Ještě k otázce pravopisu na bohemistické konferenci

Marie Čechová

[Reviews and reports]

(pdf)

-

V 5. čísle 64. ročníku Naší řeči vyšla z pera J. Zimové a J. Válka zpráva o druhé bohemistické konferenci katedry českého jazyka a literatury Ped. fak. v Ústí n. L., pořádané r. 1980. Autoři zprávy neměli k dispozici doslovné texty referátů, a tak došlo v informaci o vystoupení M. Čechové k určitému, jistě neúmyslnému zkreslení smyslu referátu. Protože jde o zásadnější posun, považujeme za potřebné tuto informaci upřesnit.

V referátě byly uváděny argumenty ve prospěch zjednodušení (např. ne celá veřejnost zvládla pravopis úspěšně, přestože škola věnuje pravopisu velké množství hodin, zjednodušení pravopisu je žádoucí z hlediska školy) i protiargumenty (např. pravopis je z větší části záležitostí konvence, jeho změny bývají pociťovány příslušníky národního společenství nelibě, ustálenost pravopisu je u kulturně vyspělých národů samozřejmostí — je součástí tradice, je třeba zvážit i další otázky, zvláště finanční náklady tisku spjaté s případnými změnami pravopisu). Také rozsah změn se musí zvažovat; jejich odstupňovaná míra se odrazila v návrhu čtyř možných variant úprav, přičemž 1. varianta by neobsahovala radikální změny, nearchaizovala by psanou slovesnost, nedošlo by k změně dosavadních principů pravopisných, ale důsledně by se dopracovaly pravopisné zásady z roku 1957 a tím by se také pravopis zjednodušil (srov. psaní velkých písmen, počešťování slov cizího původu); 2. varianta by sledovala odstranění formálních rozdílů v pravopisu slovenském a českém; realizace 3. varianty by znamenala značné zjednodušení pravopisných zásad (např. odstranění y v příčestí a ve vyjmenovaných slovech a slovech s nimi příbuzných, odstranění ů); 4. návrh by se týkal důsledného uplatnění principu fonetizace pravopisu (současný pravopis je fonologický, nikoli fonetický), což je nejméně reálné.

Ve zprávě o referátu nebyly tyto návrhy zřetelně odděleny a změny byly bez hierarchizace označeny jako nutné a žádoucí. K tomu opravujeme: Za nezbytné považujeme změny uvedené v 1. variantě, některé další změny za žádoucí nebo za možné, 4. variantu za nežádoucí.

Naše řeč, volume 65 (1982), issue 4, p. 223

Previous Pavel Jančák: K monografickému výzkumu východočeské městské mluvy

Next Jiří Kraus: Moderátor