Za výkladními skříněmi je mnoho tabel

Eva Macháčková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Stalo se již tradicí, že každá třída maturantů (dnes dokonce i dětí absolvujících mateřské školy) chce mít své tablo a chce je mít co nejoriginálnější a nejhezčí. Slovo tablo je francouzského původu a do češtiny proniklo s koncovým ó.[1] Podobně jako jiná od původu francouzská slova (plymó, byró, plató, šodó), je i slovo tabló zakončeno v 1. pádě samohláskou, která se u domácích jmen jako koncovka nevyskytuje. Je proto nesklonné. Avšak i neobvykle zakončená cizí slova se mohou postupně začleňovat do českého tvarového systému, v našem případě tak, že se koncová samohláska zkracuje. Podoba zakončená na krátké o se pak už zařazuje ke vzoru město a může se skloňovat; vedle nesklonné podoby tabló je tedy i skloňovaná podoba tablo, tabla, tablu, podobně jako byro, byra, byru (vedle nesklonného byró), plato, plata, platu (vedle plató). U počeštěných podob může dojít i k významovému posunu.

Mluvčí někdy váhají, mají-li od slova tablo utvořit 2. pád množného čísla. Je ve větě „Za výlohami je mnoho tabel“ tvar tabel správný? Tento tvar je sice nezvyklý, ale náležitý. Pro usnadnění výslovnosti se v 2. pádě množného čísla některých podstatných jmen rodu ženského a středního vkládá mezi dvě za sebou následující souhlásky samohláska -e: čerpadlo — čerpadel, kloktadlo — kloktadel, podobně nosítek, dřívek, křesel, desek, dívek. Dvě podoby 2. pádu, tj. s -e i bez -e jsou u středního rodu v podstatě jen u slov zakončených na -sko: ohnisk i ohnisek, ložisk i ložisek apod. V běžné vyjadřovací praxi dáváme však dnes í zde přednost tvaru s vkladným -e; lépe se totiž vyslovuje. Váhání při tvoření množného čísla od slova tablo plyne spíše z toho, že jde o počeštěné slovo přejaté a že tvaru 2. pádu množného čísla užíváme od tohoto slova řidčeji.

Nezvyklé jsou i tvary 2. pádu množného čísla od některých jiných podstatných jmen, a to proto, že jich v množném čísle užíváme vůbec zřídka.[2] Tak máme jen jedno metro (jako zařízení), nikoli více „meter“, i když existují jeho různé trasy, linky. Také od podstatných jmen látkových tvoříme množné číslo zpravidla jen tehdy, označujeme-li různé druhy „másel, sádel, stříber“. Všechny tyto tvary jsou sice nezvyklé, jsou však utvořeny zcela správně.

---

[1] Ve francouzštině nejde u slov jako tabló, plymó (tableau, plumeau) o samohlásku dlouhou, ale o přízvučnou otevřenou krátkou.

[2] srov. k tomu Z. Hrušková, Den a jeh, Jazykový koutek Československého rozhlasu, 3. výběr, Praha 1959, s. 220.

Naše řeč, ročník 64 (1981), číslo 4, s. 224

Předchozí Antonín Rubín: Dvojčata

Následující Josef Filipec: Z prehistorie a historie Ústavu pro jazyk český ČSAV