteristická zvláště frekvence jména, podst. a příd. jména. Mezi těmito slovy (seřazenými podle klesající absolutní frekvence) se výrazně vydělují tři vrstvy: /1./ společná s obecnou slovní zásobou (např. slova život, člověk, práce, ruka apod.), /2./ charakteristická pro publicistiku vůbec (např. slova rok, léta, úkol apod.), /3./ typická pro současnou publicistiku: jsou to pojmenování politicko-ekonomických jevů (např. slova strana, organizace) a jevů souvisejících s tématem (např. slova děti, lid, vláda apod.). U příd. jmen do této vrstvy patří např. slova socialistický, sovětský, mladý apod. Příznačným rysem jazyka publicistiky je dále poměrně vysoký počet cizích, ev. přejatých slov a zkratek. Tak se k častým slovům hlásí např. slova jako organizace, film, program, republika, kolektiv, politika apod., zkratky jako KSČ, SSM, ROH, SSSR apod. Většinou se řadí do zmíněné třetí skupiny slov ve slovníku, tedy mezi slova politicko-ekonomická.

V slovníku publicistiky se vydělují např. podle příslušnosti slov k jednotlivým slovním druhům některé slovní skupiny. Autoři statistické analýzy se přidržují celkem tradičního třídění na deset slovních druhů, i když se snaží brát v úvahu „přesahy“ mezi nimi. Svědčí o tom zejména kód, který nacházíme ve Frekvenčním slovníku současné české publicistiky (M. Těšitelová a kol., Praha 1980, interní tisk ÚJČ ČSAV), který tvoří organickou a nepostradatelnou součást recenzované práce. Pro jazyk publicistiky obecně řečeno je charakteristická vyšší frekvence podst. jmen a ve shodě s nimi i příd. jmen, dále pak nižší frekvence sloves, i když ta představují třetí nejfrekventovanější slovní druh v publicistice vůbec. Také ostatní druhy slov se vyskytují v publicistice v jistých vztazích, které autoři recenzované práce označují jako příznakové pro jazyk publicistiky vůbec. K těmto a některým dalším obecným tvrzením, zejména v oblasti slovní zásoby, autoři docházejí proto, že mohou své pracovní výsledky srovnat s výsledky českého[3] a slovenského[4] frekvenčního slovníku a tím své výsledky „zhodnocovat“, zobecňovat. A to je nesporným kladem recenzované monografie.

Ukazuje se také, že i tzv. mluvnická (gramatická) slova, spojky, předložky, modální slovesa, příslovce, zejména zájmenného původu apod., která jsou nejčastější v jazyce vůbec (srov. práci cit. v pozn. č. 3), mají také [250]v publicistickém stylu charakteristickou frekvenci, některá z nich pak shodnou s frekvencí v jazyce věcného stylu.

V oblasti tvarosloví se autoři soustředili na frekvenci některých kategorií jména, podst. a příd. jména a zájmena. Pokud jde o frekvenci pádu u podst. jmen, označují autoři jako příznakovou frekvenci 2. pádu ve funkci přívlastku. Přihlíží-li se však zároveň ke kategorii rodu, u podst. jmen muž. rodu pak k životnosti, převládá u podst. jmen muž. rodu životných frekvence 1. pádu jedn. čísla. To znamená, že tato podst. jména zastávají ve větě nejčastěji skladební funkci podmětu. U podst. jmen muž. rodu neživotných a podst. jmen žen. rodu zjišťují autoři kolísání ve frekvenci 1. a 4. pádu, resp. konkurenci ve frekvenci podmětu a předmětu u těchto podst. jmen. Také frekvence 6. pádu, zejména u podst. jmen stř. rodu, je v publicistice významná, souvisí s informativním úkolem publicistiky (určení času a místa). Z toho, že 6. pád má u příd. jmen stř. rodu nižší frekvenci než u podst. jmen téhož rodu, lze usoudit, že tato podst. jména ve funkci příslovečného určení nebývají často rozvíjena přívlastkem. Naopak podst. jména muž. rodu životná v skladebné funkci podmětu bývají v publicistice rozvíjena několikanásobným příd. jménem ve funkci přívlastku. Totéž platí pro podst. jména muž. rodu neživotná a podst. jména žen. rodu v 1. pádu množ. čísla. — Tyto a další charakteristiky můžeme vyčíst z dat o frekvenci tvaroslovných kategorií u podst. jmen a příd. jmen v publicistice.

Pro publicistiku se dále ukazuje jako typická frekvence zájmen a jejich morfologických kategorií. Platí to zejména pro mluvené projevy, kde se vyskytují nejčastěji ukazovací zájmena, dále osobní a přivlastňovací. Naproti tomu v psaných publicistických projevech jsou nejčastější vztažná zájmena. Pokud jde o frekvenci morfologických kategorií zájmen osobních bezrodých, ukazuje se jako příznaková frekvence životnosti a pádu, a to frekvence 3. pádu (u podst. jmen má frekvenci nejnižší) a 4. pádu. U ukazovacích zájmen se zjistila nejvyšší frekvence tvaru stř. rodu to, které vystupuje jako textový konektor. Je ovšem nejisté, zda tento tvar můžeme ještě pokládat za tvar zájmena ten, anebo již ponejvíce za částici.

Tím, že vztažné zájmeno který vedle spojek nejčastěji uvádí vedlejší věty přívlastkové, můžeme vyložit, že u tohoto zájmena má poměrně nejvyšší frekvenci 1. pád. Naproti tomu u vztažného zájmena jenž se nejvyšší frekvence 6. pádu uvádí do vztahu se slovesy mluvení a konání, která mají v publicistických textech významné postavení. Jejich doplnění se vyjadřuje vedlejší příslovečnou větou místní.

Vedle frekvence některých kategorií jména sledují autoři monografie také frekvenci kategorií slovesa, které má v psaných i mluvených publicistických textech zvláštní postavení (srov. s. 8). U kategorie osoby se ukazuje jako charakteristická vyšší frekvence 1. os. množ. čísla vedle nejčastější 3. os. jedn. a množ. čísla. Je to způsobeno tím, že se touto osobou vyjadřuje kolektivní mínění, ztotožnění se čtenářem apod. Dále se ukazuje jako pří[251]znakové spojení kategorie 1. os. množ. čísla zejména s podmiňováním způsobem. Tím se vykládá v publicistice výkyv ve prospěch tvarů množ. čísla v poměru počtu tvarů jedn. a množ. čísla (65 % : 35 %); tento poměr je jinak ustálený.

Podle očekávání se v publicistických textech shledala vysoká frekvence tvarů přítomného času (vzhledem k referující funkci publicistiky) a dále výrazná převaha tvarů činného rodu nad tvary rodu trpného. Dynamičnost textů publicistického stylu není ovšem dána pouze tímto vztahem. Je to složitá otázka, která je podmíněna i počtem podst. jmen slovesného původu, zejména podst. jmen slovesných (srov. úkol, výbor, podnik, zařízení, vedení apod.), dále příd. jmen slovesného původu (srov. pracující, pracovní, výrobní apod.).

Také mnohá data uváděná o frekvenci morfologických kategorií v publicistických textech nabývají zejména srovnáním s daty frekvenčního slovníku češtiny (cit. pod č. 3) obecné platnosti a autoři si mohou dovolit formulovat některé speciální závěry platné pro jazyk publicistiky, jak jsme ukázali na několika příkladech.

Cenným přínosem monografie je kvantitativní analýza skladby, a to /A/ věty jednoduché a /B/ souvětí.

U věty se nejprve sleduje její délka. Publicistika se vyznačuje nepříliš dlouhými větnými celky (s průměrnou délkou kolem 16 slov). Věta jednoduchá sama obsahuje průměrně 11 slov a je průměrně delší než vedlejší věta (má průměrně asi 8 slov) a než věta hlavní (má průměrně asi 7 slov). Délka věty v publicistice roste tím, že se větné členy rozvíjejí přívlastky, méně pak přiřazováním koordinovaných členů. Dále se ukazuje, že syntaktická funkce je do značné míry závislá na lexikálním charakteru slova. Např. ve funkci přívlastku se vyskytují příd. jména /l./ čistě relační, v převaze denominativní, např. socialistický, národní, sovětský aj., /2./ konkretizační a kvantitativní, původu zájmenného a číslovkového, např. náš, svůj, první, některý aj., /3./ vyjadřující časový vztah, vztah k předcházejícímu kontextu apod., srov. současný, letošní, poslední aj. Naproti tomu v přísudku jsou to nejčastěji příd. jména jakostní, např. dobrý, velký, malý, jasný, krásný, vysoký aj.

Rozborem jazyka publicistiky se zjistilo, že vztahová příd. jména nabývají tu různých významových odstínů hodnotících, a přejímají tudíž i jejich syntaktickou funkci, tedy místo funkce přívlastku funkci v přísudku a naopak, např. špičkový závodník, jeho chování nebylo sportovní apod. Tato a podobná zjištění budou ovšem vyžadovat ověření na jazykovém materiále z jiných funkčních stylů, abychom jim mohli připsat obecnou platnost. Totéž platí o některých zjištěních o slovosledu a aktuálním členění, kdy jde např. o několikanásobný větný člen. Přesvědčivý je např. výklad, že napětí, které vzniká mezi několikanásobným tématem, které je významově [252]a sdělně závažnější, a všeobecným a málo rozvitým rématem, je základem stylisticky příznakového aktuálního členění v publicistice.

Statistický rozbor souvětí v publicistice mimo jiné ukázal využití něktetých typů souvětí. V publicistice se častěji využívá koordinačních spojení vět a rozmanitějších typů souvětí. Zvýšená frekvence některých vedlejších vět podmětových a předmětových se uvádí do vztahu k lexiku, zvl. k užití některých plnovýznamových sloves vyjadřujících postoj mluvčího k vyjadřované skutečnosti, např. domníváme se, lze říct, myslím, že aj. Ostatní rysy souvětí jsou společné jednak se systémovými rysy souvětí vůbec, např. počáteční postavení hlavní věty, tendence k užívání kratších větných celků, poměr jednoduché věty a souvětí (1 : 1) apod., jednak s rysy omezenými na věcný styl, např. typy souvětí, pořadí vedlejších vět, převažující počet přívlastkových vět, zanedbatelné frekvence vedlejších vět přísudkových, místních a doplňkových.

Všechna uvedená statistická zjištění týkající se jednoduché věty a souvětí znamenají významný přínos nejen pro studium jazyka publicistiky z hlediska kvantitativního, ale i pro studium skladby vůbec. Obecnou platnost četných závěrů v monografii bude ovšem ještě třeba ověřit na jazykovém materiále z jiných funkčních stylů.

Poslední část práce, věnovaná technice zpracování hromadných dat, popisuje postup práce při přípravě a zpracování dat týkajících se publicistiky, různé druhy výpisů, kterých se při řešení daného úkolu používalo, a konečně programy k řešení zvláštních problémů, jako je např. zjištění frekvence koordinovaných větných členů apod. Kapitola umožňuje i neodbomíkovi dobře pochopit možnosti, které poskytuje moderní výpočetní technika, zejména samočinné počítače, při shromažďování a výkladu jazykových dat vůbec.

Monografie, o níž jsme zde referovali, je přínosem pro poznání jazyka a stylu české publicistiky vůbec a současné publicistiky zvláště. Je zaměřena na zkoumání řečových prostředků, kterých se v současnosti užívá v hromadných sdělovacích prostředcích. Vzhledem k úloze, jakou zaujímá publicistický styl v psaných i mluvených projevech socialistické společnosti, jde o práci společensky závažnou a vskutku aktuální. Závěry v ní obsažené mají také dosah pro jazykovou praxi a jazykovou kulturu. Práce je poučná rovněž z metodologického hlediska. Ukazuje, jak se dá využívat moderní výpočetní techniky (zvláště počítačů) v jazykovém výzkumu a v kvantitativní lingvistice zvláště. Vždyť právě moderní výpočetní technika umožnila provádět do velké hloubky všestrannou kvantitativní analýzu jazyka publicistiky. Ocenění zaslouží i zmíněný doplněk monografie, Frekvenční slovník současné české publicistiky (doplněk k analýze slovní zásoby) a doplněk druhý, soubor tabulek a grafů, který vyjde ještě v tomto roce jako zvláštní svazek série Linguistica III. Je to originální vydání statistických dat týkajících se gramatiky (morfologie a syntaxe). Linguistica II a III a [253]frekvenční slovník vytvářejí tak jedinečný celek, který znamená významný přínos nejen pro studium jazyka současné české publicistiky, ale i pro metodologii kvantitativní analýzy současného jazyka.

---

[1] Srov. M. Těšitelová, Kvantitativní lingvistika. Lingvistické příručky, Praha 1977 (vysokoškolské skriptum).

[2] Srov. práce M. Těšitelové Otázky lexikální statistiky, Praha 1974 nebo Využití statistických metod v gramatice, Praha 1980.

[3] J. Jelínek, J. V. Bečka, M. Těšitelová, Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce, Praha 1961.

[4] J. Mistrík, Slovník tlače, Bratislava b. r., týž, Frekvencia slov v slovenčine, Bratislava 1969.

Naše řeč, ročník 65 (1982), číslo 5, s. 248-253

Předchozí Vlasta Červená a kol.: K dějinám vzniku a vydávání Jungmannova Slovníku

Následující Karel Kučera: Významný příspěvek k tvoření sloves v češtině