O názvu nového másla

Alena Polívková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Slyšíme-li jména různých výrobků, zvláště jména cizího původu, nutí nás to k přemýšlení o tom, co jejich tvůrce vedlo k tomu, že jich užili. Všimněme si podrobněji jednoho z nich, podle našeho názoru ne právě nejvhodnějšího. Jde o název „lakto flora“.

Se jmény z antické literatury se nesetkáváme jenom při čtení antické literatury, ale i jinde. Připomeňme si např. některé názvy astronomické (např. Jupiter), názvy hotelů, kin (např. Merkur, Flora), cirkusů (Apollo) aj. Svou tradici mají tato jména i v tukovém průmyslu. Dříve se u nás vyráběl rostlinný tuk, který se jmenoval Ceres, dnes máme tuk Hera, máslo Juno,[1] pojmenované podle nejvyšší římské bohyně, manželky Jupiterovy. Jsou to názvy, na něž jsme si zvykli, a nedělají nám v běžném styku potíže. Užíváme-li je jako výrobní značky, v tzv. nominativu jmenovacím, píšeme u nich počáteční písmeno velké. V textech, v nichž je jich užito jako obecných druhových pojmenování, píšeme písmeno malé a skloňujeme je jako česká podstatná jména (dokonce i se změnou mluvnického rodu, např. „koupil dvě čerstvá juna“).

V poslední době přibyl do této rodiny další sourozenec, název „lakto flora“, pojmenovávající máslo se smetanovým zákysem. Nelze ho však považovat za příliš zdařilý. Přinejmenším přinese jazykové komplikace, především pravopisné. První část tohoto názvu bývá částí složených slov spojující část druhou s významem latinského slova lac, tj. ‚mléko‘, např. laktoflavin i laktoflavín, laktoskop aj. I v případě názvu „lakto flora“ by bylo náležité psát obě části dohromady, s velkým počátečním písmenem, tj. Laktoflóra. Píše-li se zvlášť, měly by se totiž obě částí skloňovat. Domníváme se však, že pro běžný jazykový styk se tento název příliš nevydařil.

---

[1] Viz NŘ 56, 1973, s. 278—279.

Naše řeč, ročník 63 (1980), číslo 5, s. 272

Předchozí Hana Prouzová: Výchova o něčem, zasáhnout k něčemu?

Následující Knihy a časopisy zaslané redakci