Adjektivum k názvu Srí Lanka

Miloslav Sedláček

[Drobnosti]

(pdf)

-

Stát nacházející se na ostrově Cejlonu se nyní nazývá Srí Lanka (Republika Srí Lanka). Jako oficiální název státu bylo toto pojmenování zavedeno v r. 1972. Předtím se u nás tento stát obvykle nazýval podle ostrova, na němž leží, tj. Cejlon. V encyklopedických a zeměpisných dílech se někdy dodávalo, že domácí (sinhalský) název tohoto území je Šrí Lanka.[1]

Tzv. akademické vydání Pravidel českého pravopisu uvádí od prvního vydání (v r. 1957) kromě hesla Cejlon také heslo Lanka a k němu odvozené přídavné jméno lanský. Školní vydání Pravidel mělo původně jen heslo Cejlon, teprve v 7. vydání z r. 1974 nacházíme také heslo Lanka a k němu příd. jméno lanecký. Rozdílné podoby adjektiva v akademickém a ve školním vydání Pravidel neušly pozornosti redaktorů v nakladatelstvích a objevily se dotazy žádající rozhodnutí, které z obou podob se má dát přednost. Domníváme se, že za vhodnější je třeba považovat tu podobu, která je v souladu s principy uplatňujícími se v slovotvorném systému současné češtiny.[2]

Především je třeba říci, že i když oboje Pravidla uvádějí jen adjektivní podoby utvořené z druhé části názvu (Lanka), nebrání nic utvoření adjektiva z celého (dvouslovného) názvu, srov. např. Addis Abeba — addisabebský, Tel Aviv — telavivský, Santo Domingo — santodomingský atp. Základní otázkou je, zda při odvozování adjektiva se má od základového jména odsunout jen koncové -a, anebo skupina -ka.

Při odvozování adjektiv ze zeměpisných jmen zakončených na -ka se vyskytují oba případy. Jestliže se odsune pouze -a, tvoří se přídavné jméno příponou -ký, přičemž se souhláska k na konci slovotvorného základu mění v c,[3] srov. Přívlaka — přívlacký, Ráztoka — ráztocký, Rijeka — rijecký. Nachází-li se před koncovým -ka souhláska nebo skupina souhlásek, vkládá se mezi souhlásku (skupinu souhlásek) a -c- ještě vsuvné -e-, srov. Sobotka — sobotecký, Nežárka — nežárecký, Poustka — poustecký. Jestliže se při tvoření adjektiva odsouvá koncové -ka, zůstává zkrácený základ jména nezměněn a přídavné jméno se tvoří plnou příponou -ský, např. Bítýška — bítýšský, Lomnička — lomničský, Petržalka — petržalský.[4]

[54]Dále je třeba zjistit, jak se uvedené způsoby tvoření přídavných jmen uplatňují. Vl. Šmilauer o odsouvání koncového -ka (-ky, -ki, -ko) poznamenává, že „toto odsouvání nemá rozsah přesně vymezen“.[5] Podoba adjektiva utvořeného od zeměpisných jmen tohoto typu může být nepochybně ovlivněna různými činiteli, např. stářím adjektiva, jeho frekvencí, místními zvyklostmi atp. Tyto vlivy sice někdy oslabují pravidelnost tvoření, avšak tendenci k systémovosti zrušit nemohou. Načrtneme základní systémové rysy, které se při tvoření adjektiv ze zeměpisných jmen zakončených na -ka (mnohdy také na -ky, -ko) projevují.

Nikdy se neodsouvá skupina -ka (ky, -ko) tehdy, jestliže před ní stojí samohláska (adjektiva jsou zakončena na -cký), např. Páka — packý, Příseka — přísecký, Ósaka — ósacký, Kostarika — kostarický, Oka — ocký (obdobně Diváky — divácký, Moluky — molucký, Maroko — marocký, Orinoko — orinocký).

Při odvozování adjektiv ze jmen, která mají před -ka souhlásku, popř. skupinu souhlásek, se projevuje velice výrazný rozdíl mezi jmény domácími (někdy i slovanskými) na straně jedné a ostatními (cizími) na straně druhé. Zvláště druhá skupina je z tohoto hlediska značně kompaktní.

Od domácích (a zčásti slovanských) jmen se sice netvoří adjektiva zcela pravidelně, avšak zřetelně převažují případy, kdy adjektivum končí na -ecký (o způsobu tvoření viz výše). Př.: Svratka — svratecký, Šárka — šárecký, Hošťka — hoštěcký, Jablůnka — jablůnecký, Lipůvka — lipůvecký, rus. Gorka (také Gorki) — gorecký, pol. Warka — warecký (obdobně Stodůlky — stodůlecký, Pečky — pečecký, čes. Benátky — benátecký) apod. V některých případech se tak umožňuje rozlišovat adjektiva utvořená ke jménům s příponou -ka od jmen se stejným základem, ale bez této přípony, např. Lhota — lhotský, ale Lhotka — lhotecký, Doubrava — doubravský, ale Doubravka — doubravecký, Lípa — lipský, ale Lipka — lipecký, Poloma — polomský, ale Polomka — polomecký. K menšímu počtu zeměpisných jmen zakončených na -ka se tvoří adjektiva příponou -ský po odsunutí skupiny -ka. Nejčastěji to bývá u jmen zakončených na -čka a -ška, např. Polička — poličský, Loučka — loučský, Dobruška — dobrušský, Pribýška — přibýšský, řidčeji i v případech jiných, např. Kyselka — kyselský, Milešovka — milešovský, Želivka — želivský. U cizích jmen se skupina ka (psaná někdy -ca) při tvoření adjektiv značně důsledně odsouvá, srov. Amazonka — amazonský, Bangka — bangský, Casablanca — casablanský, Čukotka — čukotský, Jamajka — jamajský, Kamčatka — kamčatský, Mallorca — mallorský, Salamanca — salamanský, Kyrenaika — kyrenaiský (písmeno i se zde vyslovuje jako j) apod. Jméno Srí Lanka je v češtině zřetelně cizí, proto se při tvoření adjektiva koncové -ka odsouvá a adjektivum má podobu srílanský. Jen ta je uvedena i v novém Slovníku spisovné češtiny a jen ta se vyskytuje v úzu.[6] Jestliže budou i nadále vycházet školní Pravidla českého pravopisu v nových vydáních, neměla by se v nich už vyskytovat adjektivní podoba „lanecký“.[7]

---

[1] Podoba Šrí se nyní považuje v oficiálním označení za nevhodnou.

[2] Nejdůkladnější poučení o tvoření adjektiv od jmen zeměpisných podává Vl. Šmilauer v čl. Tvoření přídavných jmen na -ský ze jmen zeměpisných, otištěném v Naší řeči 39, 1956, s. 187—214. Vycházíme z něho i v tomto příspěvku.

[3] To je výklad z hlediska současného stavu v češtině. Historické vysvětlení viz např. u Vl. Šmilauera, d. c. v pozn. 1, s. 207.

[4] U některých jmen existují slovotvorné dublety, např. Habrůvka — habrůvský i habrůvecký.

[5] D. c. v pozn. 1, s. 202.

[6] Uvádíme několik dokladů z posledních let: Předsedkyně vlády Srílanské republiky Sirimavo Bandaranaiková včera přijela na Filipíny… (Lidová demokracie 9. 11. 1976). — Předsedkyně srílanské vlády… (Rudé právo 13. 11. 1976). — Srílanská vláda uvalila v pondělí tiskovou cenzuru na všechny zprávy o vnitřní situaci v zemi (Rudé právo 12. 1. 1977). — Všechen srílanský tisk přináší obsáhlé informace o průběhu konferece… (Rudé právo 18. 7. 1976). — Srílanský tisk například oznámil… (Svět v obrazech, 1979, čís. 27, s. 2).

[7] Viz též: J. Jacko, Srí Lanka — srílanský, Slovenská reč 42, 1977, s. 191—192.

Naše řeč, ročník 63 (1980), číslo 1, s. 53-54

Předchozí Ludmila Uhlířová: Problematika češtiny v Příspěvcích k bulharské a slovanské jazykovědě S. Ivančeva

Následující Slavomír Utěšený: Vlastníci, vlastňánci, vlastňata