Časopis Naše řeč
en cz

Výchova o něčem, zasáhnout k něčemu?

Hana Prouzová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Čas od času se v této rubrice zabýváme problematikou vazeb, a to jak u sloves, tak u podstatných jmen. Je to oblast, která je v neustálém pohybu; s různými vyjadřovacími potřebami se objevují často nové vazby a dodejme hned, že někdy dost problematické. Dokladem může být věta Tam někde začíná výchova o tom, jak se hospodaří s penězi. Odkud se vzala vazba výchova o tom a proč ji nepovažujeme za správnou, na to se pokusíme odpovědět v následujícím výkladu.

Podstatná jména dějová, mezi něž patří i jméno výchova, odvozená od sloves s vazbou se 4. pádem mění vazbu základového slovesa na vazbu s 2. pádem, číst román četba románu, sbírat papír sběr papíru, a tedy i vychovat [271]děti výchova dětí. Vedle tohoto doplnění, vyjadřujícího toho, koho se výchova týká, má však jak sloveso vychovat (vychovávat), tak podstatné jméno výchova další doplnění, a to v předložkovém 3. pádě, srov. vychovat děti k práci, k samostatnosti výchova dětí k práci, k samostatnosti. A právě tato vazba nás zajímá. Doplnění v 3. pádě zde má, dalo by se říci, komplexní charakter; znamená to, že tu nejde o nějaký jednoduchý předmět, osobu apod., ale o celou situaci jako činnost, stav, jeho změnu atd. Zřetelné to je, je-li toto doplnění vyjádřeno větou, srov. vychovat (výchova) děti k tomu, aby byly samostatné, aby uměly využívat volného času apod. Častěji jsou tyto konstrukce zastoupeny nějakým podstatným jménem, zpravidla jménem dějovým nebo jménem vlastnosti jako výchova dětí k práci, k samostatnému myšlení, k poctivosti aj. Doplnění ve 3. pádě s předložkou k má zřetelný význam cílový, popř. účelový, vyjadřuje, k čemu výchova směřuje, jaký účel sleduje apod. (proto se také odkazovací předložkový výraz k tomu spojuje přirozeným způsobem s vedlejší větou se spojkou aby).

Co tedy vedlo pisatele k užití vazby výchova o tom? Bezprostředně asi analogie s významově nepříliš vzdálenými výrazy jako výklad, poučení (poučování), které mají vazbu s předložkou o. V pozadí je však asi spíše snaha vyjádřit to, co je předmětem (obsahem, tématem) výchovy; tento význam se vyjadřuje často právě vazbou s 6. pádem, srov. např. výklad o M. J. Husovi, přednáška o škodlivosti kouření, poučení o tom, jak se zapojuje přístroj apod. U podstatného jména výchova se však tato vazba nevyvinula. Význam předmětu (obsahu, tématu) výchovy splývá s již zmíněným významem cílovým, resp. účelovým. Věta, která dala podnět k naší úvaze, by měla znít asi takto: Tam někde začíná výchova dětí k tomu, aby uměly hospodařit s penězi. Bylo by ovšem možné užít i opisu jako výchova týkající se hospodaření s penězi; v něm se cílový (účelový) význam ztrácí.

V druhém případě, kterým se zde chceme zabývat, přistupuje k nesprávné vazbě, tentokrát slovesné, ještě problematické užití slovesa v daném kontextu. Posuďte sami: Kromě vlastní činnosti přírodovědecké měl možnost v řadě případů zasáhnout i k záchraně vzácných uměleckých děl.

Sloveso zasáhnout má ve významu, který zde přichází v úvahu, totiž ‚učinit zásah do něčeho, vložit se, vmísit se‘ vazbu s 2. pádem, zasáhnout do hry, do diskuse, do rázu krajiny aj. Analogické zasáhnout do záchrany však působí přinejmenším neobvykle. A zde jsme u druhého problému. Pokud se sloveso zasáhnout (zasahovat) do čeho pojí se jmény dějovými, doplňují je totiž spíše ta z nich, která významově i slovotvorně souvisejí se slovesem nedokonavým, tj. takovým, které vyjadřuje děj jako probíhající, časově neomezený, neskončený, tedy jména, která pojmenovávají děj v jeho průběhu, srov. např. zasáhnout do léčení, do přípravy plánu, do rozhodování, do projednávání (nikoli ale už do projednání). Podstatné jméno záchrana, odvozené od slovesa dokonavého, směřuje však stejně jako řada dalších jmen tohoto slovotvorného typu (např. dohoda, návštěva, odplata aj.) spíše k platnosti dokonavé. (Jde ovšem o pouhou tendenci, nikoli o závazné pravidlo; je [272]možné užít např. zasáhnout do rozhodnutí.)

Patrně proto, aby se vyhnul tomuto problematickému spojení, „vypůjčil“ si autor vazbu od významově blízkého a podle nás i (v uvedeném kontextu) vhodnějšího slovesa přispět (k čemu), srov. … měl možnost v řadě případů přispět i k záchraně vzácných uměleckých děl.

Naše řeč, ročník 63 (1980), číslo 5, s. 270-272

Předchozí Emanuel Michálek: Brejlit

Následující Alena Polívková: O názvu nového másla

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1