Časopis Naše řeč
en cz

Dva slovníky cizích slov

Jana Faltýnková-Dvořáková

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V minulém roce vyšly dva slovníky cizích slov, bulharský a polský.[1] Oba slovníky se opírají o nový průzkum jazykových projevů a textů.

1. Bulharský slovník cizích slov je výsledkem práce tříčlenného kolektivů autorů Al. Mileva, B. Nikolova a J. Bratkova. Rozdíl mezi čtvrtým vydáním tohoto slovníku a jeho vydáním třetím z r. 1971 spočívá v některých úpravách a doplňcích. Některá slova byla vyřazena a nahrazena novými, jistý počet odborných hesel byl podstatně přepracován v součinnosti s odborníky příslušných oborů.

Slovník zahrnuje slova cizího původu, s kterými se setkáváme v odborné a umělecké literatuře a v denním tisku. Značnou část tvoří slova internacionální, která přešla do slovní zásoby dnešní spisovné bulharštiny. Tato slova tvoří i v jiných evropských jazycích základní část přejatých slov. Především jde o odborné termíny, které jsou spojeny s rozvojem vědy, techniky a výroby. Slovník je svým obsahem určen nejširší veřejnosti, ale přesto zde čtenář najde i slova dnes už neužívaná, zastaralá, která jsou charakteristická pro starší literaturu a byla užívána starší generací; většinou jde o slova řeckého a tureckého původu (dograma = ze dřeva vyráběné části staveb, okna, dveře; doksan dokus = mnoho, velké množství; meše = dub; zaptie = turecký strážník; eforija = orgán instituce udržovaný z odkázaných prostředků). Ve slovníku nejsou uvedena slova, která v bulharštině už zdomácněla (chora, komin, trion).

Ve výstavbě heslových odstavců se vychází z předpokladu, že chápání každého cizího slova je spojeno s poznáním jeho původu a původního významu (popř. i významu jeho složek). Proto je u každého hesla před vlastním významem uvedena etymologie slova, zpravidla se udává zkratkou původní jazyk a uvádí se i původní podoba slova v tomto jazyce. Překlad a původní význam je vyznačen tehdy, když se jeho nynější význam (nebo některý z jeho významů) od původního značně vzdálil. Odborná terminologie je z velké části latinského a řeckého původu, má mezinárodní ráz, ale jednotlivé termíny nepřešly do bulharštiny vždy přímo z původního jazyka, nýbrž prostřednictvím jiného jazyka (ruštiny, angličtiny, francouzštiny, němčiny). V takových případech se toto prostřednictví do etymologických údajů též vkládá, podobně se uvádí i původ některých tureckých slov přejatých do bulharštiny, u kterých je východiskem arabština nebo perština (zurla = druh dřevěného hudebního nástroje s nátrubkem, ibn = [263]syn, čaďar = deštník, machala = čtvrt města nebo vsi). Obecně však můžeme říci, že turcismy z bulharské slovní zásoby ustupují.

Za etymologickými údaji následuje výklad. U slov se dvěma nebo více významy je rozdělen do očíslovaných odstavců. Před ním je u termínů uvedena zkratka příslušného oboru (tzv. kvalifikátor), popř. zařazení slova do stylistické roviny. Postačí-li pro objasnění významu domácí synonymum, není za ním už další výklad uveden, v některých případech je za synonymem (nebo za synonymy) uveden ještě výklad, aby upřesnil význam. U každého cizojazyčného slova je vyznačen také přízvuk, jak se ve spisovné bulharštině ustálil.

Na posledních 22 stránkách je uvedeno asi 900 často užívaných citátů z cizích jazyků, zvláště z latiny. Do tohoto oddílu jsou zařazena i některá jednotlivá slova, např. z latinského názvosloví lékařského a biologického nebo z italského názvosloví hudebního. U citátů je uvedena výslovnost, překlad a někdy i výklad nebo poznámka o použití nebo původu citátu.

Celkový rozsah slovníku je asi 40 000 hesel (900 stran), což je v porovnání s jinými podobnými slovníky velmi mnoho. Tohoto počtu hesel dosahuje jen německý slovník cizích slov (VEB Bibliographisches Institut, Lipsko 1954), kdežto polský slovník cizích slov (Państwowe Wydawnictwo Naukowe, 1978) obsahuje jen 27 000 hesel.[2]

Co se týče výběru hesel i způsobu zpracování, lze slovník posuzovat velmi kladně. Zvláště okolnost, že v něm nechybějí údaje o žádném cizím výrazu mezinárodní povahy, který přinesla poslední doba, je zárukou, že uživatelé z řad nejširší veřejnosti v něm najdou všechny potřebné informace o pravopisu, výslovnosti, původu i významu přejatých slov.

2. Polský slovník cizích slov vznikl jako kolektivní dílo a jeho vědeckým redaktorem byl doc. dr. J. Tokarski. Je to největší slovník tohoto druhu v PLR. Obsahuje kolem 27 000 hesel, která podávají definice, etymologické vysvětlivky a pokyny týkající se výslovnosti. Kromě předmluvy a všeobecných informací potřebných k orientaci při používání slovníku, je zde 500 cizojazyčných výroků a citátů připojených na konci svazku za hlavní částí. Hlavní část slovníku zahrnuje slova cizího původu, která se stala součástí slovní zásoby spisovné polštiny, jakož i výrazy, s kterými se můžeme setkat v jazyce starších generací. Najdeme zde také slova zastaralá, charakteristická pro určitá historická období. Ve velké míře je zde zastoupena odborná slovní zásoba z různých odvětví, takže slovník poslouží každému uživateli v jeho oboru. Je také určen pro široký okruh zájemců; objasní totiž ty výrazy, s kterými se nyní často každý setkává při četbě beletrie, odborné literatury a tisku i v běžném hovoru.

Za příslušným heslem následují v závorkách etymologické poznámky, přičemž se zpravidla uvádí výchozí pramen, tedy např. latina nebo řečtina. Vypátrat cestu převzetí není totiž vždy snadné. Pokud se etymologický význam nekryje se současným významem hesla, jsou uváděny i významy v ja[264]zyce, z něhož byl výraz převzat. V případě, kdy přejaté slovo nezměnilo formu (pravopis) ani význam ve vztahu k cizímu prameni, je v etymologických poznámkách uvedena zkratka jazyka, z kterého přejaté slovo pochází: boom (angl.), parohy (ukr.), jazz (angl.), jeep (angl.). Jestliže slovo původního jazyka má jinou podobu než heslo slovníku, ale význam stejný, je původní cizojazyčný výraz uváděn bez výkladu: pozer (fr. poseur), diakon (ř. diákonos), iluminacja (lat. illuminatio), gid (fr. guide). V případech, kdy se tvar i význam přejatého slova liší ve vztahu k cizímu základu, je podán také výklad významu cizojazyčného výrazu: destylacja (lat. destillatio = překapování), ikona (ř. eikón = obraz), pawilon (fr. pavillon, z lat. papilio = stan). Naproti tomu pouze význam je uváděn tehdy, jestliže se převzetím do polštiny forma nezměnila (neadaptovala): globus (lat. koule), joga (sanskr. cvičení, meditace).

Za etymologickými údaji následuje výklad hesla. Definice mají charakter slovníkového výkladu. Ve výkladu hesel se neuvádějí encyklopedické informace povahy technické nebo historické. Ovšem u některých termínů z oblasti věd společenských by opomenutí prvků historických zkreslovalo podstatu definovaného pojmu, proto definice mnoha hesel z tohoto oboru obsahují informace historické, nezbytné pro objasnění významu (emporium, gildia). U kompozit je situace taková: v etymologických poznámkách jsou uváděny cizí, prvotní elementy složeniny: petryfikacja (ř. petra = skála + lat. facio = dělat), leksykologia (v. leksikón = slovní zásoba + logos = slovo, věda). U kompozit, kde se první element opakuje, neuvádí se již etymologie týkající se první části složeniny: mega (ř. mégas = velký), megafon (mega + ř. fóné = hlas, zvuk), megalit (mega + ř. lithos = kámen), megantrop (mega = ř. anthrópos = člověk), megapyr (mega + ř. pýr = oheň), megaskop (mega + skopéo = dívat se). Etymologické poznámky se neuvádějí tehdy, kdy definice výrazu má podobu definice strukturně významové a kdy výraz je utvořen ze stejného základu, který figuruje v definici: polityczny, elektronik, socjalista.

U některých cizojazyčných slov, hlavně u slov francouzských, anglických a španělských, je uvedena výslovnost. Existují zde dvě výslovnostní podoby: jednak běžná popolštěná výslovnost (nylon), jednak výslovnost cizí, která je závazná pro citátové výrazy (en jace, entrée). U většiny hesel je uveden i přízvuk. Na rozdíl od cizích slov se u lexikálních citátů neuvádí výslovnost.

Oba uvedené slovníky jsou důležitým přínosem pro lexikografii tohoto druhu především proto, že sledují současný rozvoj vědních i technických oborů a jejich vliv na vývoj domácí slovní zásoby.


[1] Al. Milev, B. Nikolov, J. Bratkov, Rečnik na čuždite dumi v balgarskija ezik, Sofia 1978, 895 s.; Slownik wyrazów obcych, Warszawa 1978, 828 s.

[2] Během tisku tohoto článku vyšel v Bratislavě (SPN 1979) jednosvazkový slovenský Slovník cizích slov, který obsahuje 60 000 hesel.

Naše řeč, ročník 63 (1980), číslo 5, s. 262-264

Předchozí Lumír Klimeš: Pokus o syntetický pohled na české slangy

Následující Jan Petr: Rada, nebo radová?

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1