K původu slov

Pavel Trost

[Short articles]

(pdf)

-

Tébich, vergl

Obě slova německého původu jsou ještě uvedena ve Slovníku spisovného jazyka českého, ale dnes upadla v zapomenutí. Tébich svědčí pro ohromnou vrstvu slov, která byla kdysi přejata z tzv. rakouského obcovacího jazyka, a nikoli ze spisovné němčiny. Formy tebich a tevich byly vlastní bavorsko-rakouskému dialektu a liší se od spisovného Teppich ‚koberec‘.

České slovo kolovrátek mělo kdysi nahradit nečeská slova flašinet a verkl/ vergl. Z nich bylo flašinet patrně starší, verkl/vergl představuje rakouské označení věci, které se spisovně říkalo spíše Leierkasten. Rakouské Werkl je deminutivum k Werk ve smyslu ‚zařízení, mechanismus‘, např. Uhrwerk ‚hodinový stroj‘. Zbývá otázka, jak vysvětlit variaci verkl — vergl, zda z hlediska německé, nebo české dialektologie. (Pozn. red. V přejatých slovech se k měnívá v g: ingoust, [110]bagoun, regrút, legrace, vagace.) Při krátké samohlásce je v rakouské podobě slova náležitá neznělá fortis k. S. Utěšený poukázal na jistou převahu znělých souhlásek ve východní oblasti českého jazyka[1]. Vedle vergl je zaznamenáno sloveso verglovat ‚zacházet, manipulovat‘. Známe sice německé sloveso werkeln, ale pravděpodobně je verglovat utvořeno od přejatého vergl s vlastním významem ‚otáčet klikou kolovrátku‘.

Před válkou bylo ještě slyšet obě slova; tébich se pociťovalo jako schválný lidový archaismus, ve vzpomínkách Norberta Frýda je citována fráze Jak se vám točí vergl? = Jak vám jdou obchody? Dnes se obecně zjišťuje zánik přejatých německých slov v současné češtině, u poválečné generace, s tou výjimkou, že jistý zbytek tzv. germanismů se v hovorovém jazyce udržuje svou expresívností. Jejich expresívnost však záleží jen v tom, že jsou z řeči na vyšší úrovni vytlačeny spisovným slovníkem, a tím se staly výraznými ukazateli neformální řeči.

Jména Honza a Merta

Jméno Honza je nepochybně přejaté a upravené německé jméno Hans. Úprava záleží v převedení do třídy jmen na -a, do které náleží tolik „domáckých“ osobních jmen mužských; jsou to většinou jména zkrácená a odvozená buď jen flexí na -a, nebo onomastickými sufixy -ca, -da, -cha, -ka, -sa, -ša, -va.[2] Německé jméno bylo přejato v německé nářeční podobě se změnou a v o.[3] Zatím podoba s a se objevuje v českých příjmeních jako Hanzlík, (v německém psaní Hanslick) a Hanzalík, Hanzelka. V těchto jménech není jen německý základ, nýbrž i německý onomastický sufix -el nebo -erl; až k německé příponě přistupuje česká.

Jméno Merta se pojí nepochybně k Martin. Ale podoba s e v první slabice se nevysvětluje z Martin, nýbrž z německé podoby Merten s přehláskou a. Tak je jméno Merta rovněž hybridní jméno německo-české (rozumí se latinského původu), a jméno Mertlík má navíc německou příponu před českou. Známe také jméno Merha vedle Marha, Marhan, možná, že i to jsou jména pojící se k Martin/Merten, stejně jako Mareda/Mereda nebo Marel/Merell.

Čtverák

Toto staré slovo, dnes vyšlé z úzu, prošlo významovou změnou. Machkův ESJČ uvádí, že ještě za Jungmanna znamenalo taškáře, ošizováka a že v starší době čtveráci byli citováni v souvislosti s hráči, kejklíři, tuláky a žebráky. Machek sám se domníval, že toto slovo bylo (původně) synonymum pro hráče, s odkazem na to, že štveřiti patrně zna[111]menalo ‚hrát (podvodně?)‘. Opominul však poukázat na staroněmecká slova vierharter, viertaeter ‚falešný hráč‘ a viertaeten ‚podvádět v kostkové hře‘. Není pochyby (proti Lexerovi), že tato slova jako první součást mají vier ‚čtyři‘, a číslo čtyři je významné jak pro hru v kostky, tak pro hru v karty. Slovo čtverák je tedy kalk podle němčiny.[4]

Facha

Toto novější slangové slovo pochází podle Machkova ESČJ z něm. Facharbeit ‚odborná práce‘. Tak to jistě není správné, protože Facharbeit je slovo knižní. Je třeba se přidržet jen slova Fach, a to ve smyslu ‚zaměstnání, profese‘. Slovo facha znamená profesionální práci. Od facha je fachčit utvořeno nápadným způsobem, srov. prasečit nebo zasvinčit proti zasvinit.

Rázovat

Slovo rázoval, označené jako „výraz obecný, expresívní“, s významem ‚putovat‘ a ‚rychle, rázně jít‘, je z němčiny, a to z rakouského hovorového jazyka. Slovo rasen odpovídá spisovnému reisen ‚cestovat‘ ale v rakouském hovorovém jazyce nabylo i významu ‚utíkat, pádit‘.

Štrúdl

Machkův ESJČ odděluje etymologicky české štrudl ve významu ‚závin‘ od slangového slova téhož znění s významem ‚průvod jistého druhu, např. školáků‘; první slovo se shoduje s rakouským Strudel ‚závin‘, ale druhé prý pochází z něm. Rudel ‚houf, hejno‘, bylo však žertovně smíšeno s prvním slovem. Avšak není třeba stanovit dvojí etymologii; druhé slovo je jistě metaforou prvního. Průvod lidí se přirovnává k vytaženému závinu nebo závinovému těstu. V němčině přenesený význam ‚průvod‘ sice neexistuje, ale je vídeňské rčení Des ziagt si wiara Strudltaach ‚to se dlouho táhne‘.[5]

---

[1] Deutsch-tschechische Beziehungen im Bereich der Sprache und Kultur, Berlin 1968, s. 116. Pokud se v přejatých slovech zjišťuje znělá výslovnost souhlásek na Hlučínsku a v Kladsku proti neznělé výslovnosti v jiných krajích, je nutno připomenout, že tamější němčina (slezská) nepoznala ztrátu znělosti souhlásek. Variace k — g je však, jak známo, zvláštní jev v češtině.

[2] V. J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962.

[3] Je možno se ještě ptát, proč Honza má znělou sykavku. V češtině se spojení n + s na konci slova nevyskytuje, ale nebývá ani před bezprostředně následující samohláskou téhož slova, jméno Jansa se zpravidla vyslovuje se sykavkou znělou. V němčině se spojení n + s na konci slova vyskytuje, ale následuje-li samohláska, objevuje se sykavka znělá, Hans s neznělou a Hansel se znělou. V nářečích tu může být koncové s za nosovkou slabé (lenisové), ale přece ne znělé.

[4] Německé výrazy, podle nichž je utvořeno slovo čtverák, nejsou však ve své motivaci zcela jasné, již Schmeller srovnal čtverák nejen s vierharter atd., nýbrž také s abgeviert ‚obratný, lstivý‘. I toto německé slovo obsahuje číslovku vier, ale je přímo odvozeno od slovesa vleren ‚čtyřnásobit‘, které jako odborný výraz znamenalo ‚zpevnit, zbudovat z kvádrů‘ (ein Turm von steinen gevirtet ‚věž pevně zbudovaná z kamenů‘), geviert pak znamenalo už jen ‚pevný, stálý‘, asi ve smyslu dnešního zocelený. Jsou-li tedy slova vierharten atd. v užším svazku s vieren, odpadá domněnka, že jsou motivována významem čtyřky v hrách. V středolatinských textech z Čech se ostatně objevuje slovo quadratus ve spojení rusticus quadratus (J. Vilikovský, Próza z doby Karla IV, s. 350). Nevíme, co to přesně znamená, ale rozhodně něco opovržlivého. O rčení obrátit na čtyráku napsal Machek, že se tak říkalo o voze na malinkém prostoru. Jistě toto rčení naráželo na obratného kočího, ale slovo čtyrák je dosvědčeno ve významu ‚čtyřspřežný vůz‘. O variaci k — g naposledy P. Trost ve sb. Beiträge zum deutsch-slawischen Sprachkontakt, Berlín 1977, s. 31.

[5] J. Jakob, Wörterbuch des Wiener Dialekts, 1929.

Naše řeč, volume 62 (1979), issue 2, pp. 109-111

Previous Alena Polívková: Názvy potravin

Next Ludmila Švestková: Korenda — klepna