Pokojové nebo bytové stěny

Eva Macháčková

[Short articles]

(pdf)

-

Pokoj, ve kterém se rodina schází zpravidla k večernímu posezení a podebatování, popř. k sledování televize, se jmenuje obývací pokoj. Adjektivum obývací užité v tomto spojení má význam „sloužící, určený k obývání“. Zařízení obývacího pokoje bývá poplatné době a zpravidla představuje ucelený nábytkový soubor, v dřívější době např. gauč, křesla, stolek, knihovnu, prosklené a kombinované skříňky sloužící různým účelům. Takovému kompletnímu zařízení do obývacího pokoje se říká také obývací pokoj (hovor. obývák, ob. obejvák, např.: Koupili jsme si obývák), tzn. celé spojení obývací pokoj se přeneslo na označení zařízení, nábytku do tohoto pokoje. Podobně se přeneslo i označení jiných místností na jejich zařízení, srov. např. mahagonová ložnice, kovová kuchyně.

Dnes se zpravidla jako zařízení do obývacího pokoje kupuje „sedací souprava“ a „stěna“ — říká se jí skříňková, skříňová, bytová, obývací, pokojová, v odborné literatuře též funkční stěna, nábytkový soubor, skladební dílcový systém, skříňkový systém, sektorový systém, skříňové elementy aj. Stěna bývá složena z různě velkých skříní a skříněk, např. z dvoudveřových a jednodveřových šatníků, z příborníků, prádelníků, likérníků, knihoven, skříněk policových a zásuvkových, s plnými dvířky nebo jen zasklenými. Jednotlivé typy stěn dostávají od výrobců různá jména jako Radikál, Interprogram, Angara, Zina, Oskar, Oslava, Jantar apod. Samo slovo stěna je ovšem v názvech užito v přeneseném významu. Nejde o „svislou část stavby ohraničující prostor místnosti, zvláště její dovnitř obrácený povrch“, ale o druh nábytku postaveného u stěny, stěnu zpra[108]vidla zakrývající (jakoby tvořící stěnu novou).

V nábytkářském názvosloví nejsou tyto výrobky ještě pojmenovány. Najdeme tam sice termín skříňová stěna, označuje se jím však něco jiného: „nábytek upravený konstrukčně tak, aby se případně dal i vmontovat do stavby a stal se její součástí, např. vestavěná skříň“.

Jak bychom tedy mohli soubory skříní a skříněk nejvhodněji nazvat? Název skříňková stěna není vhodný jako termín s všeobecnou platností; adjektivum od zdrobnělého substantiva skříňka se nehodí pro označení stěn s velkými skříněmi. Protože od dvouslovného pojmenování obývací pokoj nemůžeme utvořit adjektivum, vznikl „krátkým spojením“ název obývací stěna. Není to název vhodný — adjektivum obývací nemůže mít v tomto spojení význam „určený, sloužící k obývání“. Neříkáme přece ani „obývací nábytek“. Adjektivum obytný se také nehodí, má význam „určený k bydlení“ a pojí se se slovy označujícími nějaký prostor (obytný dům, obytný prostor, obytný automobil), popř. plochu: obytná plocha. Stěna není ani určena k bydlení, ani neslouží k obývání, neměli bychom tedy názvů obývací nebo obytná stěna jinde než v hovorové řeči užívat.

Vhodnými „kandidáty“ pro spojení se substantivem stěna se zdají adjektiva bytový a pokojový. Názvy bytová, popř. pokojová stěna jsou z jazykového i odborného hlediska nejpřijatelnější. Odborníci mohou pak ještě užívat speciálních termínů jako skladební dílcový systém apod.

Naše řeč, volume 65 (1982), issue 2, pp. 107-108

Previous Běla Poštolková: Znovu o plazmě a o plazmatu

Next Olga Petrželková: Fóliovník, fólijník