Třicet let činnosti ČSAV

Otakar Šoltys

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Je zvykem hodnotit práci již vykonanou i tu, která ještě má být vykonána, zejména u příležitosti významných výročí, ať už se jich dožívá jedinec, nebo instituce. Mezi taková výročí rozhodně patří i třicet let trvání Československé akademie věd. Když 17. listopadu 1952 byla vyhlášena ČSAV, byli si její zakladatelé (v čele se Zdeňkem Nejedlým) vědomi toho, že ČSAV překonává svým zaměřením i programem své předchůdkyně — Královskou českou společnost nauk, založenou 1784, a Českou akademii věd a umění, založenou 1891. Také KSČ, vedoucí síla naší společnosti, si již před třiceti lety plně uvědomovala, jaké důležité postavení má věda při budování a rozvoji společnosti nového typu, a proto vytvořila v ČSAV podmínky pro rozvoj vědy nesrovnatelně lepší, než byly podmínky v předchozích institucích. ČSAV již od počátku sdružovala špičkové československé odborníky a poskytovala jim prostředky i prostor uskutečňovat výzkumy, které by byly za jiných podmínek nerealizovatelné. S rozvojem světové socialistické soustavy a s rozvojem mezinárodní spolupráce se tento prostor ještě více rozšířil a rozšiřuje. Kvalitativně nové pojetí funkcí vědy v ČSAV dokládá i tato pasáž ze Zákona o ČSAV: „V období budování vyspělé socialistické společnosti a vytváření předpokladů pro postupný přechod ke komunismu je jedním z hlavních činitelů úspěšného rozvoje společnosti socialistická věda, která, budujíc na pevném základě vědeckého světového názoru, marxismu-leninismu, proniká všechen společenský i hospodářský život; stává se bezprostřední výrobní silou a jednou z hlavních tvůrčích složek dalšího vývoje společnosti a jeho plánovitého řízení.“ Praxe ověřila, že tato politika strany a vlády v oblasti vědy a výzkumu je správná.

Obdobné funkce v naší společnosti na Slovensku má i nedílná součást Československé akademie věd, Slovenská akademie věd. O rozsahu a bohatosti výzkumného programu svědčí i fakt, že obě naše akademie mají dohromady 109 specializovaných ústavů (62 a 47), z nichž většina je zapojena do mezinárodní spolupráce. K ještě větší efektivnosti výzkumu jistě povedou i změny, které v současnosti v ČSAV probíhají.

Ústav pro jazyk český je jedním z pracovišť, která vstoupila do ČSAV mezi prvními. Již 1. ledna 1953 byl začleněn mezi pracoviště nově vzniklé ČSAV. Celou svou dosavadní činností se snažil naplnit v oblasti jazykovědné bohemistiky a obecné lingvistiky poslání, které dostala ČSAV do vínku. Jak se mu to dařilo i jaké měl neúspěchy, o tom se čtenáři Naší řeči mohli dočíst v článku jeho současného ředitele Jana Petra Na okraj výročí Ústavu pro jazyk český, který byl otištěn v prvním čísle minulého ročníku. [74]Důležité je, že ÚJČ má před sebou ještě mnoho úkolů a že má i dostatek pracovníků, kteří jejich splnění považují za své životní poslání.

Nezbývá nám než přát Československé akademii věd, aby se jí podařilo splnit všechny náročné úkoly, které na ni při rozvoji naší socialistické společnosti čekají, aby na její půdě vznikala vyspělá socialistická věda plně se opírající o marxistický světový názor, věda hájící pokrok a mír, věda, jejíž výsledky ovlivní život každého z nás.

Naše řeč, volume 65 (1982), issue 2, pp. 73-74

Previous Jan Petr: Shoda českých přívlastků s názvy citovanými v cizím jazyce

Next Petr Mareš, Petr Nejedlý: Dvacet let od smrti Zdeňka Nejedlého