Slovníček zábřežské hanáčtiny

Jarmila Bachmannová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Brožuru s tímto názvem k vydání připravil a úvodní částí opatřil Slavomír Utěšený (vyšla nákladem Okresního vlastivědného muzea v Šumperku r. 1979 jako 14. svazek Metodických příruček, 8+28 s. osmerkového formátu).

Autorovi se podařilo promyšleným a vskutku úsporným způsobem spojit tři zdroje sběru a záznamu lidových slov na Zábřežsku v jeden výkladový a dokladový slovník. V plné šíři je v něm využito Příspěvku ku dialektologii moravské bohuslavického rodáka Josefa Neorala (nar. 1852) a Sbírky domácích slov hornohanáckých postřelmovského rodáka Jana Jursy (nar. 1853 — materiál zpracován až v letech třicátých); tyto dva nejstarší prameny jsou pak částečně doplněny a většina jejich položek je blíže charakterizována hodnotícími komentáři Josefa Utěšeného z Úsovska (nar. 1893) a konečně i konfrontačními glosami podle povědomí editorova, obrážejícího vlastně soudobý stav. Studie tak kromě přehledu o slovní zásobě na území hanácké části Zábřežska podává i průřez celým stoletím lexikálního vývoje v tomto prostředí.

Slovník je výběrový, jednotlivé stati jsou vypracovány co nejúsporněji — s minimem gramatických a stylistických charakteristik. Prakticky byl ponechán stranou zřetel encyklopedický, přesné věcné popisy označovaných skutečností se tudíž vyskytují zřídka, většinou jen u terminologie týkající se zvyklostí a venkovské práce, především někdejšího zpracování lnu, na Zá[96]břežsku dříve hodně rozšířeného. Některá hesla vázaná např. na dětské hry spadají pak přímo do folkloristiky. U řady z nich sběratelé leckdy uváděli obsáhlý kontext, takže příslušné stati vybočovaly ze stručného rámce jazykového vysvětlení, a byly proto při této edici ze slovníku vyřazeny nebo byl jejich výklad náležitě upraven. Z úsporných důvodů je též zachováno — vesměs ve shodě s předlohami — nepravidelné hnízdování příbuzných slov. K dokumentaci se užívá krátkých citátových větiček nebo slovních spojení.

Heslář obsahuje nejen výrazy typicky zábřežské, ale i četnější slova středomoravská až celomoravská, materiál z Jursova sběru také prvky společné s oblastí východních Čech. Vedle tradičních termínů jsou zde zachycena rovněž tzv. slova bytová a lidová frazeologie — zejména ze sféry citové a volní, v dokladovém aparátu pak i charakteristické jevy hláskové, gramatické a syntaktické. Ze slovníku jsou vyňaty a zvlášť shromážděny jednak výrazy, kterých se podle Jursova upozornění dříve na Zábřežsku vůbec neužívalo (dýmka, hezký, klít, syreček, tvář apod.), jednak „běžná slova“ zaznamenaná Jursou a Neoralem, jejichž výkladem by byl slovník údajně zbytečně přetěžován. Zřejmě nedopatřením jsou však mezi ně zařazeny i takové případy, které třeba Slovník spisovného jazyka českého buď vůbec neuvádí, nebo je kvalifikuje jako zastaralé, oblastní, nebo dokonce nářeční (např. aksend, plantat, kanoutka, špenzr, žvanek, zátěrka).

K určení různých pramenů, jejich kombinací a komentářů k nim slouží důmyslně uplatněný číselný kód, který sice poněkud znesnadňuje běžné čtení, avšak přesně a stručně odlišuje jednotlivé autorské složky.

Publikace, ač rozsahem nevelká, představuje cenný a potřebný doplněk Bartošova Dialektického slovníku moravského za centrálně hanáckou jižní půli Zábřežska. Není určena pro knižní trh, ale všem zájemcům o ni správa OVM v Šumperku podle možností jistě vyjde vstříc.

Naše řeč, ročník 63 (1980), číslo 2, s. 95-96

Předchozí Jana Hoffmannová-Jiřičková: Syntax a jak jí vyučovat

Následující Miloslav Sedláček: Knížka o jazykové kultuře v NDR