Do Uhříněvsi, nebo do Uhříněvse?

Alena Polívková

[Short articles]

(pdf)

-

Složená místní jména s druhým komponentem -ves, např. Bdeněves, Buštěves, Černěves, Kněževes, Milíčeves, Nemyčeves, Uhříněves, se skloňovala dříve shodně s podstatným jménem ves, ti. podle vzoru „kost“. (V lidovém úzu jsou však někdy považována za maskulina.) Protože se však tato místní jména zčásti již deetymologizovala (přispěla k tomu mj. i stále klesající frekvence apelativa ves — podle slovníku Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce[1] je u tohoto jména zachycena frekvence úhrnem 227, zatímco vesnice úhrnem 346; od té doby se poměr ve frekvenci v neprospěch vsi patrně ještě posunul[2]), projevila se tendence souvisící s celkovou destrukcí skloňovacího typu „kost“ a postupného přechodu mnoha jmen tohoto typu k vzoru „píseň“. Projevuje se to v tvarech 2. pádu; i v úzu spisovném existují dnes podoby do Uhříněvse, do Nelahozevse, do Bělovse[3] apod. Bylo by proto lze uvažovat i o kodifikaci dubletního tvaru na -e v genitivu. Tím by se tato jména též začlenila k jménům typu Olomouc, Boleslav, Litomyšl. Jejich paradigma by bylo toto:

1. Uhříněves

2. Uhříněvsi / -vse

3. Uhříněvsi

4. Uhříněves

6. Uhříněvsi

7. Uhříněvsí

---

[1] Jelínek, J. — Bečka, J. V. — Těšitelová, M., Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce, Praha 1961.

[2] Slovník spisovného jazyka českého označuje ves už jako výraz knižní.

[3] Přestože Kv. Hodura v Naší řeči 35, 1951—52, s. 111n. uváděl, že místní jméno Běloves je jiného původu než např. Kněževes a že „2. p. od místního jména Bílovec, Bělovec a Běloves je bez výjimky v jazyce spisovném i lidovém sloučen na -e“, je dnešní úzus u tohoto místního jména rozkolísán; užívají se v 2. p. podoby Bělovsi i Bělovse.

Naše řeč, volume 62 (1979), issue 1, p. 52

Previous Hana Prouzová: Nasvědčovat na co, obejít se s čím?

Next Igor Němec: Ošemetný