Časopis Naše řeč
en cz

Korenda — klepna

Ludmila Švestková

[Short articles]

(pdf)

-

Upovídaným ženám byly odedávna dávány různé případné přezdívky. Pokud jde pouze o ženu nadměrně řečnou, vyslouží si obvykle na základě překotného tempa řeči onomatopoický název drnda, drčna, křapna, kreperenda či treperenda. Nejnebezpečnější jsou však ženy, které roznášejí klepy, klevety či klebely, nověji drby. Těm se v Čechách říká klepny, v mladší generaci drbny a ve většině moravských nářečí klebetnice, klebeťarky nebo místy plet[112]kárky a pletkaleny apod. Nejstarším názvem, doloženým již v Gebauerově Staročeském slovníku je klevetnice; náš nářeční výzkum zachytil tuto podobu ještě na jihu Čech.

Západní Čechy mají pro ženu, která nic nesmlčí, zvláštní přezdívku — korenda. Původ tohoto pojmenování poodhalí tamější rčení: „Chodí jako s korendou“. Chodit s korendou (kurendou) znamenalo totiž původně obcházet obyvatele obce s oběžníkem. Také Jungmannův slovník vysvětluje heslo korenda jako ‚poselný list‘ (z lat. currenda). Příruční slovník dokládá toto heslo citátem z J. Š. Baara. V Lexikálním archívu ÚJČ ČSAV jsou i další doklady z děl J. Š. Baara a A. Jiráska ve významu ‚oběžník nebo úřední dopis‘. Kurrenda (kurenda) se vydávala, popř. rozesílala nebo roznášela. V lidovém jazyce se změnilo u v o (kurenda v korendu). I na Jilemnicku byla zaznamenána věta „Josko, roznášíš korendu?“[1]

Lze předpokládat, že toto pojmenování nemuselo mít původně pejorativní odstín, že patrně označovalo osobu, která buď měla úřední povinnost chodit s kurendou, tj. s oběžníkem, nebo snad později roznášela i ústně nějakou zprávu. V době, kdy lidé neznali televizi ani rozhlas, měla jistě osoba, která byla „živými novinami“, svůj význam, vždyť i dnes se každý zajímá „co je nového“. Pojmenování oběžníku (corenda) bylo tedy přeneseno na člověka, který se stal jakýmsi živým oběžníkem, až pak se stalo přezdívkou pro ženu, která roznášela klevety: „Di mi s ní, s korendou, je samý klebeto!“ (Hruška, Dial. slovník chodský).

Snad i zakončení tohoto původně latinského slova, připomínajícího koncovky některých českých přezdívek (dreperenda i kreperenda; fešanda) přispěla k jeho zlidovění. Spíše však tu působila již dříve známá příjmení Koranda, Kuranda.[2]

Na základě pojmenování korenda vzniklo i sloveso korendit (povědět vše, co ví) a korendovat[3] Machek uvádí též korendati ve významu ‚tlachat‘.[4] Vykládá ho jako místní obměnu slovesa krandati, které spolu s drandati odvozuje od trandati. (Všechna tato slovesa znamenají ‚žvanění a tlachání‘.) Příruční slovník zaznamenává vydrandati a vytrandati (‚vyzraditi, vyžvaniti něco‘).


[1] Archív lidového jazyka, rkp. Stránský.

[2] J. Beneš vysvětluje příjmení Koranda přenesením od slova kůra (uvádí však s otazníkem) v článku Jaké české příjmení si vybrati? NŘ 30, s. 121—128. V knize O českých příjmeních (1962) však tento výklad již není uveden.

[3] Doloženo v Archívu lid. jazyka, rkp. Korandová, Soukup, Rodina.

[4] V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého, 1968, s. 277.

Naše řeč, volume 62 (1979), issue 2, pp. 111-112

Previous Pavel Trost: K původu slov

Next Květa Koževniková: Stylová diferenciace prostředků běžně mluveného jazyka jako problém překladatelský

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1