Časopis Naše řeč
en cz

Čím dál, tím víc; čím dál víc

Jiří Malovaný, Red. (= Redakce)

[Articles]

(pdf)

-

Jiří Malovaný

Slyšíme-li věty: »Prší čím dál víc, ten hoch je čím dál horší, přicházeli do krajin čím dál pustějších«, překvapí nás, že je v nich vynecháno zájmeno »tím«. Kdo má jemný cit pro přesnost výrazu, žádá, aby věta byla vyjádřena plně: »Prší čím dál, tím víc«.

Kdyby byl věty takové vymyslil brusič, byl by k nim dospěl touto úvahou: Čeština proti němčině vyniká větší úsporou výrazu; dbejme této přednosti, kde jen můžeme! Říkáme a píšeme: »Poroučím se. Koho chrání Bůh svým štítem, nezahyne v boji lítém. Jestli mě ráda máš, vyprodej, kde co máš … « V těchto větách jsou vynechána zájmena »já, ten, ty« a spojka »tedy«. Proto budu mluviti lépe česky, řeknu-li: »Čím dál hůř« místo »Čím dál, tím hůř.« — Ale takový úsudek brusičův byl by nesprávný, neboť v pádech nepřímých se zájmeno ukazovací souvztažné nevynechává. Říkáme vždy: Čí chléb jíš, toho píseň zpívej. Komu se nelení, tomu se zelení. Čím horší kolo, tím více skřípá.

Vazba »čím dál víc« vyvinula se však v nářečí a má jiný původ než snahu o úsporu výrazu. Přesné doklady její mám z nářečí hanáckého, kterým se mluví na Přerovsku. Překládám je však hláskově a tvarově do jazyka spisovného, abych pozornost čtenářovu neodvracel neobvyklými tvary hanáckými od zjevu slohového, o který zde vlastně běží.

V nářečí tom se vynechává zájmeno »tím« jen po výraze »čím dál«, a to jen tehdy, je-li to úsporný výraz s významem »čím je [294]dál, čím bylo dál, čím bude dál«. Je-li ve výraze tom jiné sloveso, zájmeno »tím« se nikdy nevynechává. Vždy se musí říci: »Čím dál jsme šli, tím více jsme bloudili.« Vedle toho však bývá »bloudili jsme čím dál víc« i »bloudili jsme čím dál, tím víc«.

Při vynechávání zájmena »tím« vyvinul se jemný rozdíl významový. S důrazem se říká: »Čím dál, tím víc prší = prší čím dál, tím víc«. Vedle toho se mnohem častěji řekne bez důrazu: »Prší čím dál víc, prší co dál víc, co dál víc prší«. V těchto větách splývá výraz »čím dál víc« podobně jako ve větě: »Prší pořád víc«. Výrazem »čím dál« se určují komparativy příslovcí a komparativy adjektiv v doplňku. Na př.: »Píše čím dál pěkněji. Co mu (nemocnému) má býti lépe, je mu co dál hůř. Ti řezníci platí (za krávy) čím dál méně. Zdálo se, že bude teplo, a je to co dál horší. Všecko je co dál dražší. Ty jsi co dál horší. Krájíš ty krajíčky čím dál tenčí; za chvíli bude skrz ně vidět svatý Hostýn.« — U adjektiva přívlastkového se tento obrat v tomto nářečí snad ani nevyskytuje. Je to tím, že prostý člověk raději řekne celou větu nebo jiný obrat, než by užil nepřehledného výrazu přívlastkového. Následující věty vyjádřil by takto: »Chodil k nám se stížnostmi čím dál většími = chodil k nám a stěžoval si co dál víc. Přicházeli jsme do krajin čím dál úrodnějších = jak jsme šli, tak čím dál, tím byla větší úroda = čím dál jsme šli, tím ta země byla úrodnější.«

Vazba »čím dál víc« vznikla spletením dvou vazeb (kontaminací). V onom nářečí se říká: a) Všecko je co den dražší = co je den = co uplyne den = co nastane den, je všecko dražší. b) Všecko je čím dál, tím dražší. Věty ty vyjadřují stejnou myšlenku a rovnají se částečně tvarem. To nutí mluvícího, aby výraz ještě více zestejnil. Proto dosadí za výraz »čím dál tím« podle výrazu »co den« výraz »co dál« a řekne: » Všecko je co dál dražší.« Vedle toho však vliv věty »čím dál, tím je všecko dražší« působí, že se říká také »všecko je čím dál dražší«. A výsledek toho jsou čtyři věty, které se vyskytují vedle sebe: »Čím dál, tím je všecko dražší. Všecko je co dál dražší. Všecko je čím dál dražší. Čím dál je všecko dražší.«

Výrazy takové jsou rozšířeny i v jiných nářečích. Přímých dokladů z popisů nářečí není, protože popisovatelé si takových podrobností nevšímali anebo výraz takový pokládali za spisovný. Vidíme to u Bartoše samého. Ten ve svém »Slovníku« na str. 39 uvádí z (moravského) Jičínska tento doklad: »Ty jsi co to horší = čím dál horší.« Z toho vidíme, že Bartoš vazbu »čím dál [295]horší« pokládal za čistě spisovnou, když jí překládá doklad z nářečí.

Že se říká v jejich nářečí: »Prší čím dál víc, ty jsi čím dál horší«, dosvědčili mi kolegové z Moravy i z Čech. Z Moravy z Hranicka (Slavíč), ze Slovácka (Uh. Ostroh, Napajedla), z Kroměřížska (Litenčice, Uhřice), ze Slavkova u Brna, z Novoměstska (Lysice), z Čech z Chrudimska (Svratouch) a z Čáslavě. »Prší co dál víc« prý se říká v Uhřicích na Kroměřížsku a v Uh. Ostrohu. Vím, že taková svědectví nemají valné ceny. Lidé prošlí školami a vzdálení od domova málokdy si pamatují své nářečí tak přesně, aby do něho nepletli vazby slyšené jinde.

Že se vazba »čím dál víc« vyskytuje i v Čechách, soudím zejména z toho, že jí užívá Svat. Čech a Ant. Rezek, rodilí z Jindř. Hradce. Ani jeden ani druhý z nich nebyl přepjatý brusič; proto mají asi vazbu tu ze svého domácího nářečí. Ze Svat. Čecha uvádí doklad prof. Zubatý v Naší Řeči III, 164: »Hlavinka její zdvíhá se čím dál častěji.« Ant. Rezek v »Dějinách saského vpádu do Čech« z r. 1889 na str. 30 píše: »Přátelé Valdštejnovi netroufali si veřejně přání svá pronášeti, až když neúspěchy válečné čím dále byly větší.«

Jde o to, smí-li se vazeb »čím dál víc atd.« užívati v jazyce spisovném, či máme-li je zavrhnouti jako provincialismus moravský a snad i český? Přísný brusič by vazbu tu zamítl beze všeho jako nesprávnou. Ale kdo zná vývoj jazyka, ví, že vazeb vzniklých kontaminací je v něm plno a že boj proti nim byl by marný a někdy i směšný. Při takových vazbách záleží jen na tom, zdali jim člověk hned porozumí a jsou-li dosti rozšířeny. Oběma těmto požadavkům vyhovuje vazba »čím dál hůř«, a proto nemusíme nutiti toho, kdo z nářečí svého je jí zvyklý, aby se jí vystříhal. Ale zbytečné by bylo doporučovati ji snad pro její stručnost. V přívlastku zní snad někomu drsně; ten ji může nahradit větou anebo výrazem plynnějším: »Přicházeli do krajin čím dále cizejších = do krajin cizejších a cizejších.«

Vazba »co dál víc« je velmi málo rozšířena a dosti nezvyklá na první poslechnutí, a proto myslím, že ani rodilého Slováka nebo Hanáka nenapadne, aby ji zaváděl do jazyka spisovného.

Red.

Rádi uveřejňujeme tento doplněk a z části opravu k výkladu v 6. seš. III. ročn. tohoto časopisu. Potvrzuje se, že » čím dál, tím hůř« je původnější výraz, a dovídáme se, že se někde slůvko tím vypouští i v mluvě lidové. Zvláště dokladům moravským věříme. [296]Z lidové mluvy české nepochybných dokladů není; byli bychom vděčni čtenářům, kdyby nám oznamovali, kde se tak — ovšem v mluvě lidové — říká.

»Čím dál hůř« je nářeční novotvar, jehož i podle výkladu prof. Malovaného netřeba prohlašovati za chybný, jenž však nesmí býti pokládán za vzor, podle něhož by se mělo opravovati staré a jistě na největší části našeho jazykového území posud obvyklé »čím dál, tím hůř«. »Čím dál« byla původně samostatná věta (k níž jest domysliti sloveso býti: čím dále jest, bylo, bude); když pozbyla větné samostatnosti, mohla slova »čím dál« pozbýti také plného významu a nabýti příslovečného významu asi »stále, pořád«, a pak se ovšem slůvko tím stávalo zbytečným. Kde slova se zájmenem čím zachovala plný větný význam, kde jsme si plně vědomi pojmového odstínu vyjádřeného slovem čím, a zejména, kde v této vedlejší větě jest nějaké sloveso, nevznikl onen význam zeslabený a náš jazyk k zájmenu čím žádá souvztažného tím. Věty jako »čím dále půjdeme, tím spíše zabloudíme«, »čím lépe jej poznáš, tím více si jej zamiluješ« atp. s vypuštěným zájmenem tím nemají podle výkladu prof. Malovaného oprávnění ani v nářečích.

Naše řeč, volume 3 (1919), issue 10, pp. 293-296

Previous Josef Zubatý: O českém pravopise

Next B.: Štěstí van Zantenovo